Ondřej Řecký a Dánský

Ondřej Řecký a Dánský (2. února 1882 Athény – 3. prosince 1944 Monte Carlo) byl princ z rodu Glücksburgů. Byl sedmým dítětem a čtvrtým synem řeckého krále Jiřího I. a jeho ruské manželky Olgy Konstantinovny Romanovové. Byl vnukem dánského krále Kristiána IX. a otcem prince Philipa, vévody z Edinburghu, který byl manželem britské královny Alžběty II. Ondřej byl od narození princem Dánska a Řecka na základě svého původu po otci.

Ondřej Řecký a Dánský
Narození	2. února 1882 Palác Tatoi
Úmrtí	3. prosince 1944 (ve věku 62 let) Hôtel Métropole
Národnost	Řekové
Manžel(ka)	Alice z Battenbergu (1903–1944)
Děti	Margarita Řecká a Dánská Teodora Řecká a Dánská Cecílie Řecká a Dánská Sofie Řecká a Dánská Princ Philip, vévoda z Edinburghu
Rodiče	Jiří I. Řecký a Olga Konstantinovna Ruská
Příbuzní	Konstantin I. Řecký, Jiří Řecký, Alexandra Řecká a Dánská, Mikuláš Řecký a Dánský, Marie Řecká a Dánská, Olga Řecko-Dánská a Kryštof Řecký a Dánský (sourozenci) Kraft, Prince of Hohenlohe-Langenburg, stillborn daughter zu Hohenlohe-Langenburg[1], Prince Andreas of Hohenlohe-Langenburg[1], Princess Beatrix of Hohenlohe-Langenburg[1], Prince Ruprecht of Hohenlohe-Langenburg[1] a Prince Albrecht zu Hohenlohe-Langenburg[1] (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnost	generál
Bitvy	Balkánské války
Vyznamenání	Řád sv. Ondřeje Řád slona Řád zvěstování Řád sv. Mauricia a sv. Lazara Řád černé orlice Královský řád Viktoriin
multimediální obsah na Commons

Vojenský výcvik zahájil v raném věku a stal se důstojníkem řecké armády. Své velitelské pozice skutečně vykonával, nebyly to jen čestné tituly, a sloužil v balkánských válkách. V roce 1913 byl jeho otec zavražděn a králem se stal Ondřejův starší bratr Konstantin. Králova politika neutrality během první světové války vedla k jeho abdikaci a většina královské rodiny včetně Ondřeje byla vyhoštěna. Po návratu o několik let později se Ondřej stal generálmajorem a bojoval v řecko-turecké válce (1919–1922). Řecko válku prohrálo a Ondřej byl obviňován ze spoluviny za ztráty části území. V roce 1922 byl podruhé vyhoštěn a většinu svého života strávil ve Francii.

V roce 1930 se rozešel se svou manželkou, princeznou Alicí z Battenbergu. Jeho jediný syn, princ Philip, sloužil během druhé světové války v britském námořnictvu, zatímco všechny jeho čtyři dcery byly provdané za Němce, z nichž tři podporovali nacisty. Ondřej zemřel v Monte Carlu v roce 1944 odloučený od své rodiny, jejíž členy viděl naposledy roku 1939.