30. dynastie

Busta faraona Nachtnebefa II.

Papyrus v Armajštině- smlouva o půjčce faraona Amyrtaiose, 5. rok vlády~400 př.Kr.

Bohyně Isis zdraví faraona Nachtnebefa II.;fragment ze Serapea

Víko sarkofágu Nachtnebefa II.

Fragment nádoby se jménem faraona Teose

Vliv invazních populací do Egypta, zejména do úrodné delty Nilu, se prosadil jak ve vládnoucích strukturách, tak i v nejvyšších funkcích egyptských faraonů, jako je 22–23. Libyjské dynastie, až v 25. dynastii ovládli Egypt králové Nubie. V celé oblasti Levanty docházelo k rozsáhlým mocenským výbojům jmenovitě Assyřanů, následně Peršanů a v konečné fázi Makedonců. 30. dynastie byla tedy poslední, pocházející z oblasti Horního a Dolního Egyptu, bez specifického určení populačního původu.
Peršané ovládli Egypt 525 př. n. l. a perský král Kambýsés přijal atributy faraona. Pět dalších následníků uplatňující svoji vládu v Egyptu, který byl pouze jednou z ovládaných provincií Perské říše, vládli prostřednictvím dosazených úředníků, satrapů. Po ~ 120 letech nadvlády v Egyptě, za Artaxerxése II., kdy již se králové Peršanů potýkali z řadou povstání v četných částech říše a také vlastními rozbroji ve vládnoucí dynastii, o nástupnictví, docházelo k oslabovaní vnitřcích struktur, takže se při rebelii v Egyptu sajskému princi Amyrtaios II. podařilo ovládnout Egypt se sídlem v Sais poté co zemřel perský král Darius II. v roce 404 př. n. l.[1] Po asi šesti letech vlády byl svržen, a usmrcen následníkem Nefaarudžem I.

Tři zmíněné egyptské dynastie, které vládly v mezidobí dočasně oslabené perské nadvlády v letech ~ 404–343 př. n. l. tvoří v chronologické posloupnosti, v historickém kontextu, jeden celek propojený nezřetelnou rodovou posloupností. Bylo jejich snahou obnovit egyptskou tradici a obnovit prosperitu společnosti. Jejich snažení ukončila porážka u Pelusia Artaxexésem III. 343 př. n. l. Vnější podmínky dané rozbroji v celé oblasti Levanty, upadajícího vlivu Perské říše a vnitřního rozkladu správních - provincionálních struktur Egyptu, vedly ke kolapsu společnosti a porážce Peršanů v bitvě u Issus v 333, od kdy nastoupila vláda Makedonců pod vedením Alexandra Velkého.[8]
Pozdní dynastické období je posledním obdobím egyptské nezávislosti za dynastií 28. až 30. (404 - 343 př. n. l.). Pokud jde o postavení Egypta ve světě, tak to byla doba jejich vojenského a diplomatického úsilí, zaměřených na zabránění opětovnému dobytí Perskou říší. Dynastie 28.-29. byly poznamenány častými výměnami panovníků, jejichž vlády často začínaly a končily násilně. Ve srovnání s tím byla 30.dynastie relativně stabilním útvarem, jehož vláda byla přerušena pouze pod vnějším vlivem za vlády Nachtnebef(a) II. Kulturně bylo toto období pokračováním určitých pozdně egyptských trendů (archaistické tendence, popularita zvířecích kultů, kult Osirise a božských dvojic), které se staly platformou pro vývoj v období Ptolemaiovců a řecko-římské éry.[9]

• Klotz David, Persien Period, J. UCLA Encyclopedia of Egyptology (1), 2015
• Colburn Henry , The archeology of Achaemenid rule in Egypt, Disertation University of Michigan 2014,
• Obrázky, zvuky či videa k tématu 30. dynastie na Wikimedia Commons