Karel Pech

V roce 1936 maturoval v Praze na reálném gymnáziu. V letech 1936/1937 studoval v Anglickém ústavu v Praze (The English Institute). Od roku 1937 působil nejdříve v Okružním divadle, pak v Pražském dětském divadle paní Lidy Mellanové (1937 až 1940) a na Kladně (1940/1941). V letech 1941 až 1943 pracoval v Československém rozhlase a současně hostoval v divadle Uranii, v Nezávislém divadle a v Divadle na Vinohradech. V sezóně 1943/1944 působil v Beskydském divadle, v sezóně 1945/1946 byl členem Studia Jindřicha Honzla, v letech 1946 – 1948 členem Studia ND. Od roku 1948 hostoval v pražském Národním divadle, kam byl v roce 1949 angažován a působil zde pak 20 let jako herec a příležitostně i režisér [1] .

V roce 1953 byl mezi pěti zakládajícími členy Československé televize (spolu s J. Werichem, J. Trnkou, O. Lipským a E. Klosem). Již od počátku existence Československé televize s ní aktivně spolupracoval, v roce 1969 na vlastní žádost přešel z ND do televize a od roku 1979 byl v důchodu. Kromě roku v Kramářově mládeži (1936) byl politicky neorganizován.

Od roku 1946 režisér-autor prvního rozhlasového seriálu Nedělní beseda rozhlasových novin, který byl po únoru v roce 1948 zastaven dosazením komisaře. Dělal spoustu vzdělávacích rozhlasových seriálů a pásem, byl například režisérem cestopisných reportáží z cest Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Byl to muž velmi kultivovaného a neobyčejně noblesního vystupování a chování. V šedesátých letech jevil přirozený zájem o obrodný demokratizační proces a v tomto duchu natáčel i pořady pro Československou televizi. Pan Karel Pech znal tři světové jazyky. Uměl velmi dobře německy, anglicky a francouzsky, a mohl i za doby komunismu vycestovat do ciziny, protože se v cizině dobře domluvil. Na těchto cestách ho hlídal příslušník tajné bezpečnosti, a to jak při cestě do Japonska (1970), ze které pak vznikl pořad Tajemství země Nippon, tak při cestě za krajany do Ameriky (1975), kdy projel několik amerických států. Pořad o cestě za krajany do Ameriky byl převážně zcenzurován, taktéž většina z 250 dvouminutových hraných scének.

V důchodu psal fejetony pro časopis Ahoj a pro Český rozhlas. Pro ČRo Brno natočil seriál Tajemství slovenštiny. V roce 1990 zveřejnil 40 roků psanou samizdatovou sbírku Verše Karla ze Zásuvky.

Dvacet roků přednášel na Universitě Karlově rozhlasové a televizní řemeslo. Od roku 1968 byl členem Československé společnosti pro lidská práva. V roce 1994 založil hnutí Rozhlas není tisk.

V roce 1995 natočil autorskou hru dokumentů Konec udavače (ČRo Praha). Od roku 1995 učil veřejný projev ve své soukromé škole Démosthenés. V roce 1995 vydal esej Adresuj! aneb Jak se chovat před kamerou a mikrofonem. Dne 21.8.1996 založil Společnost přátel koldokola světa (The Friends Around the World Company) s programem o pouhých devíti slovy: Vzájemná podpora psané i mluvené češtiny; propagace české kultury. Pro členy FAW psal Dopis (tzv. Zvukový Dopis). V roce 1997 natočil autorský monotrialog Čekající (ČRo Plzeň, hra o mučiteli padesátých let), tamtéž natočil i experimentální hru beze slov Sniper (Odstřelovač). V roce 1997 režijně upravil Goethova Fausta jako komorní tragédii, která může být hrána sedmi herci.

V roce 1964 se stal zasloužilým členem ND a v roce 1998 byl v pořadu TýTý uveden do pomyslné dvorany české televizní slávy.

Dne 18. května 2017 (v den narození Karla Pecha) u příležitosti 100. výročí jeho narození byla odhalena v Praze-Točné naproti domku, kde bydlel se svou manželkou Marií Pechovou, pamětní deska u lípy, kterou Karel Pech sám zasadil v rámci televizního pořadu Sázíme stromy na jaře roku 1975.

• 1963 Hugo Haas v Praze (TV dokumentární film)