Norma (opera)

Norma je název opery Vincenza Belliniho z roku 1831. Autorem libreta je Felice Romani.

Norma
Základní informace
Žánropera seria
SkladatelVincenzo Bellini
LibretistaFelice Romani
Počet dějství2
Originální jazykitalština
Literární předlohaAlexandre Soumet: Norma, ou l'Infanticide
Premiéra26. prosince 1831, Milán, Teatro alla Scala
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavní postavy

Obsah

Norma je tragická opera o dvou dějstvích. Její děj se odehrává v antické Galii.

První dějství

Pollione se přiznává svému příteli Flaviovi, že je tajně ženatý s druidskou kněžkou Normou a má s ní dokonce dvě děti. Normu však již nemiluje – místo ní chce vzít s sebou zpět do Říma její přítelkyni, kněžku Adalgisu, která s jeho návrhem souhlasí.

Norma se v rozhovoru s Adalgisou dozvídá o Pollionovu plánu a proklíná jej. Když Adalgisa zjistí, že je Pollione manželem Normy, rovněž se od něj odvrací.

Druhé dějství

Norma se rozhodne zabít své dva syny, je však matkou a tak nemůže… zavolá Adalgisu a říká jí, aby vzala její syny, odvedla je za Pollionem a odjela s ním do Říma, jen tak nebudou potupeni otroctvím Římu. Adalgisa ale odmítá a slibuje, že se u Polliona přimluví a vrátí jí jeho lásku. To se však Adalgise nepodaří a Pollione ji chce unést s sebou do Říma.

Norma se rozhoduje pomstít a svolává do svatyně gallské bojovníky, aby je přemluvila k povstání proti Římu. Během obřadu je zajat cizí vetřelec – Pollione. Norma obžalovává sebe z porušení slibu čistoty a Polliona ze spoluúčasti na tomto zločinu. Společně oba vstupují na obětní hranici a nechávají se obřadně upálit.

Nahrávky

Titulní roli zpívaly nejpřednější sopranistky světové operní scény, například: Maria Malibran, Lilli Lehmann, Zinka Milanov, Rosa Ponsell, Maria Callas, Cristina Deutekom, Joan Sutherland, Edita Gruberová, Sondra Radvanovsky.

  • 1960: Osoby a obsazení: Norma (Maria Callas), Pollione (Franco Corelli), Adalgisa (Christa Ludwig), Oroveso (Nicola Zaccaria), Flavio (Piero de Palma), Clotilde (Edda Vincenzi). Sbor a Orchestr milánské Scaly řídil Tullio Serafin.

Zajímavosti

  • Motiv violoncellového partu ze začátku druhého jednání opery použil Belliniho ctitel Frédéric Chopin pro svou etudu číslo 7 cis-moll, Op. 25.

Odkazy

Reference

    Literatura

    • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 199–201.

    Externí odkazy

    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.