MiG-23

Syrský MiG-23MS

Zničený irácký MiG-23 (malba: Harley Copic)

Bývalý egyptský MiG-23 v muzeu v Číně

Libyjský MiG-23 s americkým F-4J Phantom II nad zálivem Velká Syrta, srpen 1981

Izraelem získaný MiG-23ML v muzeu na základně Chacerim, 2006

První MiGy-23 se na Blízkém východě objevily v roce 1974. Šlo o verzi MiG-23MS a prvním zákazníkem byl Egypt. Zanedlouho jimi byla vyzbrojena Libye, Irák, Alžírsko a Sýrie. Tyto země však MiG-23 požadovaly již začátkem 70. let 20. století, což ale SSSR odmítal kvůli obavám z možné dezerce některého z arabských pilotů, čímž by se na Západ dostala nejmodernější technologie používaná letectvem SSSR. Největšími uživateli MiGu-23 v tomto regionu se nakonec stala Sýrie a Libye. První boje s izraelským letectvem začaly koncem 70. let 20. století. Ty se odehrávaly zejména nad Libanonem. První doložený souboj se odehrál 19. září 1979, když MiG-23MS napadl izraelský RF-4E Phantom II, přičemž pilotovi Phantomu se podařilo uniknout vystřelené raketě a z boje unikl. Dne 23. září 1979 pár syrských MiGů-23MS zaútočil na další izraelský průzkumný RF-4E, přičemž se opakovala předešlá situace. Začátkem roku 1981 Sýrie přišla o svůj první MiG-23, když libanonská křesťanská milice sestřelila MiG-23UB. Izraelští piloti sestřelili MiG-23 poprvé 21. dubna 1982, přičemž šlo o 2 sestřely. Začátkem 80. let 20. století, kdy se situace na Blízkém východě začala znovu vyostřovat, bylo Sýrii jasné, že se bude muset vypořádat s novými stíhačkami F-15 Eagle a F-16 Falcon a letadly AWACS – E-2C Hawkeye, které v té době Izrael od USA zakoupil. Sýrie vzniklou situaci řešila nákupem nových strojů MiG-21 bis, MiG-25P a MiG-23MF. V té době celkově pořídila 24 ks MiG-23MF a 3–5 ks MiG-23UB. Stroje se dostaly do výzbroje stíhacího pluku 17. letecké brigády, přičemž zbylé 2 pluky této brigády byly vyzbrojeny stroji MiG-23BN. S novými stíhačkami dorazili do Sýrie i sovětští instruktoři, jejichž úkolem bylo vypracovat taktiku proti izraelskému letectvu. Avšak situace byla pro syrské letectvo nepříznivá: proti 24 ks MiG-23 stálo 25 ks F-15A/B, přičemž mělo být dodáno dalších 26 ks F-15C a začaly také dodávky 75 ks stíhaček F-16. Sovětští instruktoři při vypracovávání taktiky považovali za největší nebezpečí stíhačky F-15, protože předpokládali, že stroje F-16 budou nasazovány hlavně na pozemní podporu vojsk. Při střetu s F-16 měl MiG-23MF spolehnout na výhodu většího doletu raket R-23R, které měly být odpáleny dříve než se do podobné šance dostane i F-16.

Problém nastal při střetu s F-15. Na boj s těmito stíhačkami byla zvolena taktika přečíslení. MiGy-23 měly vzlétat v těsné tříčlenné formaci, aby byly radarem vyhodnoceny jako jeden stroj. Měly by tak číselnou převahu nad dvojčlenným rojem F-15, které Izrael v takových případech nasazoval. Po zahájení boje měly MiGy-23 odlákat F-15 do hornaté oblasti pohoří Libanon (Džabal Lubnán), kde měla letadla AWACS značně snížené schopnosti. Přes značné úsilí se sovětským instruktorům nepodařilo výcvik ukončit, protože začala nová válka. Dne 6. června 1982 izraelská armáda začala operaci „Oran“ a vstoupila do Libanonu. Letecké souboje začaly další den, kdy F-15 sestřelila jeden MiG-23MS. Další den stíhačky F-15 a F-16 sestřelily čtyři MiGy-23 a tři MiGy-21. Dne 9. června se nad údolím Bikáa odehrála jedna z největších leteckých bitev proudových stíhaček v historii.

Izrael vyslal skupinu více než 90 letadel, které měly za úkol zničit syrské raketové komplexy. Sýrie proti nim vyslala 54 stíhaček MiG-21 a MiG-23. Setkání se pro syrské letectvo skončilo těžkými ztrátami, když izraelské F-15 sestřelily sedm MiGů-21 a čtyři MiGy-23 a stíhačky F-16 zničily 16 nepřátelských strojů. Izrael při tom údajně neutrpěl žádné ztráty, kromě jedné poškozené F-15, kterou zasáhla raketa R-23R vystřelená MiGem-23MF.

Na druhé straně však syrské zdroje uvádějí ztrátu 12 letadel: šest MiGů-23MS/MF a šest MiGů-21MF. Přitom se jim však podle jejich prohlášení podařilo sestřelit sedm izraelských letadel: tři F-16, dvě F-15, jedna F-4 a jeden Kfir. Letecké boje pokračovaly i další den, kdy podle izraelských zdrojů stíhačky F-15 prý sestřelily dva MiGy-23, pět MiGů-21 a jeden vrtulník SA 342 „Gazelle“. Stíhačky F-16 údajně v ten den dosáhly sestřelu 18 syrských letadel a 2 vrtulníků. Izraelští piloti si za celou válkou připisují celkem 95 letadel a vrtulníků. Z tohoto počtu bylo 36 ks MiG-23MS/MF/BN/UB. Izrael přitom hlásí ztrátu jen 3 strojů: F-4 „Phantom“ II, A-4M a UH-1N. Tyto údaje jsou však zpochybňovány sovětskými pozorovateli, kteří tam v té době působili. Podle jejich údajů dosáhli syrští piloti 23 sestřelů izraelských letadel oproti 47 vlastním ztrátám.

Sýrie popisuje průběh tohoto konfliktu jinak. Dne 6. června 1982 syrské MiGy-23 zaznamenaly svůj první úspěch, když kpt. Zakaríja na svém stroji MiG-23MF zničil raketou R-23 bezpilotní stroj BQM-34. Další den prý trojice MiGů-23MF zničila formaci stíhaček F-16. První F-16 údajně zničil kpt. Mírzá ze vzdálenosti 9 km za pomoci rakety R-23R a ze 7 km se mu podařilo raketou R-60 sestřelit i druhou F-16. Za krátkou chvíli však byl sám v manévrovém souboji sestřelen. Podařilo se mu však zachránit a vrátit se na svou základnu. Dne 8. června 1982 se scénář opakoval. Pilot MiGu-23 mjr. Haw zničil jednu F-16, avšak stejně jako jeho kolega byl sestřelen raketou AIM-9 „Sidewinder“. Dne 9. června 1982 se mělo syrským MiGům-23 podařit dosáhnout opět několik sestřelů. MiG-23MF, pilotovaný mjr. Díbem zničil raketou R-23 izraelskou F-16 a pilot dalšího MiGu-23MF zničil jednu F-16 s pomocí rakety R-60. Zbývající stíhačky F-16 je však oba sestřelily. Úspěšným byl i pilot Haza, který v ten den také zničil jednu F-16. První obětí na MiGu-23 v této válce se stal pilot Sufí, jehož sestřelily stíhačky F-15 spolu s dalším MiGem-23. Stíhačky MiG-23MS se činily a dvojice těchto letadel sestřelila izraelský F-4, avšak přivolaná formace F-15 oba MiGy sestřelila.

Dne 11. června 1982 údajně syrské letectvo dosáhlo posledních sestřelů izraelských letadel v této válce – skupina F-4 Phantomů II byla napadena dvojicí MiG-23MS a jeden z Phantomů padl za oběť raketě R-3S. Přítomné F-15 však sestřelily i tyto dva MiGy. Celková bilance syrských zdrojů hovoří o 9 zničených izraelských letadlech a deseti ztrátách MiGů-23. I po uzavření příměří však letecké souboje nad Libanonem pokračovaly a izraelská F-15 sestřelila dne 25. června 1982 dvojici MiGů-23.

V druhé polovině roku 1982 začal SSSR dodávat nové stroje MiG-23, které měly nahradit ztráty utrpěné ve válce. Mimo jiné bylo dodáno přibližně 50 stíhaček MiG-23ML s novými raketami R-24. Tyto stroje byly zanedlouho nasazeny a v boji se opět setkaly s izraelským letectvem. Dne 4. října 1982 prý syrské MiGy-23 zničily tři F-15 a jeden F-4E, což však Izrael nepřiznává. Občasné šarvátky trvaly až do listopadu 1985, kdy byly dva MiGy-23 sestřeleny stíhačkami F-15C/D.

Dne 11. října 1989 v 11:10 na izraelské letiště Megido dosedl syrský pilot, mjr. Mohamed Abdul Básim se svým MiGem-23ML (č. 2786) bez výzbroje. Dezertoval ze základny Blej v jihozápadní Sýrii; dezerci vysvětlil politickými důvody.[2] Izraelci tak získali nepoškozený letoun, podrobně jej prozkoumali a v roce 1990 byl veřejnosti předveden na leteckém dni ve formaci spolu s letadly F-15C a F-16D. Dnes je tento stroj vystaven v leteckém muzeu na základně Chacerim na jihu Izraele.

V roce 1979 začala sovětská intervence v Afghánistánu. Mezi letadly, které SSSR vyslal byly i MiGy-23. Byly umístěny na leteckých základnách v Kábulu a Bagramu. Kromě své prvotní úlohy, kterou byla ochrana před možným zásahem pákistánských vzdušných sil, byly MiGy-23MLD hojně používané k útokům na pozemní cíle. Ztráty ze strany nepřátelských protiletadlových řízených střel byly minimální, díky vysokému tahu motoru MiGu-23, který mu umožňoval okamžitě po startu prudce stoupat a uniknout tak z dostřelu těchto raket. Úspěšnému nasazení MiGu-23 napomáhaly i skvělé vzletové a přistávací vlastnosti, které mu dávala měnitelná geometrie křídel. Ve vzdušných bojích sestřelily sovětské MiGy-23MLD pákistánskou F-16A, přičemž pákistánským pilotům se podařilo zničit 2 MiGy-23 patřící afghánským vzdušným silám.

Irácký MiG-23MLA

Irák aktivně nasazoval stíhačky MiG-23MF a MiG-23MS v letech 1980–1988 ve válce s Íránem. Jejich hlavním úkolem bylo vybojování nadvlády ve vzduchu, ničení íránských letadel a útoky na pozemní cíle. Údaje o ztrátách a vítězstvích iráckých MiGů jsou málo známé. Podle některých zdrojů irácký MiG-23 poškodil dne 21. dubna 1981 íránský F-14 Tomcat palbou z palubního kanónu. Další úspěchy dosáhl MiG-23ML 11. srpna 1984 a 17. ledna 1987, kdy sestřelil další stroje F-14.[3]

Dalším dějištěm válečných událostí, do kterých se MiG-23 zapojil, byla Angola (Občanská válka v Angole a Válka za nezávislost Namibie) . Vládní vojska tam v té době bojovala s rebely z organizace UNITA, jež nepokrytě podporovala i Jihoafrická republika. Na pomoc vládním vojskům přišli v roce 1985 Kubánci, i s přibližně 50 ks MiGu-23ML a MiGu-23UB, které pilotovali kubánští dobrovolníci. Jejich hlavním úkolem byla ochrana životně důležitých oblastí země a zejména hlavního města. Po eskalaci konfliktu v roce 1987 však byly MiGy-23 přemístěny na jih. Jedna z eskader se usídlila na letišti Namibe, přibližně 170 km od hranic s Namibií. V té době se na jihu uskutečnilo několik soubojů mezi kubánskými MiGy-23 a jihoafrickými stíhačkami Mirage F1, které skončily sestřelením tří MiGů-23MF. Avšak zanedlouho pocítily první ztráty i jihoafrické stíhačky. Začátkem roku 1987 byl nad územím severní Namibie sestřelen Mirage F-1AZ.^[zdroj?!] O několik měsíců se scénář opakoval, přičemž pilotovi Mirage se podařilo přeletět hranici a tam se katapultovat, ale letadlo bylo zničeno.

Angolským vzdušným silám se nakonec s kubánskou pomocí podařilo vybojovat nadvládu ve vzduchu. Jeden z nemnoha vzdušných soubojů se odehrál i koncem září 1987. Tehdy 2 kubánské MiGy-23 vzlétly na průzkum počasí. Vedoucím dvojice byl mjr. Alberto Ley Rivas a kryl ho poručík Chao Gondin. Po vystoupání do výšky jim bylo pozemním řídícím střediskem oznámeno, že se ve vzduchu nacházejí 2 rychle letící cíle neznámého původu a navedli je na potkávací kurz. Zanedlouho se jim cíle objevily i na obrazovkách palubních radarů. Rivas přikázal druhému pilotovi zaujmout polohu za narušiteli, protože čelní odpal rakety R-23R v dané rychlosti nebyl možný. Brzy piloti MiGů poznali své protivníky – šlo o jihoafrické stíhačky Mirage F1. Major Rivas odpálil ze vzdálenosti 800 m raketu R-60 a zničil jeden Mirage F-1. Na druhý Mirage F-1 byly odpáleny 2 rakety R-60, ale jen jedna z nich ho částečně poškodila.[4] Podařilo se mu však z boje uniknout, ale jeho pilot byl při přistávání vážně poraněn, když zjistil že mu selhala hydraulika a rozhodl se katapultovat v malé výšce. V důsledku toho utrpěl vážná poranění páteře.[5] Tyto ztráty však jihoafrické letectvo nepřiznává. V popisu událostí z toho dne Jihoafričané uvádějí, že sestřelena nebyla žádná jejich stíhačka, jen poškozený stroj kpt. Arthura Pierceyho. Některé zdroje uvádějí, že MiGy-23 sestřelily během tohoto konfliktu vrtulník Puma, letadlo Impala a dopravní C-130 Herkules. Po ukončení bojů se všechny zbývající kubánské MiGy-23 vrátily domů a jeden z nich je v současnosti vystavován v havanském muzeu jako „Angolský veterán“.

Český MiG-23UB.

MiG-23BN v muzeu Kbely

• Angola Angola
  • Angolské letectvo; v provozu 32 kusů verze MiG-23M/UB.
• Kuba Kuba
  • Kubánské letectvo; v provozu 69 kusů MiG-23MF/ML/UB.
• Konžská demokratická republika Konžská demokratická republika
• Etiopie Etiopie
  • Etiopské letectvo; v provozu 32 kusů MiG-23BN/UB pro útoky na pozemní cíle; stíhací verze MiG-23ML byla vyřazena.
• Kazachstán Kazachstán
• /Libye Libye
  • Libyjské letectvo; v provozu 130 kusů MiG-23MS/ML/BN/UB (většina letadel je odstavena), Libyjské vzdušné síly byly v provozu do roku 2011.
• Severní Korea Severní Korea
  • Severokorejské letectvo; v provozu 66 kusů MiG-23ML/UB.
• Sýrie Sýrie
  • Syrské arabské vzdušné síly; v provozu 146 kusů MiG-23MS/MF/ML/MLD/BN/UB.
• Jemen Jemen
  • Jemenské letectvo; v provozu 44 kusů MiG-23BN/UB.

• Afghánistán Afghánistán
• Alžírsko Alžírsko
• Bulharsko Bulharsko
• Československo Československo
• Česko Česko
• Egypt Egypt
• Irák Irák
• Maďarsko Maďarsko
• Namibie Namibie
  • Namibijské letectvo; v provozu 2 kusy MiG-23.
• Východní Německo
• Pobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny
  • Vzdušné síly Pobřeží slonoviny;[6] koncem 90. let obdržely 2 kusy MiG-23MLD z Bulharska.
• Polsko Polsko
• Rumunsko Rumunsko
• Rusko Rusko a všechny nástup.státy
• Sovětský svaz
• Srí Lanka Srí Lanka
  • Vzdušné síly Srí Lanky; v provozu jeden MiG-23UB, používán pouze na výcvik pilotů MiG-27.
• Súdán Súdán
• Vietnam Vietnam
• Zimbabwe Zimbabwe
  • Vzdušné síly Zimbabwe; tři stroje MiG-23M/UB byly zahlédnuty během přeletu v roce 2003.

• Posádka: 1
• Délka: 16,70 m
• Rozpětí: 13,97 m (šíp 72°)
• Nosná plocha: 37,35 m²
• Výška: 4,82 m
• Hmotnost prázdného letounu: { 9 595 kg
• Vzletová hmotnost: 15 700 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 18 030 kg
• Pohonná jednotka: 1× proudový motor Chačaturov R-35-300 s přídavným spalováním, tah bez přídavného spalování 83,6 kN, s přídavným spalováním 127 kN

• Maximální rychlost: 2 445 km/h (ve výšce 12 500 m) – 1 350 km/h (u hladině moře)
• Dolet: 1 150 km – 2 820 km
• Dostup: 18 500 m
• Stoupavost: 240 m/s
• Plošné zatížení: 420 kg/m²
• Tah / hmotnost: 0,88

• 1× kanón GS-23L ráže 23 mm se zásobou 200 nábojů
• Dva závěsníky pod křídly a pod trupem s nosností 3 000 kg, na každém závěsníku může být umístěna protiletadlová řízená střela typu:
• R-23/24 (AA-7 „Apex“)
• R-60 (AA-8 „Aphid“)

• Novější stroje mohou nést i střely typu:
• R-27 (AA-10 „Alamo“)
• R-73 (AA-11 „Archer“)
• R-77 (AA-12 „Adder“)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikojan-Gurevič MiG-23 na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu MiG-23 na Wikimedia Commons
• MiG-23 na webu valka.cz
• MiG-23 a jeho varianty palba.cz
• MiG-27 a jeho varianty palba.cz