Rudolf Kinský

Narodil se v Praze 30. března 1802 v paláci Kinských čp. 605/I na Staroměstském náměstí jako starší ze dvou synů později tragicky zesnulého knížete Ferdinanda Jana Kinského (1781–1812) a jeho manželky Karolíny Marie, svobodné paní z Kerpen, která byla dvorní dámou arcivévodkyně Žofie (matky budoucího císaře Františka Josefa I.). Byl v pořadí 6. knížetem v přímé linii.

V deseti letech osiřel. 12. května 1825 se Praze v malostranském kostele sv. Mikuláše oženil s hraběnkou Vilemínou Alžbětou, dcerou c. k. polního zbrojmistra Jeronýma Colloredo-Mansfelda, která se narodila 20. července 1804 a zemřela 3. prosince 1871.

Společně během deseti let zplodili pět dcer a jednoho syna. Nejstarší dcera Marie Karolína (1826–1842), druhorozená Anna (1827–1828) ani třetí v pořadí Vilemína Alžběta (1831–1836) se nedožily dospělosti. Vysokého věku se dožila čtvrtá dcera Marie Karolína (1832–1904), provdaná za Theodora Thun-Hohensteina do Choltic, a pátá dcera Rudolfina Karolína (1836–1899), dědička slezského panství Velké Heraltice, roku 1859 provdaná za hraběte Františka Bellegarda, nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty.

Dědicem pražských nemovitostí, vídeňského paláce a panství Choceň byl prvorozený a jediný syn Rudolfův, 7. kníže Ferdinand Bonaventura Kinský (1834–1904), který se oženil s Marií z Liechstensteinu.

Rodina sídlila především v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze. Když pominuly důsledky krize z období napoleonských válek a státního bankrotu z roku 1811, hospodářská situace se stabilizovala a šlechtické velkostatky začaly opět prosperovat. Ve třicátých letech 19. století Rudolf Kinský rozšířil rodný palác o sousední domy čp. 605/I a 607/I a podle projektu pražského architekta Josefa Ondřeje Krannera dal přistavět dvorní trakt do Týnské uličky. Dále přikoupil velkostatky Horažďovice a Heřmanův Městec. Již roku 1830 dal podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Kocha zbudovat na jižním svahu Petřína, na místě bývalých vinic a tzv. Vrabcovny, romantickou Kinského zahradu s můstky, jezírkem a potůčky, a dále dvě letní stavby ve stylu klasicismu: horní velký letohrádek Kinských čp. 98 a spodní hospodářský objekt, zvaný dodnes Švýcárna. Témuž architektu zadal projekt rodinné klasicistní hrobky na místě otcovy tragické smrti ve Veltrusích. Od roku 1824 byl Rudolf Kinský také majitelem zámku Choceň, k němuž vdova Vilemína nechala v letech 1849–1850 přistavět nové pseudogotické křídlo a mariánskou kapli, opět podle návrhu knížecího architekta Kocha.

Rudolf svým dokonalým vystupováním a schopnostmi zapůsobil jako úspěšný diplomat ve službách císaře Františka I., především jako císařský tajný rada, komoří a rakouský vyslanec v Turíně a Parmě. Bydlel rovněž v rodinném paláci Kinských ve Vídni na Freyungu. Byl českým vlastencem, matka jej dala naučit česky z podnětu Josefa Dobrovského, jeho učitelem byl Václav Hanka.[2] Jako teritoriální vlastenec nechal zpřístupnit pro veřejnost skalní svět v Českém Švýcarsku okolo Jetřichovic. Proto je po něm pojmenován i Rudolfův kámen.

S obrozeneckým nadšením pomáhal založit Matici českou a pravidelně přispíval na vydávání jejích knih. Od roku 1824 podporoval Vlastenské (později Národní) muzeum v Praze.

V kasárnách v Linci se nakazil tyfem a náhle zemřel. Po slavném pohřbu v Praze dne 2. února roku 1836 bylo jeho tělo převezeno do rodinné hrobky v kostele sv. Isidora v Budenicích.

František Palacký byl hostem na Rudolfově svatbě, pracoval pro něj jako neplacený rodopisec a napsal k jeho náhlému úmrtí obdivný nekrolog.

Jako rytíř Řádu maltézských rytířů obdržel tato vyznamenání:

• Velkokříž sardinského rádu sv. Mauricia a Lazara
• Konstantinův řád sv. Jiří
• Řád sv. Ludvíka (Hesensko-darmstadtský)