Egyptština

Jako typický afroasijský jazyk se nejčastěji egyptská slova skládala z kořene tří souhlásek, často také více (např. sḫdḫd – být vzhůru nohama). Ke kořenům se pak přidávaly konkrétní samohlásky, předpony a přípony, které určovaly přesný význam. Ale jelikož Egypťané samohlásky nezapisovali, je obtížné je rekonstruovat.

Egyptština rozlišovala dva rody (mužský a ženský), ženský se odlišoval koncovkou -t, a tři čísla (singulár, duál a plurál). Duál měl koncovku -wj pro mužský a -tj pro ženský rod (také někdy přepisováno do latinky jako -wy nebo -ty). Plurál měl koncovku -w pro mužský a -wt pro ženský rod. Egyptština začala používat členy až v pozdní egyptštině (pȝ jako určitý a číslovka jedna wˁ jako neurčitý člen). Stejné koncovky se používaly i pro přídavná jména, například „sḫrwj nfrwj“ (dva dobré nápady), ačkoliv přídavná jména v ženském plurálu byla běžně zakončena (namísto -wt jako podstatná jména) pouze koncovkou -t. V pozdější egyptštině (zhruba 800 př. n. l.) se u přídavných jmen přestal rozlišovat rod i číslo úplně.

	Mužský rod	Ženský rod
Singulár	sn (bratr)	sn.t (sestra)
Duál	sn.wj (dva bratři)	sn.tj (dvě sestry)
Plurál	sn.w (bratři)	sn.wt (sestry)

Pády egyptština již neužívala oproti svému předkovi protoafroasijštině, která je možná rozlišovala. V rané fázi protoegyptštiny mohly ještě existovat koncovky pro 3 pády (nominativ -u; genitiv -i; akuzativ -a), ale ještě před dynastickým Egyptem pravděpodobně vymizely.

V klasické egyptštině byly tři druhy osobních zájmen (příponová, závislá a nezávislá) a každé se používalo pro jiný účel a jiným stylem. Taková příponová zájmena se připojila na konec slova jako přípona a mohla označovat majitele, např. „pr-j“ (můj dům), „pr-f“ (jeho dům), „pr-s“ (její dům) atd. Příponová mohla být také připojena ke slovesu a být jeho podmětem, závislá mohla mj. sloužit zase jako předmět slovesa. Nezávislá se mj. dala použít například ve větách jako „ntk sḫtj“ (ty jsi rolník), nebo „nts nbt“ (ona je paní), Egypťané běžně nepoužívali sloveso být, takže by doslovný překlad byl „on rolník“ a „ona paní“.

V tabulce si mimo jiné také všimnete, že Egypťané rozlišovali rod i v druhé osobě (ty muži a ty ženo). Co se týče čísel, zájmena v klasické egyptštině již duál vůbec nepoužívala, zřídka se setkáme s duálem jen u příponových zájmen a to jen ve formálních textech (ve staré egyptštině ale duál i u zájmen byl).

V první osobě jednotného čísla se mnohdy zájmena zapisovala rovnou znakem pro danou věc, takže kdyby žena řekla „pr-j“ (můj dům), bylo by to zapsáno na konci s hieroglyfem v podobě ženy. Tohle platí i s hieroglyfy pro konkrétní bohy nebo i zvířata. Ačkoliv ve výslovnosti se rod v první osobě neurčoval, v zápisu jej lze takto vyjádřit.

Tři druhy zájmen v klasické egyptštině

		Příponová	Závislá	Nezávislá
1. sg		/ / -j	/ wj	jnk
2. sg	Mužský rod	-k	ṯw	ntk
	Ženský rod	-ṯ	ṯn	ntṯ
3. sg	Mužský rod	-f	sw	ntf
	Ženský rod	-s	sj	nts
1. pl		-n	n	jnn
2. pl		-ṯn	ṯn	ntṯn
3. pl		-sn	sn	ntsn
1. du.		-ny
2. du.		-ṯny
3. du.		-sny

Existují tři nejčastější druhy ukazovacích zájmen používané v klasické egyptštině. Stejně jako osobní zájmena rozlišovala ve staré egyptštině duál, i ukazovací jej tehdy rozlišovala. V klasické egyptštině už zase rozlišují jen singulár a plurál. V klasické egyptštině stojí v singuláru vždy za podstatným jménem, které popisují (např. mdt tn – toto slovo), výjimkou jsou zájmena pȝ a tȝ, která stojí před podstatným jménem. V plurálu jsou zájmena s podstatným jménem propojena přídavným jménem nj (tzn. jsoucí k, patřící k, jsoucí z něčeho), například nn nj rdw („tyto nohy“, doslova „tyto z nohou“).

Ukazovací zájmena v klasické egyptštině

Mužský rod	Ženský rod	Plurál	Význam
pn	tn	nn	Tento (blízký)
pf	tf	nf	Tamten (daleký)
pȝ	tȝ	nȝ	Ten (již zmíněný) V pozdní egyptštině určitý člen

Stejně jako u osobních zájmen, i u tázacích byla v egyptštině tzv. závislá a nezávislá a jejich použití záleží na konkrétních situacích. Co se týče zájmene zy/sy (který), to bylo běžně používáno v genitivu (něco něčeho) tak, že za ním stálo přímo dané podstatné jméno.

Tázací zájmena

Závislé	mj	kdo/co
Nezávislé	ptr
Závislé	jḫ	co
Nezávislé	jšst
Závislé i nezávislé	sy (stará egyptština – zy)	který

Slovesa mají své určité i neurčité formy. Určité formy jsou schopny vyjádřit osobu, čas, způsob a rod. Neurčité formy jsou infinitiv, záporný infinitiv a příčestí. V egyptštině byly tři základní časy: minulý a časově nevymezené imperfektum a aorist.

Příslovce stojí v egyptštině na konci věty (např. sj.n st jm – Žena šla tam.)

jm	tam
ˁȝ	tady
ṯnj	kde?
sy nw (ve staré egyptštině zy nw)	kdy? (doslova „který moment“)
mj jḫ	jak? (doslova „jako co“)
r mj	proč? (doslova „pro co“)
ḫntw	dříve
sf	včera
dwȝw	zítra, ráno
mjn	dnes

Stará i střední (= klasická) egyptština měly slovosled ve stylu přísudek-podmět-předmět. V koptštině se toto změnilo na podmět-přísudek-předmět. Ve staré a střední egyptštině se rozlišovaly dva rody (mužský a ženský) a tři čísla (singulár, duál a plurál), v pozdní egyptštině se duál již moc nepoužívá a v koptštině již není. Rané fáze egyptštiny nepoužívají žádné členy, v pozdější egyptštině se začne používat pȝ, tȝ a nȝ jako určitý a wˁ jako neurčitý člen.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Egyptian language na anglické Wikipedii.

• ŽÁBA, Zdeněk. Tesáno do kamene, psáno na papyrus. Praha: Svoboda, 1968. 198 s.

• Koptština
• Démotština
• Egyptské hieroglyfy
• Egyptské číslovky
• Hieratické písmo
• Egyptská arabština
• Přepis egyptských hieroglyfů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Egyptština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo egyptština ve Wikislovníku
• Úložiště vzdělávacích materiálů Egyptština ve Wikiverzitě

(česky)

• Gramatika egyptských hieroglyfů
• Výuka hieroglyfů na stránkách věnujícím se starověkým písmům a jazykům

(anglicky)

• Slovník egyptštiny
• Výslovnost starověké Egyptštiny od Kelley L. Ross
• Diskusní stránka o starověké Egyptštině
• Stránky nabízející online kurz egyptštiny

Další knižní informace jsou dostupné na Glyphs and Grammars