Astrachaň

Astrachaň (rusky А́страхань, tatarsky Ästerxan) je město na jihu evropské části Ruské federace poblíž Kaspického moře. Leží v deltě řeky Volhy, 1 270 km jihovýchodně od Moskvy. Je správním střediskem Astrachaňské oblasti. Žije zde přibližně 533 tisíc[2] obyvatel. Je to nejsušší evropské město.[3]

Astrachaň
Астрахань

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice46°20′ s. š., 48°1′ v. d.
Nadmořská výška-28 m n. m.
Časové pásmoUTC+4[1]
StátRusko Rusko
federální okruhJižní federální okruh
oblastAstrachaňská oblast

Astrachaňská oblast na mapě Ruska
Astrachaň
Město na mapě Astrachaňské oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha209 km²
Počet obyvatel532 504 (2017)[2]
Hustota zalidnění2 547,9 obyv./km²
Správa
StarostaAlena Vjačeslavovna Gubanovová (od 2015) a Oleg Anatoljevič Polumordvinov
Vznik1558
Oficiální webwww.astrgorod.ru
Telefonní předvolba(+7)8512
PSČ414000–414058
Označení vozidel30
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Astrachaň v 17. století

Středověk

První zmínka o městě je od cestovatelů, a to ze začátku 13. století, tehdy ještě stávalo na pravém břehu Volhy pod názvem Xacitarxan [chadžitarchan], z něhož se postupně vyvinula dnešní podoba názvu Astrachaň jeho zkomolením. Dobyvatel Tamerlán ho během svých výbojů roku 1395 vypálil a zničil. Mezi lety 1459 a 1556 bylo město centrem astrachaňského chanátu, tatarského státu útočícího proti Rusům. V roce 1556 byl dobyt Ivanem Hrozným, ruským carem, který nechal roku 1558 postavit o 12 km po proudu na pahorku nad Volhou, zvaném Zaječí nebo též Dlouhý vrch, nový kreml. Roku 1569 obléhala město vojska osmanské říše, která však město nedobyla a musela ustoupit. O rok později se turecký sultán zřekl svých práv na město, což pomohlo otevřít Volhu ruskému obchodu. V letech 1588 až 1589 se zatím dřevěný Astrachaňský kreml dočkal přestavby na kamenné opevnění s osmi věžemi; s plochou 11 ha a trojúhelníkem hradeb o obvodu 1 544 m, které je ozdobou Astrachaně dodnes. V 18. století se město rozvíjelo jako ruská brána k orientu – přicházeli sem obchodníci z Arménie, Persie a dalších zemí a usazovali se tu.

Moderní doba

Astrachaň byla dějištěm povstání v letech 1670 a 1671, kdy ji držel Stěnka Razin a jeho armáda kozáků 17 měsíců. K další městské vzpouře došlo ještě v letech 1705 až 1706. V 18. století díky iniciativě Petra Velikého zde byla vybudována loděnice a přístav, účelem těchto staveb byla výstavba loďstva pro případný vpád do Persie. Později získalo město významná práva i od Kateřiny Veliké, díky čemuž mohlo postupně budovat průmysl. Roku 1717 se stalo centrem gubernie, roku 1719 pak bylo vypleněno Peršany, 7. února 1918 se zde k moci dostali bolševici.

Ekonomika

Astrachaň je centrem rybolovu a loďařství, zpracovává se zde ale také rákos a chemikálie. V okolí města se těží zemní plyn.

V Astrachani a v jeho přístavišti je speciální ekonomická zóna Lotos.

V květnu 2021 byla guvernérem astrachaňského regionu Igorem Babuškinem podepsána smlouva s německou logistickou společností Martrade Holding na výrazné rozšíření přístavu ve městě. Postaveny budou moderní kontejnerové terminály. První fáze rozšíření astrachaňského přístaviště má být dokončena na konci roku 2023 a spočívá v rozšíření současného kotviště a vybudování čtyř terminálů s kapacitou 3,3 milionu tun zboží ročně. Druhá etapa rozšíření a modernizace astrachaňského přístaviště je naplánována do roku 2026. Celková investice bude činit více než 27 miliard rublů. Do roku 2031 má obrat nákladu přístaviště přesáhnout 8 milionů tun zboží. Vytvořeno bude v přístavišti nových 800 pracovních míst.[4]

Partnerská města

Odkazy

Reference
  1. Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky)
  2. Dostupné online. [cit. 2017-07-31]
  3. Nejsušší město Ruska? PPF tu investovala 60 milionů eur. Aktuálně.cz [online]. 2013-07-27 [cit. 2022-04-19]. Dostupné online. (česky)
  4. Астраханский порт построят при поддержке немецких инвесторов. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-06-01]. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.