Emerich z Thurn-Taxisu

Pocházel z významné šlechtické rodiny Thurn-Taxisů, patřil k mladší linii, která se v 19. století usadila v Čechách. Narodil se v Praze jako druhorozený syn prince Karla Thurn-Taxise (1792–1844), který vlastnil několik panství v Čechách (Dobrovice, Loučeň), matka Isabela z Eltzu (1795–1859) byla dcerou významného diplomata hraběte Emericha z Eltzu (1765–1844). Po matce byl Emerich Thurn-Taxis spřízněn s českými rody Šliků a Chotků. Od roku 1838 sloužil v armádě, vyznamenal se v revolučních bojích 1848–1849 nejprve v Itálii a pak v Uhrách, kde byl vážně zraněn. Byl povýšen na majora a obdržel Leopoldův řád. V roce 1859 dosáhl hodnosti generálmajora a krátce působil ve vojenském školství, poté byl velitelem v Bratislavě a ve Lvově. V roce 1866 byl povýšen na polního podmaršála a v roce 1869 odešel do výslužby. V letech 1875–1892 zastával u císařského dvora funkci nejvyššího štolby. Mimo aktivní službu dosáhl hodnosti generála jezdectva (1875) a v roce 1877 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. Byl též c.k. tajným radou a komořím. V roce 1878 se stal rytířem Řádu zlatého rouna, byl též nositelem uherského Řádu sv. Štěpána a pruského Řádu černé orlice.

V roce 1850 se oženil s hraběnkou Marií Lucií Wickenburgovou (1832–1851), dcerou ministra obchodu Matthiase Wickenburga. Manželství skončilo její předčasnou smrtí o necelý rok později a zůstalo bez potomstva.

Jeho nejmladší bratr Rudolf Thurn-Taxis (1833–1904) rezignoval na příslušnost ke knížecí rodině a patřil k významným osobnostem českého společenského života druhé poloviny 19. století. Synovec princ Alexandr Thurn-Taxis (1851–1939) se také angažoval v podpoře kulturních a společenských aktivit v Čechách.