Karel Pech
Karel Pech, vlastním jménem Antonín Pech, (18. května 1917 Praha – 14. února 2006 tamtéž) byl český herec, režisér, televizní scenárista, jazykový poradce a pedagog, televizní i rozhlasový moderátor, spisovatel, autor řady osobitých publicistických televizních pořadů, které i sám uváděl. Byl ženatý, jeho žena se jmenovala Marie (rozená Vlčková).
Karel Pech | |
---|---|
Karel Pech v roli Antonína Mánesa, rok 1940 | |
Rodné jméno | Antonín Pech |
Narození | 18. května 1917 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 14. února 2006 (ve věku 88 let) Praha Česko |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
V roce 1936 maturoval v Praze na reálném gymnáziu. V letech 1936/1937 studoval v Anglickém ústavu v Praze (The English Institute). Od roku 1937 působil nejdříve v Okružním divadle, pak v Pražském dětském divadle paní Lidy Mellanové (1937 až 1940) a na Kladně (1940/1941). V letech 1941 až 1943 pracoval v Československém rozhlase a současně hostoval v divadle Uranii, v Nezávislém divadle a v Divadle na Vinohradech. V sezóně 1943/1944 působil v Beskydském divadle, v sezóně 1945/1946 byl členem Studia Jindřicha Honzla, v letech 1946 – 1948 členem Studia ND. Od roku 1948 hostoval v pražském Národním divadle, kam byl v roce 1949 angažován a působil zde pak 20 let jako herec a příležitostně i režisér [1] .
V roce 1953 byl mezi pěti zakládajícími členy Československé televize (spolu s J. Werichem, J. Trnkou, O. Lipským a E. Klosem). Již od počátku existence Československé televize s ní aktivně spolupracoval, v roce 1969 na vlastní žádost přešel z ND do televize a od roku 1979 byl v důchodu. Kromě roku v Kramářově mládeži (1936) byl politicky neorganizován.
Od roku 1946 režisér-autor prvního rozhlasového seriálu Nedělní beseda rozhlasových novin, který byl po únoru v roce 1948 zastaven dosazením komisaře. Dělal spoustu vzdělávacích rozhlasových seriálů a pásem, byl například režisérem cestopisných reportáží z cest Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Byl to muž velmi kultivovaného a neobyčejně noblesního vystupování a chování. V šedesátých letech jevil přirozený zájem o obrodný demokratizační proces a v tomto duchu natáčel i pořady pro Československou televizi. Pan Karel Pech znal tři světové jazyky. Uměl velmi dobře německy, anglicky a francouzsky, a mohl i za doby komunismu vycestovat do ciziny, protože se v cizině dobře domluvil. Na těchto cestách ho hlídal příslušník tajné bezpečnosti, a to jak při cestě do Japonska (1970), ze které pak vznikl pořad Tajemství země Nippon, tak při cestě za krajany do Ameriky (1975), kdy projel několik amerických států. Pořad o cestě za krajany do Ameriky byl převážně zcenzurován, taktéž většina z 250 dvouminutových hraných scének.
V důchodu psal fejetony pro časopis Ahoj a pro Český rozhlas. Pro ČRo Brno natočil seriál Tajemství slovenštiny. V roce 1990 zveřejnil 40 roků psanou samizdatovou sbírku Verše Karla ze Zásuvky.
Dvacet roků přednášel na Universitě Karlově rozhlasové a televizní řemeslo. Od roku 1968 byl členem Československé společnosti pro lidská práva. V roce 1994 založil hnutí Rozhlas není tisk.
V roce 1995 natočil autorskou hru dokumentů Konec udavače (ČRo Praha). Od roku 1995 učil veřejný projev ve své soukromé škole Démosthenés. V roce 1995 vydal esej Adresuj! aneb Jak se chovat před kamerou a mikrofonem. Dne 21.8.1996 založil Společnost přátel koldokola světa (The Friends Around the World Company) s programem o pouhých devíti slovy: Vzájemná podpora psané i mluvené češtiny; propagace české kultury. Pro členy FAW psal Dopis (tzv. Zvukový Dopis). V roce 1997 natočil autorský monotrialog Čekající (ČRo Plzeň, hra o mučiteli padesátých let), tamtéž natočil i experimentální hru beze slov Sniper (Odstřelovač). V roce 1997 režijně upravil Goethova Fausta jako komorní tragédii, která může být hrána sedmi herci.
V roce 1964 se stal zasloužilým členem ND a v roce 1998 byl v pořadu TýTý uveden do pomyslné dvorany české televizní slávy.
Dne 18. května 2017 (v den narození Karla Pecha) u příležitosti 100. výročí jeho narození byla odhalena v Praze-Točné naproti domku, kde bydlel se svou manželkou Marií Pechovou, pamětní deska u lípy, kterou Karel Pech sám zasadil v rámci televizního pořadu Sázíme stromy na jaře roku 1975.
Televize
- 1963 Hugo Haas v Praze (TV dokumentární film)
Televizní seriály
- 1968 Dreyfusova aféra – průvodce pořadem
- 1968 Moje přítelkyně Šimako
- 1969 Tajemství řeči (TV seriál, 16 dílů) seriál o češtině, psaném i mluveném slovu a slušném chování s Jiřím Belčevem
- 1970 Tajemství země Nippon (TV dokumentární seriál, 18 dílů) – seriál o Japonsku s Šimako Murai
- 1974 Kufřík (TV dokumentární seriál, 7 dílů)
- 1974 Tajemství nezvířat (TV dokumentární seriál, 5 dílů) – o nesocialistickém chování
- 1969 Tajemství výchovy (TV dokumentární seriál, 12 dílů)
- Co Karel Čapek fotografoval (pro ČT Ostrava)
- Aby tělo nebolelo (pro ČT Ostrava)
- Komorní kabaret Karla Pecha (ČT Praha)
Odkazy
Reference
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 359
Literatura
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 209
- Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 179, ISBN 80-85774-08-9
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 359
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Pech na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Pech
- Karel Pech v databázi Archivu Národního divadla
- Karel Pech v Česko-Slovenské filmové databázi
- Karel Pech ve Filmové databázi
- Karel Pech na Kinoboxu.cz
- Obrázky k tématu Karel Pech na Obalkyknih.cz
- Seriál ČST Tajemství řeči
- Video "Kufřík IV."
- Článek o původu populárního sloganu „Tři jedničky padesát“