Mamlúcký sultanát
Mamlúcký sultanát (arabsky سلطنة المماليك, Sultanat al-Mamalik psáno v latince) je moderní pojmenování užívané historiky pro státní útvar řízeném Mamlúky (elitními islámskými bojovníky eurasijského původu), kteří vytvořili vlastní dynastii Bahriů a vládli Egyptu, Sýrii a sousedním oblastem od poloviny 13. století do začátku 16. století. V letech 1260 až 1517 vládli těmto oblastem jako součást dynastií Ajjúbovců a Abbásovců. V roce 1517 byli poraženi Turky, ale do roka se s nimi osmanský sultán usmířil a káhirské mamlúky opět pověřil řízením země.[1] Další výrazné oslabení moci mamlúků přišlo v době Napoleonova tažení do Egypta, kdy bylo mamlúcké vojsko poraženo v tzv. bitvě pod pyramidami. Káhirští mamlúkové byli jedinou dlouhodobě existující dynastií, která se držela u moci bez závislosti na vlastní reprodukci, jelikož jejich řady tvořili výhradně nakoupení otroci. V době pádu Ajjúbovců byla většina Mamlúků Kipčaky. Byli vojenskými otroky, ale jejich postavení bylo vyšší než jiných otroků a běžných svobodných Egypťanů.
Stát Turků / Stát Čerkesů Dawlat al-Atrāk / Dawlat al-Jarākisa دولة الجراكسة / دولة الترك
| |||||||||||||||||||||||
geografie
| |||||||||||||||||||||||
nejdelší řeka: |
Nil (část) | ||||||||||||||||||||||
obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||||
národnostní složení: |
|||||||||||||||||||||||
koptština (majoritní, běžná), arabština (dominantní od 17. stol.), kumánština-kipčačtina, čerkézština | |||||||||||||||||||||||
státní útvar | |||||||||||||||||||||||
vznik: |
1250 – vražda Turanšáha | ||||||||||||||||||||||
zánik: |
|||||||||||||||||||||||
státní útvary a území | |||||||||||||||||||||||
|
Název
Označení Mamlúcký sultanát (arabsky سلطنة المماليك, Sultanat al-Mamalik) je až moderním termínem historiků. Dobové arabské prameny z období mamlúcké dynastie Bahriů užívají zcela odlišných názvů jako Stát Turků (arabsky دولة الاتراك, Dawlat al-Atrāk; arabsky دولة الترك, Dawlat al-Turk) a Stát Turecka (arabsky الدولة التركية, al-Dawla al-Turkiyya)[2][3][4], další Stát Čerkesů (arabsky دولة الجراكسة, Dawlat al-Jarākisa) z doby pozdější. Kombinovaná varianta arabsky الدولة التركية الجراكسية, (al-Dawla al-Turkiyya al-Jarakisiyya) zdůrazňuje skutečnost, že Čerkesové ovládali turečtinu.[4]
Historie
do 14. století | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Turkucký kaganát 552–744 | |||||||
Turkuti | |||||||
Západní Turkuti | |||||||
Východní Turkuti | |||||||
Modří Turci | |||||||
Avarský kaganát 564–804 | |||||||
Chazarský kaganát 618–1048 | |||||||
Sır-Tardušové 628–646 | |||||||
Onogurie 632–668 | |||||||
Dunajské Bulharsko | |||||||
Volžské Bulharsko | |||||||
Kangarská unie 659–750 | |||||||
Türgešský kaganát 699–766 | |||||||
Ujgurský kaganát 744–840 | |||||||
Karlucký jabguluk 756–940 | |||||||
Karachánský chanát 840–1212 | |||||||
Západní Karachánové | |||||||
Východní Karachánové | |||||||
Kan-čouské království 848-1036 | |||||||
Kao-čchangské království 856-1335 | |||||||
Pečeněžský chanát 860–1091 |
Kimäcký chanát 743–1035 | ||||||
Kumánie 1067–1239 |
Oguzský jabguluk 750–1055 | ||||||
Ghaznovská říše 963–1186 | |||||||
Seldžucká říše 1037–1194 | |||||||
Chórezmská říše 1077–1231 | |||||||
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307 | |||||||
Dillíský sultanát 1206–1526 | |||||||
Dynastie otroků (Dillí) | |||||||
Dynastie Chaldží | |||||||
Dynastie Tughlakovců | |||||||
Kypčacký chanát[5][6][7]1240–1502 | |||||||
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517 | |||||||
Dynastie Bahríovců | |||||||
Osmanská říše 1299–1923 | |||||||
Jiné turkické dynastie
v Anatolii | |||||||
Vzestup
Mamlúcké pluky tvořily páteř pozdní Ajjúbovské armády. Každý sultán měl své osobní, dobře cvičené vojáky a As-Salih Ajjúb prostřednictvím Mamlúků udržoval moc. Jeho pluky čítaly na 800 až 1000 jezdců a jezdci byli přezdíváni Bahri(ové) (od arabského slova بحر – moře, řeka), protože jejich obydlí byla postavena na ostrově Rawda, na Nilu. Jednalo se většinou o turkické Kypčaky, pocházející z oblasti severně od Černého moře.
V roce 1249 vedl Ludvík IX. křížovou výpravu, invazi do Egypta. Dobyl Damiettu a poté pomalu postupoval na jih. Jak pokračovali, As-Salih Ajjúb zemřel a vlády se ujal jeho syn Al-Muazzam Turanšáh. Ten se nestihl dopravit k bitvě včas, avšak Bahrijští Mamlúci dokázali křižáky porazit a zajmout Ludvíka IX. Nového sultána doprovázela jeho vlastní skupina Mamlúků, Mu`azzami(ové), kterým dával pravomoce na úkor Bahriů. Měsíc po zajmutí Ludvíka IX. skupinka Bahriů zabila Turanšáha a moci v zemi se chopila Šagrat Al Durr, vdova po sultánovi as-Sálihu Ajjúbovi.
Války s křižáky a Mongoly
Po smrti Turanšáha následovalo desetileté období politické destabilizace, během které se různé skupiny pokusily o uchopení moci. Roku 1254 se stala mocnou frakcí skupina pod velením Qutuze. Mnoho Bahriů opustilo Káhiru a začali sloužit ajjúbijským emírům v Sýrii. Mezitím Mongolové pod velením Hülega dobyli Bagdád (1258) a směřovali dál na západ. Qutuz a Bahriové odložili vzájemné nesváry a spojili se proti společné hrozbě. Mamlúci se s Mongoly střetli v bitvě u Ain Džálút. I přes velké ztráty se Mamlúkům podařilo svého nepřítele porazit. Po odražení vnějších nepřátel pokračovaly boje mezi Qutuzem a Bahrii, které skončily Qutuzovou smrtí a vyhlášením sultanátu.
Vláda a společnost
Mamlúci
Mamlúci (z arabštiny mamlúk, obvykle se překládá jako vlastněný = otrok, singulár: مملوك plurál: مماليك) byli původně vojenští otroci na orientálních dvorech a zároveň elitní islámští bojovníci. Jednalo se o Euroasijce zajaté v bojích nebo zakoupené v dětském věku na trhu s otroky. Po zakoupení byli podrobeni speciálnímu bojovému jezdeckému výcviku, aby se z nich stali tvrdí a nelítostní obránci svých pánů. Jednalo se o maskulinně orientovanou, asketickou a ortodoxně islámskou kastu otroků, která původně bezvýhradně sloužila svým pánům, ale od 9. století byla otroky už jen podle jména.[1] Od té doby už mamlúkové sami nakupovali bílé chlapce, které vychovávali a sami rozhodovali, komu budou sloužit. Časem bylo stále obtížnější koupit na trhu s otroky další chlapce z oblasti Kavkazu a tak začali mamlúkové do svých řad verbovat také mladé muže z Albánie a Řecka.[1] Stali se vládnoucí vrstvou v Egyptě (1250–1517) a v Sýrii (1260–1516), v Iráku a v některých částech Indie.
Mamlúcká domácnost
Své řady mamlúkové nedoplňovali biologickou reprodukcí, nýbrž nákupem chlapců, které cvičili v boji. Ctili nomádský způsob života, ale zároveň si užívali přepychu svých paláců v Egyptě. Mamlúkové měli manželky i harémy, ovšem postavení jejich žen bylo zvláštní, jelikož mamlúcká kultura byla silně maskulinní a nelpěla na nutnosti rozmnožování. V době Napoleonova tažení do Egypta byli mnozí Francouzi šokováni tím, že mamlúkové v sexu upřednostňovali mladé chlapce před ženami.[1] Svůj majetek a postavení nemohl mamlúk přenést na své děti, ale vždy jen na jiného mamlúka, tedy na chlapce, zakoupeného na trhu s otroky. Toto pravidlo mamlúkové často obcházeli tím, že své syny prodávali do otroctví a ihned je zase vykoupili.[1] Jinak se ale potomci mamlúků nikdy nemohli stát elitními bojovníky a tak zastávali méně významné úřady při správě Egypta. Skutečnou rodinu mamlúků tvořili desítky zakoupených bílých chlapců, kteří si mezi sebou říkali bratře a svého pána nazývali otcem (používal se výraz Ustada) a byli k němu i ostatním mamlúkům loajální. Této loajalitě se říká khushdashiya (arabsky: خشداشية). Chlapci studovali náboženství a bojové umění. Když dospěli do určitého věku, jejich pán jim oficiálně daroval svobodu a oni pak jako dospělí mužové zůstávali oddáni svému Ustadovi. O majetek mamlúků se staraly jejich ženy, jelikož mamlúci považovali obchodování a správu majetku za změkčilost, nehodnou velkých bojovníků. Ženy mamlúků tak disponovaly obrovskými majetky, řídily chod paláce, vládly výběrčím daní a prostřednictvím milodarů pomáhaly chudým.[1] Mamlúkové se snažili odlišit od většinové arabské populace, kterou v Egyptě ovládali, a tak si dávali turecká jména a spolu hovořili tureckým dialektem. Jako jediní měli také právo jezdit v Káhiře na koních, zatímco ostatní používali osly.
Architektura a umění
Součástí jejich samozvolené role ochránců islámské ortodoxie byla podpora stavby náboženských budov, včetně mešit. Stavělo se po celém území, většina budov se však stavěla v hlavním městě. Z těchto mamlúckých staveb jich mnoho přetrvalo do současnosti.
Seznam mamlúckých vládců
Mamlúčtí vládci s tureckým původem
- Mu‘izzuddín Ajbak (1250–1257)
- al-Mansúr Núruddín Alí (1257–1259)
- al-Muzaffar Kutuz (1259–1260)
- az-Záhir Ruknuddín Bajbars (1260–1277)
- as-Sa‘íd Baraka (1277–1279)
- al-Ádil Badruddín Salámiš (1279)
- al-Mansúr Kalá’ún (1279–1290)
- al-Ašraf Chalíl (1290–1293)
- an-Násir Muhammad (1293–1294, 1298–1308, 1309–1340)
- al-Ádil Kitbuga (1294–1296)
- al-Mansúr Ladžin (1296–1298)
- al-Muzaffar Bajbars (1308–1309)
- al-Mansúr Abú Bakr (1340–1341)
- al-Ašraf Kudžuk (1341–1342)
- an-Násir Ahmad (1342)
- as-Sálih Isma‘íl (1342–1345)
- al-Kámil Ša‘bán (1345–1346)
- al-Muzaffar Hádždží (1346–1347)
- an-Násir al-Hasan (1347–1351, 1354–1360)
- as-Sálih Saláhuddín (1351–1354)
- al-Mansúr Muhammad (1360–1363)
- al-Ašraf Ša‘bán (1363–1376)
- al-Mansúr Alá’uddín Alí (1370–1381)
- as-Sálih Hádždží (1381–1382, 1389–1390)
Mamlúčtí vládci s čerkeským původem
- az-Záhir Barkúk (1382–1389, 1390–1399)
- an-Násir Faradž (1399–1405, 1406–1412)
- al-Mansúr Abdul‘azíz (1405–1406)
- al-Ádil al-Musta‘ín (1412)
- al-Mu’ajjad Sajfuddín (1412–1421)
- al-Muzaffar Ahmad (1421)
- az-Záhir Sajfuddín Tatar (1421)
- as-Sálih Muhammad (1421–1422)
- al-Ašraf Barsbáj (1422–1438)
- al-Azíz Džamáluddín Júsuf (1438)
- az-Záhir Džakmak (1438–1453)
- al-Mansúr Uthmán (1453)
- al-Ašraf Inal (1453–1460)
- al-Mu’ajjad Ahmad (1460–1461)
- az-Záhir Chuškadan (1461–1467)
- az-Záhir Bilbaj (1467)
- az-Záhir Timurbuga (1467–1468)
- al-Ašraf Kajtbáj (1468–1496)
- an-Násir Muhammad (1496–1498)
- az-Záhir Kánsúh (1498–1499)
- al-Ašraf Džanbalat (1499–1500)
- al-Ádil Tumanbáj (1500)
- al-Ašraf Kánsúh al-Gaurí (1501–1516)
- al-Ašraf Tumanbáj (1516–1517)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mamluk Sultanate (Cairo) na anglické Wikipedii.
- Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 - 156
- Nicolle 2014, p. 4.
- "The Cambridge History of Egypt", Volume 1, (1998) P. 250
- Yosef 2013, s. 8.
- CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky)
- BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky)
- BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky)
Literatura
- TAUER, Felix. Svět islámu. Praha: [s.n.], 1984. (čeština)
- Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 – 156."
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mamlúcký sultanát na Wikimedia Commons