Karel Kovařovic

Karel Kovařovic (9. prosince 1862 Praha[1] – 6. prosince 1920 Praha-Podolí[2]) byl český hudební skladatel.

Karel Kovařovic
Portrét od Jana Vilímka (1884)
Základní informace
Narození9. prosince 1862
Praha, Čechy
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. prosince 1920 (ve věku 57 let)
Praha
Československo Československo
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, dirigent, muzikolog, dramaturg a překladatel
Nástrojeharfa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se jako třetí syn v rodině Františka Pavla Kovařovice v Praze na Malé Straně[1]. Otec (nar. 1805) byl gruntovníkem v Plánici u Klatov, a teprve na sklonku života se usadil v Praze. Karlovi bratři Tomáš a Alois se věnovali také hudbě, první hře na harfu, druhý hře na housle. [3]. Rodina byla tradičně hudebně založená, a členové rodiny, spolu s okruhem známých, dokonce vytvořili malý orchestr.

Na Pražské konzervatoři hudby se věnoval hře na harfu (u V. A. Staňka), na klavír (u J. Jiránka), a později i na klarinet (u J. Pisařovice); konzervatoř ukončil v roce 1879. Kompozici studoval u Z. Fibicha (1878–82), zpěv u J. L. Lukese, a později u F. Pivody [4]. V roce 1881 měl příležitost si zahrát na klarinet při premiéře Smetanovy Libuše v Národním divadle. Do roku 1885 byl členem orchestru Prozatímního, resp. Národního divadla. V sezóně roce 1885/1886 byl kapelníkem u divadelní společnosti F. Pokorného, hrající v Národním divadle v Brně, a v sezóně 1886/1887 kapelníkem u společnosti J. Pištěka, působící tehdy v Městském divadle v Plzni. V roce 1895 byl O. Hostinským a F. A. Šubertem navržen za kapelníka 63členného symfonického orchestru Národopisné výstavy [5]. V letech 1900 až 1920 byl šéfem opery pražského Národního divadla, a zároveň dramaturgem a dirigentem opery.[6]

V letech 1890–1900 byl učitelem i ředitelem Pivodovy pěvecké školy, v sezóně 1894/1895 byl současně sbormistrem vinohradského Hlaholu.

Zemřel roku 1920 a pohřben byl v kaplové hrobce na Olšanských hřbitovech.

Činnost

Do svého nástupu do Národního divadla, v roce 1900, byl Kovařovic velmi činný jako skladatel, ovšem později se těžištěm jeho zájmu stala především dirigentská činnosti. Během svého působení v oblasti uměleckého vedení ND často upravoval později prováděná díla. Úpravy se týkaly především instrumentace, či dramaturgických škrtů apod. Svými úpravami děl často přispěl ke kvalitnější životnosti díla, byť někdy proti vůli autora (viz pražské uvedení Janáčkovy Pastorkyně).

Z dnešního pohledu lze obecně říci, že co do věhlasu, Kovařovice (jako skladatele i dirigenta) zastínili jeho současníci a nástupci, jako např. Otakar Zich, Josef Bohuslav Foerster, Otakar Ostrčil, Václav Talich. Kovařovicův dirigentský význam je však poměrně velký, neboť byl prvním dirigentem, který dokázal pozvednout interpretační umění a operní kulturu ND na světovou úroveň, a tím, jako jeden z prvních, propagovat české umělecké hodnoty ve světě.

Skladatelská činnost

Skladatelská činnost Kovařovicova je poměrně rozsáhlá, přesto nepatří mezi příliš známé autory. Složil několik desítek písní a skladeb pro sbory, drobných instrumentálních a klavírních prací, melodramů. Dále psal skladby komorní i symfonické, balety, výpravné hry, scénickou hudbu k činohrám a rovněž několik oper. Čeští skauti jej znají jako autora melodie skautské hymny.

Rukopisy všech Kovařovicových skladeb byly dlouhou dobu uchovávány v soukromém archivu, spravovaném jeho synem, JUDr. Josefem Kovařovicem. Tento archiv, ve vzorném stavu, byl v roce 1971 odkoupen Muzeem české hudby (MČH), které veškerou pozůstalost spravuje dodnes.

Revize cizích děl

Kovařovic významným způsobem upravil mnoho tehdejších skladeb pro potřeby Národního divadla. Úpravami se zabýval s rozvahou, a většinou je dlouho a důsledně promýšlel. Některé skici a náčrtky různých úprav jsou v současné době uloženy, jako téměř všechny rukopisy Karla Kovařovice, v Českém muzeu hudby v Praze.

Korespondence úředního charakteru, z období Kovařovicova působení v ND (týkající se repertoáru, jednání se skladateli i zaměstnanci atd.), je dnes též uchovávána ve Státním ústředním archivu (SÚA). Významná je zejména korespondence Kovařovice s Leošem Janáčkem, která je uložená v Archivu Leoše Janáčka, a knižně vydaná A. Rektorysem v roce 1950, pod názvem Korespondence Karla Kovařovice a Leoše Janáčka a ředitelství Národního divadla.

Skladby

Orchestrální
  • Přívrat u České Třebové. Místo, kde v roce 1896 Karel Kovářovic zkomponoval operu Psohlavci.
    Předehra veseloherní (1880)
  • Únos Persefony, symfonická báseň (1883)
  • Koncert f moll pro klavír a orchestr, op. 6[7] (1887)
  • Předehra dramatická (1892)
  • Fantasie z opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany (1900)
  • Deux suites de ballet
  • Gavotta pro housle a smyčcový kvartet, op. 4
  • Havířská polka ze hry Výlety páně Broučka (1894)
  • Valčík pro komorní orchestr

Skladby pro dechy
  • Veseloherní předehra (1911)
  • Vzpomínky (1914)
  • Havířská polka

Opery
Rok Název Jednání Premiéra Libreto
1882–1883 Ženichové 3 jednání 13. května 1884, Praha, Národní divadlo Antonín Koukl podle Simeona Karla Macháčka
1885 Cesta oknem, op. 4 1 jednání 11. února 1886, Praha (Národní divadlo) Emanuel František Züngel
podle Eugèna Scriba a Gustava Lemoina
1890–1891 Noc Šimona a Judy 3 jednání 5. listopadu 1892, Praha (Národní divadlo) Karel Šípek podle Pedra Antonia de Alarcón
1891 Edip král (Oedipus rex) 3aktová opera-parodie 19. března 1894, Praha Žofín August Vojtěch Nevšímal podle Sofokla
1895–1897 Psohlavci 3 jednání,
6 obrazů		 24. dubna 1898, Praha (Národní divadlo) Karel Šípek podle Aloise Jiráska
1898–1901 Na Starém bělidle 4 obrazy 22. listopadu 1901, Praha (Národní divadlo) Karel Šípek podle Boženy Němcové
1905 Slib Jen prolog 9. prosince 1921, Praha, Národní divadlo Karel Šípek podle Octava Feuilleta

Balety
Složeno Název Jednání Premiéra Libreto Scéna
1884 Hašiš 1 jednání,
2 obrazy		 20. června 1884, Praha (Národní divadlo) Václav Reisinger
1889 Pohádka o nalezeném štěstí 3 jednání,
7 scén		 8. dubna 1889, Praha (Národní divadlo) Augustin Berger
1889 Královničky
1889 Sedm havranů
1909 Na záletech 10 obrazů 1909, Praha Achille Viscusi

Příležitostné skladby

Sborové skladby
  • 1890 Královničky; staré obřadné tance moravské se zpěvy pro ženský sbor (SSAA) a klavír (nebo harmonium)

Písně

Komorní hudba
  • Smyčcový kvartet č. 1 (1885)
  • Smyčcový kvartet č. 2 (1887)
  • Smyčcový kvartet č. 3 (1889)
  • Romance pro housle a klavír, op. 2

Skladby pro klavír
  • 1885 Co ti to napadá, polka
  • 1910 Deux valses,
  • 1910 Polka
  • 1910 Deux mazurkas
  • Čtverylka
  • Národní tance
    1. Pasačka
    2. Starodávný
    3. Holuběnka
  • Naše vlast, fantasie

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí, sign. POD Z5, s. 153
  3. Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, cca 1941, str. 9
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 241
  5. Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, cca 1941, str. 9–16
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 241
  7. Karel Kovařovic na YouTube

Literatura
  • Československý hudební slovník osob a institucí, Praha 1963, str. 722–4, autor hesla Bohumír Štědroň.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 241–2
  • The New Grove Dictionary Of Music and Musicians 10, New York 1980, str. 222–3, autor hesla Milan Kuna.
  • The New Grove Dictionary Of Opera, vol. II, New York 1994, str. 1034–5, autor hesla Jitka Ludvová
  • Jan Němeček: Opera ND v období Karla Kovařovice I, II (Praha 1968, 1969).
  • Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, cca 1941, str. 9–51
  • František Pala: Opera ND v období Otakara Ostrčila I – Od Karla Kovařovice k Otakaru Ostrčilovi 1918–1920, Praha 1962
  • Přemysl Pražák: Osobnosti české hudby II, Bratislava 1962, (oddíl: Skladatelé, dirigenti a interpreti českého hudebního života na přelomu 19. a 20. stol. a v 1. pol. 20. stol.)
  • Riemann Musik Lexikon, 1972 – Některé hudební slovníky hledí na Kovařovice buď pouze jako na skladatele, nebo kladou na skladatelskou stránku Kovařovice větší důraz.
  • Vzpomínáme Karla Kovařovice, Praha 1940 (kolektiv autorů např. Gustav Schmorantz, Emma Destinnová, Leoš Janáček, Josef Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák ad.)
  • Stanislava Zachařová: Nejedlý a Kovařovic (in: Zdeněk Nejedlý, doba-život-dílo, Praha 1975, str. 89–169

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.