Hopmanův pohár

Hopmanův pohár (anglicky Hopman Cup), oficiálně se jménem sponzora MasterCard Hopman Cup[2], je tenisová soutěž smíšených reprezentačních týmů. V letech 1989–2019 se konala v australském Perthu. Založena byla v roce 1989 a nejvyšší počet šesti titulů vybojovaly Spojené státy americké. Premiérový ročník vyhrálo Československo.

Hopmanův pohár
Hopman Cup
Perth Arena, 2012
Sporttenis
Založeno1989
Obdobíprosinec a leden
PořadatelMezinárodní tenisová federace
ŘeditelSteve Ayles
Rozpočet1 000 000 AUS
Počet týmů8 dvoučlenných družstev
(čtyřčlenné skupiny A a B)
ZeměAustrálie Austrálie
Místo konáníPerth, Západní Austrálie
DějištěBurswood Dome (1989–2012)
RAC Arena (2013–2019)
Povrchtvrdý
Poslední vítěz Švýcarsko (4. titul, 2019)[1]
Nejvíce titulů Spojené státy (6 titulů)
SponzořiMasterCard
Příbuzné soutěžeDavis Cup / Billie Jean King Cup
Webhopmancup.com

Pořadatelem je Mezinárodní tenisová federace, která soutěž nazývá Oficiální mistrovství smíšených družstev (Official Mixed Teams Championships of the ITF). Tenisté z turnaje nezískávají do žebříčku ATP a WTA žádné body.

V roce 2017 se sponzorem turnaje stala společnost MasterCard, která navázala spolupráci s dalšími čtyřmi australskými turnaji včetně Australian Open.[2] Stejný rok událost proběhla jako první oficiální turnaj v kalendáři mužského či ženského tenisového okruhu v historii, s uplatněním formátu tzv. Fast4 tenisu zkrácených setů, a to v zápasech smíšené čtyřhry.[3]

V březnu 2019 organizátoři oznámili, že se Perth od roku 2020 stal dějištěm nově založené týmové soutěže ATP Cup. Pořadatelé poháru tak začali hledat nové místo konání pro zachování turnaje.[4] Mezinárodní tenisová federace pak sdělila, že ročník 2020 byl zrušen s plánem obnovení v roce 2021.[5][6]

Formát

Na rozdíl od mužského Davisova poháru a ženského Billie Jean King Cupu je Hopmanův pohár určen dvoučlenným smíšeným družstvům. Pořadatelé zvou každoročně osm týmů. V některých letech se o jedno účastnické místo hrálo v kvalifikaci přímo na místě před zahájením soubojů.

Ve dvou čtyřčlenných skupinách A a B nastupuje každé družstvo ke třem zápasům systémem „každý s každým“. Vítězové obou skupin se střetávají ve finále.

Každé utkání družstev zahrnuje tři zápasy, dvouhru mužů i žen a závěrečnou smíšenou čtyřhru. Pořadí dvouher není od roku 2016 ustáleno. Před tímto datem začínaly vždy ženy. Singly se konají na dva vítězné sety a všechny mohou být zakončeny tiebreakem. Smíšená čtyřhra se koná také na dvě vítězné sady, ale od roku 2017 ve formátu tzv. Fast4 tenisu, do čtyř vítězných gamů setu. Za stavu her 3–3 následuje tiebreak hraný do pěti vítězných míčů (bez nutnosti rozdílu dvou bodů). V mixu není počítána „výhoda“ a po „shodě“ následuje přímý vítězný bod.[7]

Kritéria pořadí v základní skupině

Konečné pořadí v základní skupině se řídí následujícími kritérii[7]:

  1. nejvyšší počet vyhraných utkání
  2. nejvyšší procento vyhraných setů
  3. nejvyšší procento vyhraných her[p. 1]
  4. vzájemné utkání
  5. los mincí

Dějiště

Burswood Dome v Perthu, původní dějiště Hopmanova poháru

Turnaj se hraje vždy na začátku nové tenisové sezóny na přelomu prosince a ledna. Do roku 2012 se konal na tvrdém povrchu v hale Burswood Dome v Perthu. V letech 2013–2019 probíhal v RAC areně na krytém dvorci se zatahovací střechou, na němž je položen tvrdý povrch.

Rekordní návštěvnost zaznamenal zápas základní skupiny Hopman Cupu 2018 mezi Spojenými státy a Švýcarskem, když do arény 4. ledna 2018 zavítalo 14 029 diváků.[8] Jednalo se také o nejvíce navštívené tenisové utkání v historii Západní Austrálie.

Do roku 2012 byl ředitelem turnaje bývalý australský tenista Paul McNamee, kterého pro sezónu 2013 nahradil Steve Ayles. Následně vedení turnaje převzal perthský rodák a bývalý tenista Paul Kilderry,[9][10] aby se do funkce později opět vrátil Paul McNamee.

Trofej

Stříbrný putovní pohár pro vítězné družstvo byl pojmenován po Harrym Hopmanovi (1906–1985), který jako kapitán přivedl Austrálii k 15 vítězstvím v Davisově poháru v letech 1938–1969.

Pohár je putovní, ale členové vítězného družstva si mohou ponechat zvláštní odměnu šperk ve tvaru tenisového míčku, který je zdobený diamanty ze západoaustralských diamantových dolů.

Televizní přenosy

Od založení Hopmanova poháru přenášela turnaj do roku 1994 televizní síť Seven Network, od níž vysílací práva pro období 1995–2010 získala Australian Broadcasting Corporation. V roce 2011 uzavřeli organizátoři pětiletou smlouvu s komerční televizní stanicí Network Ten, s ukončením kontraktu již v listopadu 2013. Následně práva odkoupil kanál 7mate z divize společnosti Seven Network.[11] Na evropském kontinentu soutěž vysílá stanice Eurosport.

Přehled finále

RokVítězFinalistaVýsledekČlenové vítězného týmu
1989 Československo Austrálie 2–0 Miloslav Mečíř a Helena Suková
1990 Španělsko Spojené státy 2–1 Emilio Sánchez a Arantxa Sánchezová Vicariová
1991 Jugoslávie Spojené státy 3–0 Goran Prpić a Monika Selešová
1992 Švýcarsko Československo 2–1 Jakob Hlasek a Manuela Malejevová-Fragniereová
1993 Německo Španělsko 2–0 Michael Stich a Steffi Grafová
1994 Česko Německo 2–1 Petr Korda a Jana Novotná
1995 Německo Ukrajina 2–0 Boris Becker a Anke Huberová
1996 Chorvatsko Švýcarsko 2–1 Goran Ivanišević a Iva Majoliová
1997 Spojené státy Jihoafrická republika 2–1 Justin Gimelstob a Chanda Rubinová
1998 Slovensko Francie 2–1 Karol Kučera a Karina Habšudová
1999 Austrálie Švédsko 2–1 Mark Philippoussis a Jelena Dokićová
2000 Jihoafrická republika Thajsko 3–0 Wayne Ferreira a Amanda Coetzerová
2001 Švýcarsko Spojené státy 2–1 Roger Federer a Martina Hingisová
2002 Španělsko Spojené státy 2–1 Tommy Robredo a Arantxa Sánchezová Vicariová
2003 Spojené státy Austrálie 3–0 James Blake a Serena Williamsová
2004 Spojené státy Slovensko 2–1 James Blake a Lindsay Davenportová
2005 Slovensko Argentina 3–0 Dominik Hrbatý a Daniela Hantuchová
2006 Spojené státy Nizozemsko 2–1 Taylor Dent a Lisa Raymondová
2007 Rusko Španělsko 2–0 Dmitrij Tursunov a Naděžda Petrovová
2008 Spojené státy Srbsko 2–1 Mardy Fish a Serena Williamsová[12]
2009 Slovensko Rusko 2–0 Dominik Hrbatý a Dominika Cibulková
2010 Španělsko Velká Británie 2–1 Tommy Robredo a María José Martínezová Sánchezová
2011 Spojené státy Belgie 2–1 John Isner a Bethanie Matteková-Sandsová
2012 Česko Francie 2–0 Tomáš Berdych a Petra Kvitová
2013 Španělsko Srbsko 2–1 Fernando Verdasco a Anabel Medinaová Garriguesová[12]
2014 Francie Polsko 2–1 Jo-Wilfried Tsonga a Alizé Cornetová
2015 Polsko Spojené státy 2–1 Jerzy Janowicz a Agnieszka Radwańská[13]
2016 Austrálie (zelená)[p. 2] Ukrajina 2–0 Darja Gavrilovová a Nick Kyrgios[15][16]
2017 Francie Spojené státy 2–1 Richard Gasquet a Kristina Mladenovicová[17]
2018 Švýcarsko Německo 2–1 Roger Federer a Belinda Bencicová[18]
2019 Švýcarsko Německo 2–1 Roger Federer a Belinda Bencicová[1]
2020 nehráno

Tituly a finále podle týmů a let

StátVítězPoražený finalista
Spojené státy 1997, 2003, 2004, 2006, 2008, 2011 (6) 1990, 1991, 2001, 2002, 2015, 2017 (6)
Španělsko 1990, 2002, 2010, 2013 (4) 1993, 2007 (2)
Švýcarsko 1992, 2001, 2018, 2019 (4) 1996 (1)
Slovensko 1998, 2005, 2009 (3) 2004 (1)
Německo 1993, 1995 (2) 1994, 2018, 2019 (3)
Austrálie 1999, 2016 (2) 1989, 2003 (2)
Francie 2014, 2017 (2) 1998, 2012 (2)
Česko 1994, 2012 (2) (0)
Československo 1989 (1) 1992 (1)
Jihoafrická republika 2000 (1) 1997 (1)
Rusko 2007 (1) 2009 (1)
Polsko 2015 (1) 2014 (1)
Jugoslávie 1991 (1) (0)
Chorvatsko 1996 (1) (0)
Srbsko (0) 2008, 2013 (2)
Ukrajina (0) 1995, 2016 (2)
Švédsko (0) 1999 (1)
Thajsko (0) 2000 (1)
Argentina (0) 2005 (1)
Nizozemsko (0) 2006 (1)
Velká Británie (0) 2010 (1)
Belgie (0) 2011 (1)

Nejvíce titulů týmu v řadě:

Nejvíce finále týmu v řadě:

Nejvíce titulů hráče:

Podrobné výsledky

Stát 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 Účasti
Argentina1RZSFZSZS5
AustrálieFSFQF1RQFSFQFZSZSZSTitulZSZSZSFZSZSZSZSZSZSZSZSZSZSZSZSZSZSZSZS31
Titul
RakouskoQF1RSFQFZS5
BelgieZSZSZSZSZSFRZS R7
BulharskoZS-1
KanadaLQZSZSZS4
ČínaLQZS2
SNSQFzaniklý stát1
Tchaj-wanZSZS2
Chorvatskoúčast jako JugoslávieTitulZSZS3
Českoúčast jako ČeskoslovenskoSFTitulSFZSZSZSZSTitulZSZSZSZS12
ČeskoslovenskoTitulSFQFFzaniklý stát4
DánskoZS1
FrancieZSQFSFQFSFQFSFZSZSFZSZSZSZSZSZSZSFZSTitulZSZSTitulZS24
NěmeckoSF1RSFTitulFTitulZSZSZSZSZSZSZSZSZSZSFF18
Velká Británie1R1R1RFZSZSZSZSZS9
ŘeckoLQZS2
MaďarskoZS1
IndieZSZS2
Izrael1R1
ItálieQF1RZSZSZSZSZSZSZSZS10
Japonsko1R1R1RLQLQZS6
Kazachstánúčast jako SSSRZSZS2
Nizozemsko1R1RQF1R1RZSZSF8
Nový Zéland1R1
ParaguayLQ1
PolskoFTitul2
RumunskoZSLQZS3
Ruskoúčast jako SSSRZSZSZSZSTitulFZSZS8
Srbskoúčast jako JugoslávieFZSF3
Srbsko a Černá Horaúčast jako JugoslávieZSzaniklý stát1
Slovenskoúčast jako ČeskoslovenskoTitulZSZSZSZSFTitulTitul8
Jihoafrická republika1R1R1RZSFZSZSTitulZSZS10
Sovětský svazQFQFzaniklý stát2
ŠpanělskoTitulQFSFFQFQFZSZSTitulZSFTitulZSTitulZSZSZS17
ŠvédskoSF1R1R1R1RZSFZSZS9
ŠvýcarskoSFTitulQFQFFZSZSTitulZSZSTitulTitul12
ThajskoFZS2
Ukrajinaúčast jako SSSRQF1RFF4
Spojené státyFFQFQFQFQFZSTitulZSZSZSFFTitulTitulZSTitulZSTitulZSZSTitulZSZSZSFZSFZSZS30
Uzbekistánúčast jako SSSRZS1
Jugoslávie1R1RTitulzaniklý stát3
ZimbabweLQLQ2
Počet týmů8121212121212888888888888888888888888
Legenda
LQ prohra v kvalifikaci
ZS základní skupina 1R prohra v 1. kole
QF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Titul vítězství v turnaji

Odkazy

Poznámky

  1. Tiebreak setu je počítán jako jedna hra.
  2. Austrálii v roce 2016 reprezentovaly dva týmy: Zlatý (Australia Gold) a Zelený (Australia Green).[14]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hopman Cup na anglické Wikipedii.

  1. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Finálové repete na Hopman Cupu. Vítězství obhájili Švýcaři Federer a Bencicová [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-05 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
  2. Mastercard named as Hopman Cup title sponsor [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2016-10-13 [cit. 2016-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
  3. FAST4 for Mastercard Hopman Cup mixed doubles [online]. Perth: Mastercard Hopman Cup, 26-12-2016 [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Hopman Cup po 31 letech opouští Perth, který bude hostit nový ATP Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-03-28 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online.
  5. ITF confident about future of Hopman Cup [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Hopman Cup set to return in 2021 [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
  7. How the draw works [online]. Hopman Cup [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Richard Wainwright. Roger Federer dreaming of Hopman Cup glory after sending Switzerland through to final [online]. abc.net.au, 2018-01-05 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Kilderry new Hopman Cup tournament director [online]. Tennis Australia, 17-10-2013. Dostupné online. (anglicky)
  10. Courtney Walsh. Sam Stosur's manager rises in Hopman Cup shake-up [online]. The Australian, 17-10-2013. Dostupné online. (anglicky)
  11. 7mate to serve up Hopman Cup action Archivováno 23. 11. 2013 na Wayback Machine, The West Australian, 19. listopadu 2013
  12. Jan Dočkal. Djokovič ani podruhé nedosáhl na Hopmanův pohár, trofej mají Španělé. iDNES.cz [online]. 2013-01-05 [cit. 2013-01-05]. Dostupné online.
  13. Hopman Cup: Poland beat USA in Perth final [online]. BBC Sport, 2015-01-10 [cit. 2015-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  14. Tournament details [online]. Hopman Cup [cit. 2017-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
  15. ZABLOUDIL, Luboš. Austrálie oslavuje Kyrgiose a Gavrilovovou. Hopman Cup vyhrál po 17 letech domácí výběr [online]. TenisPortal.cz, 2016-01-09 [cit. 2016-01-09]. Dostupné online.
  16. Hopmanův pohár vyhráli po 17 letech domácí Australané [online]. ČT sport, 2016-01-09 [cit. 2016-01-09]. Dostupné online.
  17. Francie - USA 2:1. Mladenovicová a Gasquet vyhráli Hopmanův pohár smíšených týmů. Sport.cz [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-01-08]. Dostupné online.
  18. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Federer zůstal neporažen. Po 17 letech slaví triumf na Hopman Cupu, letos s Bencicovou [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-06 [cit. 2018-01-06]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.