MiG-29

Mikojan-Gurevič MiG-29 (rusky: МиГ-29, v kódu NATO „Fulcrum“) je lehký dvoumotorový, proudový stíhací letoun k vybojování vzdušné nadvlády v prostoru fronty. Byl vyvinut v SSSR konstrukční kanceláří Mikojan v 70. letech 20. století. Měl se doplňovat spolu s větším a těžším letounem Suchoj Su-27, který byl zamýšlen jako protiváha amerického stroje McDonnell Douglas F-15 Eagle, zatímco MiG-29 měl být odpovědí na lehčí typy General Dynamics F-16 Fighting Falcon a McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.[2] Do služby v sovětském letectvu vstoupil MiG-29 v roce 1982.

MiG-29
Ruský MiG-29S
UrčeníVíceúčelový stíhací letoun
VýrobceMikojan
Nižněnovgorodský letecký závod Sokol
První let6. října 1977
Zařazenočervenec 1982
CharakterVe službě
UživatelRuské letectvo
Indické letectvo
Ukrajinské letectvo
Výroba1981–dosud
Vyrobeno kusůpřes 1 600[1]
VariantyMiG-29M
MiG-29K
MiG-35
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původně byl navržen k boji proti jakýmkoli nepřátelským letadlům, ale nakonec mnoho MiGů-29 sloužilo jako víceúčelové stíhací letouny schopné provádět řadu různých operací, pro které jsou běžně vyzbrojovány střelami vzduch-země a přesnou municí. MiG-29 vznikl v několika hlavních variantách, včetně víceúčelového MiGu-29M a námořní verze MiG-29K; nejpokročilejším ze série jsou letouny MiG-35. Pozdější modely jsou často vybaveny vylepšenými motory, skleněným kokpitem, systémem HOTAS, moderními radary, IRST senzory a výrazně zvýšenou kapacitou paliva; Některá letadla byla také vybavena pro tankování paliva za letu.

Po rozpadu Sovětského svazu letouny nadále slouží v řadě bývalých sovětských republik, ze kterých je ruské letectvo největším provozovatelem. Ruské letectvo chtělo modernizovat stávající letku na verzi MiG-29SMT, ale finanční potíže způsobují omezené dodávky. MiG-29 byl také populární exportní letoun, který se dostal do služby asi u 30 zemí. Největším zahraničním provozovatelem je Indie. V roce 2013 byly MiGy-29 stále ve výrobě u společností Mikojan (od roku 2006 součástí Sjednocené letecké korporace).

Vývoj
Sovětský MiG-29 nad Aljaškou během cesty na show do Kanady
Ruský MiG-29 odstavený na rampě po přehlídce na Abbotsford Air Show, 1989.
Doplňování paliva z tankeru Il-76
MiG-29UB na Farnborough Airshow roku 1988

MiG-29 byl vyvinutý počátkem 70. let 20. století v konstrukční kanceláři inženýra Mikojana ze společného prototypu, ze kterého se vyvinul i MiG-23 a později MiG-27. Měl nahradit rychle zastarávající letouny MiG-21 a být potenciálním soupeřem amerického letounu F-15. Podle požadavků sovětského generálního štábu na tzv. PFI (Perspektivnyj Frontovoj Istrebitel – perspektivní frontový stíhač), měl mít rychlost Mach 2+ ve vodorovném letu, vynikající manévrovací schopnosti, velký dolet, schopnost používat i neupravené vzletové plochy a silnou výzbroj. Velmi brzy začal vývoj ve spolupráci s konkurenční kanceláří Suchoj v Aerodynamickém institutu v Moskvě. Brzy se však ukázalo, že stroj bude finančně velmi náročný na to, aby mohl být vyráběn v tak velkých sériích, jako jeho předchůdci. Proto byl projekt PFI rozdělen na dvě varianty – těžkou a lehkou. Lehká svými parametry odpovídala americkému letounu F-16 Fighting Falcon. Výsledný prototyp známý jako Produkt 9 byl přímým předchůdcem prvního MiGu-29A. Práce na něm se začaly v roce 1974 a o tři roky později 6. října 1977 absolvoval svůj první zkušební let. Zanedlouho byla jeho existence odhalena americkými špionážními družicemi. Sériová výroba mírně vylepšeného typu MiG-29B začala rychle, ačkoliv stále existovaly různé problémy s motory.

Při konstrukci stroje se nikdy neuvažovalo o jiném uspořádání, než o dvoumotorové koncepci, která zajišťovala vyhovující poměr hmotnosti a ceny k vyšší bezpečnosti a výdrži v bojových podmínkách. Stroj může při vysazení jednoho z motorů při startu nadále nabírat rychlost a stoupat. Má výhodný poměr výkonů motorů k hmotnosti. Snížení hmotnosti draku bylo dosaženo širokým použitím kompozitních materiálů a lehkých slitin hliníku a lithia. Jejich použití spolu s možností svařování jednotlivých částí umožnilo velké úspory hmotnosti. Celková konstrukce draku je také zaměřena na prodloužení životnosti kriticky namáhaných částí a jeho jednodušší výrobu vyžadující nižší počet výrobních cyklů. Letadlo je optimalizováno pro lety s velkým úhlem náběhu, což umožňuje pilotovi plně využít vytvořený vztlak při manévrování a podstatně zlepšuje obratnost a snižuje poloměr zatáček. Vztlak je u MiGu-29 vytvářen celým povrchem stroje, k čemuž tvar trupu přispívá až 40 % (vztlakové těleso), čímž také odlehčuje křídla a způsobuje jejich menší plošné zatížení. Koncepce vyžadující vysoký vztlak trupu si vyžádala široké rozestavení motorů, což rovněž zvyšuje odolnost stroje v boji a také zlepšuje možnosti osazení podvozku dostatečně daleko od středu trupu. I když tato konfigurace zhoršuje ovladatelnost při letu s jedním motorem, stroj prošel zkušebními testy a vykazoval schopnost vystartovat i přistát na jeden motor. Konstruktéři MiGu-29 se dlouhou dobu zabývali uspořádáním jednotlivých prvků tak, aby měl stroj co největší příčnou i podélnou stabilitu v průběhu letu s vysokým úhlem náběhu. Pozorně se zvažovalo umístění svislých ocasních ploch, aby byla vždy alespoň jedna vždy dobře obtékána vzduchem, bez ohledu na boční skluz stroje. Takto od sebe vzdálené směrovky jsou také lepší při letech vysokou rychlostí. Oproti jeho předchůdcům je MiG-29 těžké uvést a udržet v ploché vývrtce – její vybrání, například při ztrátě rychlosti, je jednoduché, stačí uvést řídící páku do neutrální polohy.

6. října 1977 absolvoval MiG-29 svůj první zkušební let, pilotoval ho zkušební pilot Alexander Fedotov. Celkem bylo vyrobeno 13 prototypů. Na prvním z nich probíhaly zkoušky celkových výkonů, ovladatelnosti a rozbor možného zatížení konstrukce. Pravděpodobně tento kus byl odhalen americkými špionážními družicemi. Další 3 prototypy byly zničeny při nehodách spojených s problémy nových motorů. Prvních 21 předsériových strojů mělo nový lomený kryt radiolokátoru a mírně modifikovaný podvozek. Stroje byly také doplněny aerodynamickým padákem, kterým se doplňovaly přehřívané brzdy kol. Přestože první prototypy měly problémy s motory, začala sériová výroba MiGů-29B v souladu s plánem.

Sovětské letectvo ho začalo používat v roce 1983. První zmínky a spekulace se v západním tisku objevily už v roce 1979. Západní veřejnost ho mohla poprvé spatřit ve Finsku v červenci 1986. Na leteckém dni v anglickém Farnborough v září 1988 okouzlil svými výkony a letovými vlastnostmi také odborníky. MiG-29B se vyráběl v několika verzích, včetně dvojmístné. Byl exportován do většiny zemí Varšavské smlouvy. Mnoho zemí si tyto stroje stále cení a snaží se je dále vylepšovat.

Konstrukce
Kokpit MiGu-29
cvičný MiG-29UB
Motor RD-33
Záběr ústí kanónu stroje MiG-29UB

MiG-29 je samonosný, dvoumotorový dolnoplošník. Trup tvoří celokovová skořepina. Menší část povrchu je na exponovaných místech tvořená kompozitními materiály. Trup je celkově pojat jako vztlakové těleso s dvěma vírovými přechody u křídel. Trup tak tvoří téměř polovinu vztlaku celého letounu. Díky těmto vlastnostem má MiG-29 obrovský přebytek tahu a vztlaku, což je základní předpoklad pro úspěšný manévrový boj.

Mezi dvojitými ocasními plochami se nachází aerodynamický brzdný štít a padák, který umožňuje výrazně zkrátit dojezd letadla během přistání. Vnitřní nádrže umožňují nést až 3 200 kg paliva, což při velké spotřebě obou motorů Klimov RD-33 postačuje jen na kratší vzdálenosti. Letoun sice může nést velké přídavné nádrže, ale za cenu velkého zhoršení letových charakteristik. Při startu a přistávání používá letoun jako ochranu před nasáním cizích předmětů do motoru sací otvory v horní části rozhraní mezi křídly a trupem (kterým se slangově říká „žábry“). Hlavní vstupy do motorů se otevírají až po zatažení podvozku. Řízení plně zabezpečuje hydraulický posilovač, ale pilot nemá k dispozici plně automatického pilota jako třeba v Su-27. Před pilotem se nachází multifunkční přehledový head-up display (HUD). Na pravé straně je umístěn monochromatický displej s alfanumerickou klávesnicí. Pilot přitom sedí na vystřelovacím sedadle K-36DM. Letadlo bylo zpočátku vybaveno dopplerovským radarem N-019, který však nesplnil očekávaní ruského letectva. Proto byl modernizován na typ N-019M Topaz s palubním počítačem C-101M, který je odolnější proti rušení, dokáže sledovat mnoho různých cílů a současně navádět dvě rakety na dva nezávislé cíle. Nedostatky tohoto radaru částečně kompenzuje optický systém OEPS-29, který se skládá z infračerveného zaměřovače S-31E2 KOLS a laserového dálkoměru. Tento systém umožňuje napadnout cíl v pasivním režimu s vypnutým radiolokátorem. Pilot nepřátelského letounu tak není před útokem nijak varován, což podstatně zvyšuje utajení celé činnosti nad územím s nepřátelskou protivzdušnou obranou. Jako pasívní ochrana slouží vrhače dipólových odrážečů a pyrotechnických klamných cílů v ocasní části letadla.

MiG-29 je vybavený trojpodpěrovým zatahovacím podvozkem. Přední podvozková noha je dvojkolová a zatahuje se směrem dozadu. Zadní nohy se sklápějí dopředu, přičemž se otáčejí o 90 stupňů. Jejich šachty jsou umístěny na okraji motorových gondol. Podvozková kola s velkým průměrem umožňují MiGu-29 start i z nezpevněných polních letišť.

Výzbroj

Stroj je vyzbrojen vestavěným 30mm kanónem GŠ-301. Jde o nejlehčí zbraň ve své kategorii na světě, která bez munice váží pouze 46 kg. Zásoba střeliva je 150 nábojů. Stroj může nést na třech závěsnících pod každým křídlem nejrůznější varianty řízených střel vzduch-vzduch, například R-27, R-73, R-60MK, jakož i množství laserem naváděných střel vzduch-země či konvenčních pum celkově do hmotnosti 3 500 kg. Verze dodávané zemím Varšavské smlouvy byly přizpůsobeny nést i nukleární zbraně.

Služba
SSSR

Na západě se MiG-29 poprvé představil 2. července 1986 ve Finsku. O dva roky později, v září 1988, se ukázaly na Farnborough Airshow v Anglii. Následující rok se letadla za letu předvedla na pařížském aerosalonu, kde se během prvního víkendu show účasnila nehody bez obětí na životech.[3] Pařížský aerosalon byl teprve druhou akcí sovětských stíhaček na mezinárodní letecké show od roku 1930. Západní pozorovatelé byli ohromeni jeho schopnostmi a výjimečnou hbitostí. Po rozpadu Sovětského svazu většina MiGů-29 vstoupila do služby ruského letectva.

Rusko

V červenci 1993 se dva MiGy-29 ruského letectva na letecké show Royal International Air Tattoo srazily ve vzduchu. Nikdo na zemi neutrpěl vážnější zranění, oba piloti se stačili katapultovat a bezpečně přistáli.[4]

16. července 2014 byl sestřelen ukrajinský Su-25 a ukrajinští představitelé tvrdí, že byl sestřelen MiGem-29 pomocí rakety R-27T.[5][6] Ruská strana obvinění odmítá.[7]

Bělorusko

Po rozpadu SSSR zůstaly v Bělorusku dva pluky vyzbrojené typem MiG-29. Na letišti Bereza 927. stíhací pluk 26. letecké armády s 10 MiG-29 (Izdelie 9–12), 35 MiG-29 (Izdelie 9–13) a   MiG-29UB. Na letiště Ross byl přesunut 11. května 1993 z bývalé NDR 787. stíhací pluk s 6 MiG-29 (9–12), 22 MiG-29 (9–13) a 2 MiG-29UB, původně umístěné na letišti Finow-Eberswalde. Po přesunu byl pluk rozpuštěn a letouny uskladněny. Po získání samostatnosti se stroje z Ross přesunuly k 61. stíhací brigádě v Baranoviči. Na jaře 1996 Bělorusko a Peru podepsali kontrakt o prodeji 16 MiG-29 (9–12) a 2 MiG-29UB. Další MiGy 29 byly prodány v letech 2000 a 2001 do Alžírska. Na začátku roku 2002 mělo běloruské vojenské letectvo ve výzbroji už jen 20 strojů MiG-29 (9–13) a 7 MiG-29UB na 1. stíhací základně v Baranoviči a 4. stíhací základně v Bjaroze.

Ukrajina
Ukrajinské MiGy-29 v srpnu 2017

Po rozpadu SSSR se stala Ukrajina druhým největším provozovatelem MiGu-29 po Rusku. Na začátku roku 2002 5. leteckému zboru v Oděse podléhal v rámci 138. stíhací divize 161. stíhací pluk v Limansku a 642. stíhací pluk v Martinovsku s 65 kusy MiG-29 a třemi MiG-29UB. 14. leteckému sboru ve Lvovu podléhaly v rámci ivanofrankivské 6. stíhací divize 85. stíhací pluk v Starokonstantinovu a 114. stíhací pluk v Ivano-Frankivsku s 81 MiG-29 a 11 MiG-29UB. Protivzdušné obraně podléhaly 8. stíhací pluk ve Vasilkovu a 62. stíhací pluk v Belbeku se 71 MiG-29 a 10 MiG-29UB.

Letadla MiG-29 byla nasazena i ukrajinskou armádou během války na východě Ukrajiny proti tamním separatistům. Dne 7. srpna 2014 sestřelili separatisté jeden MiG-29 nad obcí Jenakijeve. Oba piloti se katapultovali a poté byli zajati.[8]

Moldavsko

Letouny MiG-29 získalo Moldavsko po rozpadu SSSR. Pocházely z 84. stíhacího pluku letectva vojenského námořnictva. Pluk měl v době rozpadu Sovětského svazu tři letky se sedmi MiG-29 (Izdelie 9–12), 24 MiG-29 (9–13) a 3 MiG-29UB na letišti v Markulesti. V době rozpadu a separatismu se část Moldavska na severovýchod od Dněstru vyhlásila za samostatnou Podněsterskou republiku. V následných bojích po 23. červnu 1992 byl jeden MiG-29 (9–12) sestřelen palbou ze země. V červnu 1994 prodalo Moldavsko do Jemenu 17 strojů MiG-29. Z nich byly do Jemenu dodány jen 3 MiGy-29 (9–13) a 1 MiG-29UB. Tato první dodávka se realizovala těsně před boji mezi severní a jižní částí Jemenu, poté byly dodávky přerušeny. Dalších 6 letounů MiG-29 (9–13) bylo před transferem do Jemenu odesláno na generální opravy do běloruského závodu v Baranoviči, odkud se dostaly na místo určení. 21 exemplářů MiG-29 předalo Moldavsko na podzim 1997 do USA. Postupně byly v rozebraném stavu odvezeny letouny C-17 Globemaster III na základnu USAF Wright-Patterson.

Vývoz
MiG-29 v české armádě
Československý MiG-29 v roce 1992 v Anglii

Dodávky československých letounů MiG-29 započaly 28. dubna 1989, kdy v Žatci přistál první MiG-29UB. V druhé polovině června následovalo 8 jednomístných MiG-29 (Izdelie 9–12A) a 28. července přiletěl druhý MiG-29UB. Letouny byly zařazeny k 1. letce 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci. Další čtyři MiGy-29 přiletěly v lednu 1990 a šest kusů v dubnu. Při dělení ČSFR zůstalo v ČR devět letounů MiG-29 a jeden MiG-29UB. Koncem roku 1992 velení vyřadilo MiG-29 ze systému PVO a stroje byly převeleny ze Žatce k 1. slp do Českých Budějovic. Česko své stroje v červenci 1994 vyřadilo ze služby a začalo jednání o jejich prodeji. V prosinci 1995 vyměnilo všech svých 10 MiGů-29 do Polska za 11 vrtulníků W-3 Sokol vybavených pro leteckou záchrannou službu, protože jedinou soupravu na rozsáhlejší opravy získalo při dělení ČSFR Slovensko. Letouny byly do Polska přelétnuty mezi prosincem 1995 a lednem 1996.

MiG-29 ve slovenské armádě
MiG-29A (reg. č. 6829) na Royal International Air Tattoo 1996 ve Fairfordu
Slovenský MiG-29AS
MiG-29AS (reg. č. 0619) v digitální kamufláži

Stíhačky MiG-29 tvoří základ Vzdušných sil Slovenské republiky. V současnosti vlastní slovenské letectvo 21 letadel tohoto typu.[zdroj?] Z toho 10 modernizovaných MiGů-29AS a dva modernizované cvičné MiGy-29UBS plus osm nemodernizovaných stíhacích MiGů-29A a jeden cvičný nemodernizovaný MiG-29UB. MiGy-29A a MiG-29UB jsou odstaveny a momentálně se nepoužívají. Modernizace strojů, která byla provedena ve spolupráci s výrobcem letadel i více západními společnostmi byla provedena mezi lety 2005 a 2006 v leteckých opravnách Trenčín. Stroje byly vybaveny moderními komunikačními prostředky a systémy kompatibilními s technikou NATO. Mimo jiné avionika přešla na anglosaský nemetrický systém. 12 modernizovaných strojů (10 jednomístných verze AS a 2 dvoumístné UBS), které navíc prošly i změnou kamufláže, byly formálně předány armádě 29. února 2008 na letišti Sliač.[9]Po pár nadzvukových letech se nová tzv. „digitální kamufláž“ začala na namáhaných místech odlupovat.[10]

Původně se odhadovalo, že po modernizaci je budou slovenské ozbrojené síly využívat až do roku 2029 nebo až 2040.[11] Provoz MiGů-29 je však dlouhodobě zajišťován s omezeními v plnění k požadovanému náletu. Letadla dlouhodobě neplní měřitelné ukazatele bezpečnosti letů ve vztahu k požadovanému náletu na letový incident a ani nedosahují potřebnou míru provozní spolehlivosti. Servis letadel je od roku 2006 zajištěn dodavatelským způsobem na základě abonentních smluv se společností RSK MiG. Z důvodu neuspokojivého technického stavu a konstrukčně-technologických omezení neumožňují plnohodnotné plnění úkolů v rámci systému NATINAMDS a neumožňují plnění operačních úkolů většího rozsahu pro případ krize nebo války. Z hlediska standardů NATO není letadlo MiG-29 plně interoperabilní, což má za následek rozsáhlé omezení v případě účasti taktického letectva ve společných operacích (komunikační, informační a datové zařízení, taktický dolet letadla, doplňování paliva během letu, elektronické ochranné systémy, zbraňové a zaměřovací systémy).[12]

Provoz letadel MiG-29 je negativně ovlivňován nízkou spolehlivostí, která se přímo odráží v průměrném náletu na jednu poruchu, nedostatkem motorů RD-33 s dostatečnou zálohou technického života, dalších potřebných komponent a nedostatkem bloků západní avioniky.[12]

Technický stav tzn. dostupnost letadel na plnění úkolů se promítá i do dosažené úrovně vycvičenosti. Průměrný nálet operačních pilotů MiG-29 v rámci NATINAMDS nedosahuje požadované úrovně vycvičenosti na úrovni Mission Ready/Combat Ready (MR/CR). Je třeba, aby byla operačními piloty udržena minimálně nižší úroveň Basic Mission Qualification (BMQ).[12]

Vzhledem k nízké reálné dostupnosti letecké techniky je doba výcviku k dosažení požadovaného stupně vycvičenosti pilotů pro zařazení do pohotovostního systému slovenského letectva neúměrně dlouhá a je mimořádně náročné dosažení požadovaného počtů pilotů. Udržení požadované míry způsobilosti je při zachování současného stavu z dlouhodobého hlediska personálně i ekonomicky náročné.[12]

Výše uvedené skutečnosti hrály významnou roli při rozhodování slovenské vlády o typu nového stíhacího letadla pro letectvo. 11. července 2018 slovenská vláda na jednání vlády rozhodla o nákupu 14 kusů stíhaček F-16V Block 70/72.[13] První čtyři letadla může letectvo postupně převzít od září do prosince 2022.[14][15] MiGy-29 tak zůstanou u slovenského letectva létat minimálně do roku 2023, čili do dosažení počátečních operačních schopností (IOC) nových F-16.[14]

Slovenské stíhačky MiG-29 po rozdělení:

  • MiG-29A: 7501, 8003, 8605, 9308, 5113, 5515, 5817 (nemodernizované) a 3709, 3911 (modernizované na MiG-29AS)
  • MiG-29UB: 4401 (nemodernizovaný)

Slovenské stíhačky MiG-29 z Ruska 1. deblokace:

  • MiG-29A: 0820, 2022 (nemodernizované) a 0619, 0921, 2123 (modernizované na MiG-29AS)
  • MiG-29UB: 1303 (modernizovaný na MiG-29UBS)

Slovenské stíhačky MiG-29 z Ruska 2. deblokace:

  • MiG-29A: 6829, 6930 (nemodernizované) a 6124, 6425, 6526, 6627, 6728 (modernizované na MiG-29AS)
  • MiG-29UB: 5304 (modernizovaný na MiG-29UBS)

Zničené MiGy-29:

  • 2022 – požár motoru
  • 6829 a 6930 – srážka 6. 11. 2002 o 20:45 hod.; mjr. Ing. Marián Katuška † (6829)
MiG-29 v polské armádě
Polský MiG-29A

Stíhačky MiG-29 tvoří spolu s letouny F-16 základ polského vojenského letectva. První letouny MiG-29A zakoupilo Polsko v roce 1989. Dalších 5 letounů bylo dodáno v roce 1990. Celkem tak získalo 10 letounů MiG-29. V prosinci 1995 získalo Polsko dalších deset MiGů na základě dvoustranné česko-polské vládní dohody, která vytvořila rámec pro předání všech 9 letounů MiG-29A a jednoho dvoumístného MiGu-29UB českého vojenského letectva.

V roce 1999 byl zařazen do služby první mírně vylepšený letoun MiG-29A, schopný plnit úkoly v rámci integrovaného systému NATO. Byl vybaven nezbytným identifikačním zařízením vlastní-cizí a příslušným komunikačním zařízením podle standardu NATO. Koncem září 2003 přistálo v Polsku prvních pět z celkem 23 letounů MiG-29G/UB darovaných německou Luftwaffe na základě dvoustranné vládní dohody z roku 2002. Za všechny tyto stíhačky Poláci zaplatili symbolické jedno euro. Zbývajících 18 letounů bylo předáno během jednoho roku. Polské letectvo také získalo kompletní výzbroj a mnoho náhradních dílů včetně motorů. Za ty ovšem už muselo zaplatit 30 miliónů USD.

Bývalé německé MiGy už jsou zahrnuty do integrovaného systému protivzdušné obrany NATO a měly by zůstat ve výzbroji polského vojenského letectva až do roku 2014. Vzhledem k vysokému stupni dosažené modernizace se už nepočítá s jejich dalšími úpravami.

Bulharsko

První letouny typu MiG-29 obdrželi v lednu 1990. Dodávku tvořily 4 kusy MiG-29UB a 8 kusů MiG-29 (Izdelie 9–12A). Byly přiděleny 1. letce 15. stíhacího pluk na letišti Ravnec u Burgasu. Do konce roku 1990 bylo dodáno dalších 10 MiG-29 (9–12A). O jeden MiG-29 přišli Bulhaři 29. října 1994. Při havárii zahynul velitel pluku. Po roce 1990 započala reorganizace letectva a MiGy-29 se přesunuly z 5. základny stíhacího letectva v Ravnac na letiště Graf Ignatievo. Na začátku roku 2002 měla druhá letka ze 3. základny stíhacího letectva v Graf Ignatievo 17 kusů MiG-29 a 4 MiG-29UB.

Jugoslávie
Srbský MiG-29

V říjnu 1987 Jugoslávie objednala 14 kusů MiG-29 (Izdelie 9–12A) a 2 MiG-29UB a od 15. srpna 1988 s nimi vyzbrojila 1. letku 127. stíhacího plukuna 204. letecké základně Batajnica u Bělehradu. Po rozpadu federace zůstaly MiGy-29 v Srbsku jako základ stíhacího letectva. Jeden sestřelila chorvatská protiletadlová obrana 12. prosince 1991 nedaleko Osijeku, další zničily protiletadlové rakety Chorvatů v červnu 1992. Během operace NATO Allied Force na jaře 1999 bylo zničeno několik MiGů-29 ve vzdušných bojích i na zemi. Začátkem roku 2002 stíhací 127. letka v Batajnici provozovala pouze 2–3 exempláře MiG-29 a 2 MiG-29UB.

Maďarsko

Prvních osm kusů MiG-29 přilětělo z Krasnodaru 15. října 1993, dalších osm 26. října a posledních dvanáct 4. listopadu. Všechny letouny obdržel 59. taktický stíhací pluk Szentgyorgy Deszó v Kecskemétu, který se tak stal nejsilnějším a nejmoderněji vybaveným útvarem celého maďarského letectva. 28. července 1998 havaroval při výcviku jeden MiG-29 (červená 17) a pilot zahynul.

Německo
Německý MiG-29GT

První MiGy-29 NDR převzala v březnu 1988 v počtu 20 MiG-29 a 4 MiG-29UB. Byly přiděleny 1. a 2. Staffel/Jagdgeschwader 3 Wladimir Komarow na letišti Perschen blízko polské hranice.

Po sloučení obou německých států 3. října 1990 zůstaly MiGy-29 ve výzbroji Německa na různé testy a výcvik. Nad Středozemním mořem v blízkosti Korsiky a Sardinie nacvičovaly boje jako úvod operace Pouštní bouře. Německé MiGy-29 byly následně zařazeny do 1. Staffel/Jagdgeschwader 73 na letišti Laage u Rostocku. Během provozu jeden MiG-29 (29+09) 25. května 1996 havaroval v důsledku chyby pilotáže, jedna „Devětadvacítka“ byla dodána do USA. Začátkem roku 2002 mělo Německo 19 letounů MiG-29 a 4 MiG-29UB, které byly všechny modernizovány na standard NATO. 7 strojů poté prošlo další etapou modernizace, která umožnila instalaci podkřídelních přídavných nádrží a týkala se také některých bloků radaru. V roce 2002 byla současně podepsána smlouva s Polskem o odprodeji všech 23 MiGů-29 za symbolickou cenu 1€.

Rumunsko

Prvních 10 letounů MiG-29 (9–12A) a 2 MiG-29UB bylo dodáno v červnu 1989 pro 1. letku 57. stíhacího pluku na letišti Mihail Kogalniceanu. Do konce roku 1989 Rumunsko odebralo další tři MiGy-29, z nichž jeden byl dvojmístný. V roce 1990 došlo na bázi Bukurešť-Baneasu ke kolizi dvou letounů MiG-29 s následnou smrtí obou pilotů a jednoho člena pozemního personálu. V polovině 90. let došlo ke ztrátě jednoho stroje MiG-29UB a zakoupení čtyř MiGů-29 (Izdelie 9–12) a jednoho MiGu-29UB (9–51) v Rusku. Jeden MiG-29 (9–13) byl dodán z Moldavska. Technologický demonstrátor letounu MiG-29 Sniper byl jako výsledek rumunsko-izraelsko-německé spolupráce představen na ILA v Berlíně v roce 2000. Začátkem roku 2002 měla 1. a 2. letka 57. letecké základny Mihail Kogalniceeanu v provozu 18 letounů MiG-29, z toho tři ve variantě UB.

Ostatní

Varianty

MiG-29A Fulcrum-A
Německem vylepšená verze MiGu-29A - MiG-29G (9-12A)
Polský MiG-29A
Maďarský MiG-29A

Konstrukční kanceláří označovaný jako „Izdelije 9–12“, je letadlo stavěné v několika sériích. Postupně byly na stroji realizované úpravy vyplývající z poznatků z provozu a z vývojových prací. Hlavním rozdílem oproti původním typům bylo použití vystřelovacího sedadla K-36DM a s tím související změna krytu kabiny. Zvětšila se i plocha směrových kormidel. Na začátku přechodů křídel přibyly výmetnice klamných cílů BVP-30–26M. Deflektor a větrací štěrbiny v prostoru kanónu byly postupně měněny v průběhu série. V důsledku snížení kvality sériové produkce byly některé součásti trupu vyráběné nejprve z uhlíkových vláken a u dalších sérií nahrazeny kovovými. Měnila se samozřejmě i avionika a v souvislosti s modernizací systémů a u některých exportních verzí byla v avioniky použita součástková základna budoucího uživatele. Stroje pro export do států Varšavské smlouvy nesly označení 9–12A, do ostatních zemí 9–12B. Motory RD-33, které ze začátku vykazovaly nedostatečnou životnost, byly postupně vylepšovány a parametry životnosti se zlepšovaly.

Letadla byla vybavena systémem zaměřování a vedení palby SUV, který sestává z pulsního dopplerovského radiolokátoru N-019 (S-29 Topaz, exportní označení N-019E Rubín) spojeného s laserovým dálkoměrem a infračerveným zaměřovačem KOLS a přilbovým značkovačem cíle. Palubní počítač zpracovává soubor vstupních dat z těchto přístrojů a průběžně vyhodnocuje a zobrazuje příslušné údaje pro pilota.

Výzbroj tvoří jednohlavňový kanón GS-30–1 (9A4071K) ráže 30 mm se zásobou 150 nábojů. Na šest závěsníků pod křídly je možné zavěsit kombinace PLRS středního doletu R-27R („AA-10 Alamo“) s radiolokačním naváděním nebo R-27T s infračerveným naváděním (pouze pro vnitřní závěsníky) a PLRS krátkého doletu R-60 nebo R-60M („AA-8 Aphid“), resp. R-73 („AA-11 Archer“), obě s infračerveným naváděním. Pro útoky na pozemní cíle mohou letadla nést bomby do hmotnosti 500 kg, napalmové pumy ZB-500, kontejnery submunice KMGU-2, raketnice B-8M, UB-16, UB-32 pro neřízené rakety, protizemní střely S-24B nebo kanónová pouzdra UPK-23, vše do hmotnosti 3 000 kg. Na vnitřní závěsníky posledních sériových letadel je možné zavěsit přídavné nádrže na 1 150 litrů paliva. Mezi motorové gondoly je možné zavěsit přídavnou nádrž na 1 520 litrů paliva.

Výroba začala v roce 1982 v závodě Znamja trud v Moskvě (dnes závod MAPO – Moskevská letecká výrobní asociace).

MiG-29UB Fulcrum-B
Maďarský MiG-29UB

Konstrukční kanceláří označovaný jako „Izdelije 9–51“, je dvoumístná cvičně-bojová varianta MiGu-29, určená ke zdokonalovacím letům. Prototyp této verze poprvé vzlétl 29. dubna 1981, pilotovaný A. Fedotovem. Tato verze je o 100 mm delší než jednomístná verze, sedadlo instruktora je umístěno za původní kabinou pilota a zasahuje do prostoru, kde mají jednomístné stroje umístěny palivové nádrže (proto má dvoumístná verze menší zásobu paliva). Protože sedačka instruktora jen mírně převyšuje přední sedačku žáka, je na vrcholu jednodílného dozadu odklopujícího se krytu kabiny umístěný sklopný periskop používaný při startu, přistávání a během pojíždění. Obě sedadla jsou typu K-36DM. Instruktor má možnost ze svého prostoru modelovat práci zbraňových systémů včetně radiolokátoru a simulovat některé závady, přední pilotní prostor je prakticky shodný s jednomístným letadlem MiG-29. Z hmotnostních důvodů byl z přístrojového vybavení vypuštěn radiolokátor, přičemž ostatní části systému SUV zůstaly zachovány. Kromě střel R-27 může letadlo nést na šesti závěsnících celé spektrum výzbroje jako jeho jednomístná varianta.

MiG-29 Fulcrum-C

Konstrukční kanceláří označovaný jako „Izdelije 9–14“, byl prototyp MiGu-29 vybaveného novou avionikou a zbraňovým systémem umožňujícím nést širší spektrum protizemní výzbroje, včetně posledních verzí protizemních řízených střel. Letadlo poprvé pilotoval 13. února 1985 zkušební pilot T. Aubakirov. Později byl trup přestavěn do podoby letadla MiG-29sS (Izdelije 9–12S).

MiG-29S, SE, SD Fulcrum-C

Konstrukční kanceláří označované jako „Izdelije 9–13“, „Izdelije 9–12S, resp. 9–13S“ a „Izdelije 9–12SE, resp. 9–13SE“, jsou sériově vývojovým variantou jednomístných MiGů-29. Požadavek na umístění většího počtu elektronických modulů Gardenija-1 bylo možné splnit jen zvětšením prostoru za kabinou, čímž vznikl charakteristický hrb mezi kabinou a brzdnými štíty. Na podkřídlové závěsníky nejblíže k trupu je možné již standardně umístit přídavné palivové nádrže po 1 150 litrech paliva. V souvislosti s tím se zvětšila celková nosnost na 4 000 kg. Sklopná náběžná hrana je pětidílná na rozdíl od čtyřdílné v předchozích variantách. Zabudováním zlepšeného radaru N-019M (RP-29m Topaz) s větším dosahem umožnilo nést a odpalovat rakety R-27ER a R-27ET, které mají oproti původním raketám zvýšený dolet a jsou i mírně větší a také rakety R-77.

Podverze
MiG-29SMT na MAKS-e 2009
  • MiG-29SM – vylepšený MiG-29S s možností tankování během letu, zvýšenou nosností a schopností nést vylepšené střely vzduch-vzduch, dále TV obrazovka kompatibilní s naváděním bombou KAB-500KR nebo střelou Kh-29T, také schopna nést střely Kh-31A a Kh-31P.
  • MiG-29SMT – zlepšená verze MiGu-29SM s vylepšeným kokpitem, avionikou a zvětšeným doletem.
  • MiG-29SMT-2 – druhý stupeň modernizace pro exportní modely. Poskytuje nový radar, zlepšené motory, upravené ECM vybavení, digitální fly-by-wire kontrolní systém letu a kompatibilitu s četnými zbraněmi vzduch-vzduch a vzduch-země.
  • MiG-29SMTK – námořní verze, nabídnuta Indii obsahující skládací křídla, dopadový podvozek a vylepšené navigační systémy.

MiG-29M, ME, MiG-33 Fulcrum-E
MiG-29M

Konstrukční kanceláří označena jako „Izdelije 9–15“ je vlastně MiG-29 druhé generace. Byla radikálně změněna vnitřní konstrukce, z vnějších odlišností jde hlavně výše položenou kabinu pilota (o 40 mm oproti původním strojům) a změnu tvaru části za kabinou společně s delší částí mezi motory a pouze jednodílným brzdícím štítem. Radom a infračidlem s laserovým dálkoměrem KOLS před kabinou dostaly odlišný tvar a vírový přechod ostrou náběžnou hranou. Z vrchní části trupu zmizela anténa radiolokační systému, ze vstupního ústrojí byly vypuštěny horní pomocné sací otvory, mechanizace vstupu byla změněna a přibyly do ní sklopné ochranné mřížky (podobné jako má Su-27 zabraňující vniknutí předmětů do kompresorů motoru). V důsledku všech změn se celková délka zvětšila o 200 mm. Pro zlepšení obtékání přibyla na vodorovných ocasních plochách lomená náběžná hrana. Křídlo má stejný tvar a rozměry jako i předchozí modely, má dvoudílnou sklopnou náběžnou hranu, osm závěsných bodů (dva vnitřní opět s možností svěšení přídavných nádrží) a zvýšenou nosnost na 4 500 kg. U prvních letadel byly instalovány standardní motory RD-33, od konce roku 1989 jsou montovány motory RD-33K s tahem 53,90/86,25 kN každý. Byl zvýšen celkový objem vnitřních palivových nádrží. Nejvýraznější změnou oproti původním verzím je však jiný typ řízení a s ním související změny avioniky. Klasický mechanický systém řízení byl nahrazen systémem elektroimpulzním, tzv. „fly-by-wire“ (FBW). Systém FBW funguje tak, že se vstupní signály z ovládacích prvků společně s dalšími nezbytnými údaji zpracovávají v centrální řídící jednotce a řídící signály na jednotlivé akční členy jsou vedeny několika na sobě nezávislým komunikačními sběrnicemi. Namísto původního radiolokátoru byl instalován radiolokátor N-010 Žuk.

Zásoba nábojů pro kanón byla snížena na 100 kusů. Avionika byla přizpůsobena pro vypouštění a řízení protizemných řízených střel, které byly zařazeny do výzbroje letadel řady MiG-29 poprvé. Odlišnosti avioniky se samozřejmě promítly i do pilotního prostoru, kde byla část obvyklých přístrojů nahrazených dvěma obrazovkami na levé a pravé straně přístrojové desky.

Celkem vzniklo šest prototypů, první z nich vzlétl 25. dubna 1986 pilotovaný V. J. Menickým. Prototypy byly zapojeny do rozsáhlých zkoušek jako systému řízení a aerodynamiky trupu, jakož i nových motorů, avioniky a různých variant výzbroje.

Výsuvný tankovací nástavec umístěný na levé straně trupu před kabinou a vyvinutý původně pro MiG-29K, je možné dodatečně montovat dle požadavků zákazníka i na letadla MiG-29M a MiG-29S.

Podverze
  • MiG-29MaE, MiG-29ME, MiG-29MEh, MiG-29EM – exportní verze MiGu-29M.
  • MiG-29MR – průzkumná verze MiGu-29m.
  • MiG-29UM – dvousedadlová cvičná, bojeschopná verze MiGu-29M.
  • MiG-33 – zřejmě nová exportní verze MiGu-29M.

MiG-29KVP (Izdelije 9–18)
MiG-29KVP

Konstrukční kanceláří označovaný jako „Izdělije 9–18“ byl vytvořen na otestování vzletu za pomoci katapultu a dopadové podvozku. Byl vyvinut pro sovětské letadlové lodě třídy „Leonid Brežněv“ (později „Tbilisi“ a naposledy „Admiral Kuzněcov“). Úpravy zahrnovaly obvyklé vybavení palubních letadel, kromě sklopných křídel a úchytu pro katapult, protože tyto letadlové lodě jimi nebyly vybaveny. Výkony uvažovaných strojů společně se startovací rampou stačily pro bezpečný start i bez katapultů. Letadlo mělo tedy záchytný hák, zesílený podvozek i konstrukci draku a zvýšenou protikorozní ochranu. První prototyp zalétal pilot A. G. Fastovec 21. srpna 1982 a tento prototyp pak absolvoval rozsáhlý program zkušebních startů a přistání na pozemní základně Saki na Krymu, srovnatelnou s palubou letadlové lodi. Výsledky zkoušek byly následně použity při vývoji „plnokrevné“ palubní verze MiG-29K Fulcrum-D.

MiG-29K Fulcrum-D
Související informace naleznete také v článku MiG-29K.
MiG-29K v indických službách

Konstrukční kanceláří označený jako „Izdělije 9–31“ je vlastně aplikací zkušeností a řešení vyzkoušených na MiGu-29KVP na souběžně vyvíjené letadlo MiG-29M se záměrem připravit na sériovou výrobu první palubní stíhač OKB MiG.

Nejvýraznější změnou je křídlo se zvětšeným rozpětím (na cca 12 000mm a hloubkou, dvoudílnou sklopnou náběžnou hranou, zvětšenou plochou klapek, změněným tvarem koncového oblouku a zvětšenou plochou křidélek. Nosnost a počet závěsných míst zůstal shodný s MiGem-29M. Na levou stranu trupu před kabinou přibyl výsuvný nástavec pro tankování za letu. Všechny ostatní úpravy související s provozem na letadlové lodi, vyzkoušené u MiGu-29KVP, zde byly aplikovány. Avionika a systémy jsou prakticky shodné s MiGem-29M, včetně schopnosti nést a odpalovat stejné druhy svěšení výzbroje.

První prototyp zalétat pilot T. Aubakirov 23. července 1988, první start a přistání na letadlové lodi provedl stejný pilot 1. listopadu 1989. Byly zalétány dva prototypy. Sériová výroba započala v roce 2013, první čtyři stroje verze K a KUB byly dodány ruskému námořnictvu v listopadu téhož roku.[16]

Podverze
  • 'MiG-29KU' – cvičná verze MiGu-29K s modifikovaným nosem, přidáním odděleného kokpitu pro instruktora dopředu a vzadu s normálním kokpitem; zrušeno (teoreticky možná obnoveno).

Další verze
MiG-29OVT
  • 9 -01- Předprodukční model.
  • MiG-29AS – Slovenská vylepšená verze MiGu-29A (vylepšená avionika).
  • MiG-29UBS – Slovenská vylepšená verze MiGu-29UB (vylepšená avionika).
  • MiG-29b – dvousedadlová verze; detaily neznámé.
  • MiG-29UBT – dvousedadlová útočná (bojová) verze pro speciální operace.
  • MiG-29N – exportní verze pro Malajsii, podobná verzi MiG-29SD, ale optimalizovaná pro vzdušnou obranu, přidán systém doplňování paliva za letu, vylepšené komunikační vybavení, navigační systémy a motory.
  • MiG-29UBN – dvousedadlová exportní verze pro Malajsii.
  • MiG-29OVT – verze s vektorováním tahu (lidé[kdo?] si ji často pletou s MiGem-35 nebo MiGem-MFI (MiG-1.42/1.44)).
  • MiG-35 – vylepšený MiG-29m², zaměřená primárně na exportní trh (často pletena s MiGem-29OVT nebo MiGem-MFI (MiG-1.42/1.44)).

Uživatelé
     Současní provozovatelé
     Bývalí
Srbský MiG-29 při vzletu
Bulharské MiGy-29 „Fulcrum-A“
Peruánský MiG-29SE
Vrak iráckého MiGu-29 zničeného na zemi během Operace Pouštní bouře, 1991

Současní uživatelé

Bývalí uživatelé

Cena pro země Varšavské smlouvy se pohybovala okolo 4 milionů dolarů. Stroje určené pro západní země stály o několik let později až 25 milionů dolarů.

Německé MiGy-29 byly v roce 1990 modernizované a později všechny prodány do Polska, předtím však posloužily k nácviku boje proti iráckému letectvu před Operací Pouštní bouře.

Moldavské stroje byly také prodány do zahraničí, celkem 10ks do Jemenu a 21 ks do USA. Česko v roce 1995 vyměnilo svých zbývajících 10 MiGů-29 Polsku za 11 vrtulníků W-3 Sokol. O jejich nákupu uvažovaly Švýcarsko, Finsko a Čína. USA, Spojené království, Francie, Izrael a Jižní Korea požádaly o prodej MiGů-29 na zkoušky.[zdroj?]

USA nakonec zakoupily v roce 1997 za účelem výzkumu a výcviku celkem 22ks, z toho 21ks z Moldavie v rozloženém stavu v bednách v ne úplně nejlepším stavu a 1 ks v kompletním 100% letuschopném stavu a upraveném na standardy NATO z Německa.

Specifikace (MiG-29 „Fulcrum A“)

Technické údaje
  • Posádka: 1
  • Délka: 17,37 m
  • Rozpětí: 11,4 m
  • Výška: 4,73 m
  • Nosná plocha: 38,1 m2
  • Hmotnost (prázdný): 10 900 kg (11 600 kg u MiG-29SMT)
  • Hmotnost (naložen): 15 240 kg (16 100 kg u MiG-29SMT)
  • Maximální vzletová hmotnost: 18 480 kg (21 000 kg u MiG-29SMT)
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Klimov RD-33K, s přídavným spalováním, každý o tahu 49,4 kN / 86,4 kN (maximálně)

Výkony
  • Maximální rychlost: 2 445 km/h (Mach 2,3) ve velké výšce
  • Akční rádius: 700 km (990 km u MiG-29SMT)
  • Přeletový dolet: 2 100 km (3 500 km u MiG-29SMT)
  • Dostup: 18 013 m (18 000 m u MiG-29SMT)
  • Stoupavost: 330 m/s, 1188 km/h
  • Plošné zatížení: 442 kg/m2
  • Tah/Hmotnost: 1,05 kW/kg

Výzbroj
  • 1x 30 mm kanón GŠ-30-1 se 150 náboji. Jde o nejlehčí zbraň ve své kategorii na světě, která bez munice váží jen 46 kg.
  • Do 3 500 kg výzbroje – na třech závěsnících pod každým křídlem lze umístit nejrůznější varianty řízených střel vzduch–vzduch například: R-27, R-73, R-60, stejně jako několik laserem naváděných raket vzduch–zem nebo konvenčních bomb. Verze dodávané zemím bývalé Varšavské smlouvy byly přizpůsobené nést i atomové zbraně.

Nehody a incidenty

18.8.2021 došlo při cvičném letu bez podvěšené výzbroje k havárii stroje v modifikaci SMT. Let probíhal v blízkosti vojenského polygonu Alušuk v Astrachaňské oblasti a stroj (organizačně patřící 185. Centru bojové přípravy a bojového nasazení - rusky 185-й Центр боевой подготовки и боевого применения ЦБП и БПр ВКС) měl sloužit jako cvičný cíl pro vojska PVO a stíhače[17]. Pilot při havárii zahynul[18]. K havárii došlo během první zatáčky po startu, stroj spadl nedaleko prahu ranveje. Stroj pilotoval poručík Vlad Jakimenko[19], absolvent Krasnodarského vyššího vojenského leteckého učiliště (КВВАУЛ). Školu ukončil v roce 2019.

V červnu 1989 při Paris Air Show při pomalém letu 300 ft na letištní plochou ztratil tah pravý motor. Letoun se střemhlav zřítil. Pilot se stačil katapultovat. https://www.youtube.com/watch?v=5XrD9LA2iKw čas 18:16 Smůla provázela tento letoun i "po smrti". Při návratu vraku v trupu An-225 i s raketoplánem Buran na trupu muselo An-225 dne 19. června 1989 nouzově přistát v Praze-Ruzyni.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikojan-Gurevič MiG-29 na slovenské Wikipedii.

  1. "The MiG-29 fighters family". Russian Aircraft Corporation MiG, 8 December 2014. Retrieved: 11 December 2016.
  2. Gordon and Davison 2005, p. 9.
  3. Johnson, Reuben F. „Paris Air Show Twenty Years On“. Weekly Standard, 18. června 2007. Citováno 10. 3. 2009.
  4. 1993 - 1877 - Flight Archive [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online.
  5. SBU releases more conversations implicating Russia in shooting down Malaysia Airlines flight (VIDEO, TRANSCRIPT) [online]. [cit. 2014-10-04]. Dostupné online.
  6. Spokesman for National Security and Defense Council Information Center: Malaysian Flight MH-17 was outside the range of Ukraine's surface to air defense systems - Ukraine Crisis Media Center - UACRISIS.ORG [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-28.
  7. Russia Rejects 'Absurd' Accusation Over Downed Ukrainian Jet [online]. Radio Free Europe/Radio Liberty [cit. 2014-07-20]. Dostupné online.
  8. ČTK. Centrum Doněcka zasáhla dělostřelba, rebelové sestřelili stíhačku [online]. České noviny.cz, 2014-08-07 [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
  9. http://www.mosr.sk. www.mosr.sk [online]. [cit. 2012-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-30.
  10. http://www.sme.sk prístup 30. 6. 2008
  11. http://www.mosr.sk – Základné informácie o modernizácii leteckej techniky OS SR[nedostupný zdroj]
  12. rokovania.gov.sk [cit. 2018-07-12]. Dostupné online.
  13. Vláda prijala historické rozhodnutie, slovenské nebo budú vzdušné sily chrániť s americkými stíhacími lietadlami F-16 [online]. Bratislava: Ministerstvo obrany SR, 2018-07-11 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online.
  14. Vláda schválila nákup F-16 [online]. leteckymagazin.sk [cit. 2018-07-12]. Dostupné online.
  15. GROHMANN, Jan. Potvrzeno: Slovensko kupuje stíhačky F-16 Block 70/72 [online]. armadninoviny.cz [cit. 2018-07-12]. Dostupné online.
  16. Ruské námořnictvo dostalo první lodní stíhačky MiG-29 [online]. Hlas Ruska.cz, 2013-11-25 [cit. 2013-11-25]. Dostupné online.
  17. https://www.forumavia.ru/t/202652/
  18. https://ria.ru/20210818/aviakatastrofa-1746287258.html
  19. https://www.instagram.com/p/CSxDLAXDFNe/

Literatura
  • KHOL, ZATŘEPÁLEK, Miroslav, Petr. MiG-29 v československém a českém letectvu (1989–1994) (dokončení). HPM. 1996, roč. 6, čís. 6, s. 12–16. ISSN 1210-1427.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.