Antonín Vávra (pěvec)

Narodil se v Praze do vzdělané mlynářské rodiny Jana Vávry a jeho ženy Kateřiny Babánkové. Vyrůstal společně s pěti bratry, Františkem (1848–?)[3] a Karlem (1852–1897),[4] kteří byli mlynáři, Václavem (1854–1922) hercem Národního divadla, Otakarem (1853–?)[5] a nejmladším Janem (1861–1932), rovněž hercem Národního divadla. Antonín zprvu studoval reálku, kde byl žákem Josefa Wenziga, a následně se školil ve zpěvu u ředitelů pražských kůrů V. E. Horáka a J. Ulma, kteří mu přiblížili chrámovou hudbu. Od roku 1866 studoval u Jana Ludvíka Lukese a roku 1872 se zdokonaloval ve zpěvu u F. Lampertiho v Miláně. V roce 1886 poprvé účinkoval v opeře v ochotnickém Divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze.

Na konci února roku 1869 třikrát vystoupil jako host v městském divadle v Plzni v souboru Pavla Švandy ze Semčic[6] a v dubnu téhož roku účinkoval na pražském Žofíně v ochotnickém představení, které ve prospěch dostavby pražského chrámu sv. Víta na Žofíně nastudoval a dirigoval Bedřich Smetana. Vzápětí od Smetany obdržel nabídku na angažmá v Prozatímním divadle, kterou však Vávra nepřijal a odešel do Opavy, kde získal angažmá v německém divadle a setrval zde v letech 1869–1871. Byl zde však velmi málo využit a hledal pohostinské uplatnění ve Vídni a v Klagenfurtu.

Do souboru Prozatímního divadla stále pod Smetanovým vedením nastoupil v dubnu roku 1871. Roku 1874 se novým ředitelem stal Jan Nepomuk Maýr, který Vávru s dalšími čtyřmi herci a zpěváky propustil. Po sociálním otřesu, který v souboru způsobila sebevražda propuštěného tenoristy J. Součka, jej však Maýr v dubnu 1875 znovu přijal. V prosinci roku 1875 hostoval Václav Vávra několikrát v německém divadle v Teplicích a krátce se zdokonaloval ve zpěvu v Itálii. Téhož roku v červnu se oženil s Annou Weitemoebrovou.[7] V roce 1879 se manželům narodil syn Karel,[8] pozdější architekt. Na přelomu let 1878 a 1879 byl delší dobu nemocen a další přerušení jeho činnosti bylo způsobeno jeho špatným psychickým stavem po úmrtí manželky v září 1882.[9]

Z Prozatímního divadla přešel roku 1881 do Národního divadla, kde setrval do konce června roku 1888, kdy požádal o penzionování před operací hlasivek. Po ní byl od října 1888 angažován na jednu sezonu v Rotterdamu a v prosinci 1889 se na několik představení do Národního divadla vrátil. Po další, téměř desetileté přestávce Vávra v Národním divadle znovu hostoval, naposledy 4. února 1898.[10] V roce 1908 se znovu (patrně potřetí) oženil s Annou Sekerovou.[11] Po ukončení kariéry byl aktivní v Klubu penzistů sólistů ND (založen r. 1915) jako člen jeho prvního výboru.

Zemřel roku 1932 v Dobřichovicích a pohřben byl na Vyšehradě.

Vávrovým nejvlastnějším oborem byla italská a francouzská opera, vytvořil však postavy z celého dobového repertoáru. Vystoupil v řadě premiér českých děl a v českých premiérách cizojazyčných oper. Výjimečně se zasloužil o dílo Smetanovo, zpíval tenorové role ve všech jeho operách a spolu se sopranistkou M. Sittovou vytvořil ve své generaci model pro smetanovské typy.

• 
  Antonín Vávra jako Dimitrij Ivanovič v opře Dimitrij (1883)
• 
  Antonín Vávra jako Jeník v opeře Prodaná nevěsta (1883)
• 
  Antonín Vávra jako Lohengrin v opeře Lohengrin (1885)
• 
  Antonín Vávra jako Ladislav Podhajský v opeře Dvě vdovy (1884)
• 
  Antonín Vávra operní pěvec (civilní snímek)
• 
  Antonín Vávra pěvec ND, šedesátiletý (1907)