Dvorský maršálek
Dvorský maršálek (německy Hofmarschall), případně dvorní maršálek nebo také nejvyšší maršálek, královský maršálek, případně maršálek královského dvora byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem knížecích (královských) stájí (marschalcus, podkoní – agazo) a velitelem panovníkova ozbrojeného průvodu při jeho cestách. Naproti tomu nejvyšší zemský maršálek, případně nejvyšší maršálek Království českého jmenovaný z panského stavu byl v Čechách třetím nejvyšším zemským úředníkem (po nejvyšším purkrabí a nejvyšším hofmistru), na Moravě dokonce druhým po zemském hejtmanovi. Rozhodoval spory o šlechtickou čest. Původně byl společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 pouze pro Čechy. Dvorský maršálek dohlížel nad životem dvora a jeho stykem navenek. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své politické centrum a pro tyto úředníky mohla být hodnost předstupněm jejich pozdější kariéry v nejvyšších zemských úřadech. Nicméně v Českém království dvorský maršálek zasedal vedle dvorského kancléře a dvorského hofmistra v tajné radě (Geheimer Rat), kterou zřídil Ferdinand I. Habsburský k 1. lednu 1527. Tajná rada byla nejdůležitějším poradním kolegiálním orgánem panovníka, řídila zahraniční politiku a ovlivňovala vnitřní.
Také královnin dvůr měl svého maršálka.
Ve Svaté říši římské se stal dvorský maršálek dědičným úřadem (Reichserbmarschall, vicemarescallus), hodnost obsazoval rod hrabat z Pappenheimu. Říšským arcimaršálkem (Reichs-Erzmarschall, archimarescallus) byl saský vévoda, který bdil nad pořádkem při říšských sněmech a při říšských slavnostech. Při slavnostních průvodech nosil před císařem meč, při císařské korunovaci vjížděl do hromady ovsa a trochu ho nabral do stříbrné nádoby jako připomínku prvotních funkcí maršálka.
Nejvyšší dvorský maršálek (Obersthofmarschall) císařského dvora patřil mezi čtyři nejvyšší dvorské úřady a příslušel mu soudní senát ve věcech soudnictví členů císařské rodiny.
Seznam dvorských maršálků Českého království
- 1348 Těma z Koldic
- 1355–1356 Bušek z Velhartic
- 1360 Jan Bílý z Lucemburka
- 1369 Bohuslav
- 1380–1399 Jan Čúch ze Zásady na Lobkovicích
- 1408–1411 Valentin z Chodče
- 1416–1417 Slavibor Vrš z Modřejovic
- 1418 Kolman
- 1418 Pecmen
- 1418 Jindřich Žakavec z Lažan
- 1453–1461 Bořita z Martinic na Smečně
- 1461 Jakobín z Kochanova
- 1468–1471 Mikuláš Svitáček z Landštejna[1]
- 1474–1479 Jan z Rýzmberka a z Rabí[1]
- 1479–1486 (leden) Kryštof Oppl z Fictum na Novém Šumburce († leden 1486)[2]
- 1485 Jan z Roupova[1]
- 1491–1504 Václav Čéč z Nemyčevsi[1]
- 1512–1513 (20. 8.) Mikuláš Žďárský ze Žďáru († 20. 8. 1513)[3]
- 1516–1522 Hynek Bořita z Martinic
- 1527–1530 Hanuš Pluh z Rabštejna na Bečově
- 1535 Petr Rašín z Rýzmberka
- 1542–1571 Ladislav II. Popel z Lobkowicz na Chlumci a Jistebnici (1501 – 18. 12. 1584 Praha-Malá Strana)[4]
- 1571–1586 Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic na Černém Kostelci (1513 – 18. 11. 1597)[5]
- 1589–1597 Václav Berka z Dubé na Rychenburce
- 1600–1604 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1. 12. 1572 Čestín – 19. 1. 1652 Vídeň)[5]
- 1605–1607 Adam ml. z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou (1569/1570–1638)[6]
- 1609–1618 Jaroslav Bořita z Martinic na Smečně (6. 1. 1582 – 21. 11. 1649 Praha)[7]
- ? – 1623 Jaroslav Bořita z Martinic na Smečně (6. 1. 1582 – 21. 11. 1649 Praha)
- 1625 (16. 5.) – 1637 (19. 1.) Vilém Vratislav z Mitrovic († 19. 1. 1637)
- 1637 (2. 3.) Rudolf z Valdštejna
- 1640 (9. 8.) – 1648 František Karel Matyáš ze Šternberka (26. 9. 1612 – 9. 8. 1648 Praha)
- 1648 (14. 4.) – 1653 (17. 5.) Florián Jetřich ze Žďáru († 17. 5. 1653)
- 1672 (26. 3.) – 1708 (25. 1.) Václav Vojtěch ze Šternberka (1643 – 25. 1. 1708 Praha)
Seznam dvorských podmaršálků Českého království
- 1401–1406 Valentin z Chotce
- 1406 Mašík z Chvalovic
Seznam maršálků králové v Českém království
- 1361 Albrecht z Kolowrat
- 1415–1419 Mikuláš Húžwic (Húgwic) z Tuhance
Seznam nejvyšších maršálků císařského dvora
Úřad nejvyššího maršálka císařského dvora (kaiserlicher Obersthofmarschall) zastávali:[8][9]
- 1527–1528 Wolfgang Volckhra
- ?
- 1539–1541 Melchior z Lambergu
- ?
- 1544 Baltazar z Presingenu, svobodný pán zum Stein
- 1544–1565 Jan III. z Trautsonu (kolem 1507 – 29. 12. 1589 Praha)[10]
- 1559–1563 (?) Leonhard z Harrachu
- 1563 (?) Georg Gienger (zastupující správce úřadu dvorského maršálka ?)
- Ludvík Ungnad zu Sonneck (?)
- 1576–1580 (?) Oto Jindřich ze Schwarzenbergu
- 1581–1600 Pavel Sixt z Trausonu (v letech 1581–1590 pouze jako správce úřadu)
- 1600–1606 (30. 7.) Jakub z Breuneru
- 1606 (1. 9.) – 1612 (20. 1. ?) Arnošt z Mollartu
- 1612 (1. 8.) – 1626 Volf Zikmund z Losensteinu
- 1626 (?) – 1631 Jiří Ludvík ze Schwarzenbergu
- 1631 (4. 8.) – 1637 (15. 2.) Leonard VII. z Harrachu (1594–1645)
- 1653 (1637[11]) – 1671 (21. 6.1672[11]) Jindřich Vilém Starhemberg (1593–1675)
- 1671 (červenec) – 1674 (červenec) Ferdinand Bonaventura hrabě z Harrachu (14. 7. 1636 – 15. 6. 1706 Karlovy Vary), správce úřadu[11]
- 1674 (6. 8.) – 1676 (29. 12. 1678[11]) František Eusebius z Pöttingu (1627–1678), jmenován už v roce 1671 během svého pobytu jako velvyslanec ve Španělsku[12]
- 1676 (4. 1. 1679[11]) – 1683 (20. 4.) Albrecht VII. Zinzendorf (1619–1683)
- 1683 (20. 4.) – 1684 (13. 8.) František Augustin z Valdštejna (1628–1684)
- 1684 (8. 2. 1685[11]) – 1692 (12. 10.) Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652–1703)
- 1692 (23. 10.) – 1694 (10. 2.) Gottlieb Amadeus Windischgrätz (13. 3. 1630 Řezno – 25. 12. 1695 Vídeň)
- 1694 (12. 4.) – 1701 (5. 9.) Jindřich František Mansfeld (1640–1715)
- 1701–1704 (květen/červen 1705[13]) Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1645 – 24. 7. 1714 Praha)
- 1704 (19. 6. 1705[13]) – 1708 (21. 10.) Karel Arnošt z Valdštejna (4. 5. 1661 Dobrovice/Vídeň? – 7. 1. 1713 Vídeň)
- 1708 (21. 10.) – 1711 (říjen) Maxmilián Quido z Martinic (16. 3. 1664 Praha – 30. 6. 1733 Vídeň)
- 1711 (4. 11.) – 1722 (15. 4.) Adam František ze Schwarzenbergu (25. 9. 1680 Linec – 11. 6. 1732 Brandýs nad Labem)
- 1722 (25. 5.) – 1726 (5. 11. 1724[13]) Jan Kašpar II. Cobenzl (1664–1742)
- 1726 (24. 1. – 2. 2.) Jeroným Colloredo-Waldsee (12. 3. 1674 Udine – 2. 2. 1726 Vídeň)
- 1726 (29. 8.) – 1729 (12. 4.) Jan Baptista Colloredo (1654–1729))
- 1729 (29. 4.) – 1735 (6. 1.) Adolf Bernard z Martinic (1680?–1735)
- 1735 (19. 11.) – 1742 (19. 11.) Jindřich Josef z Auerspergu (24. 6. 1697 Vídeň – 9. 2. 1783 Vídeň)
- 1742 (19. 11.) – 1745 (26. 9.) Jan Josef Khevenhüller-Metsch (1706–1776)
- 1745 (15. 10.) – 1754 (prosinec ? 1749[13]) Karel Maxmilián z Ditrichštejna (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov)[14]
- 1754–1763 Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň)
- 1763–1764 Maxmilián Guidobald Cavriani (1704–1776)
- 1763–1776 Karel Maria Saurau
- 1776–1789 Eugen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789)
- 1789–1797 Arnošt Kryštof z Kounic (6. 6. 1737 Vídeň – 19. 5. 1797 Vídeň)
- 1797 František Xaver Khevenhüller-Metsch (1737–1797)
- 1798–1811 Antonín Gotthard Schaffgotsch (1721–1811)
- 1811–1819 Jan Josef Wilczek (1738–1819)
- 1819–1826 Filip Karel Oettingen-Wallerstein (1759–1826)
- 1826–1828 Joachim Egon Fürstenberg (1749–1828)
- 1828–1834 Rudolf Josef Colloredo-Mansfeld (1772–1843)
- 1834–1846 Jan Petr II. Goëss (1774–1846)
- 1846–1856 Bedřich Karel Fürstenberg (1774–1856)
- 1856–1871 František Serafín Kuefstein (1794–1871)
- 1871–1884 Jan Larisch-Mönnich (1821–1884)
- 1884–1896 Antal Szécsen von Temerin (1819–1896)
- 1896–1911 Adalbert Cziráky (1852–1911)
- 1911–1918 August Zichy (1852–1925)
Rakouské země
Horní Rakousy
V roce 1848 zastával úřad rod knížat a hrabat z Starhembergu.[15]
Dolní Rakousy
V roce 1848 zastával úřad rod knížat a hrabat z Starhembergu.[15]
Štýrsko
V roce 1848 nebyl úřad obsazen.[15]
Korutany
Od roku 1639 přináležel čestný úřad nejvyššího dědičného zemského maršálka Korutan (Oberst-Erbland-Marschall in Kärnten) rodu Wagenspergů. Úřad zastávala hrabata i v roce 1848.[15]
Kraňsko a vindická marka
V roce 1463 získali dědičně hodnost zemského maršálka (Oberst-Erbland-Marschall in Krain) a zároveň nejvyššího komorníka Kraňska Auerspergové. Úřad zastávali i v roce 1848.[15]
- 1463–1466 Engelhart I. (1404–1466)
Tyrolsko
Od 7. září 1780 byli dědičnými zemskými maršálky v Tyrolsku (Oberst-Erblandmarschall in Tirol) Auerspergové. Úřad zastávali i v roce 1848.[15]
- 1531–1531 Jan II. z Trautsonu († 15. 2. 1531)
- 1531–? Jan III. z Trautsonu (kolem 1507 – 29. 12. 1589 Praha)
- Baltazar II. z Trautsonu († mezi 19. 5. 1590 a 21. 7. 1597 Rovereto)
Gorice a Gradiška
V roce 1848 zastával úřad (Oberst-Erbland-Marschall in der gefürsteten Grafschaft Görz) rod hrabat z Thurn-Valsassiny.[15]
- 1790–1866 Jiří Antonín Thurn-Valsássina (3. 1. 1788 Praha – 9. 2. 1866 Vídeň)
- 1866–1879 Jiří Bedřich Thurn-Valsássina (29. 3. 1834 Mohuč – 2. 6. 1879 Brusel)
- 1879–1918 Vincenc Thurn-Valsássina (22. 3. 1866 Bleiburg – 6. 4. 1928 Abbazia (Opatija))
Salcbursko
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Lodronu.[15]
Odkazy
Reference
- MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 325.
- Podle MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1, S. 325 v letech 1476–1479
- Podle MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1, S. 325 v roce 1514
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 109, 217.
- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. S. 151.
- České země v letech 1526–1583, s. 152
- Podle České země v letech 1526–1583, s. 152 už od roku 1607.
- HORMAYR, Josef: Wien, seine Geschichte und seine Denkwürdigkeiten; Vídeň, 1825, s. 12-13 dostupné online
- FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 278–279.
- Podle Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278 jen do roku 1558
- Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278
- KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 174.
- Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 279
- SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 167.
- FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. (DE)[nedostupný zdroj]
Literatura
- ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197.
- HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1.
- MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 67–68.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.
- STROBL-ALBEG, Eduard. Das Obersthofmarschallamt. Innsbruck: [s.n.], 1908. (německy)
- VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Beta, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329.
