Josef Augustin Paukert

Reliéf v průčelí budovy Penzijního ústavu Zaměstnaneckých pojišťoven v Praze

Socha horníka z budovy Penzijního ústavu v Praze zaměstnaneckých pojišťoven (1928)

Detail sochy Textilníka s autorovou signaturou na průčelí budovy Penzijního ústavu v Praze zaměstnaneckých pojišťoven v Praze 2 (1928)

Narodil se v Chocni na Záměstí jako v rodině pekaře a krupaře Augustina Paukerta a Marie Paukertové (roz. Koutníkové).[2] První profesí byl uměleckým zámečníkem. Řemeslu se nejprve vyučil a v letech 1894–1897 je doplnil studiem na Odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové. V té době se začal věnovat také hodinářství. V letech 1901–1904 pokračoval ve studiu v Praze, kde nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do přípravky Celdy Kloučka a do sochařského ateliéru Stanislava Suchardy). V roce 1904 získal roční školní stipendium v Římě, kde studoval na Scuola libera při Akademii krásných umění (Accademia delle belle arte). Úspěchy zaznamenal svou kolekcí portrétních plaket (zejména členů rodiny Pollakovy), získal další zakázky a zůstal proto v Římě deset let. Své práce signoval jako Stino Paukert. Jeho pobyt přerušila 1. světová válka. Po válce již zůstal v Praze.

Po roce 1914 se v jeho pracích projevil vliv Štursův, po roce 1918 také vliv Gutfreundova a Dvořákova sociálního civilismu, který spoluvytvářel. Vrcholnými díly tohoto období jsou pískovcové sochy realizované v architektuře v Mostě, Chocni a v Praze.

V letech 1926–1948 Orloj byl redaktorem měsíčníku Orloj československých hodinářů, zlatníků, optiků a jemných mechaniků, tuto činnost doplnil vydáním německo-českého terminologického slovníku pro hodináře a zlatníky. V letech 1946–1947 vydal společně s Josefem Beutlerem na památku Franty Anýže sérii jeho novoročenek (medailí a plaket). V 50. letech 20. století své dílo uzavřel sérií dekorativních reliéfů slabšího uměleckého výrazu.

• Reliéfy na budově Hornického domu v Mostě (1925) [3]
• Sochařská výzdoba průčelí Policejního ředitelství v Bratislavě, Špitálska ulice, bronz (1925)
• Sochařská výzdoba městského muzea v Chocni
• Reliéf a čtyři figurální sochy (Úředník, Horník, Textilník a Zemědělec) pro budovu Penzijního ústavu zaměstnaneckých pojišťoven čp.337/II v Dittrichově ulici na Novém Městě v Praze (1928) [4]
• Sochařská výzdoba Ministerstva obchodu v Praze (1932)
• Pomník obětem 2. světové války v Chocni

V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes[5]. Po roce 1950 vstoupil do Svazu československých výtvarných umělců, získal společenské zakázky.

• Národní galerie v Praze
• Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
• Muzeum východních Čech v Hradci Králové
• Galerie hlavního města Prahy [6]
• Národní muzeum Praha, numismatické oddělení
• Galerie v Poznani