Černý lom (Dalejské údolí)

Černý lom v Dalejském údolí je původně stěnový lom nazývaný Kamčatka.[1][2] Lom se nachází v nadmořské výšce 307 m[3] v Dalejském údolí u pražských Řeporyj, katastrálně patří k Holyni (Praha 5).[1] V roce 1923 jej podle tmavých silurských vápenců[2] pojmenoval jako Černý lom sběratel zkamenělin František Hanuš (1860–1937).[1] Původně až 275 metrů dlouhý lom s 30 metrů vysokou stěnou obsahoval v nadloží černých vápenců (nejvyššího siluru) světlé vysokoprocentní vápence, které byly obzvlášť vhodné pro výrobu vápna.[1] Tyto světlé vápence vznikly ve spodním devonu usazováním v teplém moři, když se prehistorický mikrokontinent Perunika posunul do blízkosti rovníkového pásma.[1] Kolem roku 1919 byla těžba vápence v lomu Kamčatka ukončena.[1] Následně byla většina dna opuštěného vápencového lomu zavezena vysokou vrstvou těžebního odpadu, který pocházel z lomu Vokounka a z lomu Rokle (na protější straně Dalejského údolí).[1] V Černém lomu a jeho bezprostředním okolí lze nalézt sběrem v kamenné suti části pravěkých lilijic.[3]

Zdroje k infoboxu
Černý lom
Černý lom (Kamčatka) v Dalejském údolí (2014)
Základní informace
Nadm. výška307 m n. m.
Poloha
StátČesko Česko
OkresPraha
UmístěníPraha 5 Holyně
Souřadnice50°1′53,41″ s. š., 14°20′10,92″ v. d.
Černý lom
Černý lom na mapě Prahy
Další informace
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Černý lom (Kamčatka) v Dalejském údolí
Černý lom (Kamčatka) v Dalejském údolí

Podrobněji

Rozhodnutím Mezinárodního geologického kongresu v Montrealu v roce 1972 byl (jako první na světě) stanoven v Čechách na Klonku u Suchomast (asi 8 km jižně od Berouna) tzv. mezinárodní standard (mezinárodní stratotyp) pro celosvětově platnou hranici mezi silurem a devonem (před cca 418 miliony let).[1][pozn. 1] Toto rozhraní mezi dvěma historickými geologickými obdobími (periodami) prvohor[3] je na východní stěně Černého lomu ve spodní části zrnitých narůžovělých vápenců.[1] A jsou to právě ony narůžovělé vápence, kde se vyskytují zkameněliny označované jako lobolity.[1]

Lilijice

V prvohorách a druhohorách dosáhla třída evolučně nejstarších žijících mořských ostnokožců (s kostrou složenou z vápnitých destiček)[6] nazývaná mořské Lilijice (Crinoidea; krinoidi) největšího rozvoje.[6] Obecně se vyznačovali tělem tvořeným dlouhým stonkem a korunou[6] (koruna byla tvořena kalichem a z něho se dále rozpínala rozvětvená dlouhá a velmi pohyblivá ramena).[7] V prvohorách existovaly dvě jejich ekologické formy:

  • Bentonická forma lilijic byla pevně přisedlá (přirostlá) svými kořenovými výrůstky k mořskému dnu;
  • Planktonická forma lilijic byla plovoucí, za tím účelem opatřená dutým kulovitým orgánem fungujícím coby plovák,[2] který lilijici udržoval ve vznosu.[7][8]

Plováky planktonických prvohorních mořských lilijic byly tvořeny soustavou několika nepravidelných komůrek, přepážek a dutých trubic[8] naplněnými plynem a jejich fosilní nálezy se označují termínem lobolity.[7] Tyto unikátní (vzácné) zkameněliny (fosilie) „plováků“ se nacházejí jen v České republice a na několika málo místech světa[8] (například v Maroku).[7]

Kromě poměrně vzácných lobolitů se z fosilizovaných (prvohorních / druhohorních) lilijic nejčastěji nacházejí jen drobné kulaté články jejich stonků (někdy i s pěticípou hvězdičkou)[1][6] Rezavé silně zvětralé vápence (datované do nejvyššího siluru) skrývají malé ramenonožce Dayia bohemica[9] o velikosti třešňové pecky.[1] V severní stěně Černého lomu na povrchu tmavých vápenců je možno nalézt lesklé úlomky ramenonožců.[1] Nejvyšší silur je ohraničen výskytem trilobita Tetinia minuta,[10] nejnižší devon poznáme dle trilobitů ze skupiny druhu Warburgella rugulosa.[4][11] Sled hornin devonu pak zde pokračuje kotýsskými vápenci,[12] jež jsou chudé na zkameněliny a které náležejí (dle geologického času) ke stupni vyšší lochkov.[4][pozn. 2]

Lobolitová stráň

Sběratel zkamenělin František Hanuš (1860–1937) pojmenoval západní část Černého lomu (situovanou blíže k lomu Mušlovka) termínem „Lobolitová stráň“.[1][14] Tato stráň je ve své horní části tvořena zvětralými rezavými vápenci.[1] Lokalita se vyznačovala tím, že po jarním tání tu bylo možno nacházet jako menší míč veliké lobolity rodu Scyphocrinites. Jejich stěny měli tloušťku několik milimetrů a uvnitř kulovitého plováku uzavíraly duté komory.[1]

Galerie
  • Fosilie lilijce Scyphocrinites (silur, Maroko, exponát z regionálního přírodovědného muzea v bulharském Plovdivu; ilustrační fotografie)
  • Fosilní průřezy stonků lilijic nalezených na Lobolitové stráni nedaleko Černého lomu
  • Národní přírodní památka Klonk na severním okraji obce Suchomast – stratotyp siluru a devonu

Odkazy

Poznámky
  1. V masivní lavici krinoidových vápenců je v Černém lomu odkryta hranice mezi silurem a devonem.[4] Krinoidové vápence jsou složeny z článků krinoidů (Crinoidea, ostnokožců).[5] Jsou velice čistým zdrojem vysokoprocentního vápence a proto jsou těženy a to někdy nejen za účelem výroby vápna a cementu, ale i pro dekorativní účely.[5]
  2. Kotýské vápence se nacházejí například jihozápadním směrem od Butovického hradiště; od Zadní Kopaniny až k Mořině (tady zastupují celý sled lochkovského souvrství) nebo východním směrem od Řeporyj, kde dosahují síly vrstev až 80 metrů (například lomy Požáry nebo lom Vokounka).[13] Mají světle šedou, zřetelně zrnitou strukturu s typickým uzlovitým (nerovným) povrchem vrstevních ploch. Jsou převážně složeny z úlomků vápnitých schránek a z kousků koster mořských živočichů (zejména lilijic – krinoidů), což svědčí o tom, že vznikaly v mělké, nejspíše nestojaté vodě.[13]

Reference
  1. Černý lom (Naučná stezka Řeporyje - Hlubočepy; Údolím Dalejského potoka) [online]. Web: Pražské stezky [cit. 2021-06-27]. Umístění zastávky: v lomu, s výhledem na Lobolitovou stráň; GPS: N 50°1.884‘, E 14°20.173‘. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-09.
  2. Černý lom (Lom, důl - bývalý; Praha - Holyně, Česko) [online]. Web: Mapy cz [cit. 2021-06-27]. GPS souřadnice: 50.0315028N, 14.3363672E (50°1'53.410"N, 14°20'10.922"E). Dostupné online.
  3. Černý lom v Dalejském údolí, Praha (Turistické cíle; Příroda; Přírodní památka) [online]. Web: Turistika cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  4. CHLUPÁČ, Ivo. Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia, 1999. 279 s. Kapitola Z Řeporyj do Holyně, s. 96–101.
  5. PETRÁNEK, Jan, Prof. krinoidový vápenec [online]. Web: Geology cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  6. Lilijice [online]. Web: Pražské stezky cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-14.
  7. lobolit [online]. Web: Minerals Fossilis cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  8. zkamenělá lilijice - lobolit [online]. Web: Minerals Fossilis cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  9. Dayia bohemica Bouček, 1940 † [online]. Web: Bio Lib cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  10. Tetinia minuta (Přibyl & Vaněk, 1962) † [online]. Web: BioLib cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  11. Warburgella rugulosa rugulosa (Alth, 1874) † [online]. Web: BioLib cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  12. kotýské vápence [online]. Web: BioLib cz [cit. 2021-06-28]. Dostupné online.
  13. Devon (odstavec: kotýské vápence) [online]. Web: Monet cz [cit. 2021-06-28]. Dostupné online.
  14. Scyphocrinites excavatus (lobolit lilijice), Praha, Lobolitová stráň - požárské souvrství [online]. Web: fossil-alma-cz3.webnode.cz [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Černý lom (Dalejské údolí) na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.