Kálek (Točná)

Jak již bylo zmíněno výše, údolí Kálek tvoří severní hranici vrchu Šance, na němž se rozkládá severní část starověkého hradiště Lhota-Točná (nejčastěji nesprávně nazývaného oppidum Závist). Strmý svah do Kálku vytvořil výborné předpoklady pro výstavbu opevnění, které se nachází na jižní straně údolí. Pevnostní valy hradiště v těchto místech vznikaly v době laténské, pravděpodobně v 1. století př. n. l. a představují vrchol fortifikační architektury laténského období. Jižní kraj údolí tedy představuje severní val hradiště, pod nímž se směrem do údolí nachází široký pevnostní příkop. Za pozornost stojí fakt, že tímto až 15 metrů širokým příkopem je obehnána právě jen část hradiště rozkládající se na Šancích. Zhruba u nejsevernějšího výběžku valů ústí do údolí Kálek jedna ze dvou bývalých bran severní části hradiště, místo které je nazváno „Ve vratech“. Význam Kálku jako komunikace s hradištěm na Šancích, později s obcí Točná je tedy doložen od přelomu našeho letopočtu.

Na severnějším vrchu hradiště Lhota-Točná nebyl nikdy proveden soustavný archeologický výzkum, ale pouze zde v 70. letech došlo k omezené sondáži. Proto průzkum valů na hranici Kálku vychází z terénního zaměření, nicméně skýtá řadu otázek. Právě valy na hraně Kálku, a pouze ty, v celém systému hradiště vykazují netypické prvky, které jsou předmětem různých interpretací předních archeologů. Prof. Šimek představil hypotézu, že po severní straně valů byla vybudována schodiště vedoucí do Kálku kvůli zajištění vody ze Závistského potoka (představoval jeden z hlavních zdrojů vody vedle potoka Břežanského a Lhoteckého a částečně Točenského). Další možností je ovšem hypotéza uvádějící, že tato část opevnění nebyla dokončena a atypické prvky souvisí s jeho výstavbou.[5][12][13][14]

Každopádně se díky tomu stala jižní hranice Kálku součástí národní kulturní památky – Oppida Závist a většina východní části údolí pak spadá do ochranného pásma NKP.[15]

Mohutné valy hradiště byly, jako v mnoha podobných případech, znovu využity při pozdějších válečných taženích. Proto jsou atypické prvky valů v údolí Kálku také spojovány s pozdějším využitím opevnění. Název vrchu Šance, který se odvozuje právě od fortifikací, je uváděn již v Hájkově Kronice české,[16] a proto je jisté, že fortifikace byla znovu využitá již v průběhu středověku. Nakonec s ohledem na fakt, že vrch leží na břehu Vltavy u zbraslavského brodu, jej činí velmi významnou strategickou pozicí, která měla svůj význam při jakémkoliv obléhání Prahy od středověku, až po 18. století. Údolí Kálek pak získalo na významu ať jako komunikace vedoucí do prostoru obce Točná, tak jako překážka na hlavní spojnici mezi Zbraslaví a Modřany (Břežanské údolí zůstávalo jako silnice problematické až do doby regulace Břežanského potoka pro rozsáhlé mokřady). Valy na Šancích jsou proto spojovány s polním ležením vojska krále Zikmunda roku 1420. Totéž lze konstatovat o fortifikaci v údolí Kálku, neboť cesta jím vedoucí byla přístupem do bývalého hradiště a zde umístěná část valů byla pravděpodobně modifikována pro potřeby modernějšího vojska. Z pozice dolní brány „Ve vratech“ bylo také možno kontrolovat silnici na Modřany a tudy dále ke Kunraticím, kde se nacházely další opevněné body královského vojska.[12][17]

Prakticky totéž lze konstatovat o mladším období třicetileté války, kdy byly zdejší valy využívány a pravděpodobně upraveny pro osazení polními děly (k tomu ale mohlo dojít v omezené míře již o 200 dříve). Za pozornost ovšem stojí fakt, že tyto „dělostřelecké pozice“ v původně laténských valech se nacházejí právě jen směrem do údolí Kálek, což dokládá význam této lokality a tamní komunikace.[12][18][13]

Pravděpodobně z stejného důvodu byl Kálek důležitým terénním prvkem i v průběhu 18. století, kdy byla Praha opakovaně obléhána v letech 1741, 1742, 1744 a 1757. Obléhající armáda v rámci cirkumvalace musela přemostit Vltavu nad i pod metropolí a při geografií omezených možnostech výběru místa hrál Kálek a téměř protilehlé ústí Berounky důležitou úlohu.[19]

Přestože od raného novověku doznala dopravní infrastruktura jižního okolí Prahy značná vylepšení (často související se zajištěním cirkumvalační linie kolem metropole, která zpravidla procházela Zbraslaví a protějšími vrchy, respektive údolími), zůstávaly hlavní směry komunikací stále velmi podobné, s ohledem na v podstatě neměnnou geografickou dispozici. Proto není příliš překvapivé, že strmý zářez údolí Kálek, který od starověku přetínal spojnici mezi Zbraslaví a Modřany, respektive Vyšehradem a vnitřní Prahou představoval důležitou linii obrany i v květnu 1945. Část Kampffgruppe Wallenstein, která postupovala od výcvikového prostoru SS na Benešovsku podél Vltavy na Zbraslav zde překročila řeku a mířila dále na Komořany a Modřany. Západní část údolí Kálek tak hrála důležitou úlohu v obraně pražských povstalců, neboť Kálek se dal s tanky a samohybnými děly překročit pouze po silnici, na níž vyrostla barikáda. Tvrdé boje v „Komořanských lesích“ (souhrnný název pro tuto lokalitu), které probíhaly 6. a 7. května 1945 si vyžádaly značné množství obětí. Centrální pietní místo[20] na tuto část pražského povstání, na něž byly roku 1975 přeneseny pomníčky dosud rozptýlené v prostoru, je umístěno u severní hranice Kálku. Přímo na historickém mostku přes Kálek je pak jeden z pomníčků, které relokovány nebyly. Připomíná mladého Jiřího Caltu,[21] který na tomto místě položil život při obraně metropole.[22][23][24][25][26]

• Šance (přírodní rezervace)
• Břežanské údolí

• Evropsky významná lokalita Archivováno 26. 6. 2020 na Wayback Machine CZ0213779 – Břežanské údolí - V popisu je Kálek pravděpodobně uveden jako „bezejmenného údolí severně od údolí Břežanského“, ačkoliv jeho pojmenování a lokaci jasně uvádějí zdroje č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 10, 11 a 15.
• Přírodní památka Šance Archivováno 24. 1. 2021 na Wayback Machine