Jiří Havelka (politik)

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích nastoupil na ministerstvo železnic jako vrchní odborový rada, později osobní tajemník ministrů. V roce 1931 se stal docentem správní vědy a československého správního práva na Univerzitě Karlově. Od roku 1933 byl radou Nejvyššího správního soudu. Zde se sblížil s Emilem Háchou, tehdejším předsedou tohoto soudu.[1] K roku 1938 se uvádí jako senátní rada.[2][3]

Na podzim 1938 si ho nově zvolený prezident Emil Hácha vybral na post vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Zároveň od 1. prosince 1938 zastával funkci československého ministra bez portfeje v první vládě Rudolfa Berana. Patřil mezi blízké spolupracovníky Aloise Eliáše. 16. února 1939 ho Eliáš pozval na tajnou poradu v Unhošti u Prahy, na které se řešil problém rostoucího slovenského separatismu a byla nastíněna možnost ozbrojeného zásahu centrální vlády proti slovenským separatistům.[2][4][5]

Post v kabinetu si udržel i v následující druhé vládě Rudolfa Berana, nyní již jako ministr bez portfeje Protektorátu Čechy a Morava. Ve vládě Aloise Eliáše zastával post ministra dopravy. Vládní portfolio si udržel do dubna 1941.[6] Patřil ke skupině protektorátních ministrů, která praktikovala zdržovací taktiku vůči okupačním úřadům. Zabránil vydání protižidovských zákonů (vydala je nakonec německá okupační moc). Udržoval kontakty s domácím i zahraničním odbojem. V září 1939 jménem vlády protestoval na velitelství gestapa proti vlně zatýkání. Ve vládě také odmítal vydat proněmecké stanovisko k německému tažení do Jugoslávie. Karl Hermann Frank prosadil Havelkův odchod z vlády i prezidentské kanceláře.

27. září 1941 byl zatčen, několik měsíců vězněn (propuštěn na základě intervence Emila Háchy), následně odstraněn z veřejného života a do konce války držen v domácím vězení.[1][7]

Po válce byl v roce 1945 zatčen a souzen Národním soudem v dubnu 1947 pro kolaboraci, ale byl zbaven obvinění. Po únorovém převratu roku 1952 byl nuceně vystěhován z Prahy do Hostomic, kde dožil.[1][7] Zemřel zde roku 1964. Byl zpopelněn a pohřben na Vinohradském hřbitově.