Karviná

Karviná (polsky Karwina, německy Karwin[3][4]) je statutární město v Moravskoslezském kraji, na území historického Těšínského Slezska, 18 km východně od Ostravy na řece Olši. Karviná je univerzitním, turistickým, lázeňským a ekonomickým městem Slezské metropolitní oblasti a největším českým městem na řece Olši. Středem dnešního města Karviná je původní slezské knížecí město Fryštát s rezidenčním hradem.

Statutární město Karviná
Slezské město Karviná
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
LAU 2 (obec)CZ0803 598917
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíKarviná
Okres (LAU 1)Karviná (CZ0803)
Kraj (NUTS 3)Moravskoslezský (CZ080)
Historická zeměSlezsko
Zeměpisné souřadnice49°51′15″ s. š., 18°32′34″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel49 881 (2022)[1]
Rozloha57,52 km²
Nadmořská výška221 m n. m.
PSČ733 01, 733 24, 735 06, 734 01
Počet domů4 031 (2021)[2]
Počet částí obce9
Počet k. ú.6
Počet ZSJ47
Kontakt
Adresa magistrátuMagistrát města Karviné
Fryštátská 72/1
733 24 Karviná
[email protected]
PrimátorJan Wolf (ČSSD)
Oficiální web: www.karvina.cz
Karviná
Další údaje
Kód obce598917
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karviná vznikla roku 1949 přemístěním obyvatel původní hornické Karvinné na fryštátské Horní Předměstí, které se silně rozvíjelo již od konce 19. století. Úředním spojením těchto dvou měst a připojením Ráje, Darkova a Starého Města vzniklo nové město s názvem Karviná, nicméně jejím historickým základem je Fryštát, na jehož katastru nové město stojí. Po druhé světové válce byla dnešní Karviná projektována jako pátá česká metropole pro 120 000 obyvatel. Dnes žije ve městě přibližně 50 tisíc[1] obyvatel s významnou slovenskou a polskou menšinou. Celý okres čítá na 240 000 obyvatel.

Název

Původní slovanská podoba jména zněla Karvina a byla odvozena od místního staropolského karw(a) - "kráva", které hláskově neodpovídá spisovnému polskému krowa. Jméno osady tedy znamenalo "kraví ves". Vesnice Karvina je v nejstarším dokladu z roku 1331 pojmenována též souběžným německým Arnoldsdorf ("Arnoldova ves"), které nicméně krátce nato vyšlo z užívání. Alois Vojtěch Šembera použil na své mapě Moravy podobu Karvín, na počátku 20. století se pak používala podoba Karvinná.[5]

Poloha a význam
Renesanční radniční věž postavil kníže Kazimír II.

Význam Karviné (dříve Fryštátu) v minulosti předurčovala její strategicky výhodná poloha na obchodní cestě z Uher do Pobaltí, která z ní učinila obchodní, hospodářské a kulturní centrum celé zdejší oblasti. Od konce 13. století do roku 1572 byl zdejší hrad sídelním místem slezských knížat z královského rodu Piastovců. Prvkem, který významně ovlivnil další rozvoj města, byl nález černého uhlí ve 2. polovině 18. století a rozvoj železárenského průmyslu na počátku 20. století. Nadále byl význam města dán rostoucí těžbou černého uhlí, rozvojem těžkého průmyslu a železnice které předurčily jak stavební, tak demografický vývoj města v druhé polovině 20. století.

Moderní Karviná vznikla roku 1949 sloučením města Fryštátu (německy Freistadt; dnešní Karviná 1, centrum starého Fryštátu je městskou památkovou zónou), původní Karvinné (díky intenzivní těžbě uhlí dnes již neexistuje; je to předměstská část Karviná-Doly), Darkova (Karviná 3), Ráje (Karviná 4) a Starého Města (Karviná 5).[3] Později ještě byly připojeny Louky nad Olší. Nově vzniklé město se začalo budovat na katastru fryštátského Horního Předměstí ve čtyřicátých letech dvacátého století, které se rozvíjelo již od doby, kdy Severní dráha císaře Ferdinanda přivedla do Fryštátu železnici. Moderní město je postaveno převážně v architektonickém slohu Bruselský styl.

Karviná leží na hranici s Polskem. Přímo ve městě jsou dva hraniční přechody (z toho jeden pouze pro osobní vozidla) v místní části Karviná-Ráj. Město se rozprostírá na severním okraji předhůří Beskyd. Karviná leží v údolí řeky Olše a od krajského města Ostravy je vzdálena 18 km východním směrem.

Karviná vždy patřila k ekonomicky silným oblastem s vysokou koncentrací průmyslu, zejména těžebního, na který navazují další výrobní odvětví. Současně dosáhlo město evropského významu díky lázeňství. Již od konce 19. století byly budovány lázně Darkov díky nálezům léčivé jodobromové solanky. V posledních letech byl posílen význam města jako obchodního a turistického centra. Vznikem Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Opavě se Karviná stala univerzitním městem – spolu s Opavou prvním v Moravskoslezském kraji a po roce 1989 v Československu vůbec.

Historie

Nejstarší dějiny

Území dnešní Karviné patří ve zdejší oblasti k místům s nejstarším osídlením, o jehož existenci svědčí nálezy kamenných nástrojů z období mladší doby kamenné. Nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o území dnešního města (osadě Solca) je z roku 1268. Na dnešní místo byl Fryštát přemístěn po roce 1290 knížetem Měškem I. Těšínským. Vratislavský desátek z let 1302–1315 obsahuje původní názvy některých zdejších lokalit jako Fryenstat (Fryštát), Roy (Ráj), Carwina (Karviná), Bertholdi Villa (Darkov). Vzhledem k strategicky výhodné poloze Fryštátu na obchodní cestě z Uher do Pobaltí se zde vytvořilo významné středisko obchodu a řemesel, které se mezi léty 1290 až 1945 stalo sídlem nejvyšší slezské aristokracie. Fryštát dal také základ pro vznik zcela nového města Karviné, které se na jeho katastrálním území začalo budovat od 50. let 20. století.

Těšínsko v roce 1888

Zásadní obrat v rozvoji celé zdejší oblasti znamenal nález černého uhlí ve 2. polovině 18. století a počátkem 20. století již bylo území města svým ekonomickým potenciálem významnou oblastí v rámci celého Rakousko-Uherska. K rozvoji města přispěla výstavba železničních tratí: Severní dráha císaře Ferdinanda v Petrovicích, Košicko-bohumínská dráha v dnešní části Doly a v roce 1898 i Karvinská Místní dráha KFNB se stanicí Fryštát, dnes Karviná-město, a také tramvajová trať. Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 měly obce Karwin, Freistadt, Altstadt, Roj, Darkau a Lonka celkem 29 880 obyvatel (pouze v Karviné 16 808 a ve Fryštátě 7767), z toho 29 155 úředně hlášených, 23 988 (82,3 %) byli polsky, 3907 (13,4 %) německy a 1219 (4,2 %) česky mluvících, 26 616 (89,1 %) bylo katolíků, 2483 (8,3 %) protestantů, 589 (2 %) Židů a 192 dalších náboženství.[6]

Zámecký dvůr hraběte Taafa

Karviná v Československu

Během let 1918–1920 probíhal mezi nově vzniklými státy Československem a Polskem spor o Těšínsko. [7] Během něj padlo téměř 40 československých legionářů a boje byly zastaveny z podnětu prezidenta Masaryka jednáním ministra Edvarda Beneše s Poláky. Ten byl poté nařčen Karlem Kramářem, „že nerozumí politice“ („a připravil naše legie o další vítězství“). Po krátkém vojenském střetnutí[8] bylo území Těšínska v roce 1920 mezi oba státy rozděleno arbitráží vítězných mocností. Území města připadlo Československu. V roce 1938 Polsko začalo vůči Československu opět vznášet územní požadavky. Ty byly formulovány polskou vládou 21. září 1938 a vzneseny jako součást Hitlerova godesberského memoranda. 30. září 1938 polská vláda zaslala československé vládě ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 1. října 1938 polská vojska obsadila požadovaná území, včetně území dnešní Karviné. Období polského záboru však netrvalo ani rok. Po porážce Polska Německem na počátku druhé světové války oblast obsadil Wehrmacht a území města s germánským původem bylo přičleněno k Německu. V roce 1944 došlo ke sloučení měst Karvinné (dvě písmena N v názvu města se užívala od roku 1920[9]), Fryštátu a obcí Starého Města, Ráje a Darkova v jeden územní celek s názvem Karwin-Freistadt. Po osvobození města 3. května 1945 se dvojměstí rozpadlo a oblast se vrátila zpět pod správu Československa.

První výstavbu budoucího nového města, ulici Zakladatelská, zahájil předseda vlády Klement Gottwald slavnostním výkopem roku 1946. Roku 1949 následovalo opětovné sloučení okolních obcí v jeden územně správní celek pojmenovaný Karviná. Na území sloučeného města nastal velký stavební rozvoj, který trval až do 80. let 20. století. Svého vrcholu dosáhla Karviná na konci 80. let 20. století s počtem obyvatel téměř 90 tisíc. Stavební vývoj města, které se mělo stát pátou českou metropolí s počtem obyvatel 120 000 zastavily až listopadové události roku 1989 a zejména rozpad Československa v roce 1993, kdy se Karviná i z východu stala téměř pohraničním městem. Moderní městská zástavba leží především na katastrálním území historického města Fryštátu (Karviná-město) a bývalé obce Ráje.

Od roku 2003 je Karviná statutárním městem.

Metropole Karviná
Universitní náměstí na třídě 17. listopadu

V šedesátých letech dvacátého století se realizoval projekt na výstavbu nového, moderního centra Karviné v architektuře bruselského stylu, které se mělo stát pátou českou metropolí. Hlavní silniční tepnou se měla stát centrální třída, dnes třída 17. listopadu, která měla plnit roli městského bulváru a díky přítomnosti lázní ve městě navodit atmosféru pohodového a příjemného místa. Na této centrální třídě se měly vyskytovat volné prostory plné městské zeleně s dominantními budovami. I když je na této třídě hustý silniční provoz, stále láká k procházce po ní, a to v celé její délce. A to platí obzvláště pro aleje, která zde byla vysázena a je dodnes vzorně udržovaná.

Střed města tvoří Univerzitní park mezi křižovatkami Borovského a třídou Osvobození. Za tímto prostorem s ekologickou zelení, jemuž dominuje vzdálenější skupina výškových budov je schována řada architektonických slohů panoramatu města. Jde především o prvorepublikovou budovu Jiráskovy školy, roh rovněž prvorepublikové budovy Magistrátu, modernu zastupující Obchodní dům a restauraci s obytným blokem nebo funkcionalistické třípodlažní obytné domy. Centrálnímu prostoru rovněž chybí solitéra např. v podobě hodinové věže, pomníku či sochy nebo fontány. Není potřeba stavět nové budovy, stačí celé třídě a především centrálnímu prostoru vrátit zašlý lesk šedesátých let:[zdroj?]

  • Nasázet udržovanou tvarovanou zeleň
  • Budovám dát reprezentativní fasádu
  • Rekonstruovat autobusové zastávky do vzhledu hodného centra města
  • Instalovat informační tabule o zajímavostech města, nový mobiliář a reprezentativní veřejné osvětlení

Pověsti
Podrobnější informace naleznete v článku Fryštát#Fryštátské pověsti.

Zvon ve zdejším kostele měl nejsilnější a nejlahodnější hlas ve Slezsku, neboť prý do zvonoviny při odlévání vhodili díl stříbra. Byl starší než samotné město, při zániku původní obce se ztratil, až po létech jej na poli vyhrabala svině. Zvon bylo slyšet až do Těšína a jeho hlasu naslouchala těšínská kněžna s takovou oblibou, že se rozhodla zvon koupit. Avšak fryštačtí jej nechtěli prodat, a proto jí řekli, že by za něj musela vysázet tolik dukátů, že by to dosáhlo po cestě z Těšína až do Fryštátu. Jenže kněžna na obchod přistoupila, a tak jí radní museli zvon vydat. Kněžna si zvon zavěsila na svém hradě, ale zvon přes noc ulétl zpět do Fryštátu. Kněžna vidouc ten zázrak to vzdala a nechala Fryštátu jak zvon, tak i peníze. Jen okna kostelní věže směrem k Těšínu nechala zazdít, aby ji hlas zvonu nelákal.

  • Kresba středověké podoby hradu na současném profilu
  • Malé nádvoří hradu se Zahradní bránou
  • Dřevěná chodba spojuje hrad s jeho nejmladší budovou, Lottyhausem
  • Fryštátský hrad je již více než 730 let krajinnou dominantou

Městské památky
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Karviné.

Historická památková zóna
Špice Vídeňské kašny v historickém centru Karviné (Fryštátu)

Město založené jako nové město fryštátské jeho prvním knížetem Měškem I. Piastovským roku 1290. Nejstarší stavbou nového města, povýšeného na Slezské knížecí město je areál Fryštátského hradu, jehož stavba začala v roce 1288 a po celou dobu své existence byl sídlem nejvyšší slezské aristokracie a mezi lety 1327–1573 byl lénem českých králů. Přilehlé město pochází z počátku 14. století. V druhé polovině 19. století byly na fryštátském předměstí objeveny jodobromové prameny, díky kterým zde vznikly věhlasné lázně. Za dobu své existence se v nich léčila celá řada významných osob. Roku 1992 zde byla vyhlášená městská památková zóna. Podrobný seznam památek je uveden v článku Fryštát, Lázně Darkov, Doly (Karviná) a Staré Město (Karviná).

Slezské knížecí město
  • Městský knížecí hrad s parkem
  • Stará radnice s věží a bývalým knížecím pivovarem
  • Knížecí dům
  • Vídeňská litinová kašna
  • Kostel sv. Marka

Staré lázně

Ostatní historické památky

Metropolitní památková zóna
Trojčata, nejvyšší karvinské obytné budovy
Vestibul hlavního nádraží v bruselském stylu
Výškových domů „Brusel“ je na třídě 17. listopadu několik
Výškový blok rehabilitačního Sanatoria

Především v 60. letech 20. století byl vybudován základ pro výstavbu páté české a největší slezské metropole. Město mělo dosáhnout počtu obyvatel 120 000. Jeho nově vzniklé centrum tvořené třídou Osvobození a třídou 17. listopadu bylo doplněno řadou významných stavebních dominant postavených v architektuře „bruselského stylu“. Tyto budovy dodnes připomínají původní záměr vytvořit z Karviné novou metropoli.

Oblast třídy Osvobození
  • Dům Pionýrů a mládeže
  • Administrativní výšková budova na třídě Osvobození
  • Náměstí Budovatelů
  • Městský dům kultury
  • Administrativní výšková budova Kovona
  • Společenské centrum Kovona

Oblast třídy 17. listopadu

Oblast Horního okruhu
  • Náměstí Jurije Gagarina
  • Bytový výškový blok s kavárnou U Slunka
  • Kino Centrum
  • Obchodní středisko JAS
  • Výškové bloky Sanatoria Lázní Darkov
  • Administrativní výšková budova na tř. Havířská
  • Hala házené
  • Hlavní nádraží

Industriální památky

Památná místa města Karviné
Kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné-Dolech

Obyvatelstvo

Počet obyvatel
Vývoj počtu obyvatel původní Karviné[10]
1869188018901900191019211930
3 3845 4887 74614 32616 80819 22922 317
Vývoj počtu obyvatel současné Karviné[10]
1950196119701980199120012011 2020
36 17246 88376 01478 33468 40565 14156 897 50 902

Struktura populace

Podle výsledků sčítání obyvatelstva v roce 2001 se 8,5 % obyvatel města hlásilo ke slovenské a 8 % obyvatel k polské národnosti.[11] Zajímavostí města je vysoký podíl obyvatel bydlících v panelových domech, který dosahuje 92 %.[12]

  • Věková struktura obyvatel obce Karviná roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Karviná roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Karviná roku 2011

Členění města
Katastrální území Karviné

Karviná se člení na 6 katastrálních území, na kterých leží 9 místních částí:

Místní části jsou někdy číslovány:

Správa města a správní území
Související informace naleznete také v článcích Okres Karviná a Správní obvod obce s rozšířenou působností Karviná.

Karviná byla dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Karviná ale stále existuje a skládá se ze 17 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností ze 4 obcí – Dětmarovic, Karviné, Petrovic u Karviné a Stonavy. Stále zde ovšem působí okresní soud, okresní státní zastupitelství, okresní archiv.

Úřad primátora statutárního města Karviná vykonává ode dne 8. ledna 2018 Jan Wolf (ČSSD), bývalý první náměstek, který v čele města nahradil svého stranického kolegu Tomáše Hanzela (ČSSD), který stal v čele města od roku 2006.[13]

Sport

Nejznámějším sportovním klubem ve městě je bezesporu HCB Karviná. Tento házenkářský klub, založený již v roce 1955, v nedávné době pravidelně sbíral tituly mistra republiky (je desetinásobným mistrem samostatné ČR, naposledy v sezoně 2017/2018) a od roku 2000 do roku 2006 byl každoročním účastníkem nejprestižnější evropské klubové soutěže – Ligy mistrů. Dalším významným klubem je fotbalový klub MFK Karviná, který od sezóny 2016/2017 hraje nejvyšší českou fotbalovou soutěž.

Za zmínku stojí také lední hokej. Ten se hrál v Karviné již od 50. let, ale současný klub SK Karviná byl založen roku 1993. Ve městě se rovněž nachází basketbalový klub TJ Sokol Karviná, kde jeho junioři patří mezi špičku v ČR; muži však hrají pouze 3. nejvyšší soutěž. Karviná má také zastoupení v extralize hokejbalu (HbK Karviná), juda, sportovní střelby a ve městě se rovněž hraje florbal. V poslední době je velmi oblíbená nová sportovní disciplína workout.

Životní prostředí
Komplex dolu Darkov v Karviné

Znečištění ovzduší

V souvislosti s vysokou koncentrací těžkého průmyslu v oblastí patří ovzduší v Karviné mezi nejvíce znečištěné v České republice.[14] Ve znečištění rakovinotvorným benzopyrenem patří podle Státního zdravotního ústavu k nejzamořenějším oblastem. V roce 2005 průměrná celoroční koncentrace benzo-a-pyrenu činila 5,1 ng·m−3.[15] Podle výzkumu prováděného společnou laboratoří Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky a Zdravotního ústavu Středočeského kraje na vzorku 23 městských strážníků v Karviné bylo v jimi vdechovaném vzduchu naměřeno 6,6 ng·m−3 benzo-a-pyrenu. Např. u strážníků v Praze bylo naměřeno 0,8 ng·m−3.[16]

Následky těžby
Hornická památka – důl Barbora

Některé části města se také potýkají s důsledky hlubinné těžby uhlí, zejména s poddolováním, které narušuje statiku budov, z nichž řada musela být opuštěna a stržena. Postupně tak těžbě padla za oběť původní Karviná včetně řady pozoruhodných stavebních památek. Těžba si následně vyžádala likvidaci dalších příměstských lokalit. Zlikvidována a poddolována byla převážná většina místních částí Louky nebo Darkov. Dále se uvažuje o těžbě pod čtvrtí Staré Město nebo Starý Ráj. Jelikož se však uhelné sloje nachází pod převážnou částí města, je jeho budoucí rozvoj značně limitován.[17]

Ekonomika

V minulosti patřila Karviná k nejrychleji se rozvíjejícím průmyslovým městům v Česku. Počet obyvatel rostl současně s objemem těžby a svého vrcholu dosáhl koncem 70. let (tehdy zde žilo bezmála 80 000 obyvatel). Základem prosperity byla těžba kvalitního kamenného uhlí, které se stalo základem rozvoje průmyslu na celém Ostravsku. Na katastru města postupně vzniklo slučováním někdejších menších šachet několik velkodolů – Důl ČSA, Důl Darkov, Důl ČSM. Obrat v tomto vývoji nastal v 90. letech v souvislosti s útlumem těžby (v ostravské části revíru byla těžba úplně zastavena). V posledních letech klesl počet obyvatel města o bezmála 20 tisíc, vzrostla naopak nezaměstnanost.

Kromě uhelných dolů sídlí ve městě řada dalších podniků. Sídlila zde Kovona Karviná – někdejší největší producent bytových jader a sklolaminátových materiálů u nás. Po roce 2000 vznikla ve městě průmyslová zóna Nové Pole. Své výrobní haly zde mají firmy jako Robe lighting, Shimano, Sejong, Gates, Mölnlycke Health Care a další.

Plán na výstavbu spalovny odpadů

Do městské části Karviná-Doly naplánoval krajský úřad výstavbu velkokapacitní spalovny odpadu, do které by se ze širokého okolí mohlo ročně svážet 200 000 tun komunálního odpadu. Se záměrem nesouhlasí místní obyvatelé, kteří se obávají, že by spalovna odpadů zhoršila kvalitu již dnes značně znečištěného ovzduší.[18]

Školství
Slezská univerzita jako jedna z dominant centrální třídy 17. listopadu
Jiráskova škola z 20. let 20. století je dominantou centrálního prostoru na třídě 17. listopadu

Karviná je mimo jiné také univerzitním městem. Ve městě sídlí Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Opavě. Dále se zde nachází několik středních škol: gymnázium, střední průmyslová škola, obchodní akademie, střední zdravotnická škola aj. Kromě středních škol také základní a mateřské školy.

Osobnosti

Partnerská města

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. TUREK, Adolf, a kol. Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava: Zemský archiv v Opavě, 2004. 979 s. ISBN 80-86388-23-9. S. 321–322.
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 914.
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 384, 385.
  6. PATRYN, Ludwig. Der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1910 in Schlesien. [s.l.]: Im Verlage des schlesischen Landesausschusses Dostupné online.
  7. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3,s. 8 - 48, s. 84 - 124, s. 125 - 148, s. 157, s. 164 - 169, s. 170 - 194
  8. Polsko-czeska wojna o Cieszyn. histmag.org [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (polsky)
  9. WOJNAR, Petr. Hornická historie: Od krav k dolům aneb Jak se měnila a přesouvala Karviná. iDNES.cz [online]. 2016-08-05 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online.
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online.
  11. http://vdb.czso.cz/vdbtab/tabnahledzdr.jsp?cislotab=OB006_OK.27&verze=2&zdr_cislotab=OB006_OK&kapitola_id=20&kontext=t&razeni=ta&stranka=1&uroven=
  12. Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 1 - 2000, BYTOVÁ POLITIKA, Současný stav a rozsah panelové bytové výstavby
  13. Novým primátorem Karviné se stal dosavadní první náměstek Jan Wolf z ČSSD. Aktuálně.cz. 2018-01-08. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. (česky)
  14. Nejhorší vzduch dýchají v ČR obyvatelé Ostravsko-Karvinska
  15. Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5
  16. Prokázáno: Lidé na Karvinsku dýchají jedy
  17. Andrea Čánová: Karviná a těžba uhlí, 23. června 2008
  18. Nikola Klimšová: Lidé spalovnu nechtějí, 25. února 2010
  19. Kosarz, Wilhelm : K. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (česky)
  20. KRATOCHVÍL, Milan. Josef Balejka - valašský rytíř nebes = Wallachian knight of the heavens. Vyd. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM 120 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-632-4, ISBN 80-7204-632-2. OCLC 557464499
  21. ČERNÁ, 1313. Geocaching: NEZNAMY RODAK - NIEZNANY RODAK Wilhelm Kosarz [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online.

Literatura

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.