Česká Třebová (nádraží)

Do stanice jsou zaústěny tři dvoukolejné elektrizované celostátní dráhy, které jsou součástí tuzemských tranzitních železničních koridorů i mezinárodně důležitých koridorů:

• Trať 010 (Praha –) Kolín – Česká Třebová
• Trať 260 Brno – Česká Třebová
• Trať 270 Česká Třebová – Přerov

Všechny tyto zmíněné železniční tratě jsou součástí transevropské dopravní sítě TEN-T, tedy nejdůležitějších dopravních cest Evropy. Českou Třebovou prochází první, druhý a třetí tranzitní železniční koridor z celkových čtyř.

Stanice vznikla výstavbou Olomoucko-pražské dráhy, která byla zprovozněna v roce 1845. O čtyři roky později, roku 1849, byla do stanice zprovozněna železniční trať přes Svitavy do Brna a Česká Třebová se tak už v té době stala jedním z prvních významných železničních uzlů na českém území (vedle Břeclavi a Přerova, dříve než Praha).[2]

V České Třebové zastavuje většina vlakových spojů včetně vlaků vyšší kvality a některých mezinárodních expresů Českých drah. Zastavují zde osobní vlaky (Os), spěšné vlaky (Sp), rychlíky (R), expresy (Ex), railjety (rj) vybrané vlaky EuroCity (EC), InterCity (IC) a SuperCity (SC) a část spojů soukromého dopravce Regiojet. Ve stanici nezastavují žádné vlaky soukromého dopravce Leo Express.

Vyjíždějí odtud i vlaky pokračující z Třebovice v Čechách po regionální trati do Moravské Třebové a z Rudoltic v Čechách po regionální trati do Lanškrouna.

V České Třebové dosud funguje jedno z největších seřaďovacích nádraží ve střední Evropě. Sídlí zde středisko údržby vozidel Oblastní centra údržby střed Českých drah, provozovna firmy CZ LOKO, která je privatizovaným závodem někdejších Železničních opraven a strojíren a firma Elektrizace železnic Praha.

Budova nynějšího osobního nádraží byla dokončena v roce 1924; mezi lety 1995 a 2005 byla v několika etapách rekonstruována. Komplex je označen jako Terminál Jana Pernera. Ve vstupní hale nádraží se nacházejí fresky od Stanislava Víši z roku 1974, které znázorňují nejdůležitější hospodářská odvětví České Třebové charakterizující město v minulosti i v současnosti.

V roce 2010 byla dokončena velká přestavba přednádražního prostoru – výstavba přestupního terminálu na autobusy a velkého podzemního parkoviště;[3] dopravní terminál a náměstí v přednádraží byly pojmenovány po železničním staviteli Janu Pernerovi, kterému byla i postavena socha v tomto prostoru.

V přednádražním prostoru před budovou polikliniky stojí sousoší Sbratření od Karla Pokorného.

Správa železnic připravuje modernizaci tohoto rozsáhlého a vytíženého železničního uzlu, včetně osobního i nákladového nádraží. Zahájení stavebních prací je plánováno na počátek roku 2024 a dokončení na konec roku 2029. Modernizací projde kolejiště a železniční svršek, maximální rychlost pro projíždějící vlaky se zvýší ze současných 60 km/h na 80 km/h, rekonstrukce nástupišť a přístupových podchodů na nástupiště pro zajištění bezbariérového přístupu a přístupu pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. Dále dojde k instalaci protihlukových stěn v zastavěném území, rekonstrukcí projde trakční vedení a kabelovody a dojde k instalaci elektronického zabezpečovacího zařízení, které umožní dálkové řízení provozu z Centrálního dispečerského pracoviště v Praze.

Železniční stanice má turistickou vizitku. K dostání je na osobní pokladně ČD ve stanici.[4]

• 
  Socha Jana Pernera
  s nádražní budovou
• 
  Osobní pokladny ČD
• 
  Nádražní hala
• 
  Výstup z podchodu do nádražní haly
• 
  Úschovní skříňky na zavazadla
• 
  Přestupní terminál
  v přednádraží