Druhá přechodná doba

Skarabeus se jménem Apopida, jednoho z panovníků sídlících v Avaridě

Po smrti Sebekhotepa IV. roku 1725 př. n. l. se pravděpodobně začaly jednotlivé části Egypta osamostatňovat.[1] Po roce 1685 př. n. l. pak došlo k přesunu hlavního města z Ictaueje (Lišt) do Vesetu. Posledním panovníkem vládnoucím ze starého hlavního města byl pravděpodobně Merneferre Aj, poslední panovník 13. dynastie.[2]

Již během Střední říše docházelo k imigraci skupin obyvatel ze Syropalestiny do Egypta s cílem usadit se zde. Jedním z nejvýznamnějších center se stalo město Hatueret ve východní deltě. Od závěru 12. a počátku 13. dynastie byla značná část jeho obyvatelstva tvořena imigranty z Levanty, jejichž kultura vykazovala výrazně neegyptské rysy.[3]

Z nálezů v Tell ed-Dabě vyplývá, že se po roce 1685 př. n. l. Hatueret osamostatnila.[4]

Egypťané nazývali obyvatele Hatueretu termínem aamu („Asijec“) a pro vládce cizích „hornatých“ zemí 14. a 15. dynastie se používal termín hekau chasut (přes řečtinu se toto pojmenování dostalo k nám jako Hyksósové).[5] Archeologické nálezy v Tell ed-Dabě svědčí o naprosté kontinuitě vývoje ve městě, proto vzestup jejich moci nemusel nutně mít povahu násilného konfliktu. Postupně však rozšířili svůj vliv, na jihu až k Hermopoli.[6] Doklady o ničení a drancování získaných území Hyksósy jsou velmi vzácné.[7]

Hatueret obchodovala se státy na území Palestiny a Levanty, s Kyprem.[6]

Současně ve Vesetu existovali relativně nezávislí vládci (16. dynastie|16. a 17. dynastie), kteří ovládali poměrně rozsáhlé území (v Kamoseho době hranice mezi oběma královstvími ležela jižně od Chemenu v Kusai.[8])

Po roce 1650 př. n. l. byla na Nilu v oblasti Kusai stanovena hranice, kde se vybíralo clo pro vstup do oblasti ovládané Hyksósy.[9])

V Núbii vzniklo samostatné vojensky mocné království s centrem v Kermě, které obchodovalo s Hyksósským královstvím a mělo s ním dobré vztahy. Také měli dobré vztahy s nejjižnější částí Egypta, Núbií, odkud proudilo do Egypta zlato.[9][10]

Ačkoli pozdější literární tradicí, o níž se opíral i Manehto, byli Hyksósové líčeni jako barbarští a destruktivní a nebyli uznáváni za skutečné egyptské panovníky, nýbrž jen za „cizí krále“, ve skutečnosti přinejmenším v pozdějších obdobích (zejména za králů Chaiana a Apopida) uplatňovali zcela egyptský způsob vlády a jejich statut nebyl současníky zpochybňován.[11]

Část mumie Sekenenra Taa. Šipky ukazují zranění, která utržil. Z katalogu Egyptského muzea vydaného v roce 1912

Z písemných památek vyplývá, že první, kdo se úspěšněji pokusil porazit hyksóské panovníky byl Sekenenre Tao. V Dér el-Bahrí, 40 km severně od Théb, nechal vybudovat sídliště, které pravděpodobně plnilo vojenskou funkci.[9] Výzkum jeho mumie vedl k závěru, že zemřel násilnou smrtí. Na čele měl ránu po válečné sekeře používané Hyksósy a na krku bodnou ránu od dýky.

Po jeho smrti nastoupil na trůn Kamose, který pravděpodobně nebyl synem Sekenenra.[12] Ten nejprve zamezil obsazením oázy Bahríja, aby se mu dostal nepřítel (král Kuše) do zad a pak provedl blokádu Hatueretu. Zde byl v této době vládcem Apopis (Aauserre). O výsledku bojů není nic známo, ale v 11. roce vlády jeho nástupce Chamudina nebo Ahmose muselo být tažení zopakováno.[12] Pravděpodobnější je, že za Ahmoseho, jak to dokládají nálezy z Tell ed-Daby, Ahmosovy reliéfy z Abydu, a dílo Životopis Ahmose, syna Abany.

Ahmose dobyl Avaridu, poté provedl tažení do jižní Palestiny a zde dobyl Šahurén. Po tomto úspěšném tažení dobyl ještě na jihu za druhým kataraktem pevnost Buhén, která byla pod vlivem vládce Kermy.[13] Po znovusjednocení Egypta musel Ahmose potlačit dvě povstání a pak se věnoval znovuobnovování chrámů a královských hrobek.

Rhindův matematický papyrus, který se nachází v Britském muzeu

Předpokládá se, že Hyksósové zavedli v Egyptě chov koní a užívání vozů.

V Hatueret byl uctíván kult boha Sutecha, který mohl vzniknout spojením již existujícího kultu v Heliopoli a kultu boha Baala Sápána, který byl uctíván v severní Asýrii.

Z období Druhé přechodné doby pochází matematický tzv. Rhindův papyrus.

Během období 16. dynastie vznikla Kniha mrtvých, která nahradila Texty pyramid.

Chronologie starověkého Egypta

tematické články

Egyptologie • Egyptské dynastie • Egypťané Faraon • Hieroglyfy • Náboženství Písemnictví • Politická správa Staroegyptské názvy Egypta

Předdynastická doba

Nultá dynastie • Dynastická rasa Bau z Pe a Nechenu • Nakáda • Nechen

Archaická doba

1., 2. dynastie Cenej • Maat • Meni • Serech

Stará říše

3., 4., 5., 6. dynastie Pyramidy • Sluneční chrám • Texty pyramid

První přechodná doba

7., 8., 9., 10., 11. dynastie Knihy moudrých rad do života

Střední říše

12. dynastie Fajjúmská oáza • Texty rakví

Druhá přechodná doba

13., 14., 15., 16., 17. dynastie Hatueret • Hyksósové

Nová říše

18., 19., 20. dynastie Amarnské období • Amon • Aton Kniha mrtvých • Veset

Třetí přechodná doba

21., 22., 23., 24., 25. dynastie, Božská manželka • Vesetští velekněží

Pozdní doba

26., 27., 28., 29., 30. dynastie Druhá perská nadvláda Naukratis • Mammisi • Sajská renesance

Řecko-římská doba

Makedonská dynastie, Ptolemaiovci Aegyptus • Starověká Alexandrie • Démotická kronika Hermetismus • Manehto Músaion • Ptolemaiovský Egypt • Serapis

editovat šablonu

Při vykopávkách v Tell el-Dabě byly nalezeny zbytky fresek podobných freskám pocházejících z mínojského období Kréty. Dosud není jasné, zda tyto fresky vytvořili krétští umělci, nebo Egypťané napodobili mínojskou freskovou výzdobu.[14]

• Dějiny Egypta
• Chronologie starověkého Egypta

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá přechodná doba na Wikimedia Commons