Josef Kopal (1819)

Do rakouské císařské armády vstoupil roku 1835.[5] Účastnil se tažení v roce 1848 a 1849 částečně jako velitel pěší pionýrské roty a částečně jako člen generálního štábu. Roku 1854 se podílel na stavbě 250 metrů dlouhého dřevěného mostu přes řeku San. Roku 1859 se účastnil tažení v Itálii. 28. června 1866 se vyznamenal ve válce s Pruskem v bitvě u České Skalice, kdy jeho prapor pronikl bojovou linií a napadl nepřítele.[4]

• poručík 2. třídy (1841)
• poručík 1. třídy (1845)
• nadporučík (1848)
• hejtman 2. třídy (1849)
• hejtman 1. třídy (1850)
• major (1859)
• plukovník (1866)

23. dubna 1873 získal hodnost generálmajora. V této hodnosti setrval do 1. dubna 1876, kdy byl pensionován.[1] Za svou službu byl oceněn bronzovou Vojenskou záslužnou medailí.[6]

Za více než 40 let služby v armádě s účastí v boji jej císař František Josef I. povýšil 30. prosince 1879 do šlechtického stavu.

V červeno-zeleně polceném štítě je vsunuta do poloviny sahající zlatá špice s červenou hvězdou, nad špicí je šikmo položený přirozený rýč listem vzhůru překřížený zvráceným mečem se zlatým jílcem a záštitou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přilba s červeno-zlatými a zeleno-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě složená křídla, přední dělené zlato-červeně, zadní zeleno-zlatě.[7]

Starší syn Karel zemřel roku 1873 jako nadporučík husarů. Mladší syn Wilhelm rovněž sloužil v rakouské císařské armádě. Tato linie rodu Kopalů žila později v Rakousku.[8]