Viktor Brand-Kopal

Kostelní Bříza se dostala do vlastnictví rodu Kopalů sňatkem Arnoštky Kopalové a Bohumila ml. Henn von Henneberg-Spiegel. Bohumil předal v roce 1899 všechny majetky manželce Arnoštce. Stalo se tak po uzavření odevzdací listiny z 3. května 1901, obec jí tak patřila v letech 1899–1915. Po smrti Arnoštky přešel majetek roku 1915 na jejího blízkého příbuzného Viktora Brand-Kopala.[4]

Návrhem Pozemkového úřadu ze dne 8. ledna 1921 byly Viktorovi nemovitosti zabrány a byla na nich provedena pozemková reforma. Většina majetku byla však ze záboru vypuštěna – velká část pozemků, pivovar, pila, cihelna v Arnoltově, a také samotný zámek v Kostelní Bříze, odkud Viktor svůj majetek dále řídil.[5]

Dne 15. května 1935 navštívil Kostelní Břízu arcibiskup pražský, Karel Kašpar. Ve slavobráně umístěné mezi farou a kostelem sv. Petra a Pavla byl arcibiskup uvítán svobodnými pány z Brand-Kopalů (Viktorem a jeho bratrem Bohumilem, který žil na zámku se svou rodinou), starostou, farářem a mnoha dalšími.[6] V průvodu se pak vydali ke kostelu, kde arcibiskup sloužil mši a uděloval biřmování.[7][8]

Majitelem byl do roku 1945. Dne 8. února 1946 byla na majetek uvalena národní správa a zámek mu byl zabaven.[9] Ve stejném roce Viktor nuceně vysídlil do Rakouska.[10][11] Ve městě Litschau 17. září 1959 zemřel.[12][13]

Jeho otec Karel Brand (* 1856 Plzeň) se roku 1885 v Budapešti oženil s Bertou, rozenou vikomtesou de Maistre (* 1860 Praha).[14] Jejím přičiněním se na zámku v Kostelní Bříze dařilo umění a došlo k výraznému rozšíření zámecké knihovny.[15][16][17]

Sloužil v rakousko-uherské armádě. Dne 1. ledna 1910 se stal praporčíkem v záloze, v roce 1917 byl pak zmíněn jako poručík v záloze v dragounském pluku č. 1.[18][19] Roku 1921 byl přijat do československého jezdeckého pluku č. 7 jako nadporučík.[20]

• Vojenský záslužný kříž – III. stupeň[21]
• Vojenská záslužná medaile – II. stupeň[21]
• Vojenská záslužná medaile – III. stupeň[18]
• Karlův vojenský kříž
• Vojenský jubilejní kříž[21]