Dvorský úřad

Dvorské úřady původně zabezpečovaly hospodářství a chod domácnosti a dvora panovníka. Panovník je obsazoval příslušníky své družiny nebo šlechtických rodů. Později byly také na dvorech manželek panovníků (např. u královny vdovy Alžběty Rejčky), případně také u bohaté a vlivné aristokracie. Jejich nositelé byli panovníkovými rádci a důvěrníky. Mnohé z těchto úřadů existovaly už na dvoře franských panovníků. V Českém knížectví existovaly od 11. století, ve 12. století se připomínali maršálek (něm. Marschall), komorník (něm. Kämmerer), stolník (něm. Truchsess, Drost) a číšník (něm. Mundschenk, Schenk). Z některých úřadů se v období vrcholného feudalismu vydělily zemské úřady, na které neměl panovník zásadní vliv (v Českém království pouze do Obnoveného zřízení zemského vydaného v roce 1627), které byly zodpovědné stavovské obci a měly celozemský charakter. Na rozdíl od zemských úřadů nebyly ty dvorské tak vlivné, přesto byly prestižní a mohly se stát předstupněm šlechtické kariéry. Dvorské úřady na panovnickém dvoře zastřešovaly především tyto oblasti:

• řízení a chod dvora (např. hofmistr)
• cestování, obrana a lov (např. štolba, mečník (ensifer), lovčí, sokolník)
• zásobování kuchyně a vinných sklepů, vaření a obsluha u stolu (např. stolník, čísník, kráječ, kuchmistr)
• ošacení, cennosti, sbírky (např. komorník, komoří nad stříbry)
• duchovní záležitosti (např. kaplan)

V korunních zemích habsburské monarchie měly dvorské úřady od 16. století pouze čestný charakter, praktickými se stávaly jenom při korunovaci nebo při slavnostním vystupování panovnického dvora. Některé úřady se staly dědičnými v jednotlivých významných šlechtických rodech (páni z Lipé, z Dubé, Vartemberkové), úřad zastával většinou nejstarší člen nebo hlava rodiny.

V 16. století Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) zřídil několik centrálních úřadů pro celou Habsburskou monarchii, které měly v názvu dvorský (německy Hof-). Mezi ně patřila dvorská komora (Hofkammer) pro věci finanční, dvorská rada vojenská (Hofkriegsrat) pro věci válečné, k nim se řadila ještě tajná rada (Geheimer Rat) jako poradní orgán bez vyhraněných kompetencí.

• Hrabě královské kaple – arcibiskup olomoucký
• Ustavičný kaplan – opat emauzský
• Nejvyšší almužník – od roku 1791 opat strahovský
• Nejvyšší hofmistr (německy Oberst-Hofmeister, latinsky summus magister curiae) – správce královského dvora, od roku 1538 byl dvorský hofmistr předsedou tajné rady (Geheimer Rat), od 19. dubna 1743 dědičně v rodě knížat a hrabat Kinských z Vchynic a Tetova, držitelů Chlumce nad Cidlinou, fakticky úřad zastávalo už několik generací Kinských od dob Radslava staršího († 1619).[1]
• Nejvyšší maršálek (comes stabuli, marescalcus, mareschallus, agaso, agazo, štolba, podkoní) – původně nejvyšší dozorce královských koníren a náčelník jízdy
• Nejvyšší stolník (nejvyšší truksas, něm. Oberst-Truchsess a také Seneschall, lat. summus dapifer) – měl dozor nad kuchyní, od 14. století do roku 1663 byl dědičně v rodě Zajíců z Hazmburka, od roku 1723 dědičně v rodě hrabat a knížat Colloredů (tehdy Jeroným Colloredo-Waldsee),[2] posléze knížat z Colloredo-Mannsfeldů.
• Nejvyšší číšník (něm. Oberst-Mundschenk, lat. summus pincerna) – původně podával panovníkovi při hostině číši, dozíral nad sklepy a vinicemi dvora. Od roku 1337 byl dědičný v rodě Vartemberků, od 16. listopadu 1627 Slavatů z Chlumu a Košumberka, vladařů domu hradeckého a konečně po jejich vymření dědičně potvrzen od 25. dubna 1716 v rodě hrabat Czerninů z Chudenic.[3]
• Nejvyšší kráječ (něm. Oberst-Vorschneider) – po vymření Sezimů z Ústí v rukou Waldsteinů,[3] od 25. dubna 1716 dědičně.
• Nejvyšší kuchmistr (něm. Obrist-Kuchelmeister nebo nověji Oberst-Küchenmeister) od 26. července 1723, respektive 1725 dědičně v rodě hrabat Wratislavů z Mitrowicz.[3]
• Nejvyšší komorník (komoří, něm. Oberstkämmerer, lat. camerarius) – původně spravoval knížecí šaty, skvosty a hotové peníze, od roku 1834 byl dědičně v rukou knížat z Lobkowicz, vévodů roudnických.
• Nejvyšší pokladník (šacmistr, něm. Oberst-Schatzmeister) – úřad ustanoven až před korunovací Karla VI. na českého krále v roce 1723,[4] úřad tehdy zastával Jan Josef z Vrtby.[3]
• Nejvyšší komoří nad stříbry (něm. Silberkämmerer) – měl na starosti evidenci stříbrného nádobí a také jeho časté inventury, od roku 1743 dědičně v rodě hrabat z Uhlfeldu,[5] od roku 1796 byl dědičně v rodě starohrabat ze Salm-Reifferscheidtu.
• Korouhevník stavu panského (něm. Panier des Herrenstandes) – původně nosil panovníkovu korouhev, v Českém království úřad ustanoven až před korunovací Karla VI. v roce 1723,[4] dědičný úřad získal tehdy Rudolf Josef Kořenský z Terešova († po 1739),[6] od 3. dubna 1798 byl dědičně v rodě hrabat Chorinských z Ledské.
• Korouhevník stavu rytířského (něm. Panier des Ritterstandes) – úřad ustanoven až před korunovací Karla VI. na českého krále v roce 1723,[4] úřad tehdy držel Václav Arnošt Markvart z Hrádku,[3] od roku 1791 v rodě rytířů Vořikovských z Kunratic.
• Nejvyšší dveřník (strážce vrat, něm. Türhüter) – v roce 1723 byl dědičný úřad v rukou Václava Zikmunda Karla ze Svárova,[2] od 6. května 1743 dědičně v rodě svobodných pánů Mladotů ze Solopisk
• Nejvyšší poštmistr (německy Oberhofpostmeister) – od 10. dubna 1628 dědičně v rodě knížat a hrabat z Paaru
• Nejvyšší lovčí (něm. Oberst-Jägermeister, lat. summus venator) – ochránce lesa a zvěře, úřad nebyl obsazen dědičně.
• Nejvyšší mincmistr (německy Oberstmünzmeister, latinsky summus magister monetae) – dozíral na horní podnikání, správu horních měst a na mincovnu v Kutné Hoře. Logicky se měl řadit mezi zemské úřady, ale dohoda mezi stavy a panovníkem Vladislavem II. Jagellonským (1471–1516) z roku 1497 tomu tak neučinila.

• Dědičný komorník královského dvora – Žerotínové[3]

Ke čtyřem nejvyšším dvorských úřadům (oberste Hofämter) vnitřního dvořanstva na císařském dvoře ve Vídni patřili a vlastní štáby měli:

• 1. nejvyšší hofmistr (Obersthofmeister) – pod něj příslušela dvorní kaple a dvorní duchovenstvo, dvorní lékaři, dvorní železniční ředitel, dvorní telegrafní úřad, intendance dvorních divadel, komorní umělci, zámecká hejtmanství, rakouský, uherský a český herold, dvorní účtárna, dvorní knihovna, dvorní přírodovědecké sbírky a dvorní zoologická zahrada.
• 2. nejvyšší komoří (Oberstkämmerer) – pod něj příslušela správa domácího pokladu, umělecko-historické sbírky, sbírky mincí.
• 3. nejvyšší dvorský maršálek (Obersthofmarschall) – jemu příslušel soudní senát ve věcech soudnictví členů císařské rodiny.
• 4. nejvyšší štolba (podkoní, Oberststallmeister) – jemu byly podřízeny stáje, jízdárny, dvorní hřebčince a pážata.

Každý štáb měl svou kancelář, kterou tvořili konceptní, techničtí, účetní a kancelářští úředníci. Dále dvorní služby (Hofdienste):

• 5. nejvyšší kuchmistr (Oberstküchenmeister)
• 6. nejvyšší komoří nad stříbrem (Oberstsilberkämmerer)
• 7. nejvyšší lovčí (Obersthof- und Landjägermeister)
• 8. nejvyšší obřadník (Oberzeremonienmeister)

A tělesná stráž:

• 9. arcierní stráž (k. k. erste Arcierenleibgarde)
• 10. uherská tělesná stráž (k. ungarische adeliche Leibgarde)
• 11. trabanti (Trabantenleibgarde)
• 12. jízdní skadrona
• 13. pěší setnina

Dvorských slavností se účastnili také tajní radové, komoří a palácové dámy, kteří se také počítali mezi členy vnitřní družiny. K vnějšímu dvořanstvu se řadila pážata (panošové), stolníci a další služebníci. V blízkosti panovníka byla také vojenská kancelář a kabinetní kancelář.

Dědičné zemské úřady (Landes-Erbämter nebo Erblandämter) mohli na počátku 19. století po zániku Svaté říše římské (1806) zastávat výhradně katolíci. Obsazovali je většinou příslušníci vyšší šlechty. Úřad při velkých slavnostech, korunovacích a skládání holdu vykonával nejstarší člen rodu, kterému byl úřad propůjčen.[8]

V Uhrách nebyly úřady dědičné. Zastávali je členové vysoké šlechty a císař je jmenoval doživotně. Na počátku 19. století existovaly v Uhrách tyto arcikorunní a dvorské úřady: (1) palatin, (2) judex curiae regiae (německy Reichhofsrichter), (3) bán Dalmácie, Chorvatska a Slavonie (prorex), (4) arcipokladník, (5) nejvyšší číšník, (6) stolník, (7) maršálek, (8) komorník, (9) dveřník a (10) kapitán uherské tělesné stráže.[8] K menším úřadům patřil (11) strážce koruny.