Jan Vávra (herec)

Jan Vávra (15. května 1861, Praha-Nové Město[1] – 19. listopadu 1932, Praha), byl český divadelní herec.

Jan Vávra
herec ND Jan Vávra
Narození15. května 1861
Praha-Nové Město
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. listopadu 1932 (ve věku 71 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
PříbuzníMiloš Vávra syn Karel Vávra synovec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Jana Vávry na Vinohradském hřbitově v Praze

Život

Pocházel z bohaté pražské mlynářské rodiny. Jeho starší bratr Antonín (7. ledna 1847 – 8. června 1932) byl zpěvákem – tenoristou v Národním divadle a bratr Václav (26. srpna 1854 – 21. března 1922) zde byl hercem. Janův syn Jan Hilbert (9. dubna 1888 – 8. ledna 1950) byl členem opery Národním divadla (zpěvák – barytonista). Do širší rodiny patřil i Karel Vávra (1884 – 11. dubna 1931), herec a režisér Divadla na Vinohradech.

Studoval na Vyšší hospodářské škole v Táboře, kterou ukončil v roce 1880 a následně převzal rodinnou živnost. S divadlem začínal jako ochotník ve spolku Pokrok na pražském Žižkově. Jako ochotník používal pseudonym Jan Pachta[2], pod kterým vystoupil v letech 1883 a 1887 jako host rovněž dvakrát v Národním divadle v Praze. První angažmá získal v Brně v roce 1885 u ředitele F. Pokorného. Odmítl nabízené angažmá v Národním divadle a pokračoval u mimopražských divadelních společností (V. Hübner, J. L. Chmelenský, J. Blažek a F. Lacina). Roku 1887 se Jan Vávra oženil[3] s Filipínoun Kaurovou. V roce 1892 hostoval znovu v pražském Národním divadle, již pod svým jménem.

V roce 1898 získal koncesi pro pražské divadlo Uranie, kde úspěšně působil jako herec i režisér. V roce 1899 byl znovu pozván do Národního divadla a od 1. ledna 1900 zde byl angažován jako člen činohry. V Národním divadle působil až do svého odchodu do důchodu v říjnu roku 1925. V období působení režiséra Jaroslava Kvapila patřil spolu s Eduardem Vojanem, Karlem Želenským, Rudolfem Deylem, Jaroslavem Hurtem a dalšími k předním osobnostem Národního divadla. Po Kvapilově odchodu z ND v roce 1918 však Vávra jako herec uvolnil místo představitelům expresionistického směru.[4] Na scéně Národního divadla vystoupil naposledy jako host u příležitosti svých 70. narozenin dne 23. 5. 1931 v roli Jana Žižky ve stejnojmenné hře Aloise Jiráska.[5]

Je pochován v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově v Praze.

Citát
„ To byl Jan Vávra, člen té divadelní dynastie vávrovské, z níž pošel vynikající Antonín Vávra, tenorista Prozatímního a z prvních let Národního divadla, i ten Karel Vávra, jeden z nejosobitějších a nejdelikátnějších herců současných;...Sám příslušník zámožné starousedlé mlynářské rodiny pražské mohl se těšiti svými divadelními zálibami, aniž v nich prozatím hledal existenci, a měl všechny nutné předpoklady, aby nabyl divadelní koncese. “
— Jaroslav Kvapil[6]

Divadelní role, výběr

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  2. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 200
  3. Matriční záznam o sňatku farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 547–8
  5. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 548
  6. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str.  200–1

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.