Princ Philip, vévoda z Edinburghu

Philip byl vzděláván na soukromé škole Gordonstoun ve Skotsku

Philip byl nejprve vzděláván na The Elms, americké škole v Paříži vedené Donaldem MacJannetem, který popsal Philipa takto: „Vím, že je to chytrý člověk, a vždy pozoruhodně zdvořilý.“ V roce 1930 byl poslán do Anglie na Cheam School. Žil se svou babičkou z matčiny strany Viktorií Hesensko-Darmstadtskou v Kensingtonském paláci. Pobýval také u svého strýce George Mountbattena, 2. markýze z Milford Haven, na jeho sídle Lynden Manor v hrabství Berkshire. V následujících třech letech se jeho čtyři sestry provdaly za německá knížata a přestěhovaly se do Německa. Jeho matce byla diagnostikována schizofrenie a byla umístěna do ústavu. Jeho otec se usadil v Monte Carlu. Po zbytek dětství měl Philip s matkou jen málo kontaktu. V roce 1933 byl poslán do školy Schloss Salem v Německu. Zámek vlastnila rodina jeho švagra Bertholda, markraběte z Badenu. S nástupem nacismu v Německu uprchl židovský zakladatel školy Kurt Hahn před pronásledováním a založil ve Skotsku Gordonstoun School, kam se Philip přestěhoval po dvou školních obdobích v Salemu. V roce 1937 přišli o život jeho sestra Cecilie, její manžel Georg Donatus, formálně dědičný hesenský velkovévoda, jejich dva mladí synové, Ludwig a Alexander, jejich novorozené dítě a velkovévodova matka princezna Eleonora ze Solms-Hohensolms-Lich. Příčinou tragédie bylo letecké neštěstí v belgickém Ostende. Princ Philip, tehdy šestnáctiletý, se zúčastnil pohřbu rodiny svých příbuzných v Darmstadtu. Cecilie i její manžel byli členy nacistické strany NSDAP.[8] Následující rok zemřel jeho strýc a poručník lord Milford Haven na rakovinu kostní dřeně. Markýzův mladší bratr Louis Mountbatten převzal odpovědnost za Philipa po zbytek jeho mládí.[9]

Poté, co na začátku roku 1939 opustil Gordonstoun, dokončil Philip Britskou námořní univerzitu v Dartmouthu jako kadet, poté se vrátil do Řecka a v polovině roku 1939 žil se svou matkou v Aténách. Na popud řeckého krále Jiřího II. (jeho bratranec) se v září vrátil do Británie, aby obnovil výcvik pro Britské královské námořnictvo. Příští rok absolvoval Dartmouth jako nejlepší kadet ve svém kurzu.[10] Během druhé světové války pokračoval ve službě u britských sil, zatímco dva jeho švagři, princ Christoph z Hesenska a Berthold, markrabě Badenský, bojovali na opačné německé straně. Philip byl v lednu 1940 jmenován námořníkem. Strávil čtyři měsíce na bitevní lodi HMS Ramillies, chránící konvoje australských expedičních sil v Indickém oceánu, následované kratšími službami na HMS Kent, na HMS Shropshire a na britském Cejlonu. Po invazi do Řecka Itálií v říjnu 1940 byl převelen z Indického oceánu k bitevní lodi HMS Valiant ve středomořské flotile.

Dne 1. února 1941[11] byl Philip pověřen jako poručík po sérii kurzů v Portsmouthu, kde získal nejvyšší známku ve čtyřech z pěti částí kvalifikační zkoušky. Mimo jiné se podílel na bitvě na Krétě a byl zmíněn v depeších pro svou službu během bitvy u mysu Matapan, kde ovládal světlomety bitevní lodi. Byl také vyznamenán řeckým válečným křížem.[10] V červnu 1942 byl jmenován do torpédoborce HMS Wallace, který se podílel na doprovodných úkolech konvojů na východním pobřeží Británie a také na invazi spojenců na Sicílii.[12]

Philip sloužil na palubě HMS Valiant v bitvě o Středomoří

Povýšení na poručíka následovalo 16. července 1942.[13] V říjnu téhož roku se stal nadporučíkem HMS Wallace, ve věku 21 let jedním z nejmladších nadporučíků v Britském královském námořnictvu. Během invaze na Sicílii, v červenci 1943, jako druhý ve vedení Wallace zachránil svou loď před útokem nočního bombardéru. Vymyslel plán vypuštění voru s kouřovými plováky, které úspěšně odvedly pozornost bombardérů a umožnily lodi nepozorovaně vyklouznout.[12] V roce 1944 přešel k novému torpédoborci HMS Whelp, kde viděl službu u britské tichomořské flotily na 27. flotile torpédoborců.[14] Byl přítomný při podpisu smlouvy o kapitulaci Japonska v Tokijském zálivu. Philip se vrátil do Spojeného království na Whelp v lednu 1946 a byl vyslán jako instruktor do HMS Royal Arthur, školy poddůstojníků v Corshamu ve Wiltshire.

Dne 5. prosince 1952 byl Philip zasvěcen do zednářství ctihodným mistrem námořnictva v lóži č. 2612, ačkoli se připojil proti své vůli, protože jeho strýc, hrabě Mountbatten z Barmy, byl tvrdě proti tomu. Philipův budoucí tchán, král Jiří VI., však dal jasně najevo, že očekává, že si Philip zachová tradici královského patronátu nad zednářstvím.

Philipovi bylo 13 let, když se zúčastnil svatby svého bratrance, kde poprvé potkal svou budoucí ženu. V té době bylo Alžbětě pouhých 8 let. O pět let později se uviděli znovu na půdě královské námořní akademie v Dartmouthu, kde Philip studoval. Zde přeskočila jiskra a po celou dobu druhé světové války si spolu dopisovali.

Po válce se britská princezna Alžběta rozhodla, že mladý pohledný kadet, který ji okouzlil svým šarmem, humorem a nezávislostí, bude jejím manželem. Bylo jí dvacet let a nedala na přesvědčování svých rodičů, že její vzdálený bratranec pro ni není vhodným manželem.

Alžběta a Philip po korunovaci v roce 1952

V roce 1946 přes všechny překážky požádal princ Philip svou lásku princeznu Alžbětu o ruku. O rok později 20. listopadu 1947 se s ní ve Westminsterském opatství oženil. Ve Spojeném království se díky svatbě stal vévodou z Edinburghu, Jeho královskou Výsostí a britským princem. Jeho sestry ani žádní němečtí příbuzní se svatby nezúčastnili. Přenos ze svatby na BBC sledovalo 200 milionů diváků po celém světě.

Britům se nelíbilo, že má německé kořeny a švagry, kteří za války bojovali na straně nacistického Německa. Philip se proto vzdal všech svých titulů a přijal jméno své matky Battenberg v poangličtěné formě Mountbatten.

Manželé po svém sňatku cestovali po celém světě, kde Alžběta často na oficiálních návštěvách zastupovala svého nemocného otce. Philip ji všude doprovázel a byl pro ni velkou oporou. Roku 1952 Alžbětě zemřel otec Jiří VI. Dozvěděla se o tom na cestě po Africe. Po návratu do vlasti byla prohlášena za královnu Alžbětu II. a Philip opustil aktivní vojenskou službu, aby mohl svou ženu doprovázet při reprezentačních povinnostech doma i v zahraničí.

Alžběta a Philip v roce 2007

Philip měl s Alžbětou čtyři děti (Charles, Anne, Andrew a Edward), první dvě se narodily ještě před tím, než se Alžběta stala královnou. Od každého dítěte mají dvě vnoučata, tedy osm vnoučat. Od nich již i deset pravnoučat. Alžběta se musela podřídit přání svých rodičů i premiéra Winstona Churchilla, že manželé ponesou jméno rodu Windsorů. Princ Philip tak musel přistoupit na to, že jeho žena ani děti nikdy neponesou jeho příjmení.

Manželský pár se často vypravoval i na půl roku trvající státní návštěvy, a jejich děti tak mnohdy zůstávaly samy v Anglii. Princ Charles ve své biografii popisuje, že býval dlouho bez své matky a většinu dovedností jej naučily chůvy. O svém otci Philipovi napsal, že ho otec často zastrašoval, že se bál jeho přísných pravidel i výsměchu.

Princ Philip byl do vysokého věku stále vitální a aktivní. V dubnu 2009 se stal nejdéle působícím manželským partnerem v britské historii, dále je nejstarším partnerem vládnoucího monarchy.[15] V květnu 2017 oznámil 95letý princ Philip, že se rozhodl stáhnout do ústraní a nebude se nadále zúčastňovat oficiálních událostí.[16] Dne 10. června 2020 oslavil 99 let a téměř 73 let (od roku 1947) manželství s královnou Alžbětou, které bylo 94 let. Po celou dobu manželství ji podporoval, zároveň si však zachovával svůj osobitý styl. Zemřel 9. dubna 2021 v ranních hodinách na hradě Windsor, kde se svou manželkou pobýval od počátku pandemie covidu-19.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Philip, Duke of Edinburgh na anglické Wikipedii.

• SEWARD, Ingrid. Princ Philip, jak ho neznáte. [s.l.]: Ikar, 2021. 400 s. ISBN 978-80-249-4455-5. Český překlad Hana Antonínová

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Princ Philip, vévoda z Edinburghu na Wikimedia Commons
• Zpráva Zemřel princ Philip, vévoda z Edinburghu a manžel britské královny Alžběty II. ve Wikizprávách
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Princ Philip, vévoda z Edinburghu
• Genealogy.euweb
• ZÁRODŇANSKÝ, Rastislav. Svérázný aristokrat ve stínu královny. Princ Philip slaví 99. narozeniny. iDNES.cz [online]. 2020-06-10 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online.
• PRINCOVÁ, Markéta. Zemřel princ Philip. Kvůli Alžbětě II. se vzdal svého jména, jeho švagři bojovali za Hitlera. Zoom magazin [online]. 2021-04-09 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online.