Viktor Kopal

Dne 24. dubna 1846 byl jeho otec Karel Kopal jmenován plukovníkem a velitelem 10. praporu polních myslivců se základnou v Miláně. Začátkem roku 1846 se Viktorova matka musela ze zdravotních důvodů vrátit do rodného města, Kostelní Břízy. Spolu s ní cestovali Viktorovi sourozenci Viktorína, Arnoštka a Robert. Zde v rodinném sídle na zámku v Kostelní Bříze Marie Terezie v průběhu roku 1846 zemřela. Starší bratr Karel vstoupil v této době na Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Viktor zůstal se svým otcem v Itálii. Během březnového pochodu z Varese do Milána v roce 1848 musel z bezpečnostních důvodů zůstat v Saronnu. Poté, co se Kopalův prapor s armádou stáhl směrem k Veroně, byl 12letý Viktor rebely unesen do Milána. Koncem dubna 1848, pravděpodobně poté, co za něj jeho otec zaplatil výkupné, mohl s falešnými doklady uprchnout k rodině do českých zemí. Dne 21. září 1848 se stejně jako jeho starší bratr zapsal na Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě.[3][4]

Dne 27. listopadu 1848 byl Viktorův otec za rozhodující podíl na vítězství u Vicenzy[5] jmenován in memoriam rytířem Řádu Marie Terezie. Na základě císařského diplomu z 11. ledna 1852 byl Viktor spolu s dalšími členy rodiny povýšen do stavu svobodných pánů (baronů).[6]

Spolu s významnými osobnostmi Znojma a celé Moravy, s přáteli a spolubojovníky Karla von Kopala, se 16. října 1853 účastnil slavnostního odhalení empírového památníku vztyčeného na počest otce. Památník a posléze i celé náměstí byly pojmenovány po plukovníkovi Karlu von Kopalovi.[7][8]

Z vojenské akademie byl vyřazen v roce 1855. Dne 21. června 1859 byl povýšen na nadporučíka, 15. září téhož roku byl přesunut k 10. praporu polních myslivců. Dne 1. srpna 1866 byl povýšen na setníka 2. třídy a 1. listopadu 1871 na setníka 1. třídy.[9] Dne 12. prosince 1878 byl jmenován křídelním pobočníkem u generálního inspektora Rakousko-uherské armády polního maršála arcivévody Albrechta. Dne 1. května 1879 byl povýšen na majora a 1. listopadu 1883 na podplukovníka. Dne 17. března 1884 převzal velení nad 10. praporem polních myslivců. V roce 1885 byl zmíněn jako podplukovník 10. praporu polních myslivců v posádce Hainburg.[3] Dne 1. května 1887 byl povýšen na plukovníka, 1. listopadu téhož roku odešel do výslužby.[4]

Viktor se 9. září 1882[4] na Hřebenech oženil s Marií Henn von Henneberg-Spiegel,[10][11] dědičkou velkostatku a zámku Hřebeny v západních Čechách.[12] Panství Hřebeny (zahrnovalo mimo jiného Hrzín, Krajkovou, Lesnou, Lomničku a Nový Dvůr) a Josefov se tak dostalo do vlastnictví rodu Kopalů. Měli spolu dceru Františku, která byla poslední šlechtickou majitelkou panství.[13]

V září roku 1889 byl v Hrádku ustaven Řád hasební, v říjnu 1890 byl zřízen hasičský sbor. Jedním z 6 zakládajících členů byl Viktor Kopal.[14]

Panství Kostelní Bříza bylo přes jeho matku, manželku a sestru Arnoštku provázáno s rodem Kopalů. Viktor Kopal byl v roce 1892 pohřben na místním hřbitově.[15]

• KOTĚŠOVEC, Václav: Za císaře pána… aneb o rodu Kopalů z Hartenberka, Sokolovský deník, roč. 1, čís. 183, 1.12.1994, s. 10.
• MAŠEK, Petr: Zámecká knihovna Hřebeny. České památky 14, 2003, č. 2, s. 8–9.
• STRACK, Josef: Das Kopal-Denkmal in Znaim und das k.k. 10. Feld-Jäger-Bataillon von der Errichtung bis zur fünfzigjährigen Jubelfeier, kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien, 1864.
• ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 452 s. ISBN 80-86781-08-9, s. 389.

• Hennové von Henneberg-Spiegel