Josef von Schenk (1813)

Byl synem Františka Schenka (1779–1864), majora rakouské armády, povýšeného v roce 1844 do šlechtického stavu.[2] Vystudoval práva a kariéru v justici zahájil v roce 1836 jako praktikant ve Lvově (Lemberg). Dlouhodobě působil v Haliči, kde byl později prezidentem krajského soudu v Tarnopolu (1858–1862) a ve Stanislavi (1862–1866) (dnešní Ukrajina). V letech 1866–1872 zastával funkci prezidenta zemského soudu pro Bukovinu se sídlem v Černovicích. V roce 1871 byl jmenován dvorním radou a v letech 1872–1887 byl prezidentem zemského soudu ve Lvově, od roku 1874 byl zároveň členem nejvyššího soudního dvora ve Vídni. Dosáhl hodnosti tajného rady (1874)[3]a v roce 1878 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Během svého působení v Haliči získal čestné občanství v několika městech. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny (1865), Řádu Františka Josefa (1869) a Leopoldova řádu (1878).[4] V roce 1887 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, kde se připojil k Mittelpartei (Straně středu).[1]

Dne 3. listopadu 1857 se ve Lvově oženil s Rosou Adaminou von Kopalovou (* 23. října 1823 Lemberg), jež náležela k mladší linii rodu Kopalů.[5] Měli spolu pět dětí, nejstarší syn Josef (1858–1944) byl v letech 1916–1917 rakouským ministrem spravedlnosti.