24. dynastie

24. dynastie ze staroegyptských dynastií je řazena egyptology do historického období Třetí přechodné doby. Vládla přibližně v letech 727–715 př. n. l..[1][2] Tato dynastie, vlastně jen posloupnost zakladatele Tefnachta a jeho bratra Bakenrenefa, vládla velmi krátkou dobu, přibližně dvanáct 12–13 let.[3] Hlávním sídlem bylo město Sais v západní části nilské delty.[p 1]

Historický vývoj
Mapa ~ 6 stol. př. n. l.
Ruiny starověkého města Sais; Lepsius ~1850
Poražení vládci Osorkon IV, Input II. a Peftjauawybast přijímají vazalství od nubijského krále Piankhi; v zápisu kartuše krále „Piye-Mery-Amun“


Stéla Pasenhor k oslavě úmrtí býka Apise; Sakkára Serapeum

Koncem 23. dynastie pokračovala expanze nubijských králů do severního Egyptu a postupně dosáhla až k Thébám. K potlačení jejich postupu dále k severu do nilské delty, se z lokálních vládců vytvořila koalice Osorkona IV. z Tanis, Peftyauembasteta z Herakleopolisu, Nimlota III. z Hermopolis a Inputa II. z Leontopolis. Velení se ujal Tefnacht první král a zakladatel 24. dynastie. Proti nim se postavil vládce Nubie Piankhi (747–713 př. n. l.).[2][4] Po počátečních vojenských úspěších severní koalice, nubijský král Piankhi s koncentrovaným vojskem koalici porazil, avšak diplomaticky ponechal poražené vládce u moci v jejich sídlech. Zavázal je ale vazalským vztahem s povinností odvádět tribut. Dokumentuje to scéna na stéle, nalezené v Gebel Barkal[p 2], na které Nimlot III. držící koně, představuje klečící poražené vládce Osorkona IV., Inputa II. a Peftjauawybasta nubijskému králi Piankhimu, jak potvrzují svůj vazalský vztah. Piankhi se stal zakladatel „Nubijské“ 25. dynastie.

Panovníci 24. dynastie
24. dynastie se sídlem v Sais
Králrodné jménotrůní jménadoba vlády
př. n. l.[5]
Tefnacht


Tafnajt
Shepesesra		740–720
faron 727–720
Bakenrenef

Bakenrenef
Uahkara		720–715

Bakenrenef, nástupce Tefnachta setrval v Sais, pozici lokálního vládce si udržel asi 5 let. Žádné významnější památky po něm nebyly nalezeny, snad až na nepatrnou zmínku na stéle nalezené v Serapeu, pohřebišti posvátných býků Apisů v Gíze[6] symbolů boha Ptaha.[7]. Na stéle pojmenované Padiusir-Pawahje je hieroglyfický zápis[8][9]:

Zápis na stéle Padiusir-Pawah v Sakaře[8]




Překlad: Usir-Pawah syn Bakenrenefa společně s Osirisem

Archologické výzkumy lokality v Sais permanentně pokračují v gesci University Durham UK.[10]

Poznámky
  1. poblíž severního okraj stávajícího egyptského města Su El Hagara
  2. Hora v severním Sudanu

Reference
  1. SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Překlad Daniela Feltová. 2. vyd. Praha: BB/art, 2010. 525 s. ISBN 978-80-7381-860-9. Kapitola Chronologická tabulka, s. 500.
  2. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky)
  3. HORNUNG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky)
  4. JAMES, Peter. Deconstructing Manetho’s 21st Dynasty [online]. London: University of Exeter UK, 2013. S. 218–252. Dostupné online. (anglicky)
  5. CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky)
  6. Sakkára - Serapeum [online]. Praha: Dostupné online. (česky)
  7. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky)
  8. LABUDEK, Janna. Late Period Stelae from Saqqara [online]. Birmingham: The University of Birmingham, 2010. S. 158. Dostupné online. (anglicky)
  9. ANDREWS, Carol. Four new Demotic Texts [online]. Copnehagen,: Conference of Demotic Studies, 1999. S. 27–34. Dostupné online.
  10. Sais [online]. Durham University: 2019. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.