Hvězdovka Pouzarova

Barva myceliové vrstvy (podhoubí) je bělavá (později získává světle červenohnědé zbarvení), na povrchu má vrstvičku humusu a za vlhka se velmi lehce odlupuje.[7] Po odloupnutí myceliové vrstvy (podhoubí) od plodnice je vnější povrch okrovky[pozn. 3] bílý (u mladých exemplářů) s opálovým leskem.[7] V pozdějším stadiu získává zažloutlé až šedavé zbarvení.[7] Vnější povrch okrovky jak u mladých tak i u starých plodnic má čárkovité rýžky, které probíhají ve směru každého cípu s tím, že se na konec sbíhají u špičky plodnice.[7] Staré plodnice jsou skoro černé.[7]

Uzavřená plodnice se vyvíjí zprvu pod zemí,[7] nad zemí se jeví jako drobná „houba“ s kulovitou plodnicí v podobě „vajíčka“ o běžné velikosti[2] 7 až 15 mm[7] (u větších exemplářů od 20 do 25 mm).[3]

Mladé plodnice jsou polokulovité a uzavřené,[2] v dospělosti po rozpuku vznikne z vnější okrovky 5 až 12 (nejčastěji ale 7 až 10)[2] nestejných cípů[7] a tato vnější okrovka[9] se rozloží do tvaru jakési „hvězdy“ o průměru 20 až 55 mm.[7][2] Cípy „hvězdy“ jsou částečně hygroskopické (jsou tedy tzv. polohygroskopické či semihygroskopické),[2] na svých koncích jsou zašpičatělé (někdy i rozštěpené nebo rozpukané),[7] mají tloušťku asi 1 až 2 mm, jsou nelesklé (jakoby pomoučeného vzhledu), v čerstvém stavu jsou zprvu světle okrové[3] a později získávají okrově žlutohnědou až masově načervenalou (ve vlhku[7]) barvu.[7][3]

Po rozpuknutí plodnice a rozložení vnější okrovky do „hvězdy“ se odhalí[3] centrální, kulovitá („vajíčku“ podobná) vnitřní okrovka[10] o velikosti 5 až 15 mm.[7] Její barva (světlejší než je barva vnější „hvězdy“) je většinou bělavě šedá s jemně zrnitým, (v detailním zvětšení zrnitě drsným) jakoby pomoučeným povrchem.[7] V dolní polovině přechází „vajíčko“ do zúžení a do zřetelného kruhového valu.[7] Pod valem je 1 až 2 mm vysoký krček[3] světle žluhohněné barvy (rozměry 1–3 mm x 2–4 mm)[7] patrný většinou jen u dospělých exemplářů.[3] Vršek „vajíčka“ je ozdoben výrazně vrásčitým, řasnatým, skládaným, kuželovitým ústím, které má zřetelné ohraničení[3] (na dolním okraji ústí končí granulace povrchu „vajíčka“[7]) a které je někdy trochu tmavší než ostatní povrch „vajíčka“.[7]

Hvězdovka Pouzarova, dlouhou dobu považována za ryze český endemit,[3] byla nalezena v Evropě a Asii, zaznamenán byl její výskyt také v Severní Americe (Mexiko).[7] Kromě České republiky (jen v Čechách v oblasti termobohemika, na Moravě neroste) se vyskytuje také ve Španělsku,[3] Švýcarsku[3] a Rusku (v Rostovské oblasti a v pohoří Altaj).[7] V Čechách existují tři hlavní centra výskytu:[7][pozn. 4][pozn. 5]

• jihozápadní okraj Prahy (přírodní park Prokopské a Dalejské údolí);
• dolní Povltaví a
• České středohoří (jen jeho teplá část).[7]

Houba je hniloživná (hniložijná; saprotrofní), roste obvykle v menších skupinkách[3] na extrémně teplých až horkých, sluncem prohřátých a velice suchých skalnatých stráních[2] a stanovištích na vyvřelinách (tj. na magmatických horninách, především na diabasech).[4][3][pozn. 6] Typickými stanovišti jsou slunné svahy skalních stepí nebo jižní stráně pokryté řídkým akátovým porostem.[7]

Časový průběh základních životních projevů začíná na začátku jara[2] (v období od března do května), kdy vyrůstají plodnice.[7][pozn. 7] Pokud byla zima mírná, může tento proces začít již v lednu za předpokladu růstu plodnice na výhřevných podkladových horninách (vápenec, diabas).[7] Na stanovištích pak houba vytrvává po celý zbytek roku.[7] Hvězdovka Pouzarova roste často ve společnosti rozchodníků.[3][pozn. 8]

• HOLEC, Jan, BIELICH, Antonín a BERAN, Miroslav. Přehled hub střední Evropy. Vydání 1. Praha: Academia, 2012; 622 stran. (houba uváděna jako: jako Geastrum pouzarii V.J. Staněk); ISBN 978-80-200-2077-2.
• ANTONÍN, Vladimír, HOLEC, Jan, ed. a BERAN, Miroslav, ed. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky = Red list of fungi (macromycetes) of the Czech Republic. 1. vydání Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 280 stran; Příroda: sborník prací z ochrany přírody; 24: 1-282; (houba uváděna jako: jako Geastrum pouzarii V.J. Staněk); ISBN 80-87051-02-5.
• Slavíček J. (ed.): Číselník hub České republiky 2018, (2014-2018); Česká vědecká společnost pro mykologii; (houba uváděna jako: jako Geastrum pouzarii V.J. Staněk).

• Hemrovy skály
• Radotínské skály
• Dalejský profil
• Čertova skála (přírodní rezervace)

• Četné fotogrfie Hvězdovky Pouzarovy od amatérských houbařů na webu: Domov Amatérských Mykologů