Točná

Přírodní rezervace Šance u Točné s naučnou stezkou Keltskou stezkou připomínající i zdejší část kulturní památky oppida Závist

Podobně jako v okolních místech začíná historie osídlení oblasti Točné nejspíš již v době bronzové.[18] To je spjato primárně s vrchem Šance. V 19. a na počátku 20. století bylo hradiště Točná (bývalo ale nesprávně nazýváno Komořanské hradiště) na vrchu Šance považováno za samostatný opevněný celek o výměře asi 15 ha. Ve dvacátých letech 20. století byla odhalena návaznost valů na hradiště Lhota (nesprávně i když obecně nazývané nad Závistí, či jen Závist)[19] na vrchu Hradiště na valy hradiště na Šancích[20] do jedné pevnostní soustavy - Hradiště Lhota-Točná, oppidum Závist.[21][22] Archeologická sondáž přinesla příliš málo nálezů k potvrzení či vyvrácení jakékoliv hypotézy. Každopádně nálezy střepů knovízské kultury dokládají osídlení lokality na Šancích již v pozdní době bronzové. Styl opevňovacích valů na Šancích, které jsou jasně patrné, je ale výrazně pokročilejší a mladší, takže se předpokládá, že fortifikace vznikla v pozdním laténském období, nejspíš v 1. století př. n. letopočtem.[23]

Paradoxně velmi známé, dobře zpracované a prozkoumané oppidum Závist má na vrchu Šance v katastru obce Točná nejméně jasnou část, která dosud vyvolává řadu otázek. Odpovědi na ně ale může přinést jen celoplošný archeologický výzkum, ke kterému dosud nedošlo.

Samota Nouzov mezi obcí a letištěm

Obec je zmiňována nejspíš poprvé v roce 1345 v souvislosti s rychtářem Květoněm z Točné (Quieton de Toschne), který se stal ručitelem rychtáři ze Zlatník.[24][25][26] Další zmínka je datovaná rokem 1355, kdy přilehlý dvůr Hostašovice prodal malostranský johanitský klášter klášteru zbraslavskému, do jehož držení se měla Točná dostat později.[27] K roku 1412 je znám pražský měšťan Jakeš z Točné, který měl držet majetky ve vsích kolem Prahy. Zbraslavský klášter měl Točnou s Hostašovicemi v držení až do husitských válek, kdy roku 1420 vsi zabrali pražané.

Válečné události roku 1420 zasáhly významně do celého okolí vsi. Od pozdního jara toho roku, během první křížové výpravy proti husitům pobýval král Zikmund na Zbraslavi. Část jeho vojska využila pro své polní ležení zajišťující spojení s protějším břehem řeky mohutné starověké valy na protilehlém vrchu Šance, které vojáci upravili pro potřeby obrany s využitím palných zbraní, respektive dělostřelectva.[28] Během tohoto roku padla a byla vypálena Zbraslav, Modřany, oba Komořanské dvorce a dobyta tvrz v Dolních Břežanech. Po Zikmundově porážce v bitvě pod Vyšehradem a ústupu jeho vojsk husité vytáhli dobýt nejdůležitější zbývající královskou baštu u Prahy - Nový hrad u Kunratic, který padl po téměř měsíčním zimním obléhání 25. ledna roku 1421. Jak konkrétně se tyto boje a plenění dotkly obcí Cholupice, Hostašovice a Točná není známo, ale s ohledem na rozsah postižení okolních vsí lze předpokládat, že se válečné události nevyhnuly ani jim.

Další události, které se mohly historie obce dotknout ve smyslu jejího opakovaného poničení souvisejí s doloženým výskytem vojska v Regionu. Lze tedy uvažovat o březnu 1427, kdy u Modřan stanula táborská a sirotčí vojska a požadovala otevření vstupu do Prahy, což jim zatím pražané odepřeli. Druhou doloženou událostí se stala 23. dubna 1429 bitva u Zbraslavi/Modřan, kdy na brodu přes Vltavu došlo k přepadení novoměstských pražanů výpravou katolických pánů Habarta z Aldaru a na Týřově, Jana Šmikouského ze Žďáru a Fridricha z Donína se 154 jezdci. Před úplnou porážkou novoměstské zachránily posily staroměstských pražanů, ale i tak získali katolíci tučné výkupné. Obec ale mohla postihnou zničující návštěva vojska i kdykoliv jindy, neboť jak nedaleký Karlštejn, tak Šternberské panství na Sázavě včetně Konopiště, zůstalo po celou dobu katolické. Mimo to různé husitské frakce často válčily i mezi sebou.

Roku 1436 se na krátký čas Točná i s Hostašovicemi dostali zpět do vlastnictví zbraslavského kláštera, nicméně zadlužený císař Zikmund je obratem zabavil a obě klášterní vsi zastavil za 200 kop grošů Dětřichu Tluksovi.[29][30]

Erb Hýzrlů z Chodů

Následovalo období střídání vlastníků o němž je pouze málo dochovaných zpráv. Lze předpokládat, že se obce vrátili do majetku zbraslavského kláštera poté, co roku 1454 nařídil král Ladislav Habsburský, řečený Pohrobek vrátit klášteru statky, které jeho děd Zikmund odebral a zastavil. Poté zemi postihla druhá vlna válek, nejprve krále Jiří z Poděbrad proti katolické Zelenohorské jednotě, která záhy přerostla v křížovou výpravu a česko-uherské války. Zchudlý zbraslavský klášter pak roku 1476 rozprodal značnou část pravobřežních pozemků a vesnic Bendovi z Nečtin. Točná není explicitně jmenována, ale lze předpokládat, že někdy v této turbulentní době se dostala do soukromých rukou.[31]

Každopádně před rokem 1526 měl Točnou a dvůr Hostašovice v zástavě Jan Mládek a někdy poté, nejpozději však roku 1552 se stávají se majetkem rodu Hýzrlů z Chodů. Jisté je, že právě roku 1552 potvrdil král Ferdinand I. Albrechtovi Hýzrlovi z Chodů a jeho bratrům držení vsí Točné a Hostašovic.[32] Zda a jak se Točné dotkl dlouholetý spor mezi Adamem a následně Janem Hýzrlem z Chodů na jedné straně a opatem zbraslavského kláštera a jeho modřanskými poddanými na straně druhé o sporné hraniční pozemky, není známo. Konflikt z let 1586–1587 dospěl do stavu lokální příhraniční války, kterou Adam Hýzrle z Chodů v srpnu 1586 zaplatil životem. Jeho nástupce Jan „Usekaný“ Hýzrle z Chodů pán na Cholupicích a Popovicích si v polovině května 1587 svolal své poddané rychtáře a sedláky z Cholupic, Kunratic, Písnice a Točné, aby mu ukázali hranice panství, přičemž se opět dostal do sporu a střetu s modřanskými poddanými. Spor se pak soudně táhl léta.[33]

Po Janově smrti roku 1596 zdědila jeho statky manželka, která je měla následně předat Jindřichovi Hýzrlemu z Chodů. Tento známý voják pak panství roku 1597 obratem prodal místokancléři Království českého, Kryštofovi Želínskému ze Sebuzína.

Roku 1622 koupil Točnou jako levný konfiskát opět zbraslavský klášter.

Okrsková služebna Městské policie Praha na Náměstí Antonína Pecáka bývala dříve zdejší hasičskou zbrojnicí. Jedná se o budovu postavenou roku 1950 vedle místa původní hasičské zbrojnice.

Při zavedení obecního zřízení roku 1850 zůstal součástí politické obce Točná[34] i Komořanský statek/zámek s přilehlými hospodářskými budovami (obec se statkem patřily dohromady již od dob, kdy Komořany patřily zbraslavskému klášteru) a větší část osady Závist (nyní součást katastrálního území Zbraslav). Díky tomuto spojení je jako zdejší rodák uváděný známý český architekt a malíř Karel Vítězslav Mašek, který se dle matričního zápisu narodil 1. září 1865 v Točné č. p. 1 - tedy v Komořanském zámku, kde byl jeho otec revírníkem. V této době bylo na Točné 39 domů a 293 obyvatel.[35]

Ještě roku 1898, byly v jubilejní publikaci k 50. výročí vlády císaře Františka Josefa I. o Zbraslavsku a Smíchovsku uvedeny tyto údaje: „Komořany, zámek s hospodářskými budovami... Středem zahrad vede dráha Modřansko-Dobříšská při skalnatém břehu Vltavském až k Závisti. Místní i katastrální obec Točná. Farou, školou i poštou náleží dvůr, kde obývá 40 dělníků zemědělských, do Modřan, poštou ke Zbraslavi.“[36] Údaje k obci: „Místní i katastrální obec s 53 domy a 583 obyvateli, zemědělci a dělníky, z nichž někteří zaměstnávají se v cukrovaru Modřanském, jiní většinou zruční stavební dělníci na práci do Prahy chodí. Fara v Modřanech, škola v (Dolních) Břežanech (okr. Jílové), pošta na Zbraslavi.“[37]

Roku 1904 byl založený místní sbor dobrovolných hasičů, který fungoval až do roku 1914, kdy většina jeho mladých a zdravých mužů narukovala do císařské a královské armády.[35]

Točenský pomník padlým v obou světových válkách

Vypuknutí světové války, jak se v té době užívalo, postihlo obec stejně tragicky jako celé rakousko-uherské soustátí. Češi rukovali většinou bez nadšení, ale stejně jako ostatní s vírou, že budou do vánoc doma. Muži žijící na Točné, respektive mající zde domovskou příslušnost, spadali do odvodního okrsku Praha, takže pokud nedošlo k nějaké výjimce, byli odváděni k pěšímu pluku č. 28 nazývaného též „Pražské děti“, nebo k zeměbraneckému (od roku 1917 střeleckému) pěšímu pluku č. 8, případně k domobraneckému pěšímu pluku č. 8. Většina odvedenců končila u jedné z pěchotních jednotek, které měly největší ztráty a byly průběžně doplňovány. Část odvedenců ale mohla narukovat i k jezdeckým formacím, zvláště pokud měl odvedenec zkušenosti s koňmi. Pro obyvatele vsi spadali odvodním okrskem pod vojenské velitelství VIII. "pražského" sboru, které disponovalo z jezdectva dragounskými pluky č. 2, 7, 10 a 14. a zeměbranecký hulánský pluk č. 6. Dělostřelecké jednotky VIII. „pražského“ sboru představovaly: divizion těžkých houfnic č. 8, polní houfnicový pluk č. 8, pevnostní dělostřelecký prapor č. 9, polní kanónové pluky č. 22, 23 a 24, zeměbranecké polní houfnicové diviziony č. 21 a 44, zeměbranecké polní kanónové diviziony č. 21 a 44 a pluk horských děl č. 8. Dále pod pražský sbor spadaly zákopnický prapor, ženijní prapor a vozatajský divizion, všechny s číslem 8. Vedle těchto jednotek mohli odvedenci skončit v některé z dalších specializací, které neměly přidělen konkrétní odvodní obvod, a samozřejmě existovaly četné výjimky.[38]

Do Točné se dle místního pomníku nevrátilo 14 místních vojáků: Václav, Karel, Jan a Josef Růžičkovi, Václav Škarohlíd, Ladislav Malý, Josef Loučka, Antonín Anděl, Josef Bárta, Václav Hodina, Karel Skopový, František Korynta (dle VÚA možná varianta jména Korintar[39]), Antonín Tůma a Jan Fettr.[40] K tomuto výčtu můžeme ještě přičíst místního rodáka Otokara Borta, bydlícího ale na Žižkově, který padl 10. srpna 1917 v Rumunsku jako příslušník dragounského pluku č. 2 a jehož jméno na pomníku nenajdeme.[41]

Z točenských rodáků se během světové války dostali do československých legií tři muži: Josef Dvořák a Karel Sazima byli příslušníky 34. pěšího pluku čs. legie v Itálii a Josef Oliva byl nejpozději od poloviny dubna 1918 příslušníkem čs. legie v Rusku, odkud ale 30. listopadu 1918 přešel k Rudé armádě. Tito legionáři se do vlasti vrátili a Josef Oliva se později vyznamenal během 2. světové války.[42]

Pomník padlým ve světové válce vybudoval v letech 1920–1922 místní spolek dobrovolných hasičů, který obnovil svoji činnost.[35]

Zahradnictví Junek v budově jednoho ze statků, které tvořily jádro vsi

Po druhé světové válce, od roku 1947, usiloval MNV Modřany o převedení Komořan z obce Točná do Modřan.[43] Komořany se totiž mezitím rozrostly na samostatnou obec. Ke oddělení katastrů došlo roku 1957 - Komořany byly přičleněny k Modřanům a Závist, jejíž většina dosud také připadala k Točné byla připojena ke Zbraslavi. Točenský katastr se tím značně zmenšil, přestože nešlo pouze o územní ztráty, neboť jeho hranice vedoucí Břežanským údolím se zarovnala podél tamní silnice. Roku 1960 byla Točná připojena k obci Cholupice.[44] Díky tomuto spojení obcí byla mezi nimi vybudována asfaltová silnice na místě původní polní cesty. Roku 1974 byla celá obec Cholupice včetně Točné připojena k hlavnímu městu Praze. Roku 1976 byl v obci zrušen místní národní výbor a obě vsi připadly pod přímou působnost MNV v Modřanech,[45] na jehož působnost navazuje dnešní městská část Praha 12. Pozůstatkem po někdejším umístění místního národního výboru v Točné je ulice K výboru, pojmenovaná roku 1974.

Točenská rokle (součást přírodní rezervace Šance, jejíž název na tabulce poněkud absentuje) se značkou Evropsky významná lokalita Břežanské údolí

Točná a její okolí je velmi zajímavá i z hlediska přírodních památek. Je jedinou obcí na pravém břehu Vltavy, která leží zároveň v Praze a zároveň v Brdské vrchovině. Do ní, respektive mezi území Brdských Hřebenů, patří severní část obce ležící mezi vrchy Čihadlo o nadmořské výšce 385 metrů a Šance o nadmořské výšce 385 metrů. Točná i celé její katastrální území leží v přírodním parku Modřanská rokle-Cholupice. Vedle obce, a částečně i ve vsi samé (Točenská rokle rozdělující ves na dvě poloviny Točenským potokem je součástí rezervace), se nachází přírodní rezervace Šance, která je nejen nejvýznamnější (z hlediska ochrany přírody) částí zmíněného přírodního parku, ale i místem výskytu vzácných chráněných druhů. Jižní svah Šancí je zároveň severní polovinou Břežanského údolí, které bylo v rámci celoevropsky chráněných území soustavy Natura 2000 vyhlášeno evropsky významnou lokalitou. V jižní polovině Břežanského údolí pak na přírodní park Modřanská rokle-Cholupice navazuje přírodní park Střed Čech.

Z chráněných druhů je nejdůležitější motýl přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria), chráněné jsou ale i další zde žijící druhy jako třeba krajník hnědý (Calosoma inquisitor), nebo řada motýlů: otakárek fenyklový (Papilio machaon) otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), batolec červený (Apatura ilia) a bělopásek topolový (Limenitis populi). Výskyt množství druhů motýlů a brouků dokládá i fakt, že zde entomolog František Antonín Nickerl mimo jiné objevil hnědáska černýšového (Melitaea aurelia), jeho žák Emanuel Lokay pak vzácného brouka žijícího mezi mravenci (Centrotoma lucifuga). Ze zde pracujících entomologů dosáhl světové proslulosti Otakar Nickerl, syn Františka Antonína Nickerla.

Rozmanitá je i zdejší ptačí populace, z níž jsou mezi ohrožené druhy patří strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) nebo ťuhýk obecný (Lanius collurio). Ze savců je zde množství veverek (Sciurus vulgaris), drobných hlodavců, divokých králíků (Oryctolagus cuniculus) a zajíců (Lepus europaeus). Největší zde žijící zvířata jsou srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa) a muflon (Ovis musimon).

Za pozornost stojí i zdejší geologická dispozice a flóra.

V katastru obce Točná jsou v současné době dva rybníky a tři potoky. Jedná se o rybník Točenský rybník (retenční, dříve hasičská, nádrž) na návsi a o rybník Kosiňák. Tyto dva rybníky jsou propojeny Točenským potokem, který údajně pramení někde u dubu v polích mezi Točnou a Cholupicemi (viz památné stromy), teče pod zemí do Kosiňáku. Z něj pak stále pod povrchem pokračuje kolem haly Second Hand Landu do prostoru Junkova statku, odkud teče pod silnicí mezi Marvalův a Smejkalův statek. Protéká v armatuře Marvalovým pozemkem, znovu podbíhá pod cestou a pokračuje pod dětským hřištěm do Točenského rybníku na návsi. Od jeho hráze pak teče již po povrchu Točenskou roklí až k svému ústí do Břežanského potoka poblíž trampské osady Na Place.

Druhý vodoteč v katastru obce je Závistský potok. Ten začíná svoji cestu pod Točenskou čističkou odpadních vod u bývalých vojenských bytovek a teče údolím Kálek mezi vrchy Čihadlo a Šance, podél ulice Branišovská k Závisti. U Závisti se přes jeho údolíčko v lese klene mostek po němž původně vedla hlavní komunikace mezi Zbraslaví, Závistí a Komořany. Obtéká většinu osady Závist a naproti Zbraslavi vtéká do Vltavy.

Třetí potůček - Podtočenský potok se nachází v údolí Na Dolech, které odděluje katastr Točné od katastru Dolních Břežan. Potůček má vícero pramenišť, většina se nachází na východní straně údolí, v místě zvaném V Olšičkách, podle olší rostoucích ve výběžku lesa, který se táhne až k ulici Branišovská a navazující K Točné, které spojují obě uvedené obce. Nejméně jeden pramen potoka se nachází až za touto silnicí, jíž v armatuře podtéká. Z tohoto místa pak protéká údolím V Olšičkách a navazující strmější roklí Na Dolech (z Točenské strany), respektive Pod Spálenkou (z Břežanské strany), a nedaleko pod studánkou Pod Točnou/Na starém lisu vtéká do Břežanského potoka.

Za pozornost stojí i fakt, že podle map prvního vojenského mapování se v obci nalézalo více rybníčků (veskrze na Točenském potoku, jsou zobrazeny v prostoru Junkovic a Marvalovic statku). Také lze konstatovat, že podle této mapy pramenily na Čihadle u Nouzova i Cholupický potok a také Komořanský potok. Oba toky ale od jejich dřívějšího zdroje definitivně oddělila stavba Komořanského tunelu, takže v současné době sbírají vody až za hranicí točenského katastru.

Katastrální území Točné se může pochlubit největším počtem památných stromů z celé Prahy 12.

Název	Obrázek	Umístění	Druh (Číslo v závorce určuje počet jedinců)	Obvod [v cm]	Kód databáze AOPK ČR wikidata	Galerie	Poznámka
Dub letní u samoty Nouzov v Točné		Točná 49°58′46″ s. š., 14°24′55″ v. d.	dub letní	&0000000000000320.000000320	104307 Q26789228	Kategorie „Dub letní u samoty Nouzov (Točná)“ na Wikimedia Commons	Na rozhraní lesa a pole severozápadně od samoty Nouzov
Dub severně ulice Branišovské v Točné		Točná 49°58′28″ s. š., 14°25′21″ v. d.	dub letní	&0000000000000411.000000411	104830 Q26789421	Kategorie „Dub letní severně od Branišovské ulice“ na Wikimedia Commons	Východní okraj lesního porostu severně ulice Branišovské, jižně od kóty vrchu Čihadlo
Dub v polích mezi Točnou a Cholupicemi		Točná 49°58′32″ s. š., 14°26′27″ v. d.	dub letní	&0000000000000240.000000240	105518 Q26790097	Kategorie „Dub v polích mezi Točnou a Cholupicemi“ na Wikimedia Commons	V polích mezi Cholupicemi a Točnou, cca 75 m od polní cesty, která propojuje samotu u Točné s Dolními Břežany
Dva duby v Točné		Točná 49°58′19″ s. š., 14°26′1″ v. d.	dub letní (2)	&-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1.0000000	104330 Q26778910	Kategorie „Dva duby v Točné“ na Wikimedia Commons	Na rohu ulic Branišovská a K Výboru, při čp. 12

Také by se zde našlo větší množství adeptů na zanesení do evidence významných stromů Prahy - lípy před bývalým místním národním výborem, lípy u pomníku obětí obou světových válek, kaštany u božích muk (křížků) v ulici Branišovská a v ulici Ke Starému hřišti a v neposlední řadě Pechova lípa.