Walter NZ-60

Walter NZ-60 byl vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový letecký motor vyráběný ve společnosti Walter (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol., Praha - Jinonice), první letecký motor české konstrukce a první československý letecký motor vyrobený po první světové válce.[1] Walter NZ-60 byl nejen na svou dobu pokrokově řešený lehký motor, ale přišel i v době, kdy československé i zahraniční letecké továrny rozbíhaly vývoj a výrobu nových sportovních a cvičných letadel. Motor NZ 60 se tehdy zcela mimořádně osvědčil a uplatnil jak doma, tak v zahraničí[2].

Walter NZ-60 (detail válce)
Walter NZ-60
Walter NZ-60
Typhvězdicový letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktéring. Jan Novák,
ing. A. O. Zeithammer
Hlavní použitíAvia BH-5, BH-9, BH-10 a BH-11 a Letov Š-18
Vyrobeno kusů188
Výroba1923–1930
Další vývojWalter Vega (1929–1932)
VariantyWalter NZ-70
Walter NZ-60 (1923-1930) zadní pohled

Historie výroby leteckých motorů Walter

Základ společnosti Walter je v malé dílně smíchovského podnikatele a pozdějšího konstruktéra Josefa Waltera. Od roku 1898 opravoval váhy a jízdní kola, postupně je začal i sám vyrábět. První významným počinem byla výroba motorového kola v roce 1903, později vyráběl motocykly a motorové tříkolky. Vrcholem období před I. světovou válkou je výroba automobilů označených jako W-III, W-II a W-I. V roce 1911 zakládá společnost s ručením omezeným Josef Walter a spol. Po válce přichází s novými automobily řady Walter WZ konstruktéra ing. Josefa Zubatého (Walter - Zubatý). Od 29. června 1919 se z původní společnosti J.Walter a spol., spol. s r.o. Josefa Waltera stává Akciová továrna automobilů J. Walter a spol., Praha-Jinonice. Její zakladatel Josef Walter však po neshodách s dalším členy vedení společnosti z jinonické továrny v roce 1922 odchází. Otěže vedení přebírá Vítězslav Kumpera (jeden z podílníků při založení původní společnosti v roce 1911), který později přivádí i své dva syny Antonína a Vítězslava.[3] Jeden z možných důvodů odchodu Josefa Waltera je i změna výrobního programu, kdy vedle automobilů se začíná připravovat výroba leteckých motorů. Továrna Walter v roce 1923 zahájila výrobu leteckých motorů. První dva typy byly licence řadových šestiválců BMW III a BMW IV, které byly vyráběny pod označením Walter W-III (1923) a Walter W-IV (1923-1928). Současně s výrobou licenčních motorů byl připravován do výroby hvězdicový pětiválec vlastní konstrukce.

Walter NZ-60 na stánku Walter (Aerosalon Paříž 1926)

Vznik a vývoj

První motor byl spuštěn na brzdě 26. června 1923. V srpnu roku 1923 (27. a 28. srpna NZ 60 v.č. 2 a 29. srpna NZ 60 v.č. 1) byly dokončeny úřední zkoušky stohodinovou homologační zkouškou. Byl určen k pohonu sportovních letadel, ve své době patřil k nejúspěšnějším konstrukcím ve své výkonové kategorii a je spojen s mnoha úspěchy sportovních dolnokřídlých jednoplošníků Avia – jména firmy Avia, konstruktérů Ing. Pavla Beneše a Ing. Miroslava Hajna spolu s pilotem JUDr. Zdeňkem Lhotou se proslavila doma i za hranicemi právě i díky motorům NZ.

Vývoj našich sportovních a lehkých cvičných letounů byl v té době komplikován nedostatkem vhodných pohonných jednotek, takže firma Walter se svým NZ-60, poměrně lehkým, úsporným a spolehlivým motorem, přišla na trh v pravý čas. Výsledkem byla na svoji dobu poměrně vysoká výroba, celkem bylo postaveno 188 motorů NZ-60, které se uplatnily jak na domácím trhu, tak i v zahraničí.

NZ-60 se stal základem k dalšímu vývoji. Krátce před ukončením výroby by modernizován zvýšením výkonu (nom. výkon 70 k, nom. otáčky 1600 ot/min) a byl označen jako Walter NZ-70 (1929).[4] Koncepce tohoto pětiválce byla dále rozvíjena a výsledkem byly sedmiválec Walter NZ-85 a devítiválec Walter NZ-120. Všechny tyto hvězdicové motory měly vrtání a zdvih 105×120 mm. Ucelená řada motorů s tímto počtem a uspořádáním válců, s tímto vrtáním a zdvihem měla v následujících letech pokračování. Na tento typ Walter NZ-60 resp. NZ-70 navázal pětiválcový motor Walter Vega (1929). Tímto typem Walter Vega však končí historie výroby pětiválcových hvězdicových motorů Walter s vrtáním válců 105 mm.

Motor pro lehká letadla Walter NZ-60 je vystaven v dopravní hale Národního technického muzea v Praze, další motor výr. č. 56 je součástí expozice v leteckém muzeu Kbely[5] a rovněž je NZ-60 vystaven v Technickém muzeu v Brně. Podle údajů výrobce bylo vyrobeno 188 motorů NZ-60[6], podle jiného zdroje jich bylo 200.[7]

Popis motoru

Walter NZ-60 byl zkonstruován za využití konstrukce klikového mechanismu s hlavní ojnicí uloženou na válečkových ložiskách, který byl používán u hvězdicových motorů Siemens (nevýhodou byly poměrně značné rozměry a hmotnost hlavní ojnice, ovšem u konstrukcí motorů které pracovaly při poměrně nízkých otáčkách se ještě neprojevovaly nevýhody této koncepce, ty se začaly projevovat spíše až u motorů Walter Castor). Tuto konstrukci pro NZ-60 připravil Ing. A.O. Zeithammer, pracující jako šéfkonstruktér u firmy Siemens & Halske a společně s ing. Janem Novákem motor zkonstruovali (proto označení NZ - Novák-Zeithammer).

Motor měl rovnoběžné ventily a litinové hlavy. Válce byly ocelové a chladicí žebra válců z hliníku. Hlavy válců ze šedé litiny byly snímatelné. Válce byly k hliníkové motorové skříni přišroubovány přes přírubu 4 šrouby. Zalomený hřídel z chromniklové oceli byl dvoudílný a na obou stranách byl uložen v kuličkových ložiscích, která eliminovala axiální tlaky. Přední konec hřídele končil kuželovým nástavcem pro upevnění vrtule, zadní konec hřídele poháněl olejové čerpadlo, magneta a otáčkoměr.[8] I hlavní ojnice byla z chromniklové oceli s kruhovým průřezem uložena v kuličkových ložiscích a nesla čepy pro 4 vedlejší ojnice. Písty z hliníkové slitiny měly zalitá pouzdra pro pístní čepy a každý měl 3 těsnící kroužky. Pístní čepy byly duté a byly uloženy volně jak v pístu, tak i ojnici.

Rozvod OHV byl řízen vačkovým kotoučem, s jedním sacím a jedním výfukovým ventilem na válec a tlakovým oběžným mazáním se suchou klikovou skříní. Motor poháněl přímo pravotočivou vrtuli.[9] Trojválcová olejová pumpa měla dva válce pro tlačný i jeden válec pro sací účinek. Původní zapalování Siemens & Halske F5, se kterým byla odjeta homologační zkouška, bylo v roce 1924 nahrazeno dvěma magnety Scintilla HP5.[10][11]

Antonín Kumpera (nejmenší zleva) s delegací Bulharska na stánku Walter při pražské letecké výstavě (1927). Výsledkem těchto jednání byly dodávky motorů Walter NZ-60 a později Walter Vega

Koncepce hvězdicového motoru byla dána především snahou po dosažení co nejnižší hmotnosti (motor má krátkou a tedy i lehkou klikovou skříň i klikový hřídel) a dobrého chlazení válců vzduchem. U později velmi rozšířených vzduchem chlazených řadových a ještě později řadových invertních motorů, jejichž výrobou se „Waltrovka“ či britská firma de Havilland proslavily, potom byly problémy právě s chlazením válců — přední byly přechlazené a zadní naopak příliš horké, takže zprvu byla dávána přednost jen čtyřválcům a řadové invertní vzduchem chlazené šestiválce se ve větším měřítku prosadily až po konci II. světové války. Z této kategorie lze zmínit např. motor Walter Minor 6-III.

Zdeněk Lhota s Avia ВH-9 před letem do Říma (1925)

Použití

Motor mj. poháněl letouny Letov Š-18 a slavné „Bosky“ Avia BH-5, BH-9, BH-10 a BH-11. V zahraničí byl tento motor velice úspěšný. Poháněl mimo jiné "evropská" letadla: Albert A-20, A-60 a A-110 (Francie), Focke-Wulf S24a Kiebitz (Německo), Hopfner HS-5/28 (Rakousko), Pander EC60 (Nizozemí), DUS-III Ptapta a PWS-3 (Polsko), ANBO II a ANBO III (Litva) a sovětská: Gracianskij Omega, Gribovskij G-8, Gribovskij G-10, Jakovlev AIR-3, Jakovlev AIR-4, Kalinin K-9, Koroljov SK-4, Vinogradov Igrado-3 (Sovětský svaz)[12][13] atd. Motor NZ-60 se rozšířil po celé Evropě, stavěl se v licenci v Bulharsku (pro letoun DAR-1), byl oblíbeným motorem i amatérských stavitelů a poháněl například i první motorový letoun slavného konstruktéra sovětských kosmických raket Sergeje Koroljova SK-4.

S tímto motorem bylo dosaženo řady úspěchů v dálkových letech, ve vytváření národních rekordů i při mezinárodních leteckých soutěžích. Zasloužil se o ně především letec JUDr. Zdeněk Lhota. Ve dnech 30.6-1.7.1923 na letounu Avia BH-5 vyhrál mezinárodní závod turistických letadel Pohár belgického krále v Bruselu a 17.6.1923 rychlostní závod o Cenu prezidenta republiky na letišti ve Kbelích. V roce 1924 na letounu Avia BH-9 ustanovil čs. národní rekordy "Rychlost na 1000 km" a „Rekord na vzdálenost“, když 13. května uletěl 1200 km za 9:46:47,2 h, s letounem Avia BH-11 vykonal 1.-3. srpna dálkový let Praha – Brusel – Paříž – Londýn – Paříž – Praha s prvním čs. přeletem kanálu La Manche (1800 km), zvítězil na Avia BH-9 v kategorii sportovních letadel do 100 HP 7. září v závodě o putovní "Cenu prezidenta republiky", 10.-11. listopadu přeletěl s letounem Avia BH-10 z Prahy přes Vídeň, Budapešť a Nový Sad do Bělehradu (1700 km) atd.[14]

Walter NZ-60 a Avia BH-11B - A. Vicherek (světový rekord na okruhu, 6-7.6.1928)

Dr. Lhota vykonal 16.-17. května 1925 propagační let ministerstva veřejných prací s letounem Avia BH-9 na trase Praha - Řím - Praha. V Závodě o cenu presidenta republiky 20. září v kategorii letadel A s motory do 100 HP piloti kpt. Hamšík, rtm. Janhuber a rtm. Bartoš (všichni na Avia BH-10) obsadili v tomto pořadí prvá tři místa.[14] Tovární pilot Avie Karel Fritsch na BH-11E (L-BONH) zvítězil v mezinárodním závodě Coppa d'Italia 12.-19. listopadu 1925. Ten se odehrál na trati dlouhé 325 km v trojúhelníku Centocello - Ciampino - Montecello. Závodu přihlížel italský král Viktor Emanuel III. a italský ministerský předseda Benito Mussolini. Druhý den probíhaly zkoušky měření spotřeby paliva a oleje a v závěrečný den byly zkoušeny maximální a minimální rychlost letu (max. 70 km/h). Po vyhodnocení výsledků byl vyhlášen vítězem Karel Fritsch a dosáhl tak pro továrnu Avia velmi cenného mezinárodního úspěchu.[15][16]

Na mezinárodním závodu turistických letadel v Orly 15.8.1926 dvě letadla Avia BH-11 pilotovaná Karlem Fritschem a JUDr. Zdeňkem Lhotou získala obě první ceny. Dne 31.8.1926 vykonal dálkový let 1800 km bez mezipřistání na trase Praha - Paříž - Praha J. Jíra na Avii BH-9 v čase 13:40 h.[17] Na Coppa d'Italia 14.10.1926 opět zvítězil letoun Avia BH-11 (L-BONI) s motorem Walter NZ-60. Tentokráte jej však pilotoval Václav Bican.[18] Na letounu Avia BH-9 vytvořil 26.7.1927 světový rekord v kategorii dvoumístných letounů do 400 kg na vzdálenost (600 km) s návratem na místo startu škpt. V. Vlček s kpt. V. Charouskem a 8.12.1927 v téže kategorii a se stejným letounem opět V. Vlček s por. B. Chrastinou, kdy uletěli 1303,546 km. V kategorii jednomístných letounů s hmotností 200–350 kg vytvořil světový rekord kpt. J. Hamšík na letounu Avia BH-10, když 26.7.1927 uletěl 1400 km s návratem na místo startu, a 9. září 1927 na vzdálenost v přímé linii Praha - Reval (1228 km) opět J. Hamšík na Avii BH-10. Na Avii BH-11b vytvořil 8.12.1927 světový rekord na vzdálenost s návratem na místo startu kpt. Vl. Černý, když uletěl 1740,728 km.[17] Tyto mezinárodní úspěchy byly velkou podporou pro exportní snahy jinonické továrny.

V následujících letech podobné úspěchy pokračovaly. Z nich je nutno jmenovat alespoň světový rekord letce majora, Aloise Vicherka na letounu Avia BH-11b, který vytvořil 6.-7. června 1928 v kategorii lehkých, jednosedadlových letadel hmotnosti 200–350 kg na okruhu. Vicherek vytvořil světový rekord na vzdálenost v lomené linii na trati 2500 km a současně vytvořil národní rekord vytrvalostní. Celý let trval 20 h, 1 minuta a 10 vteřin.[19] O měsíc později (11. července) vytvořili další světový rekord škpt. I. Heřmanský se spolucestujícím ppor. v zál. ing. A. Macháčkem v kategorii dvoumístných letounů do 400 kg na uzavřeném okruhu. Uletěli 1500 km za necelých 11 hodin průměrnou rychlostí přes 140 km/h.[20] Světový rekord na vzdálenost v přímé linii vytvořil Alois Vicherek, když 5. října 1928 na letounu Avia BH-11b s motorem Walter NZ-60 uletěl 2011 km na trase Praha - Bědnoděmjanovsk v Penzenské oblasti (nyní Spassk).[21]

Použití v letadlech
Walter NZ-60 v řezu, Letecké muzeum Kbely 2019
Walter NZ-60 (1923-1930), Národní technické muzeum 2020

Specifikace

Data dle[9]

Technické údaje
  • Typ: Čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký pětiválec s rozvodem OHV
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Celková plocha pístů: 433 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 5195 cm³
  • Hmotnost suchého motoru: 103 kg

Součásti
  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Karburátor: Zénith 48 K, od r. 1924 vertikální Solex[29]
  • Zapalování: Siemens & Halske F5, od r. 1924 2x Scintilla HP5[29]
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistá dřevěná vrtule
  • Chlazení: vzduchové

Výkony
  • Výkony:
    • maximální, vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
    • nominální, jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
  • Kompresní poměr: 4,48:1
  • Spotřeba paliva: 230 g·h−1·k−1 / 313 g·h−1·kW−1
  • Spotřeba oleje: 16 g·h−1·k−1 / 22 g·h−1·kW−1

Galerie
  • Albert A-110 s motorem Walter NZ-60 (výr. č. 15)
  • Albert A-110, anglická pilotka Miss Label Boll na letišti Le Bourget (Pestrý týden 1929)
  • ANBO II (1927)
  • Avia BH-5 (replika)
  • Avia BH-9
  • Avia BH-10
  • Avia BH-11, Letecké muzeum Kbely
  • Avia BH-11 s motorem Walter NZ-60
  • Avia BH-11 (L-BONI) s motorem Walter NZ-60, vítěz Coppa d'Italia, pilot Václav Bican (1926)
  • Avia BH-12 (L-BONA, 1924)
  • DAR 1 (1926)
  • DUS-III Ptapta (1929)
  • Focke-Wulf S24a Kiebitz a Walter NZ-60
  • Letka letadel Focke-Wulf S24a Kiebitz s motory Walter NZ-60
  • Gribovskij G-8 (1932)
  • Sportovní letoun Guritzer van Nes A.III s motorem Walter NZ-70 (1929)
  • Sportovní letoun Guritzer van Nes A.III s motorem Walter NZ-70 (1929)
  • Hopfner HS-52/8 a Walter NZ-60
  • Jakovlev AIR-3 (1929)
  • Letov Š-18
  • Lonek L-8 a Walter NZ-60 (1934)
  • Omega (1933)
  • Pander EC60 a Walter NZ-60
  • PWS 3B a Walter NZ-60

Odkazy

Reference
  1. PUJMAN, Ivo. Historie motoru Walter NZ–60 [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2006 [cit. 2018-12-25]. Dostupné online.
  2. PUJMAN, Ivo. Motor Walter NZ-60. Aeroweb.cz. 20. 11. 2006. Dostupné online.
  3. TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky, automobily (1901-1951). Nový signál, Motorlet. Roč. 1981-2.
  4. STOCKÝ, Josef. Ohlas soudobé inženýrské práce Sborník vydaný k 10. sjezdu československých inženýrů v Praze 1930. 1. vyd. Praha: Odbor Spolku československých inženýrů, 1930. 362 s. S. 142–144.
  5. Československý motor pro lehká letadla Walter NZ-60, výr. č. 56 [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  6. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online.
  7. PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory (část 5.). Letectví & kosmonautika. 1984-04-25, roč. 60, čís. 9, s. 33–34 (353–4).
  8. HANUŠ, Josef ing. Naše letecké motory. Vynálezy a pokroky. 1924, roč. 13. (1923-4), čís. 14, s. 209–214. Dostupné online.
  9. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 216–220, 270–273.
  10. ŠTÍCHA, G. Letadlový motor Walter 60 ks.. Letectví. Září 1923, roč. 3. (1923), čís. 9, s. 148–150. Dostupné online.
  11. Letadlové motory fy. Walter a spol., Jinonice. Letectví. Květen 1924, roč. 4. (1924), čís. 4, s. 123–124. Dostupné online.
  12. Tableau des Avions Légers de L'U.R.S.S. Créés Entre 1923 et 1935. L'Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, čís. 1, s. 17. Dostupné online.
  13. NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví (Cvičná a sportovní letadla). Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online.
  14. Jak participují motory firmy Walter na rekordech a úspěších českoslov. letectví. Národní listy. 27.9.1925, roč. 65. (1925), čís. 265, s. 12. Dostupné online.
  15. Veni - vidi - vici. Letec. 1.12.1925, roč. 1. (1925), čís. 19, s. 1–2. Dostupné online.
  16. -IN-. Československé vítězství v Coppa d'Italia. Letectví. Listopad 1925, roč. 5. (1925), čís. 11, s. 229–233. Dostupné online.
  17. SEKANINA, Fr. ing. Naše sportovní letectví. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 227–233. Dostupné online.
  18. Vítězné letadlo mezinárodních závodů o Italský pohár. Český svět. 28.10.1926, roč. 23. (1926-7), čís. 5, s. 13. Dostupné online.
  19. -HF-. Světový rekord majora Vicherka na letadle Avia B.H. 11B s motorem Walter 60 ks. Letectví. Červen 1928, roč. 8. (1928), čís. 6, s. 1–2. Dostupné online.
  20. Škpt. I. Heřmanský překonává na Avii BH-9 s motorem Walter 60 ks. světorvý rekord. Letetctví. Červenec 1928, roč. 8. (1928), čís. 7, s. 208–209. Dostupné online.
  21. Platné československé národní letecké rekordy. Letectví. Leden 1934, roč. 14. (1934), čís. 1, s. 41. Dostupné online.
  22. JIROUT, Jaroslav ing. O významu hodnocení výrobků továrny Walter ve světovém letectví. Letectví. Prosinec 1929, roč. 9. (1929), čís. 12, s. 430–434. Dostupné online.
  23. FLIEGER, Jan. Walter NZ-60 [online]. Praha: Občanské sdružení valka.cz, 30.11.2005 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  24. HAYLES, John. Bulgarian Air Forces [online]. aeroflight.co.uk, 29.7.2005 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online.
  25. Návštěvou v továrně J. Walter & spol. v Jinonicích.. Pestrý týden. 20.4.1929, roč. 1929 (4.), čís. 16, s. 12–22. Dostupné online.
  26. NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví CVIČNÁ A SPORTOVNÍ LETADLA. Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online.
  27. JIROUT, Jaroslav ing. Motory továrny Walter v letounech zahraničních typů. Letectví. Leden 1930, roč. 10. (1930), čís. 1, s. 14–16. Dostupné online.
  28. Letadlo J. Lonka. Letectví. Říjen 1934, roč. 14. (1934), čís. 10, s. 374. Dostupné online.
  29. Motory "Walter" při II. závodě v rychlosti. Letectví. Říjen 1924, roč. 4. (1924), čís. 10, s. 217–218. Dostupné online.

Literatura
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958.
  • PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX, čís. 5–10. ISSN 0024-1156.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.