Kopalové

Starší linii reprezentuje Johann Kopal (13. dubna 1758 Česká Kamenice – 23. května 1831 Znojmo), který stejně jako jeho otec zastával funkci na znojemské radnici a byl správcem majetku v obci Ctidružice.[5][6]

Johannův starší syn Leopold Kopal (15. listopadu 1785 Miroslav – 27. ledna 1872 Olomouc) absolvoval v letech 1801–1802 studia inženýrství, zemědělství a lesnictví na pražské univerzitě. Od roku 1852 žil v Olomouci jako kapitulní lesní rada. Měl velké zásluhy na založení rozsáhlých lesních komplexů. Po smrti mladšího bratra Karla sepsal obsáhlou biografii jeho života.[7][8][9]

Johannův mladší syn Karel Kopal (3. února 1788 Ctidružice – 17. června 1848 u Vicenzy, Itálie) se stal později důstojníkem v armádě Rakouského císařství.[2][10] Za Karlovy vojenské zásluhy Kopalové obdrželi dědičný šlechtický titul.[11] Dne 12. února 1837 byl císařem za vojenskou udatnost povýšen do prostého šlechtického stavu. Dne 27. listopadu 1848 byl Karel Kopal za rozhodující podíl na vítězství u Vicenzy[12] jmenován in memoriam rytířem Řádu Marie Terezie. Na základě císařského diplomu z 11. ledna 1852 byli členové Kopalovy rodiny povýšeni do stavu svobodných pánů (baronů). Do šlechtického znaku rodiny von Kopal byl tehdy přidán symbol signálního rohu od Vicenzy.[2]

V roce 1832 se Karel Kopal v Kostelní Bříze oženil s baronesou Marií Terezií von Spiegel[13] (25. prosince 1797 Kostelní Bříza – 5. září 1846 Kostelní Bříza[14]). Měli spolu 5 dětí.[15] Karla (8. prosince 1833 Cheb[16] – 4. února 1912 Bolzano[17]), Viktorínu (* 2. února 1835 Waldstein in Böhmen)[18][19], Viktora (25. července 1836 Jevišovice[20] – 2. ledna 1892 Hřebeny[21]), Arnoštku (3. září 1839 Fiume[22] – 19. září 1915 Kostelní Bříza[23]) a Roberta (1842 Bolzano – 24. června 1866 Oliosi[24]). Všichni tři Kopalovi synové se později stali důstojníky císařské armády.

Nejúspěšnější byl nejstarší Karel, který dosáhl hodnosti generálmajora. Oženil se s Marií svobodnou paní Hippoliti von Paradiso e Montebello (* 13. ledna 1845),[25][26] měli spolu dceru Františku (* 24. srpna 1881 Hradec Králové).[27] Prostřední syn, c. k. plukovník[28] Viktor se oženil s Marií, rozenou Henn von Henneberg-Spiegel,[29] (16. dubna 1860 Hrzín – 30. ledna 1913 Hřebeny),[30][31] dědičkou velkostatku a zámku Hřebeny v západních Čechách.[32] Nejmladší syn Robert padl jako poručík 5. praporu císařových polních myslivců ve vítězné bitvě u Custozy v červnu 1866.[33][34]

Vnuk Viktoríny Kopalové Viktor Brand-Kopal (7. října 1886 Praha – 17. září 1959 Litschau[35]) získal v roce 1915 panství Kostelní Bříza[36], jehož byl až do roku 1945 posledním šlechtickým majitelem.[37]

Mladší linie je reprezentována Aloisem Kopalem (14. února 1774 – 19. října 1840 Znojmo).[38]

Díky jeho synovi generálmajorovi Josefovi (27. srpna 1819 Lvov – 29. srpna 1894 Baden) byla v roce 1879 povýšena do šlechtického stavu.[39][40] Syn Josefa Kopala Wilhelm (* 5. listopadu 1853 Lvov) byl v roce 1900 povýšen do stavu svobodných pánů. Wilhelm se v roce 1890 oženil se svobodnou paní Hermínou von Berlichingen, rozenou Götz (* 17. prosince 1863 Vídeň), měli spolu jediného syna Karla Josefa Wilhelma Götz von Kopala (* 27. srpna 1891 Mediaș).[41]

Aloisova dcera Rosa Adamina (* 23. října 1823 Lvov) se dne 3. listopadu 1857 ve Lvově provdala za krajského soudce Josefa von Schenka. Měli spolu syna Josefa, jež zastával v letech 1916–1917 post ministra spravedlnosti Předlitavska.[42][43][44]

Mladší linie žila později v Rakousku.[4]

Panství Hřebeny se dostalo do vlastnictví rodu Kopalů sňatkem Marie Henn von Henneberg-Spiegel s Viktorem Kopalem.[45] Zahrnovalo mimo jiného Hrzín, Krajkovou, Lesnou, Lomničku a Nový Dvůr. V roce 1913 panství získala jejich dcera Františka Kopalová. Majetek držela do roku 1945.[3]

Ves Josefov byla založena v roce 1833 a byla úzce spjata s rodovým hradem Hřebeny. Františka Kopalová byla poslední šlechtickou majitelkou vlastnící velkostatek do roku 1945.[46]

Panství Kostelní Bříza se dostalo do vlastnictví rodu Kopalů sňatkem Arnoštky Kopalové a Bohumila ml. Henn von Henneberg-Spiegel. Po smrti Arnoštky přešel majetek na jejího blízkého příbuzného Viktora Brand-Kopala. Viktor na Kostelní Bříze žil se svým bratrem Bohumilem. Návrhem Pozemkového úřadu ze dne 8. ledna 1921 byly Viktorovi nemovitosti zabrány a byla na nich provedena pozemková reforma. Většina majetku byla však ze záboru vypuštěna – velká část pozemků, pivovar, pila, cihelna v Arnoltově, a také samotný zámek v Kostelní Bříze, odkud Viktor svůj majetek dále řídil. Majitelem byl do roku 1945. Dne 8. února 1946 byla na majetek uvalena národní správa a zámek mu byl zabaven. Ve stejném roce Viktor nuceně vysídlil do Rakouska.[36]

• Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1896, 46. Jahrgang, Justus Perthes, Gotha 1895.
• KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0. Kapitola Kopalové, s. 260–263.
• KOTĚŠOVEC, Václav: Za císaře pána… aneb o rodu Kopalů z Hartenberka, Sokolovský deník, roč. 1, čís. 183, 1.12.1994, s. 10.
• KRAINZ, Victor: Zum Gedenken an Rittmeister Gottlieb Baron Brand-Kopal von Santa Lucia des K. u. K. Dragonerregimentes Herzog von Lothringen Nr 7, Vídeň 1971.
• MALINOVSKÝ, Anton František: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015. 493 s. ISBN 978-80-904241-6-6. Kapitola Brand ze Santa Lucia, s. 85–88.
• MAŠEK, Petr: Modrá krev: minulost a přítomnost šlechtických rodů v českých zemích, Mladá fronta, Praha 1999, s. 142.
• MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti I. díl (A–M), Praha 2008, s. 483.
• MAŠEK, Petr: Zámecká knihovna Hřebeny. České památky 14, 2003, č. 2, s. 8–9.
• MAŠEK, Petr: Zámecká knihovna Kostelní Bříza. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků, 8/91, s. 140–143.
• MERAVIGLIA-CRIVELLI, Rudolf Johann: Der böhmische Adel, Bauer & Raspe, Nürnberg 1886, s. 73, Tafel 46.
• MYSLIVEČEK, Milan: Erbovník 2, Horizont 1997, s. 82.
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických rodů 2007, Praha 2007, s. 211–212.
• ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 452 s. ISBN 80-86781-08-9, s. 389.

• Františka Auerspergová
• Karel Brand
• Komenského náměstí (Znojmo)
• Kopalův památník
• Ludvík Brand

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kopalové na Wikimedia Commons