Ferdinand Pantůček

V období let 1882–1886 absolvoval českou univerzitu v Praze. Roku 1887 získal titul doktora práv. V roce 1891 studoval ještě na Lipské univerzitě. Potom od roku 1893 do roku 1900 prodělal soudní praxi v Praze. V letech 1898–1906 působil jako rada zemského soudu v Praze, v letech 1906–1918 jako rada Správního soudního dvora ve Vídni.[2] Do funkce ve Správním soudním dvoru ho povolala vláda Ernesta von Koerbera.[3]

Byl aktivní i jako politik mladočeské strany. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Praha-Nové Město. Rezignaci na mandát oznámil na schůzi 6. března 1906. Pak ho ve vídeňském parlamentu nahradil František Novotný.[4] Ve stejném období zasedal rovněž jako poslanec Českého zemského sněmu.[2] Zde byl zvolen za městskou kurii v obvodu Jičín-Nový Bydžov.[3]

Za první světové války spolupracoval s Maffií.[3] Od roku 1918 do své smrti byl prvním prezidentem Nejvyššího správního soudu Československa, na jehož zřízení se po vzniku republiky podílel, včetně sepsání zákona o zřízení tohoto soudního tělesa, přičemž na rozdíl od rakouského správního soudu do jeho kompetencí zahrnul i některé agendy, které dosud nebyly podrobovány soudnímu přezkumu. Jeho formulační schopnosti a erudici republika využila i při stylizaci některých jiných zákonů. V odborné práci se zaměřoval na správní právo, později na vodní právo.[2][5] Dodnes je právníky využívána jeho stať Právní vztahy k rybníkům, uveřejněná roku 1915 v časopise Právník.

K jeho 60. narozeninám mu gratuloval i prezident T. G. Masaryk. Zemřel na onemocnění mozku.[3]