Bagdád

Bagdád leží v ploché krajině středního Iráku na řece Tigridu v nadmořské výšce 34 m. Ze západu, severozápadu a z východu jej obklopuje poušť. Další větší města arabského světa jsou od Bagdádu vzdálena stovky kilometrů; Damašek se nachází 750 km na západ, Ammán 800 km, Bejrút 830 km, Jeruzalém 875 km a Káhira 1290 km.

Podnebí je pouštní, kontinentální s výraznými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Průměrná roční teplota je 22 °C, pohybuje se od 9 °C v lednu po 34 °C v červenci; roční úhrn srážek dosahuje pouze 155 mm; rekordy dosahují nejméně 37 mm a nejvíce přes 330 mm. V zimě se teploty pohybují mezi 16 a 19 °C. Mrzne jen výjimečně, několikrát do roka. V roce 2008 v Bagdádu poprvé po sto letech sněžilo, další sníh se opakoval v roce 2020.[1]

Letní teploty v Bagdádu jsou jedny z nejvyšších na celé planetě. Často atakují bezmála 50 °C, v noci zřídka klesají pod 30 °C. Vlhkost je velmi nízká a obvykle je nižší než deset procent. V létě se běžně vyskytují písečné bouře (až 20 dní v roce), většinou postupují ze západu směrem na východ.

Původ názvu města má několik možných variant. Nejčastěji se uvádí původ z perštiny ve významu „Boží dar“. Alternativní možnost původu názvu je z aramejštiny („ovčí ohrada“).

Dobývání Bagdádu Mongoly v roce 1258.

Bagdád založil na levém břehu Tigridu roku 762 chalífa al-Mansúr z abbásovské dynastie, který sem přenesl své sídlo z Damašku. Město s charakteristickým kruhovým půdorysem se záhy stalo jedním civilizačních center tehdejšího světa a důležitou obchodní křižovatkou mezi Indií, Persií a Evropou. Bylo obehnáno dvěma řadami zdí, jeho průměr činil cca 2600 metrů. Během čtyř let vznikly základní stavby ve středu města. V Bagdádu, nazývaném tehdy Madínat as-Salám („Město míru“), žilo podle některých odhadů okolo 11. století až na milion obyvatel.

Nejslavnější období města za chalífy Hárúna ar-Rašída dodnes připomínají příběhy Tisíce a jedné noci. Konec pozice Bagdádu jako centra arabského světa přišel 10. února 1258, kdy jej vyplenilo mongolské vojsko chána Hülegüho, kdy přišlo o život okolo 250 000 lidí. Z této rány se město již nevzpamatovalo a upadlo do postavení provinčního centra.

Od roku 1534 do roku 1921 náleželo k Osmanské říši. Během několika staletí turecké nadvlády bylo zasaženo epidemiemi moru a cholery. V turecké administrativní soustavě bylo střediskem vlastního vilájetu. V 18. století jej řídil Hasan Paša, který byl jmenován jako jeho správce přímo Turky. Město (spolu s regionem) nicméně po jistou dobu vystupovalo značně autonomně. Jeden z jeho nástupců (Büyük Süleyman Paša) se později zasloužil o modernizaci Bagdádu. Během reforem tanzimatu v druhé polovině 19. století získalo vlastní samosprávu (magistrát).

V roce 1900 mělo zhruba sto čtyřicet tisíc obyvatel. Po první světové válce se stalo hlavním městem Iráckého království, zprvu pod britskou správou, později nezávislého. Ještě než Irák vyhlásil nezávislost v roce 1932 však Britové stihli zbudovat v Bagdádu řadu staveb a připravit plány pro budoucí rozvoj města.

Dramatický růst a rozvoj zaznamenal Bagdád v 70. letech 20. století. Tehdy už Bagdád dosáhl mety jednoho milionu obyvatel. Irák díky příjmům z prodeje ropy značně zbohatl, díky čemuž bylo možné realizovat řadu infrastrukturních staveb. Vznikl tak moderní vodovod i silnice a dálnice. Rychlý růst města byl realizován prostřednictvím výstavby satelitních měst v blízkosti starého Bagdádu. I přesto však město trpělo palčivým nedostatkem bytů.^[zdroj?] Ropný průmysl je přítomný na okraji města; rafinérie Dourá stojí hned na východním konci Bagdádu. Období prosperity a rozvoje ukončila léta osmdesátá a konflikty, do kterých byl Irák zapojen. Po roce 2003 se město stalo cílem řady teroristických útoků. V jeho centru byla ustanovena speciální a zdí oddělená tzv. zelená zóna, kde se nacházely všechny klíčové instituce a veřejné budovy. Američtí vojáci opustili Bagdád mezi lety 2009 až 2011.

Panorama města s řekou Tigris

Drtivá většina obyvatel města jsou Arabové. Zastoupena je také kurdská komunita a poté menší skupiny národností Blízkého východu.

Tradiční židovská komunita do značné míry emigrovala do státu Izrael po roce 1948.

Bagdád má jednu pětinu obyvatelstva Iráku a vytváří 40 % hrubého domácího produktu země. Jako ekonomické centrum země je i průmyslovým městem, zastoupen je průmysl stavební, textilní, dřevařský a především ropný. Většina továren se nachází v zónách soustředěných na okraji města (průmyslové zóny Al-Bajá a Al-Tají severně od města).

Již od dob prvních pozemkových knih, které nechali zřídit Osmané během období nadvlády nad Bagdádem, existují ve městě rozsáhlé palmové háje. Pěstování datlí patří k významně zastoupeným zemědělským činnostem.

Od roku 2004 je v Bagdádu v provozu také burza. Národní ropná společnost zde sídlí od roku 1966.

Zastaralý průmysl, rychle rostoucí město a nedostatek prostředků pro dostatečnou ochranu si vybírá daň v oblasti životního prostředí. Znečištění způsobuje vypouštění odpadních vod, výfukové plyny a nedostatečná úroveň odpadového hospodářství. V mezinárodním srovnání kvality života je Bagdád na velmi nízké pozici.

Bagdád je napojen na silniční a dálniční síť Iráku. Vede sem rovněž i železnice. Hlavní nádraží (hlavové) se nachází v severní části města. Jeho monumentální budova vznikla ještě během období britské koloniální nadvlády. Kromě toho má město vlastní rozsáhlý železniční uzel. Tratě z Bagdádu směřují do Tikrítu (na sever), Fallúdži (na západ), a do Basry (na jih).

Mezinárodní letiště Bagdád zajišťuje spojení se světovými destinacemi i arabským světem.

Veřejnou dopravu ve městě zajišťují veřejné i soukromé autobusy. Před válkou v Iráku byl diskutován projekt výstavby metra.

• Ammán, Jordánsko (1989)
• Bejrút, Libanon
• Denver, Colorado, USA
• Dubaj, Spojené arabské emiráty
• Káhira, Egypt (1978)
• Londýn, Spojené království
• Praha, Česko
• Řím, Itálie
• San'á, Jemen (1989)
• Tokio, Japonsko
• Washington, D.C., USA

• 
  Pohled na město a jedny z mostů na řece Tigridu.
• 
  Bagdád v noci
• 
  Průměrné měsíční teploty a úhrny srážek