26. dynastie

26. dynastie podle řeckého jména svého sídelního města Sais je také nazývaná jako "sajská dynastie". Doba její vlády se uvádí v rozmezí 665 - 525 př. n. l.[1][2] Podle chronologie staroegyptské historie a v návaznosti na 24. dynastii je řazena do Pozdní doby.

Stéla Psammetik I., Chrám v Edfu

Formování 26. dynastie

Stéla Psammetik II. oslavuje vítězství v Nubii,
chrám v Bab al-Kalabsha

U zrodu 26. dynastie v Sais byl vládce Neko I., dosazený s podporou asyrského krále Aššurbanipala, a to ještě za panování faraona Taharky z "Nubijské dynastie". Teprve jeho syn Psammetik I. je považován za zakladatele 26. dynastie. Zároveň se v této době formovaly nové mocenské poměry v oblasti Levanty. Moc Assýrie po smrti Aššurbanipala (~627 př.Kr.) oslábla vnitřními rozpory, na východě se formovala říše Achaimenovců, v Mezopotamii přetrvávala mocná Babylonie, která za vlády Nabopolasara Asýrii ovládla (~609 př.Kr.). Historie těchto dějů, plná válečných střetů, nepochybně ovlivnila i počáteční období 26. dynastie.

Genese 26. dynastie

Zakladatel Psammetik I., který vládl poměrně dlouhou dobu, ~ 54 let, udržel celistvost Dolního Egypta a v 8. roce své vlády ovládl podstatnou část Horního Egyptu, přičemž reálnou moc uplatňoval až v Thébách, odkud vytlačil dosud dominantní Nubijce a posledního vládce 25. dynastie krále Tantamani [3]. Psammetik I. se prohlásil za vládce Horního a Dolní Egypta, se symboly faraona. Jeho vláda byla relativně úspěšná, Egypt prosperoval a dařilo se mu obhájit územní celistvost. V ~11 roce vlády potlačil nájezdníky z Libye. Navázal spojenecké vztahy s archaickým Řeckem a umožnil zakládání enkláv řeckých osad.[4]
Jeho syn Necho II. se již střetával s expanzí Achaimenovců, kteří útočili na Asýrii a Necho II. Asyřany spolu s Řeky podporoval. Nicméně se dostal do střetu s Nabukadnesarem II. a v bitvě u Karchemiše byl poražen. Původní egyptské území přešlo pod vládu Novobabylonské říše. Necho II. se i potom prohlašoval za faraona dvou zemí Horního a Dolního Egypta. V nápisu na stěně v Serapeu [p 1] zanechal nápis:

Veličenstvo král Horního a Dolního Egypta, Necho, ať žije věčně, vyrobil všechny rakve a každou věc vynikající a užitečnou pro tohoto vznešeného boha Augusta Apise. Postavil pro něj místo v nekropoli (Sakkára) z jemného vápence, vynikajícího zpracování. Dosud se od počátku nestalo, aby mu tak mohl být poskytnut veškerý život, stabilita, spokojenost, zdraví a radost ze srdce, jako Re, navždy.
  Brastead[5] §979

Peršané postupně ovládli rozsáhlá území Levanty a ve vrcholné fázi pak ovládli Egypt, když v bitvě u Pelúsia perský král Kambýsés II. vojska Psammetika III. (posledního faraona 26. dynastie) porazil. Kambýsés II. se pak stal zakladatelem 27. dynastie.

Panovníci

Busta faraona Vahibre; muzeum Louvre
Busta faraona Ahmose; museum Berlin
26. dynastie "saijská"
sídlo Sais Dolní Egypt
Králrodné jménotrůní jménavláda
př. Kr.[3]
poznámka [2]
Neko I.
(Necho I.)

Nekau

Menjeperra
672-664otec Bakenranef (Bokchoris)
24. dynastie; souběžně
s vládou Taharky
Psammetik I.


Psametik
Uahibra
664-610otec Necho I.
matka Istemabet dcera Taharka;
v osmém roce vlády ovládl Théby
a zatlačil Nubijce na jih
Necho II.

Nekau
Uahemibra
610-595otec Psammetik I.
matka Mekhtemweskhert II.
Psammetik II.

Psametiko
Neferibra
595-589otec Necho II.
matka Khedebneithirbinet I.
Apries
Uahibra

Haaibra
589-570otec Psammetik II.
matka Takhat III.; obnovil
kult Osirise
Amesis
Ahmose Saneit
Jenemibra
570-526násilně usurpoval trůn,[6]
vybudoval chrám Amona
v oaze Síwa
Psammetik III.

Psametiko

Anjkaenra
526-525otec: Amesis; v bitvě
u Pelusia poražen perským
králem Kambýsem
zakladatelem 27. dynastie

Monumenty

Serapeum, hrobka posvátných býků, r.1885
Chrám Amona v oáze Siwa

Patrně nejvýznamnější stavební činností za vlády Psammetika I. byla dostavba nekropole posvátných býků Apisů v Serapeu[7], kde nechal vystavět velkou galerii s 28 pohřebními nikami osazenou granitovými nebo bazaltovými sarkofágy, do kterých byli ukládáni mumifikovaní býci. Celková rozloha byla zvětšena až o 350 m, 5 m výšky a 3 m šířky. Dílo bylo dokončeno v 52. roce vlády Psammetika I. Kromě jednoho sarkofágu, který nalezl Auguste Mariette v roce 1850, byly všechny vyloupeny.[8] Nevyloupený sarkofág je vystaven v Zemědělském muzeu v Káhiře.[9]

Mapa obnoveného kanálu mezi Nilem a Rudým mořem

Faraon Necho II. dal vybudovat (obnovit) kanál spojující větev Nilu do Polusie přes Wadi Tumulat, vedoucí přírodní územní depresí do Rudého moře poblíž Suezu. V budoucnu se stal součástí plánů Suezského průplavu.[10] Historické úsilí vybudovat spojení Nilu s Rudým mořem se datuje již k vládě faraona Senusreta III. z 12. dynastie.
Další stavbou Nacha II. byl chrám boha Amona v oáze Siwa. Historie sídla Sais 26. dynastie není dosud v archeologických výzkumech ukončena, rozsáhlé práce jsou prováděny v gesci University Durham.[11]

Šachtové hrobky v Abúsíru

Intenzivní výzkum lokalit na Sakkáře, kromě jiných, odkryl hrobky z pozdní "Saiské" doby ponořené v hlubokých šachtách. Tyto specifické šachtové hrobky se nacházejí v lokalitě memfidské nekropole. Dosud známých je čtrnáct, z nich jmenovitě :

  • Hrobka úředníka Djenhebu s funkcí admirála působícího přibližně za vlády faraona Amesise II. V pohřební komoře se nalezl bazaltový sarkofág, kanopické nádoby, zlaté přívěsky a zlatem zdobená obinadla.
  • Hrobka s jménem Psamtik, úředníka za vlády Amesise II.
  • Hrobka prince Pediese, syn Psammetika I. ; hrobka poblíž pyramidy Džosera
  • Hrobka Amen-tefnakht, v místě poblíž satelitní pyramidy Unase z 5. dynastie. Byl vojenským velitelem, ochráncem paláce.[12]
  • Hrobka hodnostáře Menechibnekona, prozkoumaná českými egyptology v letech 2004-2008.[13]
  • Hrobka Vedžahorresnetova, podrobně prozkoumaná českými egyptology v letech 1980, výsledky publikovány 1999 [14][15]
  • Hrobka Iufaa, rovněž prozkoumaná českými egyptology v roce 1996, poskytla unikátní nálezy nevyloupené hrobky. Po odkrytí víka sarkofágu se objevila mumifikovaná mumie Iufaa. Působením vlhkosti pod zábaly a pokryvy pryskyřice došlo k nevratnému poškození ostatků. Ve vedlejších komorách šachty bylo objeveno dalších pět pohřbů, patrně s Iufaem spřízněných osob.[15][16]
Společným znakem všech dosud odkrytých šachtových hrobek byla málo znatelná hliněná nadzemní nástavba, pod kterou v profilu až 13x13 m a hloubce 22 m (hrobka Iufaa) byla šachta vyhloubená v relativně měkké hornině tafla (eocenní vápnitý jílovec). Ve stěně byly vybudovány pobočné komory různého významu, často i dalších pohřbů. Pohřební komora se sarkofágem byla bohatě zdobená. Zde byly nalezeny cenné artefakty, kanopy, fajánsové vešebty, kusy dřevěného nábytku aj.
Objevení a podrobný průzkum šachtové hrobky Iufaa českými egyptology představují unikátní nález, kterému se dostalo mezinárodního ocenění.[17]

Poznámky

  1. pohřebiště posvátných býků, poblíž pyramidy Džosera

Reference

  1. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 516–521.
  2. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky)
  3. CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky)
  4. MARTIN, Thomas. Ancient Greece [online]. London: Yale University Press, 1996. S. 69–70. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-17. (anglicky)
  5. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. Dostupné online. (anglicky)
  6. LADYNIN, Ivan. The Elephantie Stela of Amasis [online]. Moscow Ru: 2006. S. 31–57. Dostupné online. (anglicky)
  7. Sakkára - Serapeum [online]. Univerzita Karlova Praha: Dostupné online. (česky)
  8. DODSON, Aiden. The Eighteenth Century Discovery of Serapeum. Modern Journal of Ancient Egypt, 2000.. 2000. Dostupné online.
  9. RACLUS, Élisée. Earth and its Inhabitans, Africa [online]. New York: Apleton Comp., 1886. S. 417. Dostupné online. (anglicky)
  10. MAZA, Mamdouh. Construction of the Suez Canal [online]. Port-Said: Soil Mechanics and Foundations, 2002. Dostupné online. (anglicky)
  11. Saïs [online]. Durham UK: Dostupné online. (anglicky)
  12. Late Period Tombs [online]. Durham UK: Dostupné online. (anglicky)
  13. Menechibnekonova šachtová hrobka [online]. Praha: 2007. Dostupné online. (česky)
  14. BAREŠ, Ladislav. Abusír IV. The shaft tomb of Udjahrresnet at Abusír,. Praha: Universita Carolina, 1999.
  15. VERNER, Miroslav. Abúsír.V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 65–73.
  16. BAREŠ, Ladislav. The Tomb of Iufaa [online]. Praha: Český egyptologický ústav, 2003. Dostupné online. (anglicky)
  17. BROCK, Lyla Pinch; KREJCI, Jaromir. Czech Egyptologists Open Shaft Tomb, Identify Royal Burial at Abusir. Archaeology. May 27, 1998. Dostupné online [cit. 2007-11-13]. (anglicky)

Literatura

  • Jeremy Pope, The Double Kingdom under Taharka, Brill Boston, 2014, [nedostupný zdroj]
  • Christophe Nauton, Regime Change and The Administration of Thebes, Swenas University , 2011,
  • Verner Miroslav, „Iufaa – an Intact Tomb!“, in: Abusir – Realm of Osiris, Cairo 2003, str. 193-205.
  • Ross Larry, Nubia and Egypt 10,000 B.C. to 400 A.D., The Edwin Mellen Press, Lewinston 2013

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.