Bedřich Vrbský

Bedřich Vrbský, vlastním jménem Bedřich Wrbka[1] (4. května 1890 Praha[2] – 23. února 1966 Praha), byl český herec, režisér a dramatik.

Bedřich Vrbský
Bedřich Vrbský (před rokem 1924)
Narození4. května 1890
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. února 1966 (ve věku 75 let)
Praha
Československo Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl jediný syn typografa Jana Wrbky (1862–??) a jeho manželky Anny, rozené Kaiserové (1867–??).[3] Vystudoval obchodní akademii a několik let byl úředníkem Městské spořitelny pražské. Spolupracoval s Československým rozhlasem a Československou televizí. V roce 1929, se ve Chvalech (dnes Praha–Horní Počernice), oženil s Antonii Čuprovou.(1900–1972)[1]

Zemřel 23. února 1966 a je pohřben na Olšanských hřbitovech v úseku VI. oddělení 7 b, hrob číslo 52.

V roce 1957 byl poctěn titulem zasloužilý umělec.

Divadelní kariéra

Do roku 1916 hrál amatérsky, spolupracoval s netradičními pražskými scénami: Lyrickým divadlem (1911), Volným divadlem, které sám r. 1912 založil, Uměním lidu (1914) a s Loutkovým divadlem Umělecké výchovy (1916).

Roku 1916 začal hrát profesionálně, zprvu na menších scénách, r. 1919 ho angažoval Karel Hugo Hilar do Městského divadla na Vinohradech. V roce 1929 vznikla Městská divadla pražská sloučením Divadla na Vinohradech a Komorního divadla. V Městských divadlech pražských pak prožil Bedřich Vrbský celý herecký i režisérský život, a to i po jejich reorganizaci roku 1950.[4] Roku 1961 odešel na odpočinek.

Uplatnil se zejména v komických postavách, v nichž uplatnil svůj civilní herecký projev, břitkost dialogu a společenské vystupování. Mezi známé divadelní role Bedřicha Vrbského patřily role Doolittlea (George Bernard Shaw, Pygmalion, r. 1931 a 1939)[5] a lorda Goringa (Oscar Wilde, Ideální manžel, 1934). V padesátých letech hrál pohostinský v Národním divadle ve dvou hrách (Živnost paní Warrenové, Ideální manžel).[6]

Citát
Bedřich Vrbský byl "dušinka". Říkali jsme mu tak, protože každého, s nímž měl něco důvěrnějšího, tituloval "dušinka". Bývalý bankovní úředník byl herec jasného oboru: bonvivant. Dokonalý frakman, kultivované společenské vystupování. Jako Antonín Kandert, tak i on později hodně režíroval. Ani u jednoho ani u druhého si nemohu stěžovat na obsazování.

—Vladimír Hlavatý[7]

Divadelní režie, výběr
  • 1928 Anna Sedláčková, B. Vrbský: Na zapřenou, Vinohradské divadlo, 24 repríz
  • 1935 B. Vrbský, J. Grmela: Lanař Rejtura, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1940 G. B. Shaw: Milionářka, Komorní divadlo, 52 repríz (v roli Epifanie Fitzfassendenové obsazena Adina Mandlová)
  • 1940 Alex Breidahl: Vzbouření v ústavu šlechtičen, Vinohradské divadlo, 67 repríz
  • 1941 A. J. Lippl: Známá melodie, Komorní divadlo, 44 repríz
  • 1941 K. M. Rössner: Modrý démant, Komorní divadlo, 120 repríz
  • 1942 Karel Hadrbolec: Sžehnuta plamenem, Komorní divadlo, 15 repríz
  • 1943 Just Schen, P. A. Stiller: Velký pán na malém ostrově, Divadlo Na poříčí, 28 repríz
  • 1947 B. Vrbský: Ben a Kristina, Komorní divadlo, 29 repríz
  • 1947 Oscar Wilde: Vějíř Lady Windermerové, Vinohradské divadlo, 55 repríz
  • 1948 Jean Anouilh: Romeo a Jana, Vinohradské divadlo, 18 repríz
  • 1949 A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé, Komorní divadlo, 61 repríz
  • 1949 A. Swirszczynska: Výstřely v Dlouhé ulici, Komorní divadlo, 31 repríz
  • 1950 V. K. Klicpera: Ptáčník, Komorní divadlo, 26 repríz
  • 1951 I. A. Krylov: Modes Robes, Divadlo Komedie, 96 repríz
  • 1953 A. N. Ostrovskij: Kosa na kámen, Divadlo Komedie, 106 repríz
  • 1953 N. G. Černyševskij: Co si kdo uvaří…, Divadlo Komedie, 52 repríz
  • 1954 Vlasta Petrovičová: Děravá škorně, Komorní divadlo, 78 repríz
  • 1954 A. P. Čechov: Ivanov, Komorní divadlo, 44 repríz
  • 1955 Frank Tetauer: Don Manuel a Marie Luisa, Komorní divadlo, 74 repríz
  • 1955 Emil Vachek: Aféra, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1955 Emil Vachek: Bidýlko, Divadlo Komedie, 91 repríz
  • 1956 Friedrich Schiller: Parasit, Komorní divadlo, 35 repríz
  • 1956 Gabriela Zapolska: Slečna Maličevska, Komorní divadlo, přes 40 repríz
  • 1957 Lajos Barta: Láska, Divadlo Komedie, přes 33 repríz
  • 1957 Artur Schnitzler: Únos Sabinek, Divadlo Komedie, přes 15 repríz

Divadelní role, výběr

Vrbský dramatik

Napsal také několik divadelních výstupů a skečí, ale i dramatických adaptací a her (Transport č. 20 – společně se Zdeňkem Štěpánkem, Bloudění Jindřicha od Věže a Prapor – s Vladimírem Drnákem). Adaptací Jiráskova F. L. Věka byla stejnojmenná hra s pokračováním Václav Thám. Jeho komedie Zázračný lékař byla úspěšně zfilmována roku 1933 pod titulem Její lékař.

  • Pravý manžel. Praha: A. Neubert, 1943 – komedie o pěti obrazech

Filmová tvorba

Ve filmu vytvořil v letech 1913–1964 vytvořil bezmála šedesát postav. Začínal ještě jako amatér filmem Pan profesor, nepřítel žen u společnosti Ilussion. V první filmové adaptaci Švejka hrál lékaře v blázinci. Roku 1918 byl spoluautorem námětu a spoluscenáristou filmu Láska si nedá poroučet, který se nedochoval. Do roku 1945 hrál převážně menší role podnikatelů (První políbení), důstojníků (Pobočník Jeho Výsosti) a policistů nebo policejních komisařů (Obrácení Ferdyše Pištory, Před maturitou, Záhada modrého pokoje, Král ulice, Harmonika). Byl jedním z našich prvních dabérů, když ve slavném filmu G. Machatého Extase přemluvil dialogy německého herce Leopolda Kramera.

Jeho filmové herectví dozrálo kvalitou pod zvláště pod vedením režiséra Václava Kršky v životopisných a historických postavách. Byl hrabětem Stadionem ve filmu Revoluční rok 1848, politikem Grégrem v Mikoláši Alšovi nebo hrabětem Harrachem ve filmu Z mého života. Diváci ho znají jako jihoafrického guvernéra z filmu Velké dobrodružství, katechetu ve Stříbrném větru, ale především jako MUDr. Grünsteina z Dobrého vojáka Švejka a vojenského soudce Fink von Finkensteina z pokračování Švejka (Poslušně hlásím). Jako předseda soudu se s diváky rozloučil ve filmu Čintamani a podvodník.

Jeho největší role ve zvukovém filmu, patří bezesporu postava klamaného manžela Karla Plužného, ve filmu Rozvod paní Evy (1937), MUDr. Grünstein, ve filmu Dobrý voják Švejk (1956), v předposledním filmu Kde řeky mají slunce (1961), si zahrál výraznou roli lakomého a tyranského mlynáře Bilanského.

Filmografie

Filmové role

němé filmy

zvukové filmy

  • Obrácení Ferdyše Pištory, 1931 – komisař Faltys
  • Písničkář, 1932 – dr. Skála
  • Před maturitou, 1932 – policejní komisař
  • Pobočník Jeho Výsosti, 1933 – podplukovník Kinzl
  • Záhada modrého pokoje, 1933 – komisař Brown
  • Matka Kráčmerka, 1934 – hrabě Emerich Xaver Anton Rundstein
  • Za ranních červánků, 1934 – František Palacký
  • Klub tří, 1935 – hráč pan X
  • Král ulice, 1935 – policejní komisař
  • První políbení, 1935 – rada Lažanský, přítel Nedbalových
  • Ulička v ráji, 1936 – nakladatel František Brož
  • Harmonika, 1937 – policejní komisař
  • Lízin let do nebe, 1937 – školní inspektor dr. Nečas
  • Rozvod paní Evy, 1937 – JUDr. Karel Plužný
  • Vyděrač, 1937 – továrník Emil Frýbl
  • Neporažená armáda, 1938 – plukovník
  • Bílá jachta ve Splitu, 1939 – lichvář Barna
  • Bláhový sen, 1943 – filmový režisér
  • Řeka čaruje, 1945 – notář
  • Hrdinové mlčí, 1946 – JUDr. Ladislav Kovář, advokát
  • Průlom, 1946 – okresní hejtman
  • Velký případ, 1946 – nadlesní Václav Veselý
  • Alena, 1947 – radní Martin
  • Poslední mohykán, 1947 – ředitel cirkusu
  • Dvaasedmdesátka, 1948 – ředitel věznice
  • Krakatit, 1948 – baron Rohn, generální ředitel
  • O ševci Matoušovi, 1948 – vrchní Franz Krpetz
  • Revoluční rok 1848, 1949 – nejvyšší purkrabí Rudolf, hrabě Stadion
  • Výlet pana Broučka do zlatých časů, 1949 – policejní velitel, film nedokončen
  • Přiznání, 1950 – státní zástupce
  • Mikoláš Aleš, 1951 – poslanec dr. Eduard Grégr, majitel tiskárny
  • Haškovy povídky ze starého mocnářství, 1952 – komorník
  • Nástup, 1952 – nacistický továrník dr. Röhlig
  • Velké dobrodružství, 1952 – britský guvernér v Kapském Městě
  • Komedianti, 1953 – komisař
  • Tajemství krve, 1953 – hematolog
  • Stříbrný vítr, 1954 – katecheta
  • Psohlavci, 1955 – hrabě Šternberk
  • Z mého života, 1955 – hrabě Harrach
  • Dobrý voják Švejk, 1956 – MUDr. Grünstein
  • Kudy kam?, 1956 – ředitel školy Toman
  • Roztržka, 1956 – Petrův otec
  • Zaostřit, prosím!, 1956 – redaktor v nakladatelství
  • Ztracená posice, 1956 – starý herec
  • Poslušně hlásím, 1957 – generál Fink von Finkenstein
  • Morálka paní Dulské, 1958 – Felicián, manžel Dulské
  • O věcech nadpřirozených, 1958 – psychiatr
  • Zde jsou lvi, 1958 – Ing. Hron
  • Mstitel, 1959 – soudce
  • První parta, 1959 – profesor
  • Pochodně, 1960 – hostinský
  • Policejní hodina, 1960 – pantatínek Václav Žandalín, majitel pekárny
  • Kde řeky mají slunce, 1961 – mlynář Bilanský
  • Ledové moře volá, 1961 – rada Stoklasa
  • Čintamani a podvodník, 1964 – předseda soudu

Filmové náměty
  • Láska si nedá poroučet, 1918 – s Josefem Skružným
  • Její lékař, 1933 (divadelní hra Zázračný lékař)

Filmové scénáře
  • Láska si nedá poroučet, 1918 – s Josefem Skružným

Dabing
  • Extase, 1932 – hlas Evina otce v podání Leopolda Kramera

Rozhlasová tvorba

Osobnosti divadla vzpomínají na Bedřicha Vrbského

Svatopluk Beneš

  • Bedřich Vrbský patřil k těm osobnostem, jejichž odchod znamenal nenahraditelnou ztrátu. V den pohřbu byla na jevišti Komorního divadla vystavena rakev. Když byl pietní akt u konce, šli jsme do šatny a v duchu se s ním znovu loučili. A tu začal někdo z nás vyprávět "dušinkovskou" historku. Jedna vyvolala druhou a Dušinka byl zase s námi. Myslím, že to byla ta nejvřelejší tryzna, které se mu mohlo dostat. [8]

Odkazy

Reference
  1. Matrika oddaných, sv. Prokop, 1924-1932, snímek 232, Záznam o sňatku ve Chvalech
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 719, obraz 60
  4. Zralý umělec. Literární noviny. 18/1960, s. 5. Dostupné online.
  5. foto a recenze. Světozor. 27. 4. 1939, s. 191. Dostupné online.
  6. Archiv Národního divadla: Bedřich Vrbský
  7. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 107
  8. Svatopluk Beneš: Být hercem, vyd. BRÁNA, Praha, 1995, str. 115
  • Československý biografický slovník, Praha 1992, ISBN 80-200-0443-2
  • Český hraný film I., 1898–1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
  • Český hraný film II., 1930–1945, NFA Praha 1998, ISBN 80-7004-090-4
  • Český hraný film III., 1945–1960, NFA Praha 2001, ISBN 80-7004-102-1
  • Český hraný film IV., 1961–1970, NFA Praha 2004, ISBN 80-7004-115-3

Literatura
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90–1,97–101, 103, 108, 151, 164
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 116, 294, 349
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 43, 110, foto 91, 276
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 120, 218, 230
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 65, 73, 80, 82, 115, 124
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 30, 351, 362
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 78–80, 168, 215, 260, 284, 400, 409, 434, 448, 501
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 113, 133, 256, 262, 263, 545.
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 606
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 759–761.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 75, obraz. část str. 145
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 23, 27, 36, 43
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 139, 369, 499
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1508–1510.
  • Městské divadlo na Král. Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů" 1924, Praha, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, 1923, str. 69, 88, 168
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 201, ISBN 80-86182-51-7
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, 33, 57, 63, 73, 76, 78, 169–173, 175, 178–180, 182
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 500.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 173, 187, 189, 270, 366, 383, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 15, 23–4, 34, 39, 71, 79, 184, 194–6, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 171, 227, 233, 237, 244, 263, 272, 274, 280, 298–300, 306, 314, 334, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 179, 201–5

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.