Kopalův památník

Původně měl být pomník postaven v Ctidružicích, v rodišti Karla von Kopala. Dne 12. srpna 1849 se v brněnských regionálních novinách objevila první výzva k veřejné sbírce na pomník. K 13. říjnu 1849 bylo pro stavbu pomníku vybráno více než 845 zlatých.[3] Na výstavbu přispěl mj. maršál Radecký (50 zlatých) nebo císař Ferdinand I. Dobrotivý.[4] První plány na postavení památníku existovaly již v roce 1850 a v Ctidružicích byl pro stavbu ustaven speciálně založený výbor. Vzhledem k tomu, že Ctidružice jako malá obec nebyly dostatečně navštěvovány, bylo na žádost mnoha Znojemanů místo stavby nakonec přesunuto do Znojma. Město Znojmo nabídlo jako místo instalace památníku prostor před tzv. Císařskou bránou (zbořena v roce 1863),[5] bylo rovněž připraveno toto místo odpovídajícím způsobem upravit na své náklady. Předseda výboru Matthäus Elsinger žádal opakovaně 18. února a poté 3. listopadu roku 1852 císaře Františka Josefa I. o převod děloviny nezbytné pro odlévání postavy bohyně a některých emblémů, což císař o několik dní později schválil. Jednalo se o zajatá děla pocházející z války s Piemontem a italskými vzbouřenci, kde se Karel Kopal roku 1848 vyznamenal v boji. Za vojenské zásluhy byl oceněn vojenským řádem Marie Terezie, císařským rakouským řádem Leopoldovým, Řádem železné koruny, dělovým křížem a stal se legendou rakouské armádní tradice.[3][6][7][8]

Slavnostní odhalení proběhlo 16. října 1853 za účasti významných osobností Znojma a celé Moravy, potomků Karla Kopala, jeho přátel a spolubojovníků. Uskutečnil se také církevní obřad. Den odhalení byl zakončen čestnou salvou a plesem.[3][9]

Dne 2. ledna 1864 bylo náměstí, kde se památník nacházel, městským zastupitelským úřadem označeno jako Kopalovo náměstí.[10]

Komenského náměstí ve Znojmě

Po vzniku Československa bylo Kopalovo náměstí roku 1920 přejmenováno na Komenského náměstí. Pomníku hrozil zánik v rámci vlny tzv. odrakouštění. Národní socialisté ve vedení města navrhovali radikální řešení, které požadovalo nahradit bohyni Viktorii (Níké) na vrcholu pomníku českým lvem. Proto byl památník roku 1923 upraven v duchu módního čechoslovakismu a republikánství na „Pomník vítězství 28. října“. Byly odstraněny bronzové atributy výzbroje a výstroje c. k. polních myslivců. Byly také odsekány všechny pamětní nápisy na pomníku. Došlo k osazení bronzových erbů čtyř zemí nového Československa a legionářské helmy, ozdobný bronzový pás dubového listí byl přetaven na listí lipové. Fernkornovo dílo, socha Viktorie, na zásah muzejního kustoda Antona Vrbky a starosty Josefa Mareše zůstala zachována.[4]

V říjnu 1938 byl pomník tehdejší výzdoby (s výjimkou lipového listí) zbaven. V létě 1939 se na obelisk díky finančnímu daru baronky Františky Kopalové navrátily staré bronzové atributy polních myslivců uložené do té doby v muzeu. K obnovení nápisů nedošlo. Po druhé světové válce byl pomník opět zbaven výzdoby a sejmuté atributy se ztratily.[4]

Od roku 1973 je památník zapsán do státního seznamu kulturních památek.[1] Jedná se o jeden z mála monumentálních empírových památníků v českých zemích.[11]

Roku 2008 rozhodla znojemská radnice o rekonstrukci památníku.[4] Památník a celé okolní náměstí prošly v letech 2009–2010 generální obnovou. Plocha náměstí byla v 1. a 2. pol. 20. století poznamenána vrstvami úprav. Kolem památníku se nacházel travnatý středový kruh s dřevinami a později květinami různé úpravy. Zeleň byla vyhodnocena jako nezapadající do původní klasicistní koncepce náměstí.[12] Parkový pás, přerušený na hranách náměstí, byl po rekonstrukci prostorově propojen novým kruhovým prstencem stromů kolem památníku, aby bylo dosaženo dojmu kontinuity zeleně. Bylo instalováno osm zemních světel, které monument osvětlují.[13][14]

U paty památníku byl roku 2009 objeven základní kámen se schránkou obsahující dobový dokument pojednávající o jeho vzniku, stavbě a průběhu slavnostního odhalení.[2][15]

Změnou v politickém vedení města na podzim 2010 nemohla být rekonstrukce památníku dokončena podle původních představ, které počítaly také s instalací německých nápisů připomínajících význam Karla von Kopala.[16] Nápisy byly uloženy do depozitáře muzea,[17] deska připomínající datum odhalení na západní straně pomníku nebyla rovněž obnovena.[3] Roku 2012 se na obelisk navrátily repliky bronzových atributů c. k. polních myslivců – na vavřínových věncích zavěšená puška s bajonetem, vojenská trubka, klobouk a torna.[18] Český překlad německých textů o Karlu von Kopalovi byl umístěn ve čtyřech bronzových pásech na úpatí nových žulových schodů pod památníkem.[9][19][20][21][22]

V září roku 2021 došlo k obnovení bronzových pamětních nápisů na obelisku památníku.[23][24][25]

Vznikla rovněž potřeba sehnat pro strážce památníku vhodné ubytování. Vytvořila se iniciativa pro výstavbu obytného domku – invalidovny pro hlídače. Za přispění šlechtických mecenášů byl projekt za 2 064 zlatých realizován. Invalidovna byla vystavěna ve švýcarském stylu z cihlového zdiva na kamenném soklu. Jednalo se o přízemní stavbu obdélníkového tvaru přibližně 12 metrů dlouhou a 6 metrů širokou. Delší (hlavní) strana směřovala na promenádu, štítová strana směřovala k Císařské bráně. Zdobena byla ornamenty z terakotově natřeného dřeva a jemnou maltovou nazelenalou omítkou. Na jednom konci střechy visela císařská vlajka a na druhém konci vlajka moravská. Na přední straně budovy byl uveden nápis z kovových písmen „SCHUTZ FÜR SCHUTZ“ (Ochrana za ochranu). K slavnostnímu otevření invalidovny došlo v den čtvrtého výročí odhalení památníku – 16. října 1857.[36][37]

Karel Kopal (kolem roku 1848)

Karel von Kopal (druhý zprava) na vyobrazení z roku 1851

• Josef Mahrer – první strážce, po boku Karla Kopala v bitvě u Goita na jaře 1848 přišel o pravou nohu
• Josef Sailer (1873–1898)
• Johann Pfoser (1898–1904)
• František Tomšíček (1904–1905)
• František Olešovský (1905–1909)
• Johann Rössel (1909–1919)[36]

Kromě prostor, které užíval strážce pomníku, se v invalidovně nacházela také místnost se samostatným vstupem, tzv. Kopalův kabinet. Muzejní místnost měla sloužit jako připomínka vojenských úspěchů Karla Kopala v Itálii v roce 1848. Strážce místnost ukazoval případným zájemcům.

Inventář byl k roku 1864 tvořen:

• kostmi paže plukovníka Kopala v kazetě z leštěného dřeva lemované fialovým sametem;[7]
• olejomalbou Kopalovy signální trubky;[38]
• prachovnicí z Kopalova majetku;
• vojenským pláštěm, ve kterém byl Karel Kopal zraněn u Monte Berica;
• šavlí, kterou Karel Kopal ukořistil během tažení v roce 1809;
• dělovým křížem, který Karel Kopal obdržel za účast v bojích mezi lety 1813–1814;
• portrétem Karla Kopala;
• albem s biografií Karla Kopala;
• papežským rytířským Řádem sv. Řehoře Velikého včetně stuhy polního maršála hraběte Radeckého;
• sklenicí maršála Radeckého;
• spisem se stručnými dějinami c. k. 10. praporu polních myslivců ve válce v letech 1848–1849;
• zakládací listinou Kopalovy invalidní nadace v dubovém ozdobném rámu;
• dalšími uměleckými předměty a literaturou k válečným dějinám.[39][40]

Císař František Josef I. při návštěvě Znojma v roce 1866 navštívil také invalidovnu a Kopalův památník.[41]

Dne 12. května 1910 byl kabinet přesunut z invalidovny do nově vzniklé expozice městského muzea, do vstupního foyer znojemského hradu (do tzv. Zeměpanského sálu).[42] Po první světové válce byl na konci roku 1918 kabinet přestěhován do východního křídla znojemského zámku. Část sbírky byla navrácena rodině Brand-Kopalů.[39]

Roku 1928 byl po Karlu Kopalovi pojmenován dolnorakouský motorizovaný prapor vojenské policie č. 3. Bylo navrženo, aby se upomínkové předměty shromáždily v místě působení praporu ve Stockerau. V roce 1930 pravnuk Karla Kopala Bohumil Brand-Kopal obohatil sbírku o části uniformy Karla Kopala a dělový kříž. Do sbírky přispěl i rakouský císařský dům, např. zakrvaveným límcem uniformy Františka Josefa I., kterou měl císař na sobě v roce 1853 při neúspěšném pokusu o atentát.[43][44][45] Inventář byl dále tvořen medailonem plukovníka Kopala, který byl vyroben z knoflíku válečného kabátu jeho syna Roberta (zahynuvšího roku 1866 ve vítězné bitvě u Custozy),[46] nožem, kterým byl v roce 1848 po zranění rozříznut Kopalův vojenský kabát, Kopalovou puškou, vycházkovou holí, ukořistěným kanónem a dalšími předměty. Dne 12. července 1931 došlo k otevření muzea připomínajícího Karla Kopala a 10. prapor polních myslivců za účasti spolkového ministra národní obrany Carla Vaugoina. V roce 1938 byly sbírky předány do úschovy Vojenskému historickému muzeu ve Vídni.[47][48]

Dům invalidovny ztratil svůj původní význam a roku 1930 byl demolován. V témže roce byl na místě invalidovny postaven meteorologický altánek.[49] Po roce 1945 došlo i ke zrušení Kopalova kabinetu. V současnosti se nachází ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě.[36]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kopaldenkmal na německé Wikipedii.

• Adam, Emil: 28. říjen 1918 a Znojmo, Znojemský týden: Noviny pro znojemský region, 21.10.2014.
• Elsinger, Matthäus: Denkschrift bezüglich des Kopal-Denkmals in Znaim und der damit verbundenen Invaliden-Stiftung, Carl Gerold und Sohn, Wien, 1855.
• Strack, Josef: Das Kopal-Denkmal in Znaim und das k.k. 10. Feld-Jäger-Bataillon von der Errichtung bis zur fünfzigjährigen Jubelfeier, kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien, 1864.
• Leimberger, Jaromír: Pomník obersta Karla von Kopala, Znojemsko, Roč. 6, Č. 7 (13.2.1996), S. 5.
• Kopalův pomník. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region, Č. 42 (20.10.2003), S. 5.
• Kacetl, Jiří: Plukovník Karel Kopal a jeho pomník ve Znojmě, Sborník Státního okresního archivu Znojmo 24/2009, S. 28–52.
• Kacetl, Jiří: Hrdinovi od Santa Lucie: aneb Kopalův pomník ve Znojmě, Dějiny a současnost, Roč. 35, Č. 5 (2013), S. 32–33.

• Kopalové

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kopalův pomník na Wikimedia Commons