Nejvyšší štolba
Nejvyšší štolba (případně štolmistr nebo podkoní, německy Oberststallmeister) byl dvorský úřad, který byl zodpovědný za královskou (císařskou) konírnu a vše, co s ním souviselo. Měl tedy na starost koně, sedla, postroje, nosítka a povozy (kočáry). K tomu náležel také dohled nad zásobami sena a dalšího krmiva. Pod sebou měl velký počet služebníků, kteří mimo jiné zajišťovali krmivo a píci, jiní měli na starost kočáry a nosítka. K nim se řadili kováři a zvěrolékaři a další. Úřad zastávali příslušníci starých šlechtických rodů.
Císařské dvorní konírny (Kaiserliche Hofstallungen), v současnosti část MuseumsQuartier (MQ) ve Vídni
Nejvyšší štolba císaře
Podle dvorského nařízení (Hofordnung) vydaného Ferdinandem I. (římským králem 1531–1564, od roku 1556 císařem) v roce 1538 byl nejvyšší štolba u císařského dvora (k. u. k. Oberststallmeister) čtvrtým nejdůležitějším a nejvlivnějším dvorským úřadem po nejvyšším hofmistru, nejvyšším komoří a nejvyšším dvorském maršálkovi. Byl zodpovědný za image dvora na veřejnosti, proto do jeho kompetence spadaly hřebčíny, stáje, jízdárny, vozový park a veškerý personál pracující na veřejnosti.[1] Musel mít přehled o počtech, původu a kvalitě koní a dohlížel na zbrojnici a pážata.[2] Když císař usedal na koně, směl mu pomáhat pouze nejvyšší štolba.[3] Když se císař vydal na cesty, přebíral nejvyšší štolba pravomoc nejvyššího komořího.
Úřad nejvyššího císařského štolmistra (kaiserlicher Oberststallmeister) zastávali:[4]
- ?–1548 (31. 5.) don Pedro Lasso de Castilia
- 1548 (červen) – 1554 Zikmund Lodron
- 1556–1560 Jaroslav z Pernštejna (14. 11. 1528 – 27. 7. 1560)[5][6]
- 1562–1566 (?) Vratislav II. z Pernštejna (?)[7]
- 1562–1567 Volkard z Auerspergu (1530–1591)
- 1567–1576 Rudolf Khuen z Belasi (1533–1581)
- 1577–1582 (nebo 1581[7]) Klaudius Trivulzio (Trivulzi), hrabě z Melzu (1538–1591)
- 1584 (nebo 1591 ?[7] nebo 1594[7]) – 1599 Albrecht I. z Fürstenbergu (1557–1599)
- 1599–1600 jako správce úřadu[7] nebo 1599–1603[8] Petr Mollart z Mollartu († 1603)
- 1600–1603 (konec května) Ulrich Desiderius Proskowsky, správce úřadu[7]
- 1600–1602 Maxmilián ze Salm-Neuburgu (1563–1602)[9]
- 1603–1606 Bruno z Mansfeldu (1576–1644)
- 1603–1604 (únor)[zdroj?] Petr Mollart z Mollartu († 1603),[10] správce úřadu[7]
- 1604 (únor–duben) Jan Kolovrat-Libštenský, správce úřadu[11]
- 1606[10] (1607[11]) – 1608 (1609[11]) nebo 1611[12] Adam mladší z Valdštejna, zvaný Dlouhý, na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích (1569[10] nebo 8. 6. 1570 – 24. 8. 1638 Praha)
- 1609–1613 (1611[11]) Oktavián Cavriani (cca 1530–1618)
- 1611 (1. 7.) – 1612 (20. 1.) Maxmilián ze Salmu[11]
- 1612–1619 (20. 3.) Maxmilián z Ditrichštejna[11]
- 1613–1615 Maxmilián z Lichtenštejna (1578–1643)
- 1616 (1619[11]) – 1619 (1620[11]) Jan Jakub Khiesel z Gottschee (1565–1638)
- 1619–1620 Rudolf Paar († 1625)
- 1622 (1620[11]) – 1637 (15. únor) Bruno z Mansfeldu (1576–1644)
- 1637–1642 Maxmilián z Valdštejna († 19. 2. 1654 nebo 18. 2. 1655 Praha/ 19. 2. 1655 Vídeň)
- 1642–1651 (1650[11]) Jiří Achác z Losensteinu (1579–1653)
- 1651–1655 Hanibal Gonzaga (1602–1668)
- 1655–1658 (2. 4. 1657[11]) František Albrecht z Harrachu (1624–1666)
- 1657 nebo 1658 (10. 1) – 1677 (3. 7. 1675[11]) Gundakar z Ditrichštejna (9. 12. 1623 – 25. 1. 1690, Augsburg)
- 1675–1677 František Julius Breuner, správce úřadu
- 1677 (23. 11.) – 1699 (20. 2.) Ferdinand Bonaventura z Harrachu (14. 7. 1636 – 15. 6. 1706 Karlovy Vary)
- 1699 (20. 2.) – 1705 (15. 6.) Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň)[13] – poprvé
- 1705 (15. 6.) – 1708 (13. 7.) Leopold Ignác z Ditrichštejna (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)[13]
- 1709 (25. 8. 1708[11]) – 1711 (11. 3.) Leopold Matyáš z Lambergu (1667–1711)
- 1711 (17. 3.) – 1713 (1. 10. 1711[11]) Adam František ze Schwarzenbergu (1680–1732)
- 1713 (1. 10. 1711[11]) – 1716 (4. 7.) Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň) – podruhé[14][15]
- 1716 (16. 7.) – 1722 (16. 3.) Michael Jan III. z Althannu (8. 10. 1679 Jaroslavice – 26. 3. 1722 Vídeň)[16]
- 1722 (15. 4.) – 1732 (11. 6.) Adam František ze Schwarzenbergu (25. 9. 1680 Linec – 11. 6. 1732 Brandýs nad Labem)
- 1732 (17. 10.) – 1738 (březen) Gundakar Ludvík z Althannu (1665–1747)
- 1738 (8. 4.) – 1742 (19. 11.) František Antonín ze Starhembergu (30. 7. 1691 Vídeň – 7. 5. 1743 Praha)
- 1742 (19. 11.) – 1765 (1749[11]) Jindřich Josef z Auerspergu (24. 6. 1697 Vídeň – 9. 2. 1783 Vídeň)
- 1763–1807 Jan Karel z Ditrichštejna (27. 6. 1728 Mikulov? nebo Vídeň – 25. 5. 1808 Vídeň)
- 1807[17]–1812 Dominik Ondřej II. z Kounic (30. 3. 1739 Vídeň – 24. 11. 1812 Vídeň)
- 1812–1834 Jan Nepomuk Norbert z Trauttmannsdorff-Weinsbergu (18. 3. 1780 Vídeň – 24. 9. 1834 Vídeň)[18]
- 1834–1848 Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna (4. 9. 1786 Vídeň – 24. 3. 1848 Vídeň)
- 1849–1875 Karl Ludwig Grünne (25. 8. 1808 – 15. 6. 1884)
- 1875–1892 Emerich z Thurn-Taxisu (12. 4. 1820 Praha – 28. 7. 1900 Gleichenberg)[19]
- 1892–1896 Rudolf z Liechtensteinu (18. 4. 1838 Vídeň – 15. 12. 1908 Moravský Krumlov)[20]
- 1896–1908 úřad neobsazen, dohled svěřen Rudolfu z Liechtensteinu (od 1896 nejvyšší hofmistr)
- 1909–1916 Ferdinand Vincenc Kinský (8. 9. 1866 Dornau – 3. 2. 1916 Vídeň)
- 1917–1918 Nikolaus Pálffy (11. 11. 1861 – 8. 3. 1935)
Nejvyšší štolba císařovny
Nejvyšší štolba císařovny byl v hierarchii mužských služebníků po nejvyšším hofmistrovi nejdůležitějším úřadem na dvoře císařovny.[2] Dohlížel nejen na koně a stáje, ale také dopravní prostředky včetně lodí, dále měl na starosti agendu cestování a transferů.[2] Panovnici při cestách doprovázel a zajišťoval hladký průběh přesunu.
- Marie Habsburská (1528–1603), manželka Maxmiliána II., císařovna 1564–1576
- Adam z Ditrichštejna
- Eleonora Magdalena Gonzagová z Mantovy (1630–1686), třetí manželka Ferdinanda III., císařovna 1651–1657, poté císařovna vdova
- 1657–? Konrád Baltazar ze Starhembergu[21]
- 60. léta 17. století Karel Ferdinand z Valdštejna (1634 – 9. 4. 1702 Vídeň)
- 1678–1683 Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (23. 5. 1652 Brusel – 26. 10. 1703 Vídeň)[22][21]
- 1683–1686 Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň)[21]
- Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (1655–1720), třetí manželka Leopolda I., císařovna 1676–1705, poté císařovna vdova
- ?–1720 Adolf Bernard z Martinic (před 1690 – 27. 7. 1735)
- Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1673–1742), manželka Josefa I., císařovna 1705–1711, poté císařova vdova
- 1720–? František Vilém ze Salm-Reifferscheidtu (14. 8. 1672 Bedburg – 4. 6. 1734 Vídeň)
Rakouské země
Štýrsko
Úřad byl od roku 1565 dědičný v rukou hrabat a později knížat Windisch-Graetzů.[24] Jistě úřad zastávali v roce 1848.[23]
- ?–1802 Josef Mikuláš Windisch-Graetz (6. prosinec 1744 Vídeň – 24. leden 1802 Štěkeň)
- 1802–1862 Alfred I. Candidus Windisch-Graetz (11. květen 1787 Brusel – 21. březen 1862 Vídeň)
- 1862–1876 Alfred II. Mikuláš Windisch-Graetz (28. březen 1819 Vídeň – 28. duben 1876 Tachov)
- 1876–1918 Alfred III. August Windisch-Graetz (31. října 1851 Praha – 23. listopadu 1927 Tachov)
Korutany
V roce 1848 nebyl úřad v tomto vévodství obsazen.[23]
Kraňsko a Vindická marka (Erb-Stallmeister in Krain und in der Windischen Mark)
V roce 1662 udělil císař Leopold I. (1657–1705) post dědičného nejvyššího štolby v Kraňsku rodu Lambergů.[zdroj?] Tento úřad zastávali i v roce 1848.[23]
- 1662–1682 Jan Maxmilián z Lambergu (23./28. listopadu 1608 Brno – 12./15. prosince 1682 Vídeň)
Tyrolsko
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Wolkensteinu.[23]
Gorice a Gradiška
V roce 1848 nebyl úřad v tomto hrabství obsazen.[23]
Odkazy
Reference
- Die k. u. k. Oberststallmeister (1562–1883) [online]. [cit. 2017-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-16. (německy)
- KUBEŠ, s. 114
- HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223.
- FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 279–280.
- Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. S. 44.
- Podle MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 402. zastával tento úřad v letech 1556–1560 a 1562–1566
- Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 279
- FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 115. Dále jen Tři francouzští kavalíři.
- Podle Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280 zastával úřad v letech 1604–1606
- Tři francouzští kavalíři, s. 129
- Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280
- Maťa, s. 402
- SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 164.
- Podle VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 761. vykonával tento úřad od 1. října 1711 do 4. června 1716.
- Podle Paměť urozenosti, s. 164 získal úřad už v roce 1711.
- VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 122.
- Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202. byl Kounic nejvšším štolbou od roku 1794.
- POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 394.
- Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 386
- Österreichisches Biographisches Lexikon [online]. [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. (německy)
- KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 107 a 109. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-06-2020. ISSN 0231-7494.
- OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3.
- FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (DE)[nedostupný zdroj]
- Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 457
Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.