Chronologie starověkého Egypta

V historických textech je užíváno datování podle roku panování faraona nebo podle roku sčítání dobytka. Sčítání dobytka se provádělo v některých obdobích jednou za dva roky, někdy každý rok. Ustálilo se pravděpodobně až během 6. dynastie, kdy se stalo každoročním.[2]

Z důvodu užívání datování podle let od nástupu vládnoucího faraona na trůn v záznamech starověkých písařů je důležité mít co nejpřesnější seznam králů. Egyptologové mají k dispozici několik seznamů králů. Jsou to hlavně: výpisky z Manehtova díla Aegyptiaka, Palermská deska, Turínský královský papyrus, Abydoský královský seznam, Karnacký královský seznam a Sakkárský královský seznam. Tyto seznamy se však liší, v některých byla vynechána jména panovníků nebo celých dynastií, protože je autoři nepovažovali za legitimní vládce.

• Manehto ve svém díle Aegyptiaka rozdělil chronologii Egypta do 30. dynastií a toto dělení se víceméně používá dodnes. Čerpal ze starších seznamů jako je například Palermská deska. Jeho dílo se však zachovalo pouze ve výpiscích pozdějších historiků (Iosepha Flavia, Africana, Eusebia a Syncella), kteří si jeho údaje případně upravili, aby je přizpůsobili biblické chronologii.
• Palermská deska vznikla v období 5. dynastie. Obsahuje seznam panovníků až k mytickým prehistorickým panovníkům. Z původní desky se však zachovala pouze malá část.
• Turínský královský papyrus je staroegyptský papyrus obsahující nejúplnější a relativně nejpřesnější seznam panovníků. Během přepravy do Evropy se papyrus rozpadl na malé fragmenty a jeho původní podobu se přes veškerou snahu doposud nepodařilo rekonstruovat.
• Abydoský královský seznam je vytesán na stěně jednoho z chrámů v Abydu vybudovaném Sethim I. a dokončeném Ramessem II. Seznam obsahuje jména celkem 76 králů v nepřetržitém sledu a bez jakýchkoli dalších údajů. Jména řady králů jsou vypuštěna (např. po panovnících 12. dynastie následují králové 18.dynastie).
• Karnacký královský seznam byl součástí výzdoby chrámu v Karnaku. Vznikl v první polovině samostatné vlády Thutmose III. a uvádí i panovníky Prvního a Druhého přechodného období, kteří jsou v ostatních seznamech vynecháni.
• Sakkárský královský seznam je zapsán na papyru nalezeném v hrobce v Sakkáře. Vznikl v době Ramesse II. a stejně jako v ostatních seznamech jsou některá jména vynechána.

Dalšími zdroji jmen faraonů jsou skalní nápisy, např. seznam ve vápencovém lomu ve Wádí Hammamátu.

Problémem těchto seznamů je královská titulatura, kdy faraon používal více jmen. V období Střední říše měl každý faraon až pět jmen (Horovo jméno, jméno Obě paní, jméno Zlatý Hor, jméno nisut-bitej, a osobní jméno Syn Reův). U některých faraonů, hlavně z počátku historického období starověkého Egypta, neznáme všechna jejich jména. To vede k nejednotnosti, kdy jsou někteří panovníci z různých seznamů ztotožňováni. Také v jsou v těchto seznamech někteří panovníci vynecháváni, protože nebyli zapisovately považováni za právoplatné vládce.

W. Flinders Petrie si při svých vykopávkách v Egyptě na začátku 20. století všiml, že nalezená keramika se v různých místech vrstvách liší. Navrhl ji tedy rozdělit podle tvaru a výzdoby do několik po sobě následujících stupňů. Měla se vyvíjet od nejstarších kulovitých nádob s ostře formovanými funkčními uchy, z nichž se postupně vyvinuly nádoby se zvlněnými držadly, k nádobám válcovitého tvaru s pouze dekorativními držadly. Toto jeho rozdělení je do dnešní doby s malými úpravami platné a umožňuje relativní datování počátečního období starověkého Egypta, ze kterého je velmi málo písemných památek.[3]

Jeho metoda začala být používána i na jiné předměty, např. na dřevěné rakve ze Střední říše. Tuto metodu rozvinul Harco Williems a zpřesnila datování tohoto období.[4]

Radiokarbonové datování je založeno na měření množství radioaktivního nuklidu uhlíku ¹⁴C v původně živých objektech. Tato metoda poskytuje pouze přibližné stáří s chybou v rozmezí desítek až stovek let. Tuto metodu lze zpřesnit pomocí dendrochronologické křivky, která umožňuje upřesnit stáří na kalendářní roky. Přesto například datování výbuchu sopky na ostrově Santorini může zpochybnit tradiční chronologii Egypta.[7]

Datování pomocí termoluminiscence je možná u předmětů, které byly vypáleny nebo prošly prudkým žárem. Zkoumaný předmět se určitým způsobem rozžhaví a následně se měří emise záření, kterou vydává. Intenzita vyzařování závisí na době, která uplynula mezi dvěma vypáleními. Tato metoda však také určuje stáří předmětu s chybou v rozmezí desítek až stovek let.

Z tabulky je patrné, že egyptologové se shodují v podstatě až na datu 332 př. n. l., kdy Egypt získal Alexandr Makedonský. V ČEgÚ končí Římská doba rokem 313 n. l., kdy císař Constantinus I. vydal Edikt milánský, kterým zrovnoprávnil křesťanství. U I. Shawa končí Římská doba rokem 395 n. l., kdy došlo k rozdělení Římské říše a Egypt připadl nově vzniklé Východořímské říši.

Existují také všeobecně nepřijímané alternativní chronologie jako je například glasgowská či ta, kterou propaguje egyptolog David Rohl, která posouvá starý Egypt ještě více do současnosti.

• Dějiny Egypta
• Sóthická perioda