Paris Masters
Paris Masters, oficiálním sponzorským názvem Rolex Paris Masters,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný od roku 1968 ve francouzském hlavním městě Paříži. Dějištěm je od roku 1986 AccorHotels Arena známá jako hala Bercy.[2] V rámci okruhu ATP Tour se řadí do kategorie ATP Tour Masters 1000, po grandslamu a ATP Finals třetí nejvyšší úrovně mužského profesionálního tenisu.
| Paris Masters | |
|---|---|
| Rolex Paris Masters | |
 Centrální dvorec | |
| Založeno | 1968 |
| Odehráno | Rolex Paris Masters 2021 |
| Místo | Paříž .svg.png.webp){kind=small} Francie |
| Dějiště | AccorHotels Arena |
| Souřadnice | 48°50′17″ s. š., 2°22′41″ v. d. |
| Povrch | tvrdý – GreenSet / hala (do 2006 také koberec) |
| Soutěže | 56 dvouhra (24 kval.) / 24 čtyřhra |
| Dotace | 3 084 450 EUR |
| Prize money | 2 603 700 EUR |
| Období | říjen a listopad |
| Ředitel | Guy Forget |
| Poznámka | jediný masters v hale poslední masters sezóny |
| ATP Tour | |
| 1968–1989 | Grand Prix |
| 1990–1995 | Championship Series, Single Week |
| 1996–1999 | Mercedes-Benz Super 9 |
| 2000–2003 | Tennis Masters Series |
| 2004–2008 | ATP Masters Series |
| 2009– | ATP Tour Masters 1000 |
| www Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Generálním sponzorem se v roce 2017 stala švýcarská hodinářská firma Rolex. Od sezóny 2012, kdy turnaj zaznamenal rekordní návštěvu 134 126 diváků, je ředitelem bývalý tenista Guy Forget a na spoluorganizaci se podílí Francouzská tenisová federace.[1]
První hráči světa Ilie Năstase (1973), Andre Agassi (1999) a Novak Djoković (2021) vyhráli jako jediní oba hlavní pařížské turnaje – French Open a Paris Masters, v jediné sezóně.
Historie
Paris Masters představuje jedinou část devítidílné série Masters, která se odehrává v hale. Od roku 1986 se koná v aréně Bercy, v jejímž prvním uskutečněném ročníku vyhrál 18letý Boris Becker za celkové návštěvnosti 82 117 diváků.[2]
Do sezóny 2006 se hrálo na koberci, z něhož se trvale přešlo na tvrdý povrch. Do roku 2011 byl na krytých kurtech položen jeden z nejrychlejších povrchů na mužském profesionálním okruhu, umožňující agresivní styl útočného tenisu. Následně došlo k jeho zpomalení ve shodě s obecným přístupem ze strany ATP.[3] Do roku 2017 se hrálo na akrylátovém povrchu na dřevěném podkladu, jenž byl nahrazen Greensetem s odlišnou barevnou kompozicí[zdroj?]. Vnitřní ohraničení dvorce získalo zelenou barvu typickou pro firmu Rolex a vnější plocha je šedá.[4] Pro pořádaní v hale se turnaj označuje také jako Paris Indoors.
Dvouhry se účastnípadesát šest hráčů a do čtyřhry nastupuje dvacet čtyři párů. Hracím termínem je pozdní říjen či počátek listopadu, tradičně v závěrečné fázi tenisové sezóny. Jedná se o poslední turnaj před vyvrcholením okruhu, jímž je Turnaj mistrů.
V posledním ročníku okruhu Grand Prix pařížský turnaj vystřídal v elitní devítičlenné sérii Grand Prix Super tokijský Seiko Super Tennis a vítězem se stal Boris Becker. Se založením ATP Tour roku 1990 byla série převedena do nástupnické kategorie Championship Series, Single Week (1990–1995), jež postupně měnila název na Mercedes-Benz Super 9 (1996–1999), Tennis Masters Series (2000–2003) a ATP Masters Series (2004–2008), než se z ní v sezóně 2009 stala ATP World Tour Masters 1000.
.jpg.webp)
Vývojem prošel i název. Původní pojmenování Paris Open se roku 2000 změnilo na Paris Masters. Se vstupem generálního partnera, francouzského bankovního domu BNP Paribas, se od sezóny 2002 akce konala jako BNP Paribas Masters. V roce 2017 banku nahradila švýcarská hodinářská firma Rolex, s desetiletou smlouvou, což se odrazilo v pojmenování Rolex Paris Masters. Rolex zajišťoval časomíru turnaje již od roku 2007.[1]
Nejvíce singlových titulů získal Srb Novak Djoković, jenž turnaj v období 2009–2015 vyhrál čtyřikrát, z toho dvakrát trofej obhájil. Ve čtyřhře dokázali nejvíckrát triumfovat bratři Bob a Mike Bryanovi, když soutěž ovládli rovněž čtyřikrát. Prvním francouzským šampionem se v roce 1991 stal Guy Forget po pětisetové finálové bitvě proti Petu Samprasovi. Debutový ročník hraný s novým názvem Paris Masters 2000 vyhrál Rus Marat Safin po dalším pětisetovém boji proti Marku Philippoussisovi, který rozhodl až dlouhý tiebreak závěrečné sady v poměru 10:8.[1]
Bývalé světové jedničky Ilie Năstase, Andre Agassi, Roger Federer a Novak Djoković se staly jedinými vítězi obou velkých pařížských akcí mužského tenisu, když dokázaly vyhrát Paris Masters i grandslam French Open. V jediné sezóně pak obě trofeje získali pouze Năstase (1973), Agassi (1999) a Djoković (2021).[5][6] Ve čtyřhře si oba pařížské tituly odvezl jen brazilsko-chorvatský pár Marcelo Melo a Ivan Dodig.
Rekordy
- nejvíce titulů ve dvouhře:
- Novak Djoković (6): 2009, 2013, 2014, 2015, 2019, 2021
- nejvíce finále ve dvouhře:
- Novak Djoković (7): 2009, 2013, 2014, 2015, 2018, 2019, 2021
- nejvíce titulů ve čtyřhře:
- Bob Bryan a Mike Bryan (4): 2005, 2007, 2013, 2014
- Jacco Eltingh a Paul Haarhuis (3): 1994, 1996, 1997
- John Fitzgerald (3): 1988, 1989, 1991
- Maheš Bhúpatí (3): 1998, 2010, 2012
- nejvíce finále ve čtyřhře:
- Paul Haarhuis (6): 1994, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000
Přehled finále
Dvouhra
| Rok | vítěz | finalista | výsledek |
|---|---|---|---|
| 1968 |  Milan Holeček | .svg.png.webp){kind=small} Robert Carmichael | 6–4, 10–8, 3–6, 6–3 |
| 1969 |  Tom Okker |  Butch Buchholz | 8–6, 6–2, 6–1 |
| 1970 | Arthur Ashe | Marty Riessen | 7–6, 6–4, 6–3 |
| 1971 | nehráno | ||
| 1972 | Stan Smith |  Andrés Gimeno | 6–2, 6–2, 7–5 |
| 1973 |  Ilie Năstase | Stan Smith | 4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 6–2 |
| 1974 | Brian Gottfried | Eddie Dibbs | 6–3, 5–7, 8–6, 6–0 |
| 1975 | Tom Okker (2) | Arthur Ashe | 6–3, 2–6, 6–3, 3–6, 6–4 |
| 1976 | Eddie Dibbs |  Jaime Fillol | 5–7, 6–4, 6–4, 7–6 |
| 1977 |  Corrado Barazzutti | Brian Gottfried | 7–6, 7–6, 6–7, 3–6, 6–4 |
| 1978 | Robert Lutz | Tom Gullikson | 6–2, 6–2, 7–6 |
| 1979 | Harold Solomon | Corrado Barazzutti | 6–3, 2–6, 6–3, 6–4 |
| 1980 | Brian Gottfried (2) | Adriano Panatta | 4–6, 6–3, 6–1, 7–6 |
| 1981 | Mark Vines | Pascal Portes | 6–2, 6–4, 6–3 |
| 1982 |  Wojciech Fibak | Bill Scanlon | 6–2, 6–2, 6–2 |
| 1983 | turnaj se nekonal | ||
| 1985 | |||
| 1986 |  Boris Becker | Sergio Casal | 6–4, 6–3, 7–6 |
| 1987 | Tim Mayotte | Brad Gilbert | 2–6, 6–3, 7–5, 6–7, 6–3 |
| 1988 |  Amos Mansdorf | Brad Gilbert | 6–3, 6–2, 6–3 |
| 1989 | Boris Becker (2) |  Stefan Edberg | 6–4, 6–3, 6–3 |
| 1990 | Stefan Edberg | Boris Becker | 3–3skreč |
| 1991 | Guy Forget | Pete Sampras | 7–6(11–9), 4–6, 5–7, 6–4, 6–4 |
| 1992 | Boris Becker (3) | Guy Forget | 7–6(7–3), 6–3, 3–6, 6–3 |
| 1993 |  Goran Ivanišević |  Andrij Medveděv | 6–4, 6–2, 7–6(7–2) |
| 1994 | Andre Agassi | .svg.png.webp){kind=small} Marc Rosset | 6–3, 6–3, 4–6, 7–5 |
| 1995 | Pete Sampras | Boris Becker | 7–6(7–5), 6–4, 6–4 |
| 1996 | Thomas Enqvist |  Jevgenij Kafelnikov | 6–2, 6–4, 7–5 |
| 1997 | Pete Sampras (2) | Jonas Björkman | 6–3, 4–6, 6–3, 6–1 |
| 1998 |  Greg Rusedski | Pete Sampras | 6–4, 7–6(7–4), 6–3 |
| 1999 | Andre Agassi (2) | Marat Safin | 7–6(7–1), 6–2, 4–6, 6–4 |
| 2000 | Marat Safin | Mark Philippoussis | 3–6, 7–6(9–7), 6–4, 3–6, 7–6(10–8) |
| 2001 | Sébastien Grosjean | Jevgenij Kafelnikov | 7–6(7–3), 6–1, 6–7(5–7), 6–4 |
| 2002 | Marat Safin (2) | Lleyton Hewitt | 7–6(7–4), 6–0, 6–4 |
| 2003 | Tim Henman | Andrei Pavel | 6–2, 7–6(8–6), 7–6(7–2) |
| 2004 | Marat Safin (3) | Radek Štěpánek | 6–3, 7–6(7–5), 6–3 |
| 2005 | Tomáš Berdych | Ivan Ljubičić | 6–3, 6–4, 3–6, 4–6, 6–4 |
| 2006 | Nikolaj Davyděnko |  Dominik Hrbatý | 6–1, 6–2, 6–2 |
| 2007 |  David Nalbandian | Rafael Nadal | 6–4, 6–0 |
| 2008 | Jo-Wilfried Tsonga | David Nalbandian | 6–3, 4–6, 6–4 |
| 2009 |  Novak Djoković | Gaël Monfils | 6–2, 5–7, 7–6(7–3) |
| 2010 | Robin Söderling | Gaël Monfils | 6–1, 7–6(7–1) |
| 2011 | Roger Federer | Jo-Wilfried Tsonga | 6–1, 7–6(7–3) |
| 2012 | David Ferrer | Jerzy Janowicz | 6–4, 6–3 |
| 2013 | Novak Djoković (2) | David Ferrer | 7–5, 7–5 |
| 2014 | Novak Djoković (3) | .svg.png.webp){kind=small} Milos Raonic | 6–2, 6–3 |
| 2015 | Novak Djoković (4) | Andy Murray | 6–2, 6–4 |
| 2016 | Andy Murray | John Isner | 6–3, 6–7(4–7), 6–4 |
| 2017 | Jack Sock | Filip Krajinović | 5–7, 6–4, 6–1 |
| 2018 | Karen Chačanov | Novak Djoković | 7–5, 6–4 |
| 2019 | Novak Djoković (5) | Denis Shapovalov | 6–3, 6–4 |
| 2020 | Daniil Medveděv | Alexander Zverev | 5–7, 6–4, 6–1 |
| 2021 | Novak Djoković (6) | Daniil Medveděv | 4–6, 6–3, 6–3 |
Čtyřhra
| Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|
| 1972 | Pierre Barthès François Jauffret | Andrés Gimeno Juan Gisbert | 6–7, 6–2, 6–3 |
| 1973 | Juan Gisbert Ilie Năstase | Arthur Ashe Roscoe Tanner | 6–3, 6–4 |
| 1974 | Patrice Dominguez François Jauffret (2) | Brian Gottfried Raúl Ramírez | 7–5, 6–4 |
| 1975 | Wojciech Fibak Karl Meiler | Ilie Năstase Tom Okker | 6–3, 9–8 |
| 1976 | Tom Okker Marty Riessen | Fred McNair Sherwood Stewart | 6–2, 6–2 |
| 1977 | Brian Gottfried Raúl Ramírez | Jeff Borowiak Roger Taylor | 6–2, 6–0 |
| 1978 | Bruce Manson Andrew Pattison | Ion Țiriac Guillermo Vilas | 7–6, 6–2 |
| 1979 | Jean-Louis Haillet Gilles Moretton | John Lloyd Tony Lloyd | 7–6, 7–6 |
| 1980 | Paolo Bertolucci Adriano Panatta | Brian Gottfried.svg.png.webp){kind=small} Raymond Moore | 6–4, 6–4 |
| 1981 | Ilie Năstase Yannick Noah | Andrew Jarrett Jonathan Smith | 6–4, 6–4 |
| 1982 | Brian Gottfried (2) Bruce Manson (2) | Jay Lapidus Richard Meyer | 6–4, 6–2 |
| 1983 | turnaj se nekonal | ||
| 1985 | |||
| 1986 | Peter Fleming John McEnroe |  Mansour Bahrami Diego Pérez | 6–3, 6–2 |
| 1987 | Jakob Hlasek Claudio Mezzadri | Scott Davis David Pate | 7–6, 6–2 |
| 1988 | Paul Annacone John Fitzgerald | Jim Grabb Christo van Rensburg | 6–2, 6–2 |
| 1989 | John Fitzgerald (2) Anders Järryd | Jakob Hlasek Eric Winogradsky | 7–6, 6–4 |
| 1990 | Scott Davis David Pate | Darren Cahill Mark Kratzmann | 7–6, 7–6 |
| 1991 | John Fitzgerald (3) Anders Järryd (2) | Kelly Jones Rick Leach | 7–6, 6–4 |
| 1992 | John McEnroe (2) Patrick McEnroe | Patrick Galbraith Danie Visser | 7–6, 6–3 |
| 1993 |  Byron Black Jonathan Stark | Tom Nijssen Cyril Suk | 4–6, 7–5, 6–2 |
| 1994 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | Byron Black Jonathan Stark | 3–6, 7–6, 7–5 |
| 1995 | Grant Connell Patrick Galbraith | Jim Grabb Todd Martin | 6–3, 7–6 |
| 1996 | Jacco Eltingh (2) Paul Haarhuis (2) | Jevgenij Kafelnikov Daniel Vacek | 6–4, 4–6, 7–6 |
| 1997 | Jacco Eltingh (3) Paul Haarhuis (3) | Rick Leach Jonathan Stark | 6–2, 7–6 |
| 1998 |  Maheš Bhúpatí Leander Paes | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | 7–6, 7–6 |
| 1999 | Sébastien Lareau Alex O'Brien | Paul Haarhuis Jared Palmer | 6–1, 6–3 |
| 2000 | Nicklas Kulti Max Mirnyj | Paul Haarhuis Daniel Nestor | 7–6(8–6), 7–5 |
| 2001 |  Ellis Ferreira Rick Leach | Maheš Bhúpatí Leander Paes | 5–7, 7–6(7–2), 6–4 |
| 2002 | Nicolas Escudé Fabrice Santoro |  Gustavo Kuerten Cédric Pioline | 6–3, 6–3 |
| 2003 | Wayne Arthurs Paul Hanley | Michaël Llodra Fabrice Santoro | 6–3, 1–6, 6–3 |
| 2004 | Jonas Björkman Todd Woodbridge | Wayne Black Kevin Ullyett | 6–3, 6–4 |
| 2005 | Bob Bryan Mike Bryan |  Mark Knowles Daniel Nestor | 6–4, 6–7(3–7), 6–4 |
| 2006 | Arnaud Clément Michaël Llodra | Fabrice Santoro.svg.png.webp){kind=small} Nenad Zimonjić | 7–6(7–4), 6–2 |
| 2007 | Bob Bryan (2) Mike Bryan (2) | Daniel Nestor Nenad Zimonjić | 6–3, 7–6(7–3) |
| 2008 | Jonas Björkman (2) Kevin Ullyett | Jeff Coetzee Wesley Moodie | 6–2, 6–2 |
| 2009 | Daniel Nestor Nenad Zimonjić | Marcel Granollers Tommy Robredo | 6–3, 6–4 |
| 2010 | Maheš Bhúpatí (2) Max Mirnyj (2) | Mark Knowles Andy Ram | 7–5, 7–5 |
| 2011 | Rohan Bopanna  Ajsám Kúreší | Julien Benneteau Nicolas Mahut | 6–2, 6–4 |
| 2012 | Maheš Bhúpatí (3) Rohan Bopanna (2) | Ajsám Kúreší Jean-Julien Rojer | 7–6(8–6), 6–3 |
| 2013 | Bob Bryan (3) Mike Bryan (3) |  Alexander Peya Bruno Soares | 6–3, 6–3 |
| 2014 | Bob Bryan (4) Mike Bryan (4) | Marcin Matkowski Jürgen Melzer | 7–6(7–5), 5–7, [10–6] |
| 2015 | Ivan Dodig Marcelo Melo | Vasek Pospisil Jack Sock | 2–6, 6–3, [10–5] |
| 2016 |  Henri Kontinen John Peers | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 3–6, [10–6] |
| 2017 | Łukasz Kubot Marcelo Melo (2) | Ivan Dodig Marcel Granollers | 7–6(7–3), 3–6, [10–6] |
| 2018 | Marcel Granollers Rajeev Ram | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 6–4, 6–4 |
| 2019 | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | Karen Chačanov Andrej Rubljov | 6–4, 6–1 |
| 2020 | Félix Auger-Aliassime Hubert Hurkacz | Mate Pavić Bruno Soares | 6–7(3–7), 7–6(9–7), [10–2] |
| 2021 | Tim Pütz  Michael Venus | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–3, 6–7(4–7), [11–9] |
Galerie
David Nalbandian, 2008
Roger Federer, 2008
Tomáš Berdych, 2008
Radek Štěpánek, 2008
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Masters na anglické Wikipedii.
- Tonny Connelly. Rolex becomes title sponsor of Paris Masters after BNP Paribas ends 19-year partnership [online]. The Drum, 2017-06-20 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- Tonny Connelly. History. The other big tournament in Paris [online]. www.rolexparismasters.com [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- Players debate court speed at Paris Masters [online]. Tennis.com, 2011-11-09 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- Gatto Luigi. Paris Masters to increase prize money and change court colour [online]. Tennis.com, 2017-10-20 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- Djokovic Wins Record 37th Masters 1000 Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2021-11-07 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online.
- ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič zvládl odvetu proti Medveděvovi a má rekordní 37. titul z Masters. Halu Bercy dobyl už pošesté. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-07 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rolex Paris Masters na Wikimedia Commons - Paris Masters – oficiální stránky (anglicky), (francouzsky)
- Paris Masters na stránkách ATP Tour (anglicky)