Dominik Ondřej II. z Kounic

Narodil se jako třetí syn státního kancléře knížete Václava Antonína Kounice (1711–1794), který byl nejvýznamnější osobností v historii Kouniců. Slavný otec také do značné míry dlouhodobě ovlivňoval synovu kariéru. Dominik Ondřej vystudoval práva a absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, v roce 1761 nastoupil službu u moravského zemského tribunálu v Brně, v roce 1763 byl jmenován říšským dvorským radou. Na otcovo přání si měl vyzkoušet i službu v armádě a za sedmileté války byl krátce pobočníkem maršála Laudona. V šedesátých letech 18. století byl pověřen diplomatickými úkoly ve Varšavě a Petrohradě, nakonec byl stálým vyslancem ve Španělsku (1774–1779),[1] mezitím byl jmenován také císařským komořím a tajným radou. V roce 1792 získal Řád zlatého rouna a v letech 1807–1812 byl nejvyšším štolbou císařského dvora.

Jako mladší syn byl původně předurčen k převzetí panství Luka nad Jihlavou, ale po vymření spřízněného rodu Qustenbergů se ve třinácti letech stal dědicem rozsáhlých panství Jaroměřice nad Rokytnou a Bečov nad Teplou (1752). Majestát na sloučení erbů a jmen Kouniců a Questenbergů obdržel v roce 1761. V Bečově nad Teplou byla tehdy dokončena výstavba barokního zámku zahájená již za Jana Adama Questenberga. Po dobu Dominikovy nezletilosti a při pozdějších zahraničních cestách vedl správu majetku jeho otec Václav Antonín, případně teta Marie Antonie Kounicová, ovdovělá Questenbergová (1708–1778). Až po návratu ze Španělska převzal správu majetku osobně, a i když trvale sídlil ve Vídni, každoročně zajížděl na několik týdnů do Jaroměřic. Úspěšně například prosadil chov ovcí dovezených ze Španělska.

Po starším bratrovi Arnoštu Kryštofovi zdědil v roce 1797 knížecí titul a také hlavní rodová panství Slavkov a Uherský Brod. Svůj zájem poté zaměřil na Slavkov a správu Jaroměřic a Bečova přenechal synovi Aloisu Václavovi.

V roce 1762 se oženil s bavorskou šlechtičnou Marií Bernardinou hraběnkou von Plettenberg-Wittem (1743–1779), která s dětmi žila v Jaroměřicích. Z jejich dětí byla nejstarší dcera Marie Terezie (1763–1803), provdaná za Rudolfa Bruntálského z Vrbna (Bruntálští později po vymření moravské větve Kouniců převzali Jaroměřice). Pokračovatelem rodu byl jediný syn Alois Václav (1774–1848).