Antonín Vávra (pěvec)

Antonín Vávra (7. ledna 1847 Praha[1]8. června 1932 Dobřichovice[2]) byl český operní pěvec, tenorista.

Antonín Vávra
Antonín Vávra
Základní informace
Narození7. ledna 1847
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. června 1932 (ve věku 85 let)
Dobřichovice
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníoperní pěvec, zpěvák a hudebník
Hlasový obortenor
PříbuzníVáclav Vávra bratr
Jan Vávra bratr
Karel Vávra synovec
Jan Hilbert Vávra synovec
Miloš Vávra synovec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Praze do vzdělané mlynářské rodiny Jana Vávry a jeho ženy Kateřiny Babánkové. Vyrůstal společně s pěti bratry, Františkem (1848–?)[3] a Karlem (1852–1897),[4] kteří byli mlynáři, Václavem (1854–1922) hercem Národního divadla, Otakarem (1853–?)[5] a nejmladším Janem (1861–1932), rovněž hercem Národního divadla. Antonín zprvu studoval reálku, kde byl žákem Josefa Wenziga, a následně se školil ve zpěvu u ředitelů pražských kůrů V. E. Horáka a J. Ulma, kteří mu přiblížili chrámovou hudbu. Od roku 1866 studoval u Jana Ludvíka Lukese a roku 1872 se zdokonaloval ve zpěvu u F. Lampertiho v Miláně. V roce 1886 poprvé účinkoval v opeře v ochotnickém Divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze.

Na konci února roku 1869 třikrát vystoupil jako host v městském divadle v Plzni v souboru Pavla Švandy ze Semčic[6] a v dubnu téhož roku účinkoval na pražském Žofíně v ochotnickém představení, které ve prospěch dostavby pražského chrámu sv. Víta na Žofíně nastudoval a dirigoval Bedřich Smetana. Vzápětí od Smetany obdržel nabídku na angažmá v Prozatímním divadle, kterou však Vávra nepřijal a odešel do Opavy, kde získal angažmá v německém divadle a setrval zde v letech 1869–1871. Byl zde však velmi málo využit a hledal pohostinské uplatnění ve Vídni a v Klagenfurtu.

Do souboru Prozatímního divadla stále pod Smetanovým vedením nastoupil v dubnu roku 1871. Roku 1874 se novým ředitelem stal Jan Nepomuk Maýr, který Vávru s dalšími čtyřmi herci a zpěváky propustil. Po sociálním otřesu, který v souboru způsobila sebevražda propuštěného tenoristy J. Součka, jej však Maýr v dubnu 1875 znovu přijal. V prosinci roku 1875 hostoval Václav Vávra několikrát v německém divadle v Teplicích a krátce se zdokonaloval ve zpěvu v Itálii. Téhož roku v červnu se oženil s Annou Weitemoebrovou.[7] V roce 1879 se manželům narodil syn Karel,[8] pozdější architekt. Na přelomu let 1878 a 1879 byl delší dobu nemocen a další přerušení jeho činnosti bylo způsobeno jeho špatným psychickým stavem po úmrtí manželky v září 1882.[9]

Z Prozatímního divadla přešel roku 1881 do Národního divadla, kde setrval do konce června roku 1888, kdy požádal o penzionování před operací hlasivek. Po ní byl od října 1888 angažován na jednu sezonu v Rotterdamu a v prosinci 1889 se na několik představení do Národního divadla vrátil. Po další, téměř desetileté přestávce Vávra v Národním divadle znovu hostoval, naposledy 4. února 1898.[10] V roce 1908 se znovu (patrně potřetí) oženil s Annou Sekerovou.[11] Po ukončení kariéry byl aktivní v Klubu penzistů sólistů ND (založen r. 1915) jako člen jeho prvního výboru.

Zemřel roku 1932 v Dobřichovicích a pohřben byl na Vyšehradě.

Vávrovým nejvlastnějším oborem byla italská a francouzská opera, vytvořil však postavy z celého dobového repertoáru. Vystoupil v řadě premiér českých děl a v českých premiérách cizojazyčných oper. Výjimečně se zasloužil o dílo Smetanovo, zpíval tenorové role ve všech jeho operách a spolu se sopranistkou M. Sittovou vytvořil ve své generaci model pro smetanovské typy.

Významné role (výběr)

Na scéně Prozatímního divadla v Praze

Na scéně Národního divadla v Praze

Galerie

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.