Vysílač Kojál

Postaven byl v letech 1957–1958. Konstrukci stožáru svařenou z ocelových trubek navrhl inženýr Josef Wanke.[1] Po dokončení měřil 322 metrů, ve své době se tak stal nejvyšší stavbou v Česku,[1] jen o dva metry menší než Eiffelova věž v Paříži.[2] Do provozu byl uveden 1. ledna 1959,^[zdroj?!] slavnostní spuštění se však odehrálo 1. března téhož roku.[1] Začínal s vysíláním jednoho černobílého programu, postupně přibyly další programy a barevné vysílání.[1]

V době po invazi vojsk států varšavské smlouvy v srpnu 1968 se vysílač stal místem odporu, když okupační síly ukončily svobodné vysílání televize v Praze a z vysílače Krašov u Plzně. Ve vysílání totiž pokračovalo brněnské studio Československé televize, z něhož unikl přenosový autobus s dvaceti pracovníky a na Kojálu mu pracovníci radiokomunikací poskytli zázemí. Pět hodin trvalo okupačním jednotkám, než vysílač našly a vypudily odtud televizní štáb. Ten se pak uchýlil do budovy Československé akademie věd v Královopolské ulici v Brně a následně do vojenského prostoru u Dědic. Mezitím díky silnému signálu z vysílače Kojál dosahovalo vysílání i na území Rakouska, kde jej přebírala televize ORF a šířila dále.[2][3]

V 80. letech vysílač prošel rekonstrukcí, původní stožár byl demontován a těsně vedle byl roku 1984 postaven nový o celkové výšce 340 metrů. Na vrcholu se nachází laminátová konstrukce cca 22 m vysoká. Při přechodu z analogového na digitální vysílání byl vysílač zmodernizován.[1] Na konci listopadu 2009 byl zde vypnut nejprve analogový signál programu ČT2,[4][5] k vypnutí analogu ČT1, Novy a Primy došlo až v červnu 2011.[6][7] V době největšího provozu sloužilo na vysílači v nepřetržité 24hodinové službě zhruba 60 zaměstnanců, v roce 2019 jej obsluhovali 2 stálí zaměstnanci.[2]