Drahanská vrchovina

Skalky, nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny

Na Drahanské vrchovině převládají prvohorní (karbonské) horniny usazené. Na velké části jsou také poměrně mocné čtvrtohorní usazeniny. Reliéf Moravského krasu vzniká v důsledku rozpouštění hornin a postupně se tak vytváří typická krajina s povrchovými a podzemními krasovými jevy.

Zimní krajina okolo Malého Hradiska, údolím protéká říčka Zábrana

Drahanská vrchovina leží v klimatické oblasti mírně teplé, mírně vlhké, vrchovinné. Atmosférické srážky se pohybují v rozmezí 616–711 mm za rok. Ve vegetačním období je průměrná teplota 12,5 stupňů Celsia. Vzhledem k poloze a k neexistenci velkých průmyslových podniků je zde jedno z nejčistších ovzduší v České republice. V roce 2008 ovšem expanduje výroba plastových akrylátových van a příslušenství v okolí nejvyšších partií vrchoviny – zejména obec Suchý (původní výrobní hala o velikosti několika hektarů se rozšiřuje o 70 %), a tak v tomto důsledku kvalita ovzduší v této části Drahanské vrchoviny výrazně klesá – firma RIHO v obci Suchý ohlásila IRZ (www.irz.cz) v roce 2007 6740 kg styrenu/ovzduší/rok. V zimním období bývají zpravidla partie nad 500 metrů nad mořem pokryty souvislou sněhovou pokrývkou.

Bílá voda v povodňové chodbě Staré Amatérské jeskyně

Drahanská vrchovina leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny, která zadržuje většinu srážek přinášených západními větry. Je velmi chudá na povrchové vodní zdroje i na zásoby podzemních vod. Nemá velké toky, jedná se o pramennou oblast na rozvodí Svratky (jihozápadní část) a horní Moravy (sever a východ). Významnými toky na povodí Svratky jsou Svitava (ta zde ovšem nepramení) s přítoky Bělou a Punkvou, Říčka a Rakovec. Sever vrchoviny odvodňují zejména Nectava (přítok Jevíčky) a Romže, tekoucí po hranici oblasti, a východní část pak Okluka (Hloučela), Brodečka a Velká a Malá Haná.

Pohled na smrkovou monokulturu z posedu u obce Protivanov

Nacházejí se zde jak lesy jehličnaté, tak lesy s převahou listnáčů. V jehličnatých lesích roste smrk obecný, borovice lesní, modřín opadavý, douglaska tisolistá a jedle bělokorá. V lesích s převahou listnáčů se zejména vyskytuje buk lesní, dub zimní, dub letní, habr obecný, javor klen, bříza bělokorá, ojediněle lípa, jírovec maďal, osika obecná aj. Z keřů je velmi hojný bez hroznatý, bez černý, maliník obecný a mnoho druhů ostružiníků. V lesích roste poměrně velké množství hub.

Přírodní rezervace Pavlovské mokřady

Drahanská vrchovina má poměrně dobré ekologické podmínky, vyskytuje se zde množství živočichů.

• Šelmy: kuna lesní, kuna skalní, jezevec lesní, liška obecná
• Dravci: káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, včelojed lesní a další
• Sovy: kalous ušatý, puštík obecný, sýček obecný, výr velký, sova pálená
• Šplhavci: strakapoud velký, datel černý, žluna zelená
• Pěvci: různé druhy sýkor, pěnkava obecná, hýl obecný, strnad lesní, různé druhy pěnic, červenka obecná, kos černý, drozd zpěvný, sojka obecná, čížek lesní, střízlík obecný, krkavec velký, vrabec domácí.
• Další ptáci z různých skupin, např. kukačka obecná a další.
• Spárkatá zvěř: srnec obecný, jelen evropský, muflon evropský, prase divoké.

Ve studii, ve které Renčo, Čermák a Čerevková v 27 březových lesích na Slovensku a České republice zjišťovali výskyt hlístic, byla jejich nejvyšší koncentrace zjištěna právě na Drahanské vrchovině.[2]

Dobíhající těžba vápence v lomu Malá dohoda u Holštejna, vápenka je již mimo provoz

Rudy byly v této oblasti těženy jen výjimečně a těžba měla jen menší hospodářský význam. Mezi nejvýznamnější patřila naleziště železné rudy v oblasti Olomučan, Rudice, Habrůvky a Josefova. Na tuto těžbu sahající daleko do historie upozorňuje naučná stezka "Cesta železa Moravským krasem." Další lokalitou, kde se těžila železná ruda již v dobách Keltů, byla oblast kolem Malého, resp. Starého Hradiska. Ze stavebních surovin se v současnosti těží převážně droby, lomový kámen, v Moravském krasu dobíhá těžba vápence. V oblasti Křtin a Jedovnic jsou naleziště mramoru.

Nový hrad v roce 1842

Historický obraz Račic, jednoho z center na Drahanské vrchovině

Až do 12. století byla Drahanská vrchovina velmi řídce osídlena, většinu z území tvořily hluboké lesy, jejím územím procházelo několik obchodních stezek. Ve 13. století dostávala vznikající šlechta od krále rozlehlá území, na kterých začala vznikat (případně se rozšiřovat) světská i církevní panství. Jejich centry se staly hrady Blansek, Boskovice, Dědice, Doubravice, Grünberk (Stražisko), Holštejn, Nový hrad, Obřany, Račice, Starý Plumlov, Vildenberk a další. V rámci velké (nebo též německé) kolonizace přišlo na území vrchoviny velké množství kolonistů z Bavorska, Dolních Rakous, Dolního Saska, ale i z Holandska a Flander. Po moravských markraběcích válkách a husitských válkách došlo k vylidnění této oblasti a zániku mnoha vsí, přičemž zde začal převládat český živel.

Partyzánský bunkr mezi obcemi Lipová a Malé Hradisko

Drsná a zemědělsky málo výnosná Drahanská vrchovina již nepřitahovala nové osadníky a katastry zaniklých vsí obvykle zarostly lesem. Území bylo nadále využíváno zemědělsky, k těžbě dřeva a částečně i k těžbě surovin. Mnoho původních panských sídel zaniklo a vznikla nová centra panství, která se nacházela většinou na okraji Drahanské vrchoviny v níže položené oblasti. Bylo to Blansko, Boskovice, Habrovany, Konice, Plumlov, Pozořice, Račice, Rájec nad Svitavou, Šebetov a Vyškov. V průběhu staletí zde nevyrostlo žádné významné město, v době průmyslové revoluce zde nevznikl žádný významný podnik a obyvatelé, kteří se nezabývali zemědělstvím, začali cestovat za prací do měst, ležících v níže položených okolních oblastech. V roce 1935 došlo v jihovýchodní části zalesněného území Drahanské vrchoviny ke vzniku vojenské střelnice (Vojenský výcvikový prostor Vyškov). Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava bylo v rámci programu germanizace a konečného řešení české otázky vysídleno 33 obcí Drahanské vrchoviny, přičemž záminkou bylo rozšíření vojenské střelnice. Po druhé světové válce se obyvatelstvo vrátilo do svých vesnic zpět, a naopak byl vysídlen a zrušen německý jazykový ostrov okolo Brodku u Konice v severní části vrchoviny. Vojenská střelnice byla zachována v rozsahu z roku 1935 – nyní Vojenský újezd Březina. Za druhé světové války bylo na jižní části Drahanské vrchoviny zbudováno značné množství betonových bunkrů, jež byly součástí vojenského cvičiště a které zůstaly zachovány dodnes. V roce 1944 byl mezi Ruprechtovem a Račicemi vysazen partyzánský oddíl Jermak, který na Drahanské vrchovině působil až do konce války.

Ani po druhé světové válce nedošlo na Drahanské vrchovině k rozvoji průmyslu, oblast byla využívána spíše zemědělsky. V 50. letech byl na náhorní planině mezi Lipovcem a Krásenskem vztyčen vysílač Kojál, nejvyšší stavba na Moravě.

Od 70. let 20. století docházelo v rámci Jednotných zemědělských družstev k rozvoji nezemědělské výroby, která zajišťovala zaměstnanost pro značnou část pracovních sil. Po roce 1989 postupně docházelo k rušení těchto činností a snižování počtu pracovníků v zemědělství, čímž se výrazně zvýšil počet lidí dojíždějících za prací do center na okraji Drahanské vrchoviny, jako jsou Blansko, Boskovice, Brno, Prostějov a Vyškov.

Z dopravního hlediska jde o vnitřní periferii, kterou hlavní dopravní tahy až na výjimky obcházejí. Železnice tudy prochází jen okrajově na jihozápadě údolím Svitavy (páteřní trať Česká Třebová–Brno), další tratě vrchovinu rámují těsně (tratě ze Skalice nad Svitavou a z Prostějova do Chornic) nebo s odstupem (trať Brno–Přerov a Nezamyslice–Prostějov).

Také silnice vyšší kategorie vedou téměř důsledně okolo této oblasti, jmenovitě dálnice D1, dálnice D46 a silnice I/43. Vrchovina je tak obsloužena pouze silnicemi II. tříd, z nichž hlavní jsou II/150 vedoucí přes severní část a II/379 přes část jižní, kolmo propojené silnicemi II/373 a II/374 (trasy obou jsou ovšem na území Drahanské vrchoviny přerušeny). Dalšími významnými spojnicemi jsou silnice II/366, II/377, II/378 a II/383.

Drahanská vrchovina je nezatížena intenzívní průmyslovou výrobou a až na výjimky se jedná o oblast čistým vzduchem a prostředím celkově. Dochází zde k rozmachu cyklostezek a ke stále většímu využívání pro rekreační účely. V zimě je díky sněhové pokrývce oblíbeným místem pro běžecké lyžování. Na několika místech existují značené a upravované běžecké okruhy.[3]

• 
  Meteoradar Skalky poblíž nejvyššího vrcholu Drahanské vrchoviny
• 
  Pohled na Valchov, Drahanská vrchovina zde přechází do sníženiny Boskovická brázda
• 
  Výklenková kaplička v poli u silnice z Protivanova na Nivu, v pozadí dvě ze tří tamějších větrných elektráren
• 
  Amatérská jeskyně je nejdelším jeskynním systémem nejen v Moravském krasu, ale v celé ČR
• 
  Bělá – meandr na horním toku
• 
  Hloučela u Lipovského mlýna
• 
  Náves s kostelem svatého Jana Křtitele a hasičskou zbrojnicí v obci Drahany, podle které dostala celá vrchovina své jméno

Panorama

360° panorama Nivy, v pozadí lze sledovat rybník napájený Bílou vodou, nad ním spoza lesa trčí dvě turbíny protivanovských větrných elektráren, úplně vpravo lze za místní BTS vidět vrchol vysílače Kojál