Walter NZ-85

Walter NZ-85 byl vzduchem chlazený hvězdicový sedmiválcový letecký motor vyráběný ve společnosti Walter (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol.) od roku 1926. Motor původní české konstrukce byl označen zkratkou jmen konstruktérů ing. Nováka a ing. Zeithammera (NZ), i když ing. Zeithammer se již na této konstrukci nepodílel. NZ-85 byl druhým motorem řady NZ – po prvním typu, kterým byl NZ-60 (1923).[1]

Motory Walter na výstavě v Paříži. Nový NZ-85 uprostřed (1926)
Walter NZ-85
Walter NZ-85 (1926–1930)
Typhvězdicový sedmiválec
VýrobceWaltrovka
Konstruktéring. Jan Novák,
ing. F. A. Barvitius
Hlavní použitíAvia BH-29 a Letov Š-118
Vyrobeno kusů53
Výroba1926–1930
Vyvinut z motoruWalter NZ-60
Další vývojWalter Venus (1930–1932)
VariantyWalter NZ-90, Walter NZ-95 II

Vznik a vývoj

Na základech zdařilého motoru Walter NZ-60 zkonstruovali v roce 1926 ing. Novák, vrchní ředitel a ing. Barvitius, „chefkonstruktér“ leteckých motorů nové dva typy motorů Walter, sedmiválcový NZ-85 a devítiválcový NZ-120.[2]

Motor NZ-85 byl prostředním členem sériově vyráběných motorů typové řady Walter NZ (Walter NZ-60, NZ-85 a NZ-120), kterou firma Walter dodávala na trh mezi lety 1923 až 1931 (nejmenší z nich, tříválec NZ-40 z roku 1929, se do výroby kvůli nadměrným vibracím nedostal). Bylo vyrobeno mezi lety 1926 až 1930 celkem 50 motoru Walter NZ-85 (jiný pramen udává výrobu 53 motorů).[3]

Těsně před velikonočními svátky 1926 byla ukončena dlouhodobá, stohodinová zkouška tohoto nového motoru Walter. Motor Walter NZ-85 byl schválen k provozu počátkem dubna 1926, když homologační zkouška byla odjeta ve dnech 22.–31. 3. 1926.[4] Nový motor byl světové veřejnosti představen koncem roku 1926 na Aerosalonu v Paříži (X. mezinárodní letecká výstava).[5]

Obdobně jako motor NZ-60 se stal i NZ-85 základem pro další vývoj. Krátce před ukončením výroby byl modernizován zvýšením nominálního výkonu na 90 a 95 k a byl označen jako Walter NZ-90, resp. jako Walter NZ-95 II.[6] Řada sedmiválcových motorů o vrtání 105 mm měla pokračování v motoru Walter Venus (1930–1932). Tímto typem ovšem historie sedmiválcových, hvězdicových motorů Walter s vrtáním válců 105 mm končí.

Dochovaný motor Walter NZ-85 je vystaven v dopravní hale Národního technického muzea v Praze.

Popis motoru

Při konstrukci tohoto motoru ing. Jan Novák a ing. František Barvitius vycházeli z osvědčených prvků motoru Walter NZ-60. Válce, hlavy, ventily, péra, vahadélka, zvedáky, kliková hřídel, olejová pumpa, vedlejší ojnice, písty a pístní čepy zůstaly stejné jako u motoru NZ-60. Mimo toho, že „přibyly“ 2 válce, byly nově konstrukčně vyřešeny vrtulový náboj, motorová skříň, hlavní ojnice, rozvod OHV a náhon magnetek.[7]

Směr otáčení hřídele motoru a vrtule vpravo. Motorová skříň byla dvoudílná z hliníkové slitiny. Válce byly z oceli a s hliníkovým pláštěm, hlavy válců ze šedé litiny. Klikový hřídel byl dvoudílný, jednou zalomený a byl vyroben ze speciální chromniklové oceli Poldi Victrix (Cr-Ni). Uložen byl ve třech kuličkových ložiscích. Ojnice z chromniklové oceli byla kruhového průřezu. Ventilový rozvod byl poháněn vačkovým kotoučem, zvedáky, tyčinkami a vahadélky. Oba ventily byly v každém válci vedle sebe. V mazacím systému byla dvě pístová čerpadla (sací a tlačné). Výrobce doporučoval použití oleje značek Caroil nebo Gargoyle. Spouštění motoru se dělo startérem Viet na stlačený vzduch. Motor nebyl vybaven reduktorem, proto otáčky motoru byly shodné s otáčkami vrtule.[6]

Kapitán Hamšík na školním letadle Letov Š-118 s motorem Walter 85 HP přiletěl 28. září 1926 do Rigy. Na snímku označeni: 1. kpt. Hamšík, 2. pluk. Raško, velitel lotyšského letectva, 3. čsl. konsul v Rize Košek, 4. mechanik Virt, 5. zástupce „Centrokomise“ p. Brusovanský

Použití

Motor mj. poháněl v Československu prototyp cvičného letounu Avia BH-29, turistický a školní letoun Aero A-34 Kos a a cvičný letoun Letov Š-118.

Walter NZ-85, série 24 motorů připravena k expedici (Letectví 1928, č. 4, s. 112)

Školní elementární letoun Avia BH-29 byl zalétán a představen veřejnosti na podzim 1927. První komentáře byly velmi pozitivní,[8] ale o letoun neprojevil prvotně nikdo žádný zájem. Avia provedla propagační turné, kde bylo letadlo demonstrováno v osmnácti evropských zemích, ale to nevedlo k žádnému prodeji. Jedním z těchto míst byla i lotyšská Riga, kam kpt. Hamšík přiletěl na předvedení 28. září 1926.[9]

Úspěšnější byl letoun z Letova. Vznikla 13 kusová série s tímto motorem, která dostala typové označení Letov Š-118. Pro základní výcvik vznikl letoun Š-18 s motorem Walter NZ-60 (44 kW/60 k) a montáží výkonnějšího motoru NZ-85 (62 kW/85 k) vznikla verze Š-118 určená pro pokračovací osnovu. S tímto letounem podnikl kpt. Hamšík propagační let Finskem, Pobaltím (Kaunas, Riga, Tallinn) a Polskem (3000 km),[10] na jehož základě si Finové několik strojů objednali. Požadavkem však bylo, aby letoun měl silnější motor. Jejich přání bylo vyhověno a tak vznikl typ letounu Letov Š-218, přezdívaný „Velký komár“, ve kterém byl instalován motor Walter NZ-120 o výkonu 120 koní. Celkem továrna dodala do Finska deset strojů a došlo i k odprodeji licenčních práv na výrobu dalších 31 kusů. Finské letouny se vyznačovaly trubkovou konstrukcí trupu s plátěným potahem a byly označovány jako Š-218A. Spolehlivě sloužily ve vojenské letecké škole v Kauhavě až do roku 1945.[11]

V roce 1927 se tento motor začal používat i v Itálii. Italská vláda, aby zpřístupnila letectví nejširším masám, dala podnět italským leteckým výrobcům ke stavbě strojů vybavených motory o malých výkonech. Výsledkem byla stavba lehkých sportovních letadlech Breda Ba.15, IMAM Ro.5 (Romeo Ro-5) s motory Walter NZ-85[12] a hydroplánů Savoia-Marchetti S.56.[6] Na letounu Breda Ba.15s s motorem Walter NZ-85 se úspěšně představil v srpnu 1930 italský pilot De Angeli na závodě turistických letadel Il I. Giro Aereo d´Italia (1. Okolo Itálie letecky) a obsadil celkově 7. místo. V samotném závodu zvítězil Paride Sacchi rovněž na letounu Breda Ba.15 s ale s motorem Walter NZ-120.[13] Letouny Breda Ba.15s byly vybaveny širokou paletou motorů a v následujících letech se na nich zkoušely i motory Walter Venus (následník NZ-85) a Mars (následník NZ-120). Největšího uplatnění získal motor Walter Venus.

V roce 1929 se mezinárodní soutěže turistických letadel (Challenge International de Tourisme) zúčastnil belgický letoun Orta St Hubert SG.1 (St.Hubert Aircraft Engineering Works), který byl vybaven motorem Walter NZ-85.[14]

Aero A-34 Kos s motorem Walter NZ-95 a žáci Ústřední pilotní školy v čele se šéfpilotem K. Bartošem (Letec, srpen 1930)

V roce 1930 Ústřední pilotní škola prováděla školení pilotů i na sportovních letadlech typu Aero A-34 »KOS« s motory Walter NZ-95. Tohoto typu letadel bylo pod vedením šéfpilota K. Bartoše ke školení užito poprvé za činnost školy. Šest žáků prvého kurzu složilo zkoušky z létání před komisí ministerstva veřejných prací a to jeden s prospěchem výborným, čtyři s prospěchem velmi dobrým a jeden s prospěchem dobrým.[15]

Ve dnech 24.-25. května 1931 na mezinárodním mítinku v Záhřebu obsadili s Letovem Š-118 v soutěži na přesnost přistání mjr. Diviš z Prostějova 2. místo (voj. označení 22C) a Kolařík z Brna 6. místo.[16] Ještě v roce 1934 na I. ročníku Národního letu republiky Československé zvítězil na letounu Letov Š-118 s motorem Walter NZ-85 ing. Bohuslav Šimůnek s dr. J. Janatkou. Závodu se zúčastnilo 26 posádek, z nichž 18 soutěž úspěšně dokončilo.[17]

Walter NZ-85 (1926-1930) Národní technické muzeum 2020

Použití v letadlech

Specifikace

Data dle [1][4][6][7]

Technické údaje
  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký sedmiválec
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Celková plocha pístů: 606 cm2
  • Zdvihový objem motoru: 7273 cm3
  • Max. průměr motoru: 990 mm
  • Celková délka motoru: 741 mm
  • Hmotnost suchého motoru: 125 kg
  • Hmotnost motoru s nábojem vrtule a příslušenstvím: 186,5 kg (NZ-85), 166 kg (NZ-95)

Součásti motoru
  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Karburátor: Zénith 42 DCI
  • Zapalování: 2× magneto Scintilla MN7-D (NZ-85) resp. GN7-D (NZ-95)
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistá, dřevěná vrtule
  • Chlazení: vzduchové

Výkony
Typ NZ-85 NZ-90 NZ-95
Maximální, vzletový 100 k/74 kW při 1500 ot/min 105 k/77 kW při 1600 ot/min 110 k/81 kW při 1700 ot/min
Nominální, jmenovitý 85 k/62 kW při 1400 ot/min 90 k/66 kW při 1500 ot/min 95 k/70 kW při 1600 ot/min
Kompresní poměr 4,48:1
Spotřeba paliva 235 g·h−1·k−1 / 320 g·h−1·kW−1
Spotřeba oleje 5–10 g·h−1·k−1 / 6,8–13,6 g·h−1·kW−1
Specifický výkon 11,69 k/l 12,37 k/l 13,06 k/l

Galerie
  • Avia BH-29 s motorem Walter NZ-85
  • Avia BH-29 s motorem Walter NZ-85
  • Sportovní letoun Hopfner HS-8/29 s motorem Walter NZ-85 (1929)
  • IMAM Ro.5 (Aero Digest, May 1930)
  • IMAM Ro.5 (1932)
  • Letov Š-118 ve službách finského letectva
  • Walter NZ-85 a Orta St. Hubert SG.1 (Challenge 1929)
  • Walter NZ-85 a Orta St.Hubert SG.1 s imatrikulací OO-ABI (Challenge 1929)
  • Savoia Marchetti S.56 s motorem Walter NZ-85

Odkazy

Reference
  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 36–37, 217–218, 256–257, 270–271.
  2. ING., -al. Letecké motory Walter. Venkov. 1926-04-04, roč. 21, čís. 81, s. 4 přílohy. Dostupné online.
  3. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-16]. Dostupné online.
  4. Nový motor "Walter 85 ks.". Letectví. Duben 1926, roč. 6. (1926), čís. 4, s. 81–82. Dostupné online.
  5. X. mezinárodní letecká výstava v Paříži. Letectví. Prosinec 1926, roč. 6. (1926), čís. 12, s. 293–300. Dostupné online.
  6. Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1933. 140 s. S. A3 (1-2).
  7. Nový motor Walter 85 k. s.. Letec. 1.5.1926, roč. 2. (1926), čís. 2, s. 2. Dostupné online.
  8. Školní elementární letadlo Avia B. H. 29 zalétáno. Letectví. Září 1927, roč. 7. (1927), čís. 9, s. 218. Dostupné online.
  9. Kapitán Hamšík na školním letadle přiletěl 28. září do Rigy. Světozor. 21.10.1926, roč. 1926-1927 (27.), čís. 3, s. 55. Dostupné online.
  10. PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPres/Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 24.
  11. Letov Š-218 [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2019-01-08]. Dostupné online.
  12. JIROUT, Jaroslav ing. O konstruktivním vývoji italských letounů. Letectví. Březen 1929, roč. 9. (1929), čís. 3, s. 70–75. Dostupné online.
  13. Il I. Giro Aereo d´Italia. Letectví. Září 1930, roč. 10. (1930), čís. 9, s. 328–335. Dostupné online.
  14. Challenge 1929. Bulletin Walter. Červenec 1930, roč. 1930, čís. 6, s. 10.
  15. Ústřední pilotní škola. Letec. 1930-08-20, roč. 6. (1930), čís. 8, s. 392. Dostupné online.
  16. Mezinárodní letecký meeting v Záhřebu. Letectví. Červen 1931, roč. XI. (1931), čís. 6, s. 199–202. Dostupné online.
  17. Po Národním letu republiky Českosloslovenské. Letectví. Říjen 1934, roč. XIV. (1934), čís. 10, s. 361–365. Dostupné online.
  18. Tableau des Avions Légers de L´U.R.S.S. Créés Entre 1923 et 1935. L'Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, čís. 1, s. 17. Dostupné online.

Související články

Literatura
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958.
  • PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika. Roč. LX, čís. 5–10. ISSN 0024-1156.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.