Ladislav Bedřich

Ladislav Bedřich (24. duben 1901, Loštice – 11. prosince 1986, Praha) byl československý důstojník, podplukovník pěchoty v záloze, účastník zahraničního odboje a politický vězeň.

podplukovník pěchoty Ladislav Bedřich
Ladislav Bedřich v roce 1947
Narození24. dubna 1901 nebo 24. ledna 1901
Loštice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. prosince 1986 (ve věku 85 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVršovický hřbitov
NárodnostČeši
Povoláníučitel, důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v rodině českého četníka v okrese Šumperk. Rodina se často stěhovala a tak chodil do školy v Litovli, na gymnázium v Kroměříži a maturoval roku 1918 v Lipníku. Bezprostředně po vzniku Československé republiky a vstoupil jako dobrovolník do tvořící se armády nového státu, konkrétně k olomouckému pěšímu pluku č. 54 takzvaného domácího vojska (bývalé rakousko-uherské jednotky). S ním se pravděpodobně zúčastnil bojů o integritu mladého státu (obsazení pohraničí, válka o Těšínsko a československo-maďarská válka o Slovensko - části pěšího pluku č. 54 se zapojily do všech tří uvedených konfliktů) v letech 1918–1919. Po unifikaci armády v roce 1920 absolvoval vojenskou prezenční službu u pěšího pluku č. 45 v Lučenci a po absolvování školy pro záložní důstojníky v Košicích byl vyřazen jako nadporučík. Byl nadšený sportovec a Sokol, roku 1922 se stal učitelem tělocviku a působil na několika školách na severní Moravě.

Začátek 2. světové války v Polsku

Po okupaci zbytku republiky v březnu 1939 vytvořil na Litovelsku odbojovou skupinu napojenou na organizaci Obrana Národa. Počátkem června se rozhodl odejít bojovat do exilu a překročil ilegálně hranice do Polska, kde se dostal ke Krakovské vojenské skupině podplukovníka Ludvíka Svobody, jehož pobočníkem se posléze stal. S ním a jeho částí jednotky, z které se 3. září 1939 oficiálně stala Legie Čechů a Slováků prošel zářijovým ústupovým tažením Polskem na jehož konci jednotka skončila v internačním táboře v SSSR. Tam bylo jejích asi 700 vojáků přejmenováno na „Východní skupinu čs. armády“.

Na východní frontě

V internačních táborech zůstal až do 22. června 1941, kdy došlo k napadení SSSR. Po rozhodnutí o zformování československé vojenské jednotky v SSSR se od počátku podílel na její organizace a ve funkci zástupce plukovníka Svobody se v jeho nepřítomnosti dostal do sporu se důstojníky NKVD, kteří požadovali uvolnění části jeho důstojníků pro parašutistický výcvik k vysazení do protektorátu Čechy a Morava. Ladislav Bedřich toto striktně odmítl, neboť měl jasné rozkazy, že jemu svěřeným personálem disponuje pouze velení československé armády.

V Buzuluku se stal kapitán Bedřich velitelem výcvikové roty a podílel se na osvětové výchově. Od února 1942 velel záložní rotě čs. jednotky. Bývá uváděno, že se na pozici velitele minometné čety účastnil prvního bojového nasazením 1. československého samostatného praporu v SSSR - bitvy u Sokolova. Jedná se ale o omyl způsobený záměnou za jeho jmenovce Františka Bedřicha. V soupisu čs. vojáků, kteří bojovali u Sokolova Ladislav Bedřich nefiguruje.[1] Po reorganizaci praporu na 1. čs. samostatnou brigádu zastával funkci dočasného náčelníka týlu. S brigádou prošel boji o Kyjev, Bílou Cerkev a Žaškov. Jeho značné organizační schopnosti pak vedly v červnu 1944 k jeho jmenování velitelem čs. náhradního pluku a od 1. 1. 1945 byl přednostou doplňovací služby štábu 1. čs. armádního sboru v SSSR.

V poválečném Československu

Po skončení války působil ve vojenském školství a tělovýchově. V květnu 1947 byl jmenován náčelníkem tělovýchovné skupiny při hlavním štábu branné moci. Ještě roku 1949 se stal starostou pražského obrozeného Sokola. Na jaře 1950 byla ale na pokyn československého obranného zpravodajství (OBZ) zatčen pro vykonstruované obvinění z porušení služebního tajemství z nedbalosti a odsouzen na 10 měsíců a ztrátě hodnosti. Po uplynutí trestu strávil další rok v táboře nucených prací v Pardubicích. Následně uvažoval o opětovném odchodu do exilu ale padl do léčky agenta provokatéra. V létě 1952 byl znovu zatčen a koncem téhož roku odsouzen na 20 let vězení v Leopoldově. Propuštění se dočkal na amnestii v září 1960. Poté pracoval jako pomocný dělník v pražské Škodovce a ČKD. Na pozvání Československého svazu bojovníků proti fašismu často zajížděl na besedy do svého rodného kraje. Napsal své paměti, které se ale dosud vydání nedočkaly. Na sklonku života bydlel na jižním okraji Prahy v Točné, kde by činný ve československém zahrádkářském a ovocnářském svazu. Částečně byl rehabilitován roku 1963, plně pak až in memoriam roku 1990.[2][3][4]

Vyznamenání

Československá

Sovětská

Rumunská

Odkazy

Reference
  1. BROŽ, MIROSLAV. Hrdinové od Sokolova : 1. čs. samostatný polní prapor. 2., dopl. a rozš. vyd. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb 529 s. ISBN 8072783653, ISBN 9788072783656. OCLC 85713299
  2. VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA; VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV BRATISLAVA. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 348 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. S. 18. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine
  3. FILIP, ZDENĚK, 1925-. Cesty hrdinů československého zahraničního odboje 1939-1945. 1. vyd. vyd. Štíty: Veduta 131 s. ISBN 8086438031, ISBN 9788086438030. OCLC 51186148
  4. BEDŘICH Ladislav 24.4.1901-11.12.1986 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2019-05-22]. Dostupné online.
  5. Подвиг народа. podvignaroda.ru [online]. [cit. 2019-05-22]. Dostupné online.
  6. Подвиг народа. podvignaroda.ru [online]. [cit. 2019-05-22]. Dostupné online.

Literatura
  • VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA; VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV BRATISLAVA. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 348 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. S. 18. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine
  • Přísahali jsme republice : pamětní sborník k 50. výročí vzniku první československé jednotky v SSSR. Praha: Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1992. 104 s. ISBN 80-7185-245-7. Kapitola Jak jsem se ocitl v nemilosti, s. 39–45.
  • FILIP, Zdeněk. Cesty hrdinů československého zahraničního odboje 1939–1945. České Budějovice: Pavel Ševčík - VEDUTA, 2002. 131 s. ISBN 978-80-864-3803-0. Kapitola pplk. Ladislav Bedřich (1901–1986), s. 13-22. https://www.makniha.cz/produkt/ukazka/16428
  • ЭЛЕКТРОННЫЙ БАНК ДОКУМЕНТОВ «ПОДВИГ НАРОДА В ВЕЛИКОЙ ОТЕЧЕСТВЕННОЙ ВОЙНЕ 1941–1945 ГГ.»
  • http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/BED%C5%98ICH_Ladislav_24.4.1901-11.12.1986


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.