Rektor a generál

(Pokoj v domě rektorově) Oba milenci, totiž Vítek bohoslovec a Blaženka, neť rektorova, cvičí se spolu jako obyčejně ve zpěvu, nemohou se však dnes nikterak shodnouti. On vyčítá jí, že dobře nezpívá, a ona jemu, že je přes příliš přísný a pedantický, z čehož povstane hádka končící prudkým odchodem Vítkovým (duet Teď poznovu, libo-li vám... Srdce čisté, stálé znáti). Marně volá za ním Blaženka, aby se vrátil, že mu nechtěla ublížiti – Vítek je ten tam! (Blaženčin recitativ a árie Postůj! zůstaň zde!... Ptáku rovna láska.) Místo něho přijde po chvíli komorná Liduška a vypravuje, kterak jsouc ku krejčímu pro slečniny šaty, setkala se s panem Vítkem a zděsila se rozháraného jeho vzezření. Nedav jí takořka ani odpovědi, pádil prý poříčskou branou ven z města. V hrozné tísni své umíní si Blaženka požádati strýčka rektora, aby ji s Vítkem opět smířil.

Lidka má milého desátníka skálu (Lidčina píseň Vojín je můj kochánek). Odvažujícímu se na to pedelu Kocourkovi, učiniti Lidušce vyznání lásky a žádati za první políbení, dostane se políčkem poněkud nelaskavé odpovědi (duet Aj bohudík! má Lidko drahá.... Aj hleďme toho hlupce pak).

(Proměna – Zahrada hostinská pod Bruskou) V hospůdce pod Bruskou, kdež se scházívají pravidlem študenti vysokých škol pražských, je dnes opět hlučno a život (sbor Kde zdárný študent český, tamť i zpěv). Za všeobecného jásotu a zpěvu vstoupí sem pojednou Šebestián z Veitmile, nejvyšší hejtman krále Ferdinanda I., a v patách za ním desátník Skála s dvěma jinými poddůstojníky, všickni zahaleni v řasné pláště, aby nebyli co vojínové poznáni. Přicházejí sem v tom úmyslu, aby některého lehkověrného ptáčka polapili a do vojanského kabátu vstrčili, v čemž se jim však dnes hrubě nedaří (finále, začátek Svůj každý chválí sobě stav). V tom přikvapí Vítek, všecek vytržen, a zasednuv stranou ku stolu oddává se poznovu svému zoufalství (píseň Vyrváno, ach vyrváno... Takž tedy jen si hrála). Líčenou soustrastí, jakož i vínem, jímž mu zavdávají, dovedou přestrojení vojáci získati si jeho důvěry a pod záminkou, že jej najímá za učitele pro své syny, přiměje generál ubohého Vítka k tomu, že přijme závdavek, načež odhodí všickni své zakuklení a odvádějí Vítka přes všechen odpor študentův co brance s sebou na vojnu (tercet Vítka, generála a Skály a závěr finále: Nezoufej, příteli... Přistoupíš-li na návrh můj... Ha, zrada hanebná).

(Studovna rektorova) Právě se byla vyznala Blaženka svému strýci rektorovi z toho, co se bylo mezi ní a Vítkem událo, an tu přiběhne Liduška všecka polekána a vypravuje, co jí byl Kocourek vyjevil, že totiž pan Vítek byl násilně naverbován a že musí kráčet ve vojenském šatě po městě (vyprávění Lidky Jak mně leknutí ze všech žil krev vyhání). Hned za ní přikvapí s toutéž zprávou Kocourek (zpěv Ó pane, věř na mou mně čest) a po něm dav študentů žádajících, aby rektor magnificus svého práva použil a Vítka z moci generálovy vysvobodil, což tento hned učiniti přislibuje (árie rektora Silentium! Co znamená to všecko, vím a sbor studentů Zdráv buď, drahý rektore náš).

(Proměna – Vojenské cvičiště) Na vojenském cvičišti vůči Vyšehradu odbývá se právě paráda; generál předčítá armádní rozkaz králův a přehlédnuv po té řady vojska, dává předvolati desátníka Skálu, kterýž Vítka a dva jiné nováčky opodál cvičí (zpěv Skály Jednatřicet – dvaatřicet a tercet Skály, Vítka a generála Ó jaké starosti já musím nésti). K vyzvání generálovu zpívá Skála vojanskou píseň, již byl sám složil (Ferdinandus rex, náš vládce vznešený, později nahrazena písní Za všechněch dob v zemích všech), a Vítek, pobídnut úsměškem generálovým, jme se vojákům kázati a slovy vážnými i dojemnými je kárati a napomínati (Vítkovo kázání Pýcha aj všech velikánů snížena pak bude v prachu). Sotva že byl kázání to dokončil, přitáhne rektor magnificus v slavném průvodu v úřadním svém ornátě a vyzývá jménem práva svého co rektor almae matris generála, aby Vítka ihned z vojny propustil. Když pak se tento tak učinit zdráhá, dá rektor pedelem Vítka z řady vyvésti a navrátí jej študentstvu, kteréž jej s jásotem ve svůj střed přijímá. Slavně, jak byl přišel, pak rektor opět odchází (finále: sbor děvčat Hle táhnou sem študenti, sbor studentů Študentstvu pějme, pijme zdar a scéna Dux gloriosissime!).

(Studovna rektorova) Za hluku a jásotu svatební hostiny vloudí se do domu rektorova desátník Skála a milkuje se s Liduškou při výslužkách, kteréž mu tato byla přinesla (duet Jen zlehka, jen zticha... Nuž berme jen směle). Zamilovaný Kocourek, jenž za Liduškou po tmě se krade, přinutí oba, aby hledali bezpečnějšího úkrytu (tercet Já sám viděl zřejmě).

(Proměna – Svatební síň) Ještě nebyl dozněl přípitek svatebčanů (sbor Buď sláva novomanželům a přípitek Lidky Zpomínám také písně té), jakož i zastaveníčko študentův, platící novomanželům (sbor Když tu dítko spanilé), an tu pojednou do všeobecného veselí zazní výstřely z děla, oznamující, že se stíhá vojenský uprchlík (scéna Vás, bratří, s plesem vítám já). Za nedlouho na to na to vrazí pak do svatební síně důstojník s houfcem vojáků i jme se se svolením rektorovým prohledávat celý dům. Také generál sám přichází sem pod záminkou, že se dozvěděl o svatbě, kteráž prý se tu slaví, a že přichází svému bývalému nováčku blahopřáti. V tom přivádí vojáci s jedné strany Skálu a Lidušku a s druhé pedela Kocourka; Skála se vymlouvá, že se chtěl rektoru pomstíti za to, že mu musili onehdy Vítka vydati, a proto že mu odvádí Lidušku, již byl naverboval za markytánku (árie Stante pede! Jak se z toho vylhat mám?). Generál mu šibalský ten kousek promíjí a vyslovuje přání, aby mezi oběma stavy vládl nadále mír a pokoj, s čímž všecko nadšeně souhlasí (finále Trestat měl bych ferinu... Mír a pokoj trvej dále).

• BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 409–410.
• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 229.
• REITTEREROVÁ, Vlasta. Skuherský František Zdeněk. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 484–486.

• Libreto Rektora a generála v databázi projektu Kramerius