Fiume

Svobodný stát Fiume s městy

V dubnu 1921 voliči schválili plán pro nezávislý stát a konsorcium pro fungování přístavu. První parlamentní volby byly ve znamení souboje Autonomní strany a proitalského Národního bloku. Autonomisté podporovaní hlasy většiny Chorvatů získali 6558 hlasů, zatímco Národní blok sestávající z Fašistické, Liberální a Demokratické strany jen 3443 hlasů. Představitel Autonomní strany Riccardo Zanella se stal prezidentem. Vláda nad státem se však často měnila.

Po odchodu sil D'Annunzia italský národní výbor ve Fiume převzal kontrolu nad městem a ustanovil prozatímní vládu. Dohoda s místním italským velitelem stanovila předání řízení armádě k 18. lednu 1921, avšak to trvalo jen tři dny, než vypukly nepokoje. Následně ustanovená mimořádná vláda vydržela dva dny. V červnu 1921 oznámil italský královský komisař, že řízení z jeho strany potrvá už jen dva týdny. Poté skupina loajální D'Annunziovi obsadila část města do srpna, kdy byla vytlačena. V říjnu byl autonomista Riccardo Zanella konečně ustanoven prozatímním prezidentem.

V listopadu 1921 byla založena Komunistická strana Fiume, která byla nejmenší komunistickou stranou na světě. Byla založena na principech 3. internacionály, podle nichž měl mít každý nezávislý stát svou komunistickou stranu.

Vláda Zanelly nad městem skončila 3. března 1922, kdy provedli italští fašisté státní převrat a zákonná vláda se uchýlila do exilu v Kraljevici. 6. března byla italská vláda požádána o pomoc a opětovné nastolení pořádku a 17. března italské síly vstoupily do města. Vláda se vrátila do rukou menšiny loajální s italskými okupanty. Druhým prezidentem Fiume se tak stal od 22. března 1922 Giovanni Giurati a ve funkci vydržel až do 16. září 1923, kdy byl úřad prezidenta Fiume zrušen. Nahradil ho úřad vojenského guvernéra a ten zaujal generál Gaetano Giardino. V lednu 1924 podepsaly Království SHS a Italské království Římskou smlouvu, která dala souhlas s anexí Fiume Itálií s výjimkou přístavu Sušak, který byl přidělen Jihoslovanům. Smlouva vstoupila v platnost 16. března t. r., nicméně už 22. února bylo město obsazeno italskými vojsky. Exilová vláda Římskou smlouvu nikdy neuznala, protože byla podle ní v rozporu s mezinárodním právem a nadále pokračovala ve svých aktivitách.

V 19. století bylo město osídleno převážně Italy, přičemž v menšině byli zastoupeni Chorvaté, Maďaři a další národnosti. Přiřazení k jednotlivým národům se měnilo od sčítání ke sčítání, přičemž národnost byla definovaná nejčastěji na základě jazyka, kterým daní obyvatelé města a okolí mluvili. Speciální status města a jeho poloha mezi různými státy a kulturami vytvořily místní specifickou městskou identitu, odlišnou od okolní slovanské populace.

Oficiálními jazyky byly italština, maďarština a němčina. Většina obchodní korespondence byla vedena v italštině. Většina městských rodin mluvila místním dialektem, v němž se prolínala benátština s příměsí slov z chorvatštiny. Na venkově se mluvilo chorvatským dialektem čakavštinou s příměsí italských a benátských slov.

poštovní známka z roku 1919

Od roku 1918 vycházely poštovní známky pro Fiume. Nejprve se jednalo o přetisky na maďarských známkách a později o definitivní známky označené „Fiume“.[1][2] Celkem vyšlo 195 známek a navíc 30 známek služebních.[2] Na známkách jsou státně propagační náměty a vycházejí z italského vzoru. Emise navržené podle Guida Marussiga a Gabriele D'Annunzia mají zajímavá výtvarná řešení. V roce 1924 je nahradily poštovní známky Itálie.[2] V roce 1942 po obsazení Sušaku italskými vojsky vyšlo 21 přetisků na jugoslávských známkách označených „Zona Occupata Fiumano Kupa“, které se v katalozích vyskytují[3], jejichž poštovní funkce je však pochybná.[2] V roce 1945 po obsazení města jugoslávskou armádou vyšla emise italských známek s přetiskem „Fiume/Rijeka“.[2][4]