Šagrat Al Durr

Šagrat Al Durr, také Šagrat Al-Durr, arabsky شجر الدر ("Strom z perel"), panovnické jméno al-Malikah Ismat ad-Din Umm-Khalil al-Šagrat Durr (arabsky: الملكة عصمة الدين أم خليل شجر الدر ), přezdívka أم خليل, Umm Khalil, matka Khalil, zemřela 1257 Káhira), byla manželka egyptského sultána as-Sáliha Ajjúba. Po smrti svého manžela a po zavraždění jeho syna, sultána Al-Muazzama Turanšáha, se v roce 1250 stala na necelé tři měsíce vládkyní Egypta, přičemž používala titul sultán[1]. Od roku 1250 do roku 1257 byla spoluvládkyní svého dalšího manžela, mamlúckého egyptského sultána Mu‘izzuddína Ajbaka[1]. Významně se zapsala do historie sedmé křižové výpravy, když se spolupodílela na porážce křižáckých vojsk[1].

Šagrat Al Durr
Úmrtí 28. dubna 1257
Káhira
Pohřben Káhira
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

Šagrat Al Durr byla s největší pravděpodobností turkmenského původu a byla zakoupena jako otrokyně pro as-Sáliha Ajjúba. Stala se jeho milenkou a posléze i manželkou. V roce 1240 ho následovala do Egypta, kde se ujal trůnu. Šagrat Al Durr byla údajně velmi krásná, zbožná a inteligentní žena a když byl její manžel sultán na cestách, zastupovala ho jako regentka[1].

Boj s křižáky

V roce 1249 se křižácká armáda pod vedením francouzského krále Ludvíka IX. vylodila u Damietty v ústí Nilu. Těžce nemocný sultán Sálih Ajjúb byl v té době v Damašku a jeho manželka Šagrat Al Durr rychle zorganizovala obranu země. Sultán se nechal přepravit do Egypta, ale 22. 11. 1249 zemřel. Šagrat Al Durr jeho smrt záměrně zatajila a tvrdila, že je nemocen a upoután na lůžko[1]. Mezitím se jí podařilo seskupit mamlúckou armádu a pod sultánovým jménem ji vést do boje. Křižáci se ale přesto dozvěděli o sultánově smrti a pod vedením Roberta z Artois, bratra krále Ludvíka IX., se vydali na Káhiru. Šagrat Al Durr se rozhodla veřejně oznámit manželovu smrt a v únoru 1250 se stal sultánem syn zemřelého as-Sáliha Ajjúba Al-Muazzam Turanšáh. Fakticky ale dál vládla vdova Šagrat Al Durr[1], která se po poradě s mamlúckým velitelem Bajbarsem rozhodla před křižáky bránit ze všech sil město Al-Mansurah. Bajbars lstí vlákal křižácké vojsko do tohoto města, kde nepřátelské vojáky tvrdě zmasakroval. 27. 2. 1250 dorazil do Al-Mansurah nový sultán Al-Muazzam Turanšáh a ujal se vedení armády. 6. 4. 1250 bylo křižácké vojsko sultánem Al-Muazzem Turanšáhem poraženo v bitvě u Fariskur, kde byl král Ludvík IX. zajat.

Boj o moc

Mamlúčtí velitelé se v následném boji o moc v zemi postavili za Šagrat Al Durr, a tak jejího nevlastního syna, sultána Turanšáha, 2. 5. 1250 zavraždili[1]. Al-Muazzam Turanšáh zemřel jako poslední egyptský sultán z dynastie Ajjúbovců. V tom samém dni, 2. 5. 1250, byla Šagrat Al Durr prohlášena sultánem a mamlúk Mu‘izzuddín Ajbak byl jmenován vrchním velitelem vojsk[1]. Na počest Šagrat Al Durr byly vyraženy mince s její jméno bylo velebeno při pátečních modlitbách v mešitách. Mimo Egypt však její jmenování sultánem vyvolalo protesty a bagdádský chálifa odmítl možnost, že by žena mohla nosit titul sultán. Proti Šagrat Al Durr se postavil také emír v Damašku. Po necelých třech měsících vlády tak byla Šagrat Al Durr moci zbavena a mamlúci dosadili na uvolněný trůn muže ze svých řad – Ajbaka, který se tak stal prvním mamlúckým sultánem v Egyptě.

Podruhé manželkou sultána

Šagrat Al Durr se stala milenkou nového sultána Mu‘izzuddína Ajbaka, kterého přesvědčila, aby se rozvedl se svou předchozí ženou. Poté se za Ajbaka provdala a dalších sedm let pak spolu s ním vládla v Egyptském sultanátu. Zřejmě se však nikdy nesmířila s omezením své moci a navíc nesnesla pomyšlení, že se její manžel rozhodl vzít si další ženu za manželku. V záchvatu žárlivosti zosnovala Šagrat Al Durr Ajbakovu vraždu[1]. Sloužící, kteří sultána zavraždili ve chvíli, kdy se koupal, byli popraveni a Šagrat Al Durr mamlúci uvěznili. Novým sultánem se stal Ajbakův syn al-Mansúr Núruddín Alí, který spolu se svou matkou, Ajbakovou předchozí manželkou, připravil pro Šagrat Al Durr krutou smrt – harémoví otroci ji utloukli svými dřeváky a její mrtvé tělo pak pohodili do vodního příkopu káhirské citadely.

Literatura

  • Lynn Santa Lucia, Ženy, které změnily svět, nakladatelství Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek, 2011, ISBN 978-80-7362-873-4, str. 74-75.

Externí odkazy

Reference

  1. Lynn Santa Lucia, Ženy, které změnily svět, nakladatelství Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek, 2011, ISBN 978-80-7362-873-4, str. 74-75.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.